1 Azs 100/2025 — Nejvyšší správní soud

35 A 34/2024- 71 - text  8 35 A 34/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobce: S. R., narozený X, státní příslušník X, bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-48118/ZM-2024 ze dne 26. 11. 2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-48118/ZM-2024 ze dne 26. 11. 2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ministerstvo vnitra je povinno nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 363 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný v řízení o žádosti neprodloužil platnost zaměstnanecké karty žalobce kvůli pravomocnému odsouzení žalobce pro spáchání úmyslného trestného činu. Soud se zabýval tím, zda žalovaný mohl a měl posoudit přiměřenost neprodloužení zaměstnanecké karty ve vztahu k závažnosti trestného činu, o němž byl vyhlášen odsuzující trestní rozsudek ve zjednodušené formě bez odůvodnění. II. Řízení před správním orgánem 2. Žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, neboť žalobce byl rozsudkem Okresního soudu Plzeňměsto uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody. Trestný čin byl úmyslný, což samo o sobě naplnilo zákonný důvod k neprodloužení zaměstnanecké karty. 3. Žalovaný zdůraznil, že v případě tohoto důvodu nemá obecnou povinnost posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Připustil rodinný život žalobce s manželkou a nezletilým dítětem na území ČR, avšak poukázal na krátkou dobu jejich pobytu a absenci silnějších vazeb, které by bránily rodinnému soužití mimo území České republiky. Uzavřel, že rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do práva na rodinný a soukromý život ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nešlo o správní vyhoštění ani o zákaz pobytu. Zdůraznil, že neprodloužení zaměstnanecké karty je přiměřeným následkem závažného protiprávního jednání a že žalobce může po zahlazení odsouzení znovu žádat o pobytové oprávnění. III. Řízení před soudem Žaloba 4. Žalobce uvedl, že správní orgán nesprávně aplikoval § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť tento důvod směřoval primárně k řízení o zrušení zaměstnanecké karty, nikoli k jejímu neprodloužení. Řízení o zrušení vůbec zahájeno nebylo. 5. Dále namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu, zejména absenci individuálního posouzení dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Zdůraznil svou dlouhodobou integraci v České republice, soužití s manželkou a nezletilým dítětem narozeným na území ČR. Poukázal na faktickou nemožnost získat jiné pobytové oprávnění s ohledem na restriktivní opatření vůči občanům Běloruska. V doplnění žaloby žalobce dále tvrdil, že správní orgán hodnotil jeho trestní minulost mechanicky a formalisticky, aniž by zohlednil okolnosti konkrétního jednání, jeho osobní sebereflexi a absenci další kriminality. Namítl rovněž, že i pouhá ztráta oprávněného pobytu by pro něj měla srovnatelné důsledky jako správní vyhoštění, neboť by byla spojena s nuceným návratem do země původu, kde mu podle jeho tvrzení hrozilo pronásledování pro politické postoje Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný uvedl, že žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty musel zamítnout, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin. Samotné naplnění zákonného důvodu postačovalo k neprodloužení zaměstnanecké karty, aniž by bylo nutné vést řízení o jejím zrušení. 7. Podle žalovaného žalobce v řízení neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly nepřiměřenému zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života. V řízení o žádosti leželo důkazní břemeno především na žalobci. Upozornil, že rodinné vazby žalobce na území ČR byly relativně krátkodobé a že jeho manželka i dítě měly pobytovou situaci odvozenou od pobytu žalobce. Žalovaný rovněž zdůraznil, že samotným neprodloužením zaměstnanecké karty žalobci nevznikla povinnost bezprostředně vycestovat z území a že rozhodnutí nemělo povahu správního vyhoštění ani zákazu vstupu. Uzavřel, že případné negativní důsledky si žalobce způsobil sám svým trestným jednáním. Ústní jednání 8. Při ústním jednání žalobce setrval na důvodech žaloby. Popsal svou rodinnou situaci i to, že manželka již opět nastoupila do práce. Dále pak uvedl, že se do Běloruska nemůže vrátit, neboť se účastnil protestů proti zapojení Běloruska do agrese Ruské federace proti Ukrajině. K dotazu soudu uvedl, že tyto skutečnosti dokládal žalovanému. Po upozornění na to, že ve správním spisu nic takového obsaženo není, a ani to nedává valného smyslu ve vztahu k zaměstnanecké kartě, žalobce nebyl schopen blíže popsat, při jaké přesné příležitosti měl tyto důkazy předkládat. IV. Procesní úvahy soudu 9. Soud projednal žalobu v rozsahu žalobních bodů uplatněných v žalobě ze dne 15. 