5 As 111/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 137/2013- 123 - text Pokračování 13 15A 137/2013 15A 137/2013-123 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: A.G. Service, s.r.o., sídlem Chotěšov 167, Vrbičany, IČ 47282550, zastoupeného JUDr. Ivem Beránkem, advokátem, sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 proti žalovanému: Český báňský úřad, Kozí 4, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: KÁMEN Zbraslav, a.s., se sídlem Žitavského 1178, Praha, IČ 01820460, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Dlouhá 16, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2013, č. j. SBS 22881/2013/ČBÚ-22, takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2013, č. j. SBS 22881/2013/ČBÚ-22, kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Mostě (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 6. 2001, č. j. 2197/01, o předchozím souhlasu k převodu dobývacích prostorů Dobkovičky a Litochovice ze společnosti ČEDIČ Dobkovičky, a.s. na společnost KÁMEN Zbraslav, spol. s r.o. Důvodem pro zamítnutí odvolání byl závěr žalovaného, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nabylo právní moci již dne 13. 6. 2001 a odvolání žalobce ze dne 22. 7. 2013 je tak nepřípustné, případně opožděné a nadto podáno neoprávněnou osobou, když žalobce nebyl účastníkem řízení. Dále rozhodnutí deklaruje marné uplynutí objektivních i subjektivních lhůt všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Žalobce žalovanému vytýká nesprávnou aplikaci zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dle jen „správní řád“) na daný případ, ačkoliv mělo být jeho odvolání posouzeno podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „starý správní řád“), když z ustanovení § 179 odst. 1 nového správního řádu vyplývá, že podle starého správního řádu se postupuje mimo jiné v řízení, které nebylo pravomocně skončeno před účinností nového správního řádu. Takovým případem je právě správní řízení o vydání předchozího souhlasu – rozhodnutí č.j. 2197/01 ze dne 13. 6. 2001, které nemohlo být pravomocně skončeno, když žalobci, s nímž mělo být v řízení jako s účastníkem jednáno, nebylo rozhodnutí o předchozím souhlasu dosud oznámeno v souladu s § 54 odst. 1 starého správního řádu, tedy doručením písemného vyhotovení rozhodnutí. Z tohoto důvodu lhůta k podání odvolání žalobci nemohla ani začít běžet, natož aby uplynula. Žalovaný shodně se správním orgánem I. stupně nerespektoval ustanovení § 14 starého správního řádu, s žalobcem nejednal jako s účastníkem řízení, přestože napadeným správním rozhodnutím bylo rozhodnuto o jeho právech týkajících se dobývacích prostorů, které nabyl spolu s Ing. L. V. smlouvou o prodeji podniku ze dne 15. 1. 1995 a jejichž držitelem byl i v době řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 13. 6. 2001, č. j. 2197/01. Žalobce výslovně popřel, že dne 6. 4. 1995 uzavřel dohodu o převodu shora uvedených dobývacích prostorů na společnost ČEDIČ Dobkovičky a.s., toto tvrzení opíral o neexistenci originálu dohody o převodu dobývacích prostorů. Současně žalobce namítal i neplatnost takové dohody pro rozpor se zákonem a její neúčinnost, neboť v době jejího uzavření nebyl příslušným obvodním báňským úřadem vydán předchozí souhlas s převodem, který je vyžadován ust. § 27 odst. 7 zákona č. 44/1998 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství ve znění účinném do 5. 1. 2005 (dále jen „horní zákon“). Vzhledem k tomu, že se jedná o předchozí souhlas k převodu dobývacího prostoru je nutné příslušný báňský úřad požádat o tento předchozí souhlas dříve, než je smlouva o převodu dobývacího prostoru uzavřena. Nelze dodatečným předchozím souhlasem k převodu dobývacího prostoru absenci tohoto souhlasu k uzavření smlouvy o převodu dobývacího prostoru nikterak zhojit. Žalobce přitom nepodal návrh na vydání předchozího souhlasu k převodu dobývacího prostoru, nebyl osloven správním orgánem I. stupně, aby se k takovému převodu vyjádřil přesto, že se toto řízení zahajuje pouze na návrh a báňský úřad nemůže zahájit řízení o předchozím souhlasu k převodu dobývacího prostoru z vlastního podnětu. Se žalobcem nebylo jednáno jako s účastníkem správního řízení, ačkoliv jím zjevně byl, protože rozhodnutí vydané dne 13. 6. 2001 v předmětném správním řízení, se bezprostředně dotýkalo jeho práv k dobývacím prostorům, které získal na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 15. 1. 1995. Žalobci nebylo doručeno rozhodnutí o předchozím souhlasu správního orgánu I. stupně. I kdyby byl podán řádný návrh na vydání předchozího souhlasu k převodu dobývacího prostoru, bylo by toto rozhodnutí nicotné, neboť bylo vydáno až po uzavření smlouvy o převodu dobývacího prostoru. Ve smyslu ust. § 18 odst. 1 správního řádu není v kompetenci správního orgánu zahájit z vlastního podnětu řízení, jehož zahájení je výlučně v dispozici účastníka řízení a je zcela zřejmé, že společnost ČEDIČ Dobkovičky a.s., resp. správce konkursní podstaty této společnosti nebyli oprávněni iniciovat zahájení takového řízení. Rozhodnutí správního orgánu tak bylo v rozporu s metodickým pokynem číslo 1/1998, ve kterém je uvedeno, že řízení, ve kterém je vydáván předchozí souhlas s převodem dobývacího prostoru na jinou organizaci ve smyslu ust. § 27 odst. 7 horního zákona je zahajováno na žádost převodce dobývacího prostoru, u kterého příslušný obvodní báňský úřad zkoumá, zda je oprávněn s dobývacím prostorem disponovat. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení, poukázal na to, že žalobce nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno odvoláním napadané rozhodnutí o vydání souhlasu k převodu dobývajících prostorů ze společnosti ČEDIČ Dobkovičky, a. s. na KÁMEN Zbraslav spol. s r.o., neboť nebyl převádějící ani nabývající organizací. Zdůraznil, že správně v daném případě aplikoval ustanovení nového správního řádu a poukázal na skutečnost, že i postupem podle starého správního řádu by bylo odvolání žalobce ve smyslu § 60 starého správního řádu zamítnuto jako nepřípustné a opožděné, neboť nebylo podáno účastníkem řízení (§ 53 starého správního řádu) a nebyla dodržena lhůta pro podání odvolání (§ 54 starého správního řádu). Stejně tak by ani podle starého správního řádu nebyly dány podmínky obnovy řízení, změny nebo zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení. Své stanovisko k aplikaci správního řádu žalovaný opřel o to, že rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 Ans 10/2010-105 ze dne 7. 10. 2010, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č. j. 9 Ca 232/2007-60 ve věci žaloby proti nečinnosti žalovaného, pro nevydání rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 6. 11. 2006, aplikoval na projednávanou věc nový správní řád. Žalovaný poukázal na to, že ačkoliv žalobce popírá, že převedl předmětné dobývací prostory je zřejmé, že od nabytí právní moci rozhodnutí č. j. 1395/95, ze dne 27. 4. 1995 žalobce neplnil ve vztahu k předmětným dobývacím prostorům žádné povinnosti stanovené báňskými předpisy pro držitele dobývacího prostoru (např. neplatil úhrady z dobývacích prostorů dle § 32a horního zákona), z čehož vyplývá, že se za držitele předmětných prostorů nepovažoval. Tyto povinnosti přitom plnily společnosti, na které byly dobývací prostory na základě shora uvedených rozhodnutí převedeny a které současně byly zaevidovány v evidencích orgánů státní báňské správy. Dále žalovaný poukázal na to, že otázku žalobcem tvrzené neplatnosti převodu dobývacích prostorů ze sdružení žalobce a Ing. L. V. – Stavební firma Veselý na společnost ČEDIČ Dobkovičky, a.s. řešil mimo jiné Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 58 Cm 13/2011-109 ze dne 4. 7. 2012, kterým zamítl žalobu žalobce proti správci konkursní podstaty úpadce ČEDIČ Dobkovičky, a.s., na vyloučení dobývacích prostorů Dobkovičky a Litochovice z konkursní podstaty úpadce. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud vzal za prokázané uzavření smlouvy o převodu dobývacích prostor mezi žalobcem a úpadcem dne 6. 4. 1995 a rovněž vzal za prokázané, že byla uzavřena smlouva o převodu týchž prostor mezi společnostmi ČEDIČ Dobkovičky, a.s. a KÁMEN Zbraslav, spol. s r.o. Žalovaný dále uvedl, že převod práva k dobývacím prostorům Dobkovičky a Litochovice z žalobce na společnost ČEDIČ Dobkovičky, a.s. vzal za prokázaný i Krajský obchodní soud v Praze v rozsudku č. j. 35 Cm 238/99-25 ze dne 1. 3. 2000, kterým zamítl žalobu na určení povinnosti vyloučit z konkursní podstaty úpadce ČEDIČ Dobkovičky, a.s. předmětné dobývací prostory, pro neplnění smlouvy o vzájemném plnění. Shodně tento závěr vyjádřil i Vrchní soud v Praze v usnesení č. j. 7 A 26/99-44 ze dne 25. 2. 2000, kterým rozhodl o odvolání žalobce proti sh