1 As 375/2018 — Nejvyšší správní soud

77 A 45/2025- 46 - text  13 77 A 45/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: D. T. bytem X zastoupená JUDr. Martinem Čížkem, advokátem sídlem Korunní 880/101, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2025, č. j. PK-ŽP/9893/25, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Stříbro (dále jen „městský úřad“) uznal žalobkyni rozhodnutím ze dne 10. 1. 2025, č. j. 1988/ŽP/24 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), vinnou z nedbalostního spáchání přestupku podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „ZOZT“), kterého se žalobkyně dopustila v obci S. č. p. Xa ke dni kontroly krajské veterinární správy dne 3. 4. 2023 tím, že týrala psa pasteveckého plemene č. čipu 900163000145157 (dále jen „Pes“). Za toto jednání byla žalobkyni uložena pokuta 3 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 2. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 6. 2025, č. j. PK-ŽP/9893/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil prvoinstanční rozhodnutí (zjednodušeně vyjádřeno) tak, že do výroku doplnil, že žalobkyně spáchala přestupek „ke dni 3. 4. 2023“, a výši nákladů řízení snížil na 1 000 Kč. Ve zbytku žalovaný napadeným rozhodnutím prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 3. Proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu podala žalobkyně včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 4. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se přestupku nedopustila, protože nebyla vlastníkem, chovatelem ani držitelem Psa, jímž byl pan B. D. (dále jen „Skutečný vlastník“). Podle žalobkyně správní orgány nezjistily řádně skutkový stav a neprovedly žalobkyní navržené důkazy. Žalobkyně dále namítla, že napadené rozhodnutí neobsahovalo konkrétní určení času údajného protiprávního jednání. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Žalovaný s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla chovatelkou Psa. Žalovaný setrval na posouzení nedůvodnosti důkazních návrhů žalobkyně. Podle žalovaného bylo časové vymezení skutku dostatečně určité. IV. Vyjádření účastníků při jednání 8. Při jednání žalobkyně akcentovala některé body své žalobní argumentace. Žalovaný se z účasti na jednání omluvil. V. Posouzení věci soudem 9. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. 10. Soud předznamenává, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). 11. Žaloba je nedůvodná. Právní východiska 12. Přestupku podle § 27 odst. 1 písm. b) ZOZT se dopustí fyzická osoba tím, že týrá zvíře. 13. § 1 odst. 1 ZOZT stanoví, že účelem tohoto zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. 14. Podle § 3 písm. k) ZOZT se pro účely tohoto zákona rozumí chovatelem mj. každá fyzická osoba, která drží nebo chová zvíře, trvale nebo dočasně. 15. Podle § 4 odst. 1 ZOZT se považuje za týrání mj. z jiných než zdravotních důvodů omezovat výživu zvířete včetně jeho napájení, nestanoví-li zvláštní předpis jinak [písm. c) bod 1] a chovat zvíře v nevhodných podmínkách [písm. l)]. 16. § 3 správního řádu stanoví, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. 17. Podle § 50 odst. 3 správního řádu platí, že správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. 18. Podle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 19. Podle § 24a odst. 3 věty první ZOZT je odborné vyjádření krajské veterinární správy pro obecní úřad obce s rozšířenou působností pro řízení o přestupku závazné. 20. Odborné vyjádření orgánu veterinární správy vydané podle § 24a odst. 5 ZOZT (pozn. soudu: nyní jde o odst. 3) naplňuje definiční znaky závazného stanoviska ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 375/2018-26). 21. § 149 odst. 1 věta první správního řádu stanoví, že závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu 22. Podle § 149 odst. 7 věty první správního řádu platí, že jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. 23. § 22 odst. 1 písm. f) ZOZT stanoví, že krajské veterinární správy vypracovávají odborná vyjádření. Podle § 47 odst. 7 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, rozhoduje jako orgán prvého stupně ve správním řízení krajská veterinární správa podle své územní působnosti a o odvolání proti rozhodnutí krajské veterinární správy rozhoduje Ústřední veterinární správa, s výjimkou § 48 odst. 1 písm. g), h), m) a r), ve kterých rozhoduje jako orgán prvého stupně Ústřední veterinární správa. 24. § 75 odst. 2 věta druhá s. ř. s. stanoví, že byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. 25. Pro projednávanou věc z popsané právní úpravy a judikatury vyplývají následující právní východiska, která soud použil při posouzení důvodnosti žaloby žalobkyně. 26. Pro závěr správních orgánů, že se žalobkyně dopustila přestupku podle § 27 odst. 1 písm. b) ZOZT, postačovala skutková zjištění, že žalobkyně omezovala výživu a napájení Psa z jiných než zdravotních důvodů a držela ho nebo ho chovala v nevhodných podmínkách. Jiné skutečnosti nebyly pro závěr správních orgánů relevantní. Správní orgány nesměly samy posuzovat odbornou otázku, zda byl Pes na výživě a napájení omezován, ani odbornou otázku, zda byl Pes držen nebo chován v nevhodných podmínkách. Správní orgány byly vázány (nesměly posoudit odlišně) posouzením těchto otázek dotčenými veterinárními orgány v jejich závazných stanoviscích. Soud při posouzení důvodnosti žaloby žalobkyně směl přezkoumávat tato závazná stanoviska jen v tom rozsahu, v jakém by žalobkyně konkrétně namítala jejich nezákonnost. Závěry správních orgánů 27. Správní orgány podle celku prvoinstančního a napadeného rozhodnutí učinily následující skutková zjištění a právní závěry. 28. Žalobkyně byla chovatelkou Psa a nebyla jeho vlastníkem. Žalobkyně chovala Psa tak, že Pes byl připoután řetězem cca 1,5 m dlouhým ke stromu, prostor, kde se Pes pohyboval, byl rozbahněný, chatrná nezateplená bouda byla nevystlaná a měla otvory z obou bočních stran, tedy z nedbalosti chovala Psa v nevhodných podmínkách ve smyslu § 4 odst. 1 písm. l) ZOZT. Žalobkyně omezovala výživu a napájení Psa tak, že byl podvyživen ve stupni 1 (žebra, bederní obratle, kosti pánve a všechny kostní výčnělky z dálky zřetelné, žádný rozeznatelný tuk, úbytek svalové hmoty) a v místě se nacházely 2 staré hrnce bez krmiva a vody, tedy z nedbalosti omezovala jeho výživu a napájení Psa ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) bod 1 ZOZT. 29. Popsané skutkové a právní závěry odův