77 A 52/2024 – Krajský soud v Plzni

77 A 52/2024- 87 - text  20 77 A 52/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: M. G. bytem X, zastoupená Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem sídlem K Starým valům 442/10, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město Domažlice sídlem náměstí Míru 1, 344 01 Domažlice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. PK-RR/2322/24 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. PK-RR/2322/24, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Tomáše Menčíka, náhradu nákladů řízení v částce 11 228 Kč. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Domažlice (dále jen „stavební úřad“) vydal žalobkyni dne 24. 6. 2020 podle § 96a zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“) společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru č. j. MeDO-34331/2020-Jech (dále jen „Společný souhlas“) na stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X. Dne 2. 8. 2022 žalobkyně ohlásila stavebnímu úřadu dokončení stavby. Stavební úřad z dokumentace skutečného provedení stavby zjistil, že stavba byla provedena v rozporu se Společným souhlasem a ověřenou projektovou dokumentací. Proto stavební úřad zahájil dne 5. 10. 2022 řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Dne 21. 10. 2022 žalobkyně podala žádost o dodatečné povolení Novostavby rodinného domu X na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X (dále jen „Stavba“) a stavební úřad přerušil řízení o odstranění stavby. 2. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2024, č. j. MeDO-12410/2024-Jech (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o dodatečné povolení Stavby. Orgán územního plánování (Městský úřad Domažlice) vydal dne 17. 1. 2024 ke Stavbě nesouhlasné závazné stanovisko č. j. MeDO-1776/2023-Vac (dále jen „Závazné stanovisko“). Krajským úřadem Plzeňského kraje jako nadřízeným orgánem územního plánování bylo Závazné stanovisko potvrzeno závazným stanoviskem ze dne 6. 6. 2024, č. j. PK- RR/3321/24 (dále jen „Potvrzující stanovisko“). Závazné stanovisko potvrdil Krajský úřad Plzeňského kraje jako nadřízený orgán i závazným stanoviskem ze dne 7. 8. 2024, č. j. PK- RR/4859/24 (dále jen „Přezkumné stanovisko“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 9. 2024, č. j. PK-RR/2322/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí a potvrdil ho. 3. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 4. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně namítla, že správní orgány nepřezkoumatelně, příp. nesprávně posoudily existenci podzemního podlaží a dospěly k nepřezkoumatelným, resp. nesprávným závěrům o účelovosti terénních úprav. Žalobkyně tvrdila, že orgán územního plánování překročil svou pravomoc a že nepřezkoumatelně, příp. nesprávně posoudil urbanisticko-architektonické a estetické hodnoty. Dále žalobkyně namítla, že dotčený správní orgán porušil základní zásady správního řízení, jelikož rozhodl ve stejných případech odlišně a zasáhl tak do legitimního očekávání žalobkyně a zavedené správní praxe při posuzování stavebních záměrů v lokalitě. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný trval na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a že je správné, odůvodněné a přezkoumatelné. 