2 As 12/2008 — Nejvyšší správní soud

59 Ca 94/2009- 100 - text Pokračování 6 59Ca 94/2009 59Ca 94/2009-100 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Kosteleckého a soudců Mgr. Hany Burešové a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobců: a) P.H., bytem xx, b) J.H., bytem xx, c) P.S., bytem xx, d) L.S. bytem xx, e) JUDr. I.Z., MBA, bytem xx, žalobci a) až d) zastoupeni žalobcem, e), proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 9. 2009, čj. OÚPSŘ 259/2009-rozh., t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 16. 9. 2009, čj. OÚPSŘ 259/2009-rozh., se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Magistrátu města Liberec, Stavební úřad v Liberci (dále jen „stavební úřad“), ze dne 14. 2. 2008, čj. SUUR/7120/212600/07-Ře, CJ MML 030542/08 – územnímu rozhodnutí o umístění stavby „VILADOMY DREAMS – Masarykova“ v Liberci. Podle žalovaného žalobci nebyli účastníky územního řízení, a to z tohoto důvodu, že nesplňovali podmínku pro účastenství v územním řízení vyžadovanou zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebním zákon) a spočívající ve skutečnosti, že žalobci jako spoluvlastníci sousedících nemovitostí mohou být umístěním předmětných staveb přímo dotčeni na svých vlastnických právech. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí sice připustil, že žalobci mají vlastnické právo k pozemku (včetně stavby na něm se nacházející) sousedícímu s pozemkem dotčeným rozhodnutí o umístění stavby, čímž splňují první podmínku pro postavení účastníků v územním řízení, avšak nesplňují druhou podmínku citovaného ustanovení stavebního zákona nutnou pro postavení účastníků předmětného územního řízení, a sice že jejich vlastnické právo může být umisťovanou stavbou přímo dotčeno. K tomuto závěru dospěl žalovaný ve shodě se stavebním úřadem po posouzení otázky, zda umístění a užívání předmětných bytových domů může jakkoliv negativně a nad míru přípustnou poměrům přímo zasáhnout do vlastnického práva odvolatelů. Vycházel přitom z dokumentace k územnímu řízení, z níž vyplývá, že vzdálenost územním rozhodnutím umisťované stavby šesti bytových domů bude od domu žalobců v nejbližším místě činit min. 60 m a dále, že mezi bytovými domy a domem žalobců bude situována nová parková úprava. Podle žalovaného tato vzdálenost zaručuje, že k přímému dotčení vlastnických práv vlastníků domu (žalobců) z hlediska umisťované ale i užívané stavby bytových domů nemůže dojít. Z hlediska účinků umisťovaných bytových domů, které jsou určeny pro rezidenční bydlení a tedy pro obdobný způsob bydlení jako je tomu v případě domu žalobců, by tedy mohla mít negativní účinky na dům žalobců pouze doprava. Umísťované domy však jsou dopravně přístupné samostatnou komunikací z ulice V. a nikoliv stávajícím vjezdem z Masarykovy ulice kolem domu žalobců, který bude, jak vyplývá z dokumentace, pouze součástí pěší parkové cesty, tedy z hlediska dopravy součástí klidové zóny. Pouze v upravené části u domu žalobců bude sjízdný chodník, avšak pouze pro příjezd k tomuto domu. Dále bude tato cesta sloužit pouze pro pěší přístup do prostoru nové parkové úpravy území, která je součástí umisťované stavby a leží mezi umisťovanými bytovými domy a stávající zástavbou podél Masarykovy ulice. Omezení vjezdu z Masarykovy ulice bude řešeno osazením dopravní značky, umožňující vjezd pouze pro obyvatele domu žalobců. II. Proti citovanému rozhodnutí podali žalobci ke zdejšímu soudu žalobu, jíž společně poukazovali na nesprávnost a nezákonnost nejen nyní posuzovaného rozhodnutí, ale i rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2009, čj. OÚPSŘ 243/2009-rozh., týkajícího se stavebního rozhodnutí na stavbu „VILADOMY DREAMS – Masarykova“. Žalobci jsou toho názoru, že jim bylo nezákonně upřeno právo účastnit se územního řízení před vydáním rozhodnutí o umístění stavby šesti sedmipodlažních budov na sousedním pozemku. Navrhované obří sídliště na sousedním pozemku má dramatický dopad na výkon vlastnických práv k nemovitostem v jejich vlastnictví, mezi jiným ohrožením bezpečnosti východu z jejich domu průjezdem stovek aut, neboť vstup z domu je přímo do vozovky bez chodníku, stínění jejich domu a pozemku obrovskými stavbami, které svým funkcionalistickým, modernistickým pojetím