2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

77 A 62/2024- 59 - text  9 77 A 62/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: O. Y., nar. X, st. příslušnost X, v ČR bytem X, zastoupená obecným zmocněncem O. K., bytem X, proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, se sídlem Závodu míru 725/16, 360 17 Karlovy Vary, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, který žalobkyně spatřuje v tom, že jí žalovaná dne 23. 10. 2024 vydala výjezdní příkaz č. j. KRPK-86094-6/ČJ-2024-190022, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Zásah žalované spočívající v tom, že žalobkyni dne 23. 10. 2024 vydala výjezdní příkaz č. j. KRPK-86094-6/ČJ-2024-190022, byl nezákonný. III. Žalované se přikazuje, aby obnovila stav před nezákonným zásahem. IV. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně brojí proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v tom, že jí žalovaná dne 23. 10. 2024 vydala výjezdní příkaz č. j. KRPK-86094-6/ČJ-2024-190022 s platností do 1. 11. 2024. Stalo se tak poté, co se žalobkyně téhož dne dostavila na Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině v Karlových Varech (dále též jen: „KACP“), kde požádala o dočasnou ochranu. Její žádost však byla vyhodnocena jako nepřijatelná, přičemž bylo současně zjištěno, že se žalobkyně na území ČR zdržuje neoprávněně v rozporu s § 18 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“) a jsou splněny podmínky pro uložení správního vyhoštění dle § 119a odst. 1 písm. b) bod 4. ZPC. To by však bylo zjevně nepřiměřené, stejně jako rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a odst. 2 ZPC, byl žalobkyni vydán výjezdní příkaz z moci úřední podle § 50 odst. 1 ZPC. Žalobkyně je přesvědčena, že výjezdní příkaz je nezákonný a nepřiměřený. Proto se domáhá toho, aby soud konstatoval nezákonnost zásahu žalovaného a současně toho, aby soud zakázal žalované pokračovat v porušování jejích práv a aby vyznačil zrušení výjezdního příkazu na štítku vyznačeném v jejím cestovním pase. Obsah žaloby 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je žadatelkou o poskytnutí dočasné ochrany, o kterou požádala dne 23. 10. 2024 z důvodu sloučení rodiny s manželem – partnerem. Žalobkyně má na území ČR legální pobytový status žadatelky o poskytnutí dočasné ochrany podle § 22 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně (dále též jen: „zákon o dočasné ochraně“). Dříve byla žalobkyně žadatelkou o vízum strpění na území ČR, která byla zamítnuta. Žalobkyně uvedla, že existuje riziko jejího vycestování do země původu na Ukrajině, kde probíhá válka. 3. Žalovaná vydala žalobkyni nepravomocný výjezdní příkaz platný ode dne 23. 10. 2022 do 1. 11. 2024, žalobkyně ale byla v době jejího vydání na území ČR oprávněna pobývat dle § 22 odst. 4 zákona o dočasné ochraně a dle čl. 29 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. Z žádného ustanovení právních předpisů nevyplývá povinnost žalované vydat výjezdní příkaz z důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu. 4. Žalovaná rovněž porušila právo žalobkyně na soukromý a rodinný život. Na území ČR má totiž manžela – partnera Y. B., nar. X, bytem A. Postup žalované je nepřiměřený vzhledem k důvodu zamítnutí žádosti o dočasnou ochranu, neboť jí ukládá vycestovat na Ukrajinu, kde nyní probíhá válka. 5. Došlo k porušení č. 5, čl. 6 odst. 4 a 5, čl. 9, čl. 12, čl. 13 a čl. 14 odst. 1 písm. a), d) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Dále žalovaná porušila čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, dle nějž nesmí smluvní stát vyhostit nebo navrátit uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy. Dále došlo k porušení čl. 19 Listiny základních práv Evropské unie, dle nějž nesmí být nikdo vyhoštěn nebo vystěhován do státu, v němž mu hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. Postupem žalované je také v rozporu s principem non-refoulement. Navrácení žalobkyně by bylo také v rozporu s čl. 2 až 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 6. Žalobkyně odkázala na rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2023, č. j. 5 Azs 39/2023-24, dle nějž po dobu řízení o opravném prostředku je cizinec, kterému nebyla udělena dočasná ochrana, oprávněn setrvat na území ČR v souladu s § 22 zákona o dočasné ochraně. Podle stanoviska OAMP MV ze dne 20. 