7. Žalovaný uvedl, že závazná stanoviska považuje za odůvodněná a přezkoumatelná. Žalovaný v souladu s § 8 správního řádu na žádost nadřízeného orgánu územního plánování o součinnost vyložil ustanovení normy ČSN 73 4301 Obytné budovy (dále jen „Norma“) a na základě projektové dokumentace Stavby posuzoval, zda nejnižší podlaží rodinného domu bylo provedeno jako podlaží podzemní nebo nadzemní, a svůj závěr podrobně odůvodnil. Podle § 4 odst. 4 stavebního zákona nadřízený orgán územního plánování musel posuzovat, zda změna stavby provedená v rozporu s jejím povolením způsobila, že již není v souladu s příslušnou územně plánovací dokumentací. Nesouhlasné Závazné stanovisko bylo vydáno nikoliv pouze z toho důvodu, že Stavba byla provedena v rozporu s tím, jak byla povolena, ale proto, že provedená změna povoleného podzemního podlaží na podlaží nadzemní způsobila, že stavba rodinného domu již není v souladu s příslušnou územně plánovací dokumentací. K namítanému nesplněnému legitimnímu očekávání žalobkyně žalovaný uvedl, že v řízení o dodatečném povolení stavby není možné tuto zásadu aplikovat a její splnění očekávat. IV. Posouzení věci soudem 8. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Nad rámec žalobních bodů musel soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Podle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. platí, že byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. 9. Žaloba je důvodná. Důvody napadeného rozhodnutí 10. Soud předznamenává, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). 11. Stavební úřad v prvoinstančním rozhodnutí odůvodnil zamítnutí žádosti žalobkyně o dodatečné povolení Stavby s odkazem na § 149 odst. 6 správního řádu tím, že dne 17. 1. 2024 bylo vydáno nesouhlasné Závazné stanovisko, které znemožnilo žádosti vyhovět. 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že Závazné stanovisko bylo potvrzeno postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu Potvrzujícím stanoviskem a postupem podle § 94 a násl. správního řádu Přezkumným stanoviskem (viz str. 5 napadeného rozhodnutí). Na str. 5 až 7 napadeného rozhodnutí žalovaný vysvětlil, proč podle Normy nejnižší podlaží Stavby není podzemním podlažím a jde tedy o podlaží nadzemní. Žalovaný dodal, že parametry stavby uváděné v Závazném stanovisku odpovídají parametrům uváděným v dokumentaci pro dodatečné povolení stavby, tudíž Závazným stanoviskem byla posuzována Stavba (viz str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí). Sporný suterén 13. Nebylo sporu o tom, že v územně plánovací dokumentaci (konkrétně v územním plánu) bylo jako limit prostorového uspořádání Stavby stanoveno nepřekročení výšky hlavního objektu 1,5 NP při respektování okolní výškové hladiny a charakteru konkrétní přilehlé zástavby (viz str. 3 žaloby). 14. Nebylo sporu ani o tom, že Norma (bod 3.3.1) odkazující na obrázek č. 1 definuje jako podzemní podlaží každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu (viz str. 4 žaloby). 15. Žalobkyně na str. 3 až 7 žaloby zkopírovala část svého podnětu k přezkumu Závazného stanoviska a označila tuto pasáž textu za žalobní tvrzení. Žalobkyně zde tvrdila, že z projektové dokumentace a Normy vyplývá, že stavební záměr je realizován jako dvoupodlažní rodinný dům s jedním nadzemním podlažím a jedním podzemním podlažím. Podle žalobkyně z Normy vyplývá, že je-li (jediný) nejvyšší bod (úroveň) přilehlého terénu od úrovně převažující části podlahy níže než 800 mm, jde o podzemní podlaží. Norma podle žalobkyně neumožňuje výklad, že bod (úroveň) se podle Normy v pásu širokém 5,0 m po obvodu domu definuje opakovaně a porovnává s úrovní podlahy, ani že úroveň terénu jako takového musí být alespoň ve výšce 800 mm oproti úrovni podlahy. Žalobkyně tvrdila, že rozdíl mezi nejvyšším bodem (úrovní) v pásmu širokém 5,0 m po obvodu Stavby a celou plochou podlahy podlaží je minimálně 2 m. Orgán územního plánování neurčil porovnávaný nejvyšší bod (úroveň), protože nesprávně vymezil pás o šíři 5 metrů po obvodu Stavby. Úpravy terénu nejsou účelové, nýbrž důvodné a potřebné vzhledem k tomu, že Stavba se nachází ve svahu, kdy byl zvolen rozsah umožňující faktické užívání pozemku. 16. Nad rámec zkopírovaného textu žalobkyně v žalobě namítla nepřezkoumatelnost, resp. nesprávnost závazných stanovisek, pokud jde o závěr o neexistenci podzemního podlaží