1 Afs 261/2018 — Nejvyšší správní soud

77 Af 2/2026- 65 - text 5 77 Af 2/2026 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: Kaufhama s. r. o., IČO 10733574 sídlem Jurečkova 643/20, 702 00 Ostrava zastoupená Ing. Mgr. Miroslavem Šperkou, LL.M., advokátem sídlem Jurečkova 643/20, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j. 31441/25/5300-21442-713474, takto: I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit na účet Krajského soudu v Plzni č. 3703-4321311/0710, variabilní symbol 7740000226, soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Karlovarský kraj rozhodnutím ze dne 7. 5. 2024, č. j. 442711/24/2403-50522-405094 (platební výměr), nepřiznal žalobkyni uplatněný nárok na odpočet DPH z titulu pořízení motorového vozidla z jiného členského státu EU a vyměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období únor 2024 ve výši 999 949 Kč, neboť žalobkyně neprokázala použití pořízeného motorového vozidla Porsche Panamera Turbo S od německého dodavatele při své ekonomické činnosti. Žalovaný shora uvedeným napadeným rozhodnutím zamítl žalobkynino odvolání proti platebnímu výměru a platební výměr potvrdil. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. soudního řádu správního. V průběhu řízení o žalobě žalobkyně navrhla přiznání odkladného účinku žalobě. 2. Žalobkyně tvrdila, že právní účinky napadeného rozhodnutí pro ni představují závažnou a bezprostředně hrozící újmu, neboť v jejich důsledku je povinna zaplatit daň ve výši 999 949 Kč. Tato částka je pro žalobkyni ekonomicky významná a její okamžité vymožení představuje podstatný zásah do žalobkyniny majetkové sféry. Neprodlená úhrada daně v této výši či její případná exekuce ohrožují provozní stabilitu žalobkyně, její schopnost platit běžné závazky a financovat svou podnikatelskou činnost. Újma hrozící žalobkyni nespočívá pouze v odlivu peněz ve výši odpovídající vyměřené dani, nýbrž i v sekundárních dopadech na její podnikání v podobě obchodní důvěryhodnosti a cash flow. Vymožení vyměřené daně by pro žalobkyni i v případě pozdějšího úspěchu ve věci samé mohlo mít nevratné důsledky. Přiznáním odkladného účinku žalobě nevznikne nepřiměřená újma jiným osobám, jeho přiznání není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 3. Vzhledem k tomu, že z žalobkyniných tvrzení bylo zřejmé, že její návrh na přiznání odkladného účinku žalobě nemůže být úspěšný, nevyzýval soud žalovaného k vyjádření k tomuto návrhu. 4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 5. Přiznání odkladného účinku žalobě je mimořádným prostředkem, jímž dochází k prolomení účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí správního orgánu již v průběhu soudního řízení, tudíž je třeba k užívání tohoto nástroje přistupovat velmi zdrženlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 Afs 261/2018-28). 6. Z citovaného zákonného ustanovení plynou dvě hmotněprávní podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, a sice (i) že právní následky napadeného rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 7. Ve vztahu k prvé podmínce v obecné rovině platí, že je na žalobci, aby ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku specifikoval, v čem má jemu hrozící újma spočívat, a aby tvrzené skutečnosti náležitě doložil. Jen tak může soud posoudit, zda neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí může žalobci skutečně vzniknout nepoměrně větší újma. 8. „Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm, aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74)“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. 5 Azs 383/2020-24). 9. „Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 1 Afs 382/2017-38). 10. V případě návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě směřující proti rozhodnutí o stanovení daně musí žalobce tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na splnění daňové povinnosti utrpěl. Taková újma může mít v tomto případě povahu zásadně výjimečných ekonomických důvodů. Zákonodárce vyhradil přiznání odkladného účinku pouze pro výjimečné případy a skutečnost, že žaloba směřující ve svém důsledku proti platebnímu výměru odkladný účinek ze zákona nemá, není samoúčelná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2023, č. j. 8 Afs 167/2023-64). 11. K citované judikatuře soud doplňuje, že, byť byly uvedené závěry vysloveny Nejvyšším správním soudem v souvislosti s posouzením návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, uplatní se mutatis mutandis i pro případy posuzování návrhů na přiznání odkladného účinku žalobě. 12. Povinnost tvrzení (a povinnost důkazní) je naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání jejich skutkových tvrzení. Nesplnění povinnosti tvrzení (a povinnosti důkazní) ohledně rozhodných skutečností má pravidelně za následek rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka řízení, který tuto povinnost nesplnil. Je tedy na žalobci, aby především o hrozící újmě předložil soudu dostatečně konkrétní tvrzení a také důkazy k prokázání svých tvrzení. 13. Žalobkyně svůj návrh na přiznání odkladného účinku podané žalobě odůvodnila pouze v obecné rovině tím, že v důsledku okamžitého výkonu napadeného rozhodnutí by byla podstatným a nevratným způsobem negativně ovlivněna její majetkové sféra a podnikatelská činnost. Žalobkyní uváděné důvody zůstaly v rovině obecných tvrzení. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti týkající se jejích majetkových poměrů a ekonomických výsledků jejího hospodaření. Z návrhových tvrzení nelze posoudit, jaké konkrétní ekonomické důsledky na žalobkynino podnikání může mít bezprostřední úhrada daně ve vyměřené výši. Svá zcela obecná tvrzení žalobkyně ani neprokázala. Jinými slovy, žalobkyně netvrdila ani neprokázala konkrétní skutečnosti týkající se její současné finanční situace a jejího majetku, který by mohl být daňovou exekucí, jíž se obává, postižen, z čehož by bylo možné posoudit, zda případn