5. 2022, č. j. MV-92995-51/OAM-2022, bezpečnostní situace na Ukrajině, představuje překážku vycestování a nucený návrat státních příslušníků by byl v rozporu se zásadou nenavracení. 7. V projednávané věci nedošlo k naplnění podmínek pro vydání výjezdního příkazu, neboť žalobkyně splňuje všechny zákonné podmínky pro vydání dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny. Vyjádření žalované 8. Ve vyjádření žalovaná zrekapitulovala, že dne 23. 10. 2024 kolem 12:00 byla hlídka oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort vyrozuměna pracovníky KACP o žalobkyni, která podala žádost o dočasnou ochranu, a její žádost byla vyhodnocena jako nepřijatelná, neboť bylo zjištěno, že žalobkyně pobývá na území v rozporu ustanovením § 18 písm. a) ZPC. 9. Žalobkyně je státní příslušnicí státu ve společném seznamu třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou osvobozeni od vízové povinnosti ve všech členských státech EU při pobytu na území, jehož celková délka nepřekročí 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů. Žalovaná kontrolou cestovního dokladu žalobkyně zjistila, že v něm není vyznačeno vízum, povolení k pobytu, ani jiný úřední záznam opravňující ho k pobytu na území. Cestovní doklad žalobkyně je opatřen otisky vstupních a výstupních razítek, na základě kterých je možné vyvodit závěr, že žalobkyně nesplňuje podmínku bezvízové délky pobytu na území, neboť její pobyt na území smluvních států trval 111 dnů. Žalobkyně na území států schengenské spolupráce vstoupila dne 5. 7. 2024 letecky do Německa. Od 3. 10. 2024 byla žalobkyně povinna vycestovat. Do dne 23. 10. 2024 se na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace zdržovala bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyla oprávněna. 10. Lustrací v informačním systému cizinců bylo zjištěno, že žalobkyni byla dne 21. 3. 2022 udělena dočasná ochrana od 21. 3. 2022 do 31. 3. 2023. Pobytový status jí byl ukončen, neboť nepožádala o jeho prodloužení. Dne 10. 7. 2024 podala žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) ZPC, které jí nebylo uděleno. Žalobkyně dále požádala o nové posouzení důvodů neudělení víza a poté pak dne 23. 10. 2024 podala žádost o udělení opakované dočasné ochrany, která byla vyhodnocena jako nepřijatelná. Žalobkyně se tak dne 23. 10. 2024 nacházela na území ČR neoprávněně, a její jednání tak lze podřadit pod § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 ZPC. 11. Z důvodu existence překážek podle § 179 ZPC není realizace správního vyhoštění žalobkyně na Ukrajinu možná, neboť v rámci správních řízení o vyhoštění je od počátku konfliktu na Ukrajině vydáváno obecné závazné stanovisko č. j. OAM-93965-1/OAM-2022, které stanovuje, že vycestování občanů Ukrajiny do domovského státu není možné. Žalovaná proto přistoupila k vydání výjezdního příkazu z moci úřední podle § 50 ZPC a k udělení blokové pokuty na místě zaplacené ve výši 500 Kč pro porušení § 103 písm. n) ZPC. 12. K uplatněným žalobním bodům žalovaná uvedla, že bylo jednoznačně prokázáno, že se žalobkyně dne 23. 10. 2024 nenacházela v postavení žadatelky o dočasnou ochranu, neboť její žádost byla dne 23. 10. 2024 vyhodnocena jako nepřijatelná. Žalovaná se též zabývala otázkou oprávněnosti pobytu při podání žádosti o vízum nad 90 dnů ve formě strpění dle § 33 odst. 1 písm. a) ZPC. Žalobkyně podala žádost o nové posouzení důvodů vedoucích k neudělení víza, podání této žádosti nemá odkladný účinek, to ostatně konstatuje i NSS v rozsudku ze dne 25. 9. 2013, č. j. 8 As 119/2012-32. 13. Nad rámec žalovaná uvedla, že žalobkyni byla uložena bloková pokuta, přičemž podpisem pokuty, tak jako každý účastník blokového řízení, vyjádřila tedy i žalobkyně souhlas s tím, že se přestupek stal tak, jak byl popsán, a že je správně kvalifikován. Žalobkyně tím tedy uznala, že její pobyt nesplňoval zákonné podmínky. 14. Žalovaná souhlasila, že danou věc bylo na místě posuzovat komplexně, s tím, že tak učinila. S ohledem na aktuál