12. 2024. Doplnění žaloby ze dne 3. 1. 2025 lze v části považovat za rozvedení původního textu žaloby v otázce závažnosti trestného činu a rodinného života žalobce. K tomu soud přihlédl. 10. Oproti tomu v části nemožnosti návratu do Běloruska z důvodu politické činnosti žalobce jde o zcela novou argumentaci uplatněnou nepřípustně až po uplynutí žalobní lhůty. Otázkou nemožnosti návratu do Běloruska z tohoto důvodu se proto soud nezabýval. Z ústního jednání pak vyplynulo přesvědčení žalobce, že ministerstvu k této otázce doložil nějaké podklady. Nebyl však schopen toto tvrzení konkretizovat, takže ani z ústního jednání nevyplynulo, že by snad správní spis v nynější věci – týkající se zaměstnanecké karty – nebyl veden řádně. Z ústního jednání tedy nevyplynula ani procesní vada, která by bránila přezkumu v mezích přípustně uplatněných žalobních bodů. V. Posouzení věci 11. Žaloba je důvodná. 12. Žalobce byl sice odsouzen pro spáchání úmyslného trestného činu, žalovaný se však nezabýval závažností tohoto činu ve vztahu k rodinným a soukromým poměrům žalobce a dopadu neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty. 13. Žalobce byl Okresním soudem Plzeň-město pravomocně odsouzen pro spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 3 písm. a) a c) trestního zákoníku, tj. pro spáchání úmyslného trestného činu. Tohoto činu se měl dopustit stručně řečeno tím, že v roce 2022 poskytl jiné osobě svou platební kartu společně se všemi přístupovými údaji ke svému internetovému bankovnictví, čímž umožnil neznámému pachateli přes tento účet přeposlat částku ve výši 141 000 Kč z účtu poškozeného. Jednalo se přitom o peníze pocházející z trestné činnosti. Peníze byly ještě téhož dne přeposlány na blíže nezjištěné účty či vybrány z bankomatu blíže nezjištěnou osobou. Z rozsudku okresního soudu přitom vyplývá, že nebylo prokázáno, že by se žalobce přímo podílel na samotném převodu peněz. Nebylo ani prokázáno, že by za své jednání měl přislíbenou odměnu nebo peníze poškozeného sám vybral. Žalobce byl zároveň odsouzen k trestu odnětí svobody na 12 měsíců, tedy v dolní hranici trestní sazby a výkon trestu mu byl podmíněně odložen na 20 měsíců. 14. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je odsouzení pro spáchání úmyslného trestného činu důvodem pro zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. Podle § 44a odst. 11 a § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců se tento důvod uplatní i pro neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty. 15. Není tedy důvodná námitka žalobce, že žalovaný měl rozhodnout o odnětí zaměstnanecké karty namísto neprodloužení doby její platnosti. 16. Mezi stranami nebyla sporná otázka odsouzení pro úmyslný trestný čin. Sporná byla pouze otázka přiměřenosti dopadů neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty do života žalobce ve vztahu k závažnosti trestného činu a rodinným poměrům žalobce. Žalobce tvrdil, že závažnost a přiměřenost bylo třeba posoudit, kdežto žalovaný zastával opačný názor, že závažnost a přiměřenost se neposuzuje obecně a ani v konkrétním případě žalobce. Obecně k posouzení přiměřenosti 17. Případná potřeba hodnotit závažnost trestného činu může vyplynout z vnitrostátního práva nebo práva EU či Rady Evropy. V souzeném případě tuto povinnost nepřímo stanoví právo unijní a žalobce se dovolal posouzení přiměřenosti i podle práva Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. 18. Zaměstnanecká karta je pobytové oprávnění, na které dopadá režim směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 Směrnice o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. . Tato směrnice neobsahuje žádný vlastní, unijní požadavek na posuzování výhrad veřejného pořádku v případě zaměstnaneckých karet či jednotlivá hlediska jeho posouzení (srov. článek 8 směrnice). Uplatnění výhrady veřejného pořádku jako