59 Af 6/2015

59 Af 6/2015- 90 - text

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]59Af 6/2015-90-102

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský so ud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ro zhod l v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Luc ie Trejbalové a so udc ů Mgr. Karolíny Tylo vé, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci ža lobce M UDr. P.G., b ytem XX, zasto upe né ho I ng. Jitkou Ro utko vo u, daňo vo u poradkyní se sídlem Ko me nské ho 87/3, 460 01 Lib erec, proti žalo vanému Odvolacímu fina nč nímu ředitelství, se sídlem Masa ryko va 427/31, 602 00 Brno, v řízení o ža lobě proti ro zho dnutí ža lované ho ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5546/15/5200-10423-701743,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Ža lobo u poda no u v záko nné lhůtě se ža lobce do máhal zrušení shora ozna če né ho rozhodnutí ža lo va né ho, kterým b ylo změ ně no rozhodnutí o od vo lání vyda né F ina nč ním úřad e m pro Libe reck ý kraj (dále jen „sp rá vce da ne “) dne 26. 9. 2013 pod č. j. 897718/13/2602-24801-506521. Rozhodnutím o od vo lání sp rá vce da ně podle § 113 odst. 1 p ísm. b) záko na č. 280/2009 Sb., da ňo vé ho řád u, změnil výš i úrok u z prodlení úhrady daňo výc h povinností na dani z p říjmů fyzických osob za zdaňo vací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 předepsaného do e vide nce na osobní daňo vý účet ža lobce do dne 15. 3. 2013. Výše úrok u z prodlení b yla sp rá vce m daně předepsána platebním výmě re m ze dne 29. 5. 2013, č. j. 694401/13/2602-24801-506251, podle § 264 odst. 14 da ňo vé ho řádu a § 63 záko na č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZS DP “), ve výš i 30 600 Kč. Ro zhod nutím o od vo lání výš i úrok u z prodlení sprá vc e daně změnil na částku 14 172 Kč. Ža lobo u napadeným ro zhod nutím pak ža lo va ný výši předepsaného úroku z prodlení změnil na částku 14 523 Kč.

Pokračování 2 59Af 6/2015

Ža lobc e nejp r ve uplatnil ná mitk u nico tnosti platebního výměru. Upozornil na to, že již v prvé m od vo lání na míta l, že údaje v platebním výmě ru ohledně sta no ve ní úrok u z prodlení napsané až za je ho ko nce m, jsou ne jas né. Není z nic h zře jmé, jaká konkrétní částka a v jaké výš i a po jaké období je úročena, a částky neodpo vída jí platbám žalobce na s tra ně „da l“ osobního daňo vé ho úč tu. P lateb ní výměr je tak ve výroku i v od ůvod ně ní ne urč itým. Správce daně pochybil, pok ud se podnětem žalobce ne zab ýva l a na mís to pro hlá še ní nico tnosti platebního výměru v rámci od vo lac ího řízení je ho neurčitost ods tra ňo va l. Vyrozumění ža lo va né ho z prosince 2013, která se týk ají pod nětu s měř ujíc ího k p ro hlášení nico tnosti rozhodnutí sprá vc e da ně, žalobce označil za totožná, formální, vyda ná po uplynutí lhůty pro vyř íze ní. K vyrozumění ža lo va né ho ze dne 9. 12. 2013 ža lobce podotknul, že je po věc né stránce formá lním a ne urč itým. Žalo vaný se ne vypo řáda l s konkrétními námitkami žalobce, že z pla teb ního výmě ru ne ní zřejmé, jak byl úrok z prodlení sta no ve n, jaká konkrétní částka a v jaké výš i a po jaké období je úročena. Žalobce se trva l na to m, že neurčitost platebního výměru neb ylo mo žné odstraňovat v od vo lacích říze níc h, byl zde d ůvod pro zruše ní platebního výměr u, e ve ntuá lně prohlášení je ho nicotnosti.

Druhá ža lob ní námitka se týkala výpočtu úrok u z prod le ní. Sp rá vce daně sice ro zepsa l výpočet úrok u z prod le ní, ale výpočet po va žuje ža lob ce za c hyb ný, neboť správce da ně pominul § 59 ZSDP, e ve ntuá lně § 152 daňo vé ho řád u. Ža lobce zd ůra znil, že v jednotlivých skupinách se úhrada da ně použije nejdříve na sp la tné daňové pohledávky s dřívějším datem sp latnos ti. Přitom ke dni 6. 5. 2011 měl žalobce již dodatečně do měře no u daň z příjmů fyzických osob za zda ňo vac í období 2009 plně uhra ze no u, proto je výpočet úroku z prodlení ve výš i 14 171,22 Kč chyb ný. Z výroku p la teb ního výměru či ro zhod nutí správce da ně nevyplývá, že by se sp rá vce da ně správným pořadím úhrady daní zab ýva l.

Odůvod nění ža lo va né ho v rozhodnutí o od vo lání je no vum, s tímto ná zore m neb yl v před c ho zím říze ní ža lob ce se zná me n. Pod le žalobce b yla p řed mětná daň sp la tná do 30. 6. 2010. Žalobce popsa l, že na předmětnou daň uhradil dne 29. 6. 2010 částku 22 955 Kč a dne 1. 7. 2010 částku 45 640 Kč, celke m tedy ke dni 1. 7. 2010 uhradil celou částku 68 595 Kč, jak ji přiznal v řád né m daňovém p řizná ní. Z da ňo vé info rmač ní schránky vyplynulo, že ke dni 1. 7. 2010 neměl na předmětné dani žád ný d luh. Násled ně sp rá vce da ně vyměřil ža lobc i daň ve výši 137 475 Kč a k lad ný ro zd íl mezi vymě ře no u daní a daní tvrzeno u ve výš i 68 880 Kč byl ža lobce povinen uhrad it v ná hrad ní lhůtě 15 dnů od právní moci platebního výmě ru. Pok ud ža lobce uhradil dne 14. 12. 2010 částku 27 500 Kč, mě la b ýt dle §59 odst. 5 p ísm. d) ZSDP použita na úhradu sp latné ho nedoplatku na před mětné da ni. Ža lobc e pak dne 6. 5. 2011 uhradil částku 68 800 Kč a považoval daň k uvede né mu datu za zce la uhra ze no u. V období od 1. 7. 2010 do 6. 5. 2011 měl záro ve ň na dani silniční a dani z příjmů ze zá vis lé činnosti p řep latk y, které měly být při výpočtu úrok u z prodlení zo hled ně ny.

Pokud b yla rozhodnutím ža lo va né ho ze dne 11. 3. 2013 konečná výše da ně sta no ve na ve výš i 148 005 Kč, její sp la tnost ve smyslu § 59 ZS DP a § 152 da ňo vé ho řád u, nas ta la ke dni

Pokračování 3 59Af 6/2015

30. 9. 2010, niko liv až dne 21. 3. 2013, kdy nas ta la ná hrad ní lhůta sp la tnosti, jak nesp rá vně tvrdí ža lo va ný. Ode dne doručení rozhodnutí o ko neč né výši předmětné daně se odvíjí po uze ná hrad ní lhůta splatnosti ve smyslu § 139 odst. 3 da ňo vé ho řád u, nikoliv lhůta splatnosti dle § 40 odst. 1 ZS DP, a ta má vliv po uze na vymáhací ř íze ní. Žalo vaný tyto dvě lhůty v neprospěch ža lobce za mě ňuje a v d ůsledk u to ho platbu ze dne 6. 5. 2011 ve výši 68 800 Kč chyb ně přiřazuje k úhradě zá lo hy na daň z příjmů fyzických osob roku 2011 sp la tné ke dni 15. 6. 2011 a úhradě daňové povinnosti na daň z p říjmů fyzických osob roku 2010 sp latné ke dni 30. 9. 2011. Takový po stup ne ní zákonný. S odka ze m na odbornou literaturu má žalobce za to, že rozlišení obou pojmů má význam z hled iska povinnosti uhradit úrok z prodlení vzhledem k tomu, že do evidence da ně je daň předepsána k původnímu datu splatnosti, je tak mo žno úhradu da ně směřo vano u na daň stanovenou z moci úřední zapr a vit na tuto daň po celou dobu běhu ná hrad ní lhůty sp la tnosti, nikoliv až poslední den běhu této lhůty. Pok ud daňový s ub jekt zap latí daň před uplynutím lhůty uvedené v p la teb ním výmě ru, může b ýt tato daň přímo přiřa ze na na úhradu této da ně. Ža lo va ný tedy nemůže k tíži ža lobce vyk lád at pořadí úhrady da ně a přiřadit platby ze dne 14. 12. 2010 až 6. 5. 2011 k jiné da ňo vé povinnosti, než jak mu sta no ví ZSDP a daňo vý řád. Ža lobce uvád ě l dále d ůvod y pro nesp rá vné přiřazení platby ze dne 6. 5. 2011 v částce 68 800 Kč k dani budo uc í a v částce 27 500 Kč k úhradě zá lo hy roku 2011.

Nato se žalobce vyjadřoval ke ko nsta to vá ní ža lo va né ho na str. 9 ro zhod nutí, podle něho ž b yla p řed mětná daň zcela uhra ze na dne 2. 7. 2012, což vyplývá z údaje ve sloupci třetím v částce 0 Kč. Stejné sk uteč no sti jsou pak uvedeny u data 14. 9. 2012 a 14. 12. 2012, proto ža lobce namítá, že mu jsou nesp rá vně sta no ve ny úroky z prod le ní z předmětné da ně po dni 2. 7. 2012, resp. po 14. 9. 2012 či 14. 12. 2012, přestože předmětná daň byla uhra ze na přep latk e m na jiné dani pod le § 154 odst. 2 da ňo vé ho řád u.

K romě to ho ža lobce na míta l, že ve výpočtu úrok u z p rod lení na str. 8 a 9 nap ade né ho rozhodnutí jsou d up lic itně stano vo vány úrok y z p rod le ní, resp. mu ne ní zřejmé, jak je úrok a na základě jakého prod le ní, s jakou částkou a od kterého do kterého data stano ven. V této části je úrok z p rod lení ne urč itý.

Ža lobc e up la tnil také ná mitk u c hyb né ho zaokro uhlo vá ní. Správce da ně k datu 15. 3. 2013 vypočítal úrok ve výš i 14 171,22 Kč, nic mé ně ve výroku ža lobc i předepsal na osobní úče t úrok z prod le ní ve výš i 14 172 Kč. Usta no ve ní § 146 da ňo vé ho řádu pod le žalobce nepřipouští zaok ro uhlo vá ní na ce lé koruny na hor u, postup né zaok ro uhlo vá ní ve dvou nebo více stup níc h je nep říp ustné. Ža lo va ný se s up latně no u od vo lací ná mitko u týkající se zaok ro uhlo vá ní ne zab ýva l, resp. ko nsta to va l záko nno u právní úp ra vu, sám se jí neříd il a přisto up il k d vo jímu zaokrouhlení, když nejp r ve zaokrouhlil jednotlivé úroky za úročené období, ty nás led ně sečetl a vypočetl úrok 14 522,54 Kč, který násled ně zaokrouhlil na částku 14 523 Kč. Te nto postup měl ža lob ce za ne záko nný a ne s ysté mo vý.

Podle ža lobc e je rozhodnutí správce daně o od vo lání ne záko nné pro zásadní ro zpo r mezi výrokem a odůvodněním ro zhod nutí. Zatímco z výroku rozhodnutí správce daně, kterým

Pokračování 4 59Af 6/2015

byl úrok z prodlení změněn z částky 30 600 Kč na částku 14 172 Kč, vyplývá, že úrok z prodlení byl v p lateb ním výměru sta no ve n c hyb ně, v od ůvod ně ní sprá vc e daně uved l, že „na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že k vydání napadeného platebního výměru na úrok z prodlení daňových povinností daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 30. 1. 2009 č. j. 694401/13/2602- 24801-506521 měl správce daně oporu v právních předpisech, a že úrok z prodlení není stanoven chybně“. Výk lad výroku a odůvodnění ro zhod nutí sp rá vce da ně, který pro ved l ža lo va ný v napadeném rozhodnutí, je úče lo vý. Nelze po ža lobc i požadovat, aby se do mýšle l, co měl správce daně na mysli. Pod le žalobce je od ůvod ně ní ro zhod nutí sprá vc e da ně nesmyslné, pok ud v něm sp rá vce daně uvedl, že měl při vydání platebního výměru oporu v p rávních p ředp isech a úrok z prodlení neb yl sta no ve n c hyb ně. Obdobnou chybu pak lze vytk no ut napade nému rozhodnutí ža lo va né ho. I z od ůvod ně ní rozhodnutí ža lo va né ho vyplývá, že p la teb ním výměr e m, eve ntuá lně ro zhod nutím správce da ně nebyly úrok y z prodlení stano veny chyb ně a sp rá vce daně měl při jejich vydání oporu v p rávních předpisech, což je v hrubé m ro zpo ru s výrok e m napade né ho ro zhod nutí.

Násled ně žalobce zno vu uved l, že mu byl d up lic itně předepsán úrok z p rod lení v ko nkré tníc h p řípadec h. Sk uteč nos ti, které uved l žalo vaný o hled ně na míta né d up lic ity ve výpočtu úrok u z prod le ní, měly vyp lyno ut z ro zhod nutí správce da ně, které b ylo v tomto rozsahu ne urč ité.

Ža lobc e dá le na míta l prekluzi předmětné da ně. Úrok z p rod lení na předmětné dani ne mo hl být předepsán, neboť správce da ně neb yl oprávněn dodatečně do měřit daň z příjmů fyzických osob za uvedené zd aňo vací období, když ta b yla sp rá vce m daně řád ně vymě ře na a předepsána na osobní daňo vý úče t dne 30. 6. 2010. Ža lo va ný neb yl oprávněn vyd at rozhodnutí ze dne 11. 3. 2013, neboť prá vo sta no vit daň b ylo p rek ludo vá no ke dni 31. 12. 2012. Žalobce nesouhlasil s odůvodněním přerušení a počátku běhu no vé lhůty pro sta no vení daně a uváděl d ůvod y, proč výzva F ina nč ního úřad u v České lípě ze dne 12. 8. 2010 ne mě la úč ink y ve smyslu § 47 odst. 2 ZSDP. Žalobce především zmiňo va l ne záko nno st vyda né výzvy a skutečnost, že ža lobc i b yla daň ke dni 30. 6. 2012 vyměřena ko nk lude ntně, proto nebylo mo žné za há jit vytýkací řízení výzvou ze dne 12. 8. 2010. Jako d ůka zy žalobce předk láda l tiskové sestavy ze dne 31. 8. 2010 a d ůka zy z daňové informační sc hrá nk y, z nichž dle ža lobc e vyplývá, že dne 30. 6. 2010 i dne 5. 4. 2010 byla na je ho osobní účet přip sa ná daň z příjmů fyzických osob za zd aňo vací období roku 2009.

Ža lobc e v této so uvislosti po ukázal na ro zsudk y Nejvyššího správního so ud u, podle nichž má správní orgán povinnost p řezko umat zá nik prá va daň doměřit či vyměřit a je povinen k prekluzi prá va p řihléd no ut z moc i úřední i v případě, když se jed ná o přís luše ns tví daně bez ohledu na to, zda b yla námitka up la tně ná vůč i stano vení p řed mětné daně.

Pokračování 5 59Af 6/2015

Da lší ža lob ní bod žalobce uplatnil v souvislosti s rozhodováním o je ho žádosti o prominutí da ně a příslušenství da ně, kterou podal dne 31. 12. 2010 u F ina nč ního úřad u v České Lípě a o které neb ylo do dnešního dne rozhodnuto. Rozhodnutí o žádosti o prominutí daně a příslušenství má přitom vliv na da né od vo lací ř íze ní. Ža lobc e shrnul zá věry ža lo va né ho ve vyro zumě ní ze dne 14. 1. 2015, č. j. 1122/15/520010424-706807, a nesouhlasil s tím, jak se s namítanými skutečnostmi ža lo va ný vypořádal. Ke sdě le ní F ina nč ního úřad u v České Lípě ze dne 23. 5. 2011, č. j. 103074/11/172911506113, žalobce uved l, že je ne záko nné, závěr to ho to správce da ně, že ne ní k vyřízení žádosti ko mpe te ntní, ne ní v souladu s právními p ředp isy. Povinností sprá vc e da ně bylo žádost po sto up it, což se nestalo, proto jsou finanční orgány ve věci této žádosti několik let nečinné. Dle § 55a ZSDP může k prominutí doj ít v které mko liv stádiu da ňo vé ho říze ní. Žalo vaný se měl ná mitko u věcně zabývat, niko liv ji fo rmá lně vyřídit. O podané žádosti mě lo být vydá no ro zhod nutí, aby proti ně mu mohl ža lobce uplatnit řád né opravné prostředky. Pok ud ža lo va ný dne 14. 1. 2015 vyda l vyrozumění o odlo že ní podnětu, pak ža lobce s je ho zá věry neso uhlas í. Neso uhla sil ani s tvrzením sp rá vce daně, úředními zá zna my o to m, že v této věci úřed ně jednal se sprá vc e m daně. Žalobce uza vře l tím, že do dnešního dne neb ylo o žádosti řád ně rozhodnuto, proto má za to, že orgány finanční správy jsou nečinné, což se ne ga tivně odráží v říze ní o úrok u z prodlení k p řed mětné dani.

Ža lobc e ro zporo va l právní zá věr ža lo va né ho, že rozhodný je stav v době vydání platebního výměru na úrok z p rod lení a zp ětné posečkání da ňo vé ho ro zd ílu v částce 10 530 Kč se ve výpočtu předmětného úrok u z p rod lení neodráží. Žalobce uvedl, že sp rá vce daně rozhodnutím o posečkání da ně ze dne 29. 5. 2013, č. j. 694412/13/2602-24 18-50652, rozhodl o posečkání da ně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2014 v částce 10 530 Kč a dále posečkal úrok z p rod le ní, o zb ytk u ned ůvod ně nero zhod l. Žalo vaný byl povinen při svém rozhodování tuto skutečnost zohlednit, pro to že má podstatný vliv na výš i úrok u z p rod le ní, když za dobu posečkání ne vzniká ža lobc i v souladu s § 157 daňové ho řádu povinnost hradit úrok z prod le ní. Bylo ted y povinností ža lo va né ho úrok z prodlení z částky 10 530 Kč nes ta no vit.

V zá věru ža lob y žalobce upo zor nil na „Se zná me ní se zjištěnými d ůka zy a výzvu k vyjádření se v rámci od vo lac ího řízení“, které ža lo va ný vyda l dne 1. 9. 2014 a ze kterého plyne, ža lo va ný v p růběhu od vo lac ího řízení dop lňo va l d ůka zy. S těmito d ůka zy žalobce neseznámil, neboť vla stní se zná me ní s provedenými d ůka zy red uko va l pouze na obsah sezná me ní se zjiš tě nými skutečnostmi a výzvu k vyjádření ze dne 1. 9. 2014, které žalobci doručil. Žalobce na míta l, že mu neb ylo umo žně no na hléd no ut do spisu ža lo va né ho. V průběhu od vo lacího řízení žádal, aby mu b ylo umo žně no do spisu na hléd no ut u mís tně přís luš né ho sp rá vce da ně - F ina nč ního úřad u pro Liberecký kraj a dá le žáda l o sdělení informace, kdy b ude mo žno do spisu u to ho to sp rá vce da ně mo žno nahlížet, v jaké kanceláři a u jaké konkrétní úřední osoby, přičemž svou žádost opřel o zásady správy daní a § 13 záko na č. 456/2011 Sb., o finanční sprá vě České rep ub lik y, a sk uteč no st, že se jedná o no vé d ůka zy v rámci od vo lac ího říze ní. Po ža lobc i ne lze spravedlivě po žado vat, aby nahlížel do spisu v síd le ža lo va né ho, které je pro něj nedosažitelným v d ůsledk u reorganizace státní finanční sp rá vy. Zne mo žně ním na hléd no ut do sp isu u mís tně příslušné ho správce da ně

Pokračování 6 59Af 6/2015

tak ve sk uteč nos ti nedošlo k pro jed ná ní no vé ho právního ná zoru ža lo va né ho, obsah sezná me ní byl pouze formální, neboť ža lobc i no vě shro má ždě né d ůka zní prostředky nebyly zpřístup ně ny a žalobce se k nim ne mo hl vyjádřit. Ža lo va ný neb yl op rávněn za mítno ut žalobcovu žádost o prod lo uže ní lhůty k vyjádření.

Ze všec h uvede nýc h d ůvod ů ža lobce na vrho va l, aby so ud nap ade né ro zhod nutí ža lo va né ho zruš il a ža lo va né mu ulo žil povinnost na hrad it ža lobc i nák lad y so ud ního říze ní.

V p ísemném vyjádření k ža lobě ža lo va ný odká za l na obsá hlé od ůvod ně ní nap ade né ho rozhodnutí, v ně mž se vypořádal se vše mi od vo lac ími námitkami, které se v podstatě shodují se ža lob ními.

K námitce nicotnosti p la teb ního výměru žalo vaný uved l, že se s ní vypořádal ve vyro zumě ní ze dne 9. 12. 2013 ve věci platebního výměru na úrok z prodlení a ve vyrozumění ze dne 13. 12. 2013 ve věc i rozhodnutí o od vo lá ní, na něž plně odkazuje.

K námitce c hyb né ho výpočtu ža lo va ný citoval usta no ve ní § 152 odst. 1 da ňo vé ho řádu, který stano ví pořadí úhrady da ně na osobním daňovém úč tu. Částka 68 880 Kč připsaná dne 6. 5. 2011 ne mo hla být správcem da ně použita na vyměřený daňo vý ro zd íl 68 880 Kč, neboť ná hrad ní splatnost se odvíjela od právní moci platebního výmě ru, který se vzhled e m k odvolání ze dne 2. 5. 2011 pravo moc ným nes ta l. P latba musela být dle § 152 odst. 1 daňo vé ho řádu použita k úhradě nás led ně splatných daňo vých pohledávek, konkrétně v částce 27 500 Kč k úhradě zá lo hy roku 2011 sp la tné ke dni 15. 6. 2011 a v částce 41 380 Kč k úhradě da ňo vé povinnosti za rok 2010 splatné ke dni 30. 9. 2011. Konečný daňo vý ro zd íl 79 410 Kč se stal ná hrad ně sp latným až dne 5. 4. 2013 ve va zbě na právní moc rozhodnutí ža lo va né ho č. j. 7753/13/5000-14102-708855. Námitc e žalobce ne lze přisvědčit, v so uvislosti s před mě tno u úhradou v roce 2011 bylo prá vě ap liko vá no zmíněné usta no ve ní. Pro to že ná mitk a nebyla dříve up latně na, sp rá vce daně se jí v ro zhod nutí podrobněji ne zab ýva l, ovšem konkrétní výše nedop la tk u v urč ité m okamžiku a zo hled ně né přeplatky jsou z rozhodnutí seznatelné. Žalo vaný doplnil, že napadené