7 As 108/2010 — Nejvyšší správní soud

59 A 10/2013- 73 - text Pokračování 16 59A 10/2013 59A 10/2013-73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylová, LL.M. a Mgr. Karla Kosteleckého v právní věci žalobce: T.L., a.s., se sídlem XX, zast. Mgr. Martinem Pecklem, advokátem se sídlem AK Italská 27, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2012,č. j. OÚPSŘ 289/2012-rozh., takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 12. 12. 2012, č. j. OÚPSŘ 289/2012-rozh., s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavebního úřadu (dále jen ,,stavební úřad“) ze dne 30. 7. 2012, č. j. SURR/7130/121010/11-Ja, CJ MML 099618/12, jímž bylo Bytovému družstvu XX vydáno stavební povolení na stavbu „Plynová kotelna v bytovém domě čp. XX“, a ve zbytku toto stavební povolení potvrzeno. Změna výroku stavebního povolení spočívala ve změně definice povolované stavby, kterou žalovaný definoval jako „Stavební úpravy za účelem zřízení plynové kotelny v bytovém domě čp. XX“ a v doplnění podmínek pod body č. 8, 9, a 10 pro provedení stavby. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného a stavební povolení jsou nezákonné, neboť byly vydány v rozporu se zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který s účinností od 1. 9. 2012 nahradil zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Žalobce nejprve obecně upozornil na to, že byl účastníkem stavebního řízení z důvodů svého práva odpovídajícího věcnému břemeni ve smyslu energického zákona a vlastnického práva k soustavě zásobování tepelnou energií v Liberci (dále „SZTE“), která zahrnuje i rozvod vedoucí k předmětnému bytovému domu. Změna způsobu vytápění bytového domu, zahrnující odpojení od SZTE, bude mít za následek řadu technických problémů, jež se mohou projevit ve snížení účinnosti SZTE či v krajním případě v provozu schopnosti či poškození SZTE jako celku, což se dotýká žalobce jako vlastníka SZTE, nikoli pouze jako provozovatele. Žalobce ochranu svých vlastnických práv uplatňoval ve stavebním řízení, žalovaný se nedostatečným způsobem vypořádal jeho s námitkami, na některé věcně nereagoval, nevypořádal se s nimi, nedostatečně přezkoumal stavební povolení, ani nedal podnět k přezkoumání příslušných závazných stanovisek. Rozhodnutí žalovaného je tak pro nedostatečnost odůvodnění nepřezkoumatelné. V prvním konkrétním žalobním bodě žalobce namítal rozpor s § 2 odst. 2 písm. c) bod 3, § 3 odst. 2, § 77 odst. 5 energetického zákona, neboť nebyl správně posouzen soulad změny způsobu vytápění s územní energetickou koncepcí města Liberce, konkrétně s kapitolou 3.1.1., str. 99. Bytový dům se totiž nachází v okrajové oblasti, ve které je třeba v dosahu vybudované soustavy CZT (centrálního zdroje tepla) upřednostňovat dodávkové teplo, když zemní plyn lze preferovat v lokalitách nedostupných ze systému CZT. V územní energetické koncepci Libereckého kraje (kapitola 7.1.2) je doporučení ohledně stávajících odběrů vhodných pro připojení k soustavě CZT. Žalovaný přitom soulad stavby s územními energetickými koncepcemi neposuzoval, podmínky ekonomické efektivnosti a ekologické přijatelnosti byly obsaženy v územním plánu, nikoli územních energetických koncepcích. Podle žalobce musí být ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona aplikováno v plném rozsahu, územní energetická koncepce nemůže být považována jen za odborný podklad. Žalovaný měl posoudit, zda povolovaná stavba nebude ohrožovat veřejný zájem, tedy posoudit, zda bude zachováno provozování SZTE jako prioritního systému vytápění. Žalobce zmínil i vliv odpojení bytového domu na ekonomickou stránku provozování SZTE, kdy se v důsledku tvorby cen tepelné energie zvyšuje při poklesu zákazníků cena za jednotku tepla pro ostatní odběratele. Odpojením bytového domu (nehledě na odpojování dalších objektů v Liberci) pak může v SZTE vzniknout řada problémů technického rázu, včetně změny hydraulických poměrů, což může ovlivnit funkčnost a provozuschopnost SZTE. Za druhé žalobce upozornil na rozpor rozhodnutí s § 16 odst. 7 zákona na ochranu ovzduší, jež zakotvuje povinnost využití tepla ze SZTE nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem, jak byla obdobně stanovena v § 3 odst. 8 předchozího zákona na ochranu ovzduší. Dle žalobce nepostačí, aby stavebník prokázal, že je pro něj vytápění z lokálního zdroje ekonomicky přijatelné a levnější, musí prokázat, že je pro něj vytápění ze SZTE ekonomicky nepřijatelné a náklady na jiný zdroj vytápění významně nižší. Tuto povinnost stavebník nesplnil, žalovaný splnění podmínky dle zákona na ochranu ovzduší posoudil nesprávně. Žalobce dále napadl způsob, jakým stavebník splnění podmínky doložil, uváděl, jak měla být kalkulace cen tepla řádně provedena. Stavebníku svědčila povinnost využívat SZTE a stavební úřad nebyl oprávněn změnu způsobu vytápění povolit. Nad rámec žalobce poznamenal, že vzniká nový zdroj znečištění, který má být posuzován s ostatními zdroji znečištění, které vznikají odpojováním dalších bytových domů v sousedství. Žalovaný postupoval formalisticky, pokud dopady masivního odpojování od SZTE na ovzduší nezkoumal. Jako třetí žalobní námitku uplatnil žalobce absenci územního řízení a vydání územního rozhodnutí na předmětnou stavbu. Podle žalobce mělo být před vydáním stavebního povolení vedeno územní řízení podle § 81 odst. 2 stavebního zákona, protože stavba bude mít významné dopady na okolí, včetně popsaných dopadů na SZTE a životní prostředí, které měly být kvalifikovaně posouzeny v územním řízení. Stavba, kterou dojde ke změně v užívání části prostor bytového domu, není pouhou stavební úpravou. Bude-li vyvedeno komínové těleso nad střechu domu, dojde ke zvýšení stavby a stavba bude nástavbou ve smyslu § 2 odst. 5 písm. a) stavebního zákona. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal rozpor se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Zdůraznil, že stavba může ovlivnit energetickou náročnost bytových domů s podlahovou plochou převyšující 1 000 m2 a součástí dokumentace tak dle § 6a odst. 2 písm. b) zákona o hospodaření energií měl být průkaz energetické náročnosti. Žalovaný pouze odkázal na doplněk technické zprávy vypracovaný zástupcem stavebníka, který zřejmě nemá oprávnění k vypracování průkazu energetické náročnosti, a není proto jasné, na základě čeho žalovaný učinil závěr o tom, že názor zástupce stavebníka ohledně absence průkazu energetické náročnosti, je v daném případě relevantní. V pátém žalobním bodu žalobce namítal porušení svých procesních práv. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami, které do značné míry odmítl s poukazem na ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona. Přitom z ustanovení § 89 odst. 2 ve spojení s § 149 odst. 4 správního řádu žalobce dovozoval, že žalovaný byl povinen vyžádat si potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného, a to bez ohledu na obsah odvolacích námitek. Žalovaný byl povinen postupovat dle § 149 odst. 4 správního řádu ve vztahu k souhrnnému vyjádření Magistrátu města Liberec, odboru životního prostředí ze dne 22. 6. 2011, stanovisku ČR – Státní energetické inspekce ze dne 23. 6. 2011 a závaznému stanovisku Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje ze dne 12. 7. 2011, což neučinil. Nadto nebylo uděleno závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví podle zákona č. 258/2000 Sb., zákona o ochraně veřejného zdraví, z hlediska ochrany před hlukem a vibracemi. Byly porušeny základní zásady správního řízení, neboť správní orgány nedbaly, aby přijaté řešení bylo dle § 2 odst. 4 správního řádu v souladu s veřejným zájmem. Rovněž bylo porušeno ustanovení § 3 správního řádu tím, že žalovaný připustil, že se úplným a správným zjištěním stavu věci nehodlá zabývat, když odmítl žalobcovu argumentaci s poukazem na omezenou možnost podávání námitek ve stavebním řízení. Připustil, že neprovedl posouzení ekonomické nepřijatelnosti zásobování bytového dom ze SZTE a nevyjádřil se k argumentům ve vztahu souladu stavby s územní energetickou koncepcí. Ze všech výše uvedených důvodů je žalobce přesvědčen, že jsou splněny podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i pro zrušení stavebního povolení vydaného v 1. stupni správního řízení. III. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný upozornil na to, že ve věci již jednou rozhodoval, stavební úřad poté postupoval v intencích rozhodn