70 A 4/2024 – Krajský soud v Plzni

70 A 4/2024- 30 - text  11 70 A 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: N. T. P. v ČR bytem X zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j. MV-123315-5/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j. MV-123315-5/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností od 18. 10. 2022 do 31. 8. 2023 k absolvování ročního kurzu jazykové a odborné přípravy, organizovaného Ústavem jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy k přípravě pro další studium akreditovaného studijního programu vysoké školy. Žalobce přicestoval na území České republiky dne 3. 9. 2022. Žalobce podal dne 21. 12. 2022 u Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ZPC“) na pracovní pozici pomocného kuchaře. 2. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 2. 10. 2023, č. j. OAM-87995-31/ZM-2023 zamítlo žádost žalobce podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) ZPC a zaměstnaneckou kartu žalobci nevydalo. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím žalované ze dne 6. 3. 2024, č. j. MV-18856-4/SO-2024, a věc byla ministerstvu vrácena k novému projednání. 3. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 30. 7. 2024, č. j. OAM-87955-51/ZM-2022 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), žádost žalobce znovu zamítlo podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) ZPC, neboť pobyt žalobce na území není v zájmu České republiky. Prvoinstanční rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce podal žádost zanedlouho po svém příjezdu na území, aniž by zahájil studium, k němuž mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na základě žádosti podané u zastupitelského úřadu České republiky v Hanoji (dále jen „ZÚ“), u něhož nelze podat žádost o vydání zaměstnanecké karty. Vláda České republiky v souladu se zmocněním zakotveným v § 181b ZPC stanovila nařízením č. 220/2019 Sb., o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu (dále jen „Nařízení“) maximální počty žádostí o pobytová oprávnění za účelem podnikání, zaměstnání a investování, přičemž na ZÚ je možno podat 200 žádostí ročně v rámci stanoveného vládního programu. Nařízení vyjadřuje zájem na tom, aby z Vietnamské socialistické republiky přicházeli na území České republiky za účelem zaměstnání pouze cizinci, kteří mají pracovat na pracovních pozicích vyžadujících vysokou kvalifikaci. Žalobce podal svou žádost o vydání zaměstnanecké karty na území České republiky na pozici pomocný kuchař, která není kvalifikovaným povoláním ve smyslu vládního programu. 4. Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2024, č. j. MV-123315-5/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. Žalovaná odůvodnila napadené rozhodnutí tím, že o zaměstnaneckou kartu žalobce požádal již 2 měsíce po zahájení přípravného kurzu a dříve než začal studovat deklarovaný akreditovaný program vysoké školy. Šlo o pozici vyžadující pouze minimální vzdělání, kdy na tuto pozici by žalobci nemohla být zaměstnanecká karta na základě žádosti podané na zastupitelském úřadu vydána. Žalovaná aprobovala závěr ministerstva, že vláda vyjádřila na základě zmocnění podle § 181b ZPC v Nařízení zájem státu na regulaci toho, kteří cizinci mohou vstoupit a pobývat na území státu, kdy neexistuje ústavou garantované právo na vstup a pobyt cizince na území. Žalovaná akcentovala, že zaměstnanecká karta a dlouhodobý pobyt za účelem studia (získání vzdělání a tím i zvýšení kvalifikace) jsou dvě různé formy pobytového oprávnění, kdy vydáním jednoho z nich neznamená udělení jakékoliv dalšího povolení k pobytu za jiným účelem. Žádost žalobce byla zamítnuta podle žalované proto, že Česká republika nemá zájem na pobytu občanů Vietnamské socialistické republiky na základě zaměstnanecké karty vydané k výkonu nekvalifikované práce. Žalobce nenaplnil zamýšlený účel svého pobytu (absolvování přípravného jazykového kurzu a absolvování konkrétního programu vysoké školy) a po svém příjezdu na území podal žádost o vydání zaměstnanecké karty na nekvalifikovanou pracovní pozici. Proto podle žalované není pobyt žalobce na území na základě zaměstnanecké karty v zájmu České republiky, neboť by tím došlo k popření smyslu a účelu omezení pracovní migrace pro občany Vietnamské socialistické republiky. Vláda Nařízením stanovila kvóty pro ekonomickou migraci z Vietnamu, které mají omezit dosavadní příliv nekvalifikovaných pracovníků, kdy nevycházela jen z kapacitních možností ZÚ. Žalovaná odkázala na judikaturu správních soudů, která potvrdila soulad § 169h odst. 4 a § 181b odst. 1 ZPC s unijním právem. K požadavku žalobce na vyžádání informací od vlády k důvodu stanovení kvót pro žádosti o zaměstnaneckou kartu odkázala žalovaná na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2024, č. j. 19 A 3/2024-32. Žalovaná zdůraznila, že důvodem zamítnutí žádosti není skutečnost, že by žalobce představoval nebezpečí pro Českou republiku, ale absence zájmu na jeho pobytu na území za účelem výkonu nekvalifikované práce, kdy z § 56 odst. 1 písm. j) ZPC nevyplývá, že by tam uvedený důvod zamítnutí žádosti byl vázán pouze na žádosti o vydání povolení k pobytu podávané u zastupitelských úřadů. Žalovaná ve vztahu k úmyslu zákonodárce odkázala i na důvodovou zprávu ZPC č. 176/2019 Sb. (dále jen „Novela“). Následkem zavedení kvót pro ekonomickou migraci z Vietnamu je zvýšený počet žádostí o pobyty za účelem studia a následné podávání žádostí o zaměstnaneckou kartu již na území České republiky na nekvalifikované pracovní pozice, na které by žádosti na ZÚ nemohly být podány. Proto zamítnutím těchto žádostí správní orgány postupují v souladu se zájmem zákonodárce, kdy zjištěný rozsah podobně shodného jednání, který svědčí o jeho organizovanosti, je jedním z atributů nebezpečí pro zájmy státu. Podle žalované nelze takovýto způsob obcházení pravidel stanovených v souladu se zákonem pro vstup a pobyt cizinců na území tolerovat. K žalobcem akcentovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Azs 149/2024-56 (dále jen „Judikát“), žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2024, č. j. 41 A 23/2024-28, obsahující podrobnou argumentaci podporující postup správních orgánů v obdobném případě. 5. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce v souladu s § 65 a násl. s. ř. s. včasnou a přípustnou žalobu. II. Žaloba 6. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k novému projednání a rozhodnutí. 7. Žalobce odkázal na Judikát a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2024, č. j. 20 A 17/2023-43. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v části, kde žalovaná vypořádala odkaz žalobce v odvolání na Judikát pouhým odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2024, č. j. 41 A 23/2024-28. Podle žalobce žalovaná nevysvětlila, proč upřednostnila právní názor Krajského soudu v Brně před Judikátem, kdy navíc Krajský soud v Brně nemohl vzhledem k době vydání svého rozsudku přihlédnout k právním závěrům Judikátu. 8. Žalobce dále namítl, že správní orgány nesprávně aplikovaly § 56 odst. 1 písm. j) ZPC. Nezájem České republiky na přítomnosti konkrétního cizince na jejím území nemůže být odůvodněn pouze společnými charakteristikami, vztahujícími se na skupinu neurčitého počtu cizinců. Tento nezájem musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi na straně konkrétního cizince. Žádnou takovou konkrétní okolnost však správní orgány ve vztahu k žalobci neuvedly a svá rozhodnutí odůvodnily pouze skupinovými charakteristikami jako je státní příslušnost. K požadavku na individualizaci důvodů rozhodnutí ve vztahu ke konkrétnímu cizinci žalobce odkázal na § 2 odst. 4 správního řádu, užívající pojem veřejný zájem, překrývající se s pojmem zájem České republiky. Z § 9 správního řádu podle žalobce vyplývá, že veřejný zájem má být zjišťován z individuálních okolností, vztahujících se k jmenovitě určené osobě. Podle správní orgány nesprávně vyložily i pojem pobyt cizince na území, kterým je míněna fyzická přítomnost cizince na území, nikoli pobytové oprávnění, kterého je cizinec držitelem nebo o které žádá. Správní orgány totiž tvrdí, že není v r