hrubě zasahují do historické zástavby na Masarykově třídě v Liberci, destrukci zeleně na sousedním městském pozemku, kde mají být mamutí budovy postaveny, výfukové plyny, hluk od dopravy a podobně. Hodnota nemovitostí žalobců by byla těmito nevhodnými stavbami snížena, stejně jako hodnoty domů na Masarykově třídě vůbec, když prestižní vilová čtvrť by navrhovanými stavbami dostala ráz panelákového sídliště. Secesní vila žalobců bohatě zdobená sochami a ozdobenými prvky, stejně tak jako ostatní klasicistické, historické budovy kolem (např. budova lázní a Severočeského muzea na Masarykově třídě), to vše se z hlediska plánování urbanistiky a vývoje města vůbec nehodí vedle navrhovaného patrového sídliště, které patří někam na okraj města, nikoliv do srdce památkově chráněného historického centra města Liberce. Žalobci navrhují, aby ohledně intenzity urbanistického zásahu plánované stavby „V.D. – M.“ do historického charakteru okolní zástavby byl v řízení před soudem vypracován znalecký posudek. Žalobci zdůrazňují, že jim bylo znemožněno podat návrhy na řešení bezpečnosti osob vystupujících z jejich domu přímo do vozovky s hustou dopravou, tj. navrhnout vybudování zátarasů, zvýšením elevace pozemku, vybudováním ochranné zdi napříč vozovky, aby byl průjezd kolem jejich domu fyzicky trvale znemožněn, nejen omezen na papíře během stavby a pak ponechán svému osudu bez jakéhokoliv omezení. Podle žalobců stavební řízení, které proběhlo bez řádného územního řízení, kde by byly projednány námitky a důkazní návrhy vlastníků sousedních nemovitostí hrubě porušuje ust. § 111 odst. 1 písm a) stavebního zákona, že stavební povolení je možné vydat jen po řádně vydaném územním rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu. Žalobci proto navrhují, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2009, čj. OÚPSŘ 259/2009-rozh., i ze dne 8. 10. 2009, čj. OÚPSŘ 243/2009-rozh., vyslovil nicotnost těchto rozhodnutí a zrušil i prvostupňová rozhodnutí stavebního úřadu, jež citovaným rozhodnutí žalovaného předcházela. III. Ve vyjádření k žalobnímu návrhu žalovaný obhajoval svůj právní názor totožným způsobem, jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z hlediska zvolené argumentace nepřinesl do řízení žádná nova. IV. Krajský soud zahájil řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Při přezkoumání napadeného rozhodnutí byl soud vázán právním a skutkovým stavem, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dále rozsahem žalobci uplatněných žalobních bodů, neboť pouze v jejich mezích lze napadené rozhodnutí přezkoumat (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vzhledem k tomu, že žalobní návrh brojí současně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2009, čj. OÚPSŘ 259/2009-rozh., jímž bylo rozhodováno o odvolání žalobců proti územnímu rozhodnutí, i proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2009, čj. OÚPSŘ 243/2009-rozh., jímž bylo rozhodováno o odvolání žalobců proti stavebnímu rozhodnutí, soud usnesením ze dne 1. 12. 2009, čj. 59 Ca 94/2009, řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2009, čj. OÚPSŘ 243/2009-rozh. vyloučil k samostatnému řízení. V. Žalobci se svým žalobním návrhem domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, jež jim nepřiznalo postavení účastníka územního řízení ve věci vydání územního rozhodnutí na stavbu „V.D. – M.“, neboť v případě žalobců nebylo shledáno dotčení jejich majetkových práv. Ze správního spisu soud ověřil, že žalobci byli v době rozhodnutí žalovaného podílovými vlastníky budovy čp. 459 umístěné na parcele č. 2810, zapsané na LV č. 2632 pro k.u. Liberec I-Staré město. Tato parcela přitom přímo sousedí s parcelou č 2809/1 jako jednou z parcel, jež byla zahrnuta do územního rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby V.D. – M.“. Podle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) jsou účastníky územního řízení osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. V relaci souzené věci byl soud povolán zkoumat především problematiku „přímého dotčení“ jako jedné z klíčových podmínek zakládající účastenství v územním řízení. V obecné rovině se k otázce účastníků územního řízení vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 16/2008-48 (d