5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

77 A 33/2025- 41 - text  11 77 A 33/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobců: a) V. B. b) B. B. oba bytem X oba zastoupeni Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 43/6, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje se sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. PK-RR/2094/25 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. PK-RR/2094/25, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce Mgr. Martina Vovsíka, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 24 214 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Přeštice (dále též „prvoinstanční orgán“) vydal rozhodnutí ze dne 4. 3. 2025, č. j. PR-OSD- KAS/49878/2025 (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“), jehož výroky I a III uznal žalobce a) a žalobkyni b) vinnými ze spáchání přestupků podle § 178 odst. 2 písm. g) stavebního zákona č. 183/2006 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“). Výroky II a IV prvoinstančního rozhodnutí uložil prvoinstanční orgán každému ze žalobců pokutu ve výši 40 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 2. K odvolání žalobců napadeným rozhodnutím žalovaný změnil výroky I a III prvoinstančního rozhodnutí a ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobců zamítl. Po změně prvoinstančního rozhodnutí provedené napadeným rozhodnutím byli žalobci uznáni vinnými z přestupků podle § 178 odst. 2 písm. g) stavebního zákona, kterých se měli dopustit úmyslně tím, že na pozemcích st. p. Xa, parc. č. Xb, Xc, Xd a Xe v k. ú. P. společně a nerozdílně provedli od 6. 12. 2023 do 11. 6. 2024 stavbu garáže na pozemku st. p. Xa - navýšení o 0,6 metrů a stavbu rodinného domu na pozemku st. p. Xa - posunutí stavby o 4,610 m směrem na sousední pozemky parc. č. Xc a Xd v rozporu s pravomocným společným povolením prvoinstančního orgánu ze dne 16. 11. 2023, č. j. PR-OVÚP-MIM/102559/2023 (dále jen „Společné povolení“), které nabylo právní moci dne 6. 12. 2023. Změna provedená napadeným rozhodnutím spočívala mj. ve změně skutkové věty, kdy podle výroků prvoinstančního rozhodnutí se měli žalobci dopustit předmětných přestupků z nedbalosti a jejich účast nebyla popsána, a podle napadeného rozhodnutí se měli žalobci dopustit předmětných přestupků úmyslně a společně a nerozdílně. 3. Žalobci podali proti napadenému rozhodnutí přípustné a včasné žaloby podle § 65 a násl. s. ř. s. a žádali, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci namítli, že v rozporu se zákazem reformace in peius bylo jejich jednání napadeným rozhodnutím překvalifikováno z nedbalostního na úmyslné. Dále namítli nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a litispendenci, jelikož již dříve probíhalo jiné přestupkové řízení pro stejné skutkové okolnosti, které dosud nebylo pravomocně ukončeno. Žalobci dále namítli nepřiměřenost uložené pokuty. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobám uvedl, že k porušení zákazu reformace in peius nedošlo, protože změna právní kvalifikace na úmyslné jednání nevedla ke zhoršení postavení žalobců. Námitku litispendence odmítl, jelikož stavební zákon a zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“), chrání odlišné právní zájmy, a proto nejde o dvojí postih za stejný skutek. Pokud jde o námitku týkající se spáchání přestupku společně a nerozdílně a úmyslného zavinění, žalovaný uvedl, že jednání žalobců jako úmyslné je nezpochybnitelné a že oba žalobci byli stavebníky, proto jejich jednání bylo společné a tudíž nerozdílné. Uloženou pokutu považoval žalovaný za přiměřenou. Žalovaný požadoval zamítnutí žalob. II. Posouzení věci soudem 5. Vzhledem k tomu, že žalobci ve lhůtě jim k tomu soudem poskytnuté výzvou ze dne 26. 8. 2025, č. j. 77 A 33/2025-30, nevyjádřili svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalovaný s tímto postupem vyslovil výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 6. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. 7. Soud předznamenává, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). 8. Žaloba je důvodná. 9. Přestupku podle § 178 odst. 2 písm. g) stavebního zákona se dopustí fyzická jako stavebník tím, že provede stavbu v rozporu se společným povolením. Podle § 178 odst. 3 písm. c) stavebního zákona lze za tento přestupek uložit pokutu do 500 000 Kč. 10. Podle § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. 11. Podle § 13 odst. 1 přestupkového zákona je fyzická osoba pachatelem, jestliže svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku nebo jeho pokusu, je-li trestný. 12. Podle § 15 odst. 1 se k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. 13. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci jako stavebníci provedli v rozporu se Společným povolením stavbu garáže, protože ji navýšili o 0,6 metrů, a stavbu rodinného domu, protože ji posunuli o 4,61 m. Reformace in peius 14. Žalobci v žalobě namítli porušení § 90 odst. 3 správního řádu a § 98 odst. 2 přestupkového zákona. Podle žalobců byly výroky o jejich vině změněny napadeným rozhodnutím v jejich neprospěch z nedbalostního jednání na úmyslné. 15. Prvoinstanční orgán ve výroku prvoinstančního rozhodnutí o vině uvedl, že každý ze žalobců spáchal předmětný přestupek z nedbalosti. Žalovaný ve výrocích napadeného rozhodnutí, jimiž změnil výroky prvoinstančního rozhodnutí o vině, uvedl, že každý ze žalobců předmětný přestupek spáchal úmyslně. 16. Podle § 90 odst. 3 správního řádu platí, že odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem. 17. § 1 odst. 2 správního řádu stanoví, že se správní řád nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. 18. § 98 odst. 1 přestupkového zákona stanoví, že odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v plném rozsahu. 19. Podle § 98 odst. 2 přestupkového zákona nemůže odvolací správní orgán změnit výrok napadeného rozhodnutí o správním trestu nebo výrok o náhradě škody anebo výrok o vydání bezdůvodného obohacení v neprospěch obviněného. 20. § 93 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona stanoví, že ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, se kromě náležitostí podle správního řádu uvede forma zavinění u obviněného, který je fyzickou osobou. 21. Žalobní bod nebyl důvodný. 22. Nebylo sporu o tom, že žalovaný napadeným rozhodnutím nezměnil výrok napadeného rozhodnutí o správním trestu ani výrok o náhradě škody ani výrok o vydání bezdůvodného obohacení. Výroky prvoinstančního rozhodnutí o pokutě uložené žalobcům byly napadeným rozhodnutím potvrzeny. Proto nenastaly podmínky pro aplikaci § 98 odst. 2 přestupkového zákona, jíž se žalobci dovolávali. 23. Ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu nebylo na danou věc aplikovatelné, protože § 98 odst. 2 přestupkového zákona představuje zvláštní právní úpravu ve smyslu § 1 odst. 2 správního řádu. 24. Specialita § 98 odst. 2 přestupkového zákona ve vztahu k § 90 odst. 3 správního řádu byla opakovaně potvrzena judikaturou správních soudů. V ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu je zakotvena zásada zákazu reformationis in peius (zákaz změny k horšímu), která se uplatňuje v odvolacím řízení, a jedná se zároveň omezení odvolacího orgánu při postupu podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Speciální úpravu zákazu reformationis in peius pro přestupkové řízení upravuje § 98 odst. 2 přestupkového zákona (viz rozsudek Městského soudu