7 As 103/2011 — Nejvyšší správní soud

75 A 5/2015- 45 - text Pokračování 10 75A 5/2015 75A 5/2015-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. v právní věci žalobců: a) X. S., nar. „X“, b) F. S., nar. „X“, c) D. S., nar. „X“, d) nezl. R. S., nar. „X“, všichni státní příslušnost Kosovo, všichni umístěni v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá pod Bezdězem-Jezová, PSČ 294 21, proti žalované: P o l i c i e ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Masarykova č. p. 27, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 29.1.2015, č.j. KRPU-21463-17/ČJ-2015-040022-DB-ZZ, č.j. KRPU-21550-18/ČJ-2015-040022-DB-ZZ, č.j. KRPU-21552-18/ČJ-2015-040022-DB-ZZ, a ze dne 30.1.2015, č.j. KRPU-21503-22/ČJ-2015-040022-DB-ZZ, t a k t o : I. Rozhodnutí Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 29.1.2015, č.j. KRPU-21550-18/ČJ-2015-040022-DB-ZZ, se pro vadu řízení z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se ve společné žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhali zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29.1.2015, č.j. KRPU-21463-17/ČJ-2015-040022-DB-ZZ, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce a) zajišťuje, rozhodnutí žalované ze dne 30.1.2015, č.j. KRPU-21503-22/ČJ-2015-040022, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyně b) zajišťuje, rozhodnutí žalované ze dne 29.1.2015, č.j. KRPU-21550-18/ČJ-2015-040022-ZZ-DB, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce c) zajišťuje a rozhodnutí žalované ze dne 29.1.2015, č.j. KRPU-21552-18/ČJ-2015-040022-ZZ-DB, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce d) zajišťuje, a to za účelem jejich předání nařízení č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen Dublinské nařízení“), s tím, že doba zajištění jim byla stanovena podle § 129 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), shodně na 80 dnů od okamžiku omezení jejich osobní svobody. V žalobě uvedli, že bylo porušeno ustanovení § 27 odst. 2 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s čl. 5 odst. 1 a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 a čl. 37 písm. b) Úmluvy o právech dítěte, neboť účastníkem řízení měl být i nezletilý žalobce d). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.4.2014, sp. zn. 2 Azs 58/2014, vyplývá, že označení nezletilých dětí zajišťovaného cizince za účastníky řízení je jediným možným způsobem, jak zajistit, aby byla jejich práva řádně uplatněna v řízení o zajištění rodičů a dalších členů rodiny. Postavení účastníka řízení však nesmí být pouze formalistické, naopak správní orgán by měl zajistit, aby v řízení o zajištění rodičů byly řádně a efektivně zohledněny všechny zájmy nezletilých dětí. Vydáním napadených rozhodnutí bylo zasaženo do subjektivních práv žalobce d). Žalovaná však ve výrokové části napadených rozhodnutí neoznačila žalobce d) a ostatní členy rodiny jako účastníky řízení. Práva a zájmy žalobce d) zohlednila pouze formalisticky a nevytvořila podmínky pro to, aby tato práva mohla být uplatněna. Žalovaná například neopatřila žádné informace ke zdravotnímu stavu a psychickému stavu nezletilého dítěte a ani nikterak nezjišťovala potřebu zajištění zvláštní péče pro nezletilé. Svá rozhodnutí měla žalovaná odůvodnit ve vztahu ke všem výrokům a všem účastníkům řízení ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani obecným způsobem nepopsala podmínky v zařízení pro zajištění cizinců a ani neuvedla jedinou konkrétní skutečnost týkající se žalobce d) a jeho rodiny, jsou žalobou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná. Rovněž se žalovaná nezabývala přiměřeností zajištění jako takového a jeho délky ve vztahu k nezletilému žalobci d), a i z tohoto důvodu jsou žalobou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná. Rozhodnutí nezajistit, popřípadě zrušit, rozhodnutí o zajištění jednoho z členů rodiny, tak vyvolává nutnost nezajistit, popřípadě zrušit rozhodnutí o zajištění i u zbylých členů rodiny. Je totiž zřejmé, že rodina raději zůstane společně v nevyhovujících podmínkách zařízení pro zajištění cizinců, než aby došlo k propuštění pouze nezletilého žalobce d). Dále žalobci uvedli, že byl porušen i čl. 28 odst. 3 Dublinského nařízení ve spojení s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu, neboť stanovení délky zajištění na 80 dnů je nepřiměřeně dlouhé a ze strany žalované nebyla uvedená doba zajištění náležitým způsobem zdůvodněna. Žalovaná je povinna uvést v napadeném rozhodnutí kvalifikovaný odhad, jakou dobu může proces předávání žalobců do Maďarska trvat a tento svůj odhad zdůvodnit ve svém rozhodnutí, to však žalovaná neučinila. Dále byla dle žalobců délka zajištění stanovena v rozporu s principem nutnosti zajištění periodicity soudního přezkumu. S odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a Nejvyššího správního soudu žalobci uvedli, že i kdyby všechny zúčastněné osoby a orgány postupovaly s maximální rychlostí, žalobci nedostanou ve lhůtě odpovídající maximální možné době zajištění možnost, aby jejich věc byla periodicky přezkoumávána před soudem. Tato nemožnost soudního přezkumu je o to palčivější v případě zajištění rodiny, kde se s ohledem na jejich zdravotní a psychický stav může dojít v mezičase k významné změně okolností odůvodňující zajištění. Zajištěním žalobců na 80 dnů žalovaný fakticky vyloučil možnost účinného periodického soudního přezkumu zákonnosti zajištění, a to v rozporu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Žalobci tvrdili, že byla porušena i ustanovení § 123b zákona o pobytu cizinců a § 68 odst. 3 správního řádu ve spojení s čl. 28 odst. 2 Dublinského nařízení, neboť žalovaná nedostatečným způsobem posoudila možnost uložení zvláštních opatření za účelem vycestování. Žalovaná není vázána povinností aplikovat pouze ta opatření, která jsou výslovně v ustanovení § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců uvedena. Dublinské nařízení je bezprostředně použitelné a není možné, aby žalovaná zužovala působnost nařízení vnitrostátním předpisem. I kdyby žalovaná aplikovala pouze opatření uvedená v zákoně o pobytu cizinců, žalobce se mohli zdržovat na území ve smyslu ustanovení § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobci totiž požádali v Maďarsku o mezinárodní ochranu. Na žalobce je tak nutno nahlížet jako na žadatele o azyl ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice Rady č. 2003/9/ES ze dne 27.1.2013, která stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (dále jen „přijímací směrnice“). S odkazem na ustanovení § 79 odst. 3 zákona o azylu mohlo k ubytování žalobců sloužit některé z pobytových středisek Ministerstva vnitra. Žádnou podobnou úvahu žalovaná neučinila a ani se nikterak nezabývala možností alternativního ubytování na území České republiky. Žalovaná postupovala opět pouze formalisticky a uvedla, že žalobci nemají na území České republiky žádné vazby. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Odkázala na žalobou napadená rozhodnutí, ze kterých je patrno, že všichni žalobci jsou účastníky řízení. Ačkoliv oproti ostatním rozhodnutím nejsou v rozhodnutí č.j. KRPU-21550-18/ČJ-2015-040022-BD-ZZ výslovně další členové rodiny žalobce c) uvedeni jako účastníci řízení, je zřejmé, že žalovaná k nim jako k účastníkům řízení jednoznačně přihlížela a za účastníky řízení je považovala. V jednotlivých správních řízeních o zajištění žalobců přistupovala žalovaná ke každému z členů rodiny jako k účastníkovi řízení. Žalovaná neuvedla účastníky řízení ve smyslu ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu ve výrokových částech napadených rozhodnutí, ale v odůvodnění. Ve správním spise založený úřední záznam dokládá, že byl proveden „výslech“ žalobců, ve kterém se žalovaná dotazovala i na zdravotní stav. V žádném případě nebyl zjištěn žádný zdravotní problém. Všechny zajištěné osoby vzhledem ke svému věku odpovídají za své činy podle trestního i správního práva a byly si vědomi svého protiprávního jednání. Žalovaná v každém jednotlivém případě zkoumala přiměřenost dopadů plynoucích ze zajištění žalobců za účelem jejich předání podle Dublinského nařízení. Žalovaná v žalobou napadených rozhodnutích konstatovala, že zajištění žalobců bude mít zcela jednoznačně dopad na jejich soukromý nebo rodinný život, avšak tento dopad byl posouzen jako přiměřený. Ve vztahu k zajištění pravidelného intervalu přezkumu žalovaná poukázala na změnu právní úpravy od 1.1.2014 a možnost podání správní žaloby podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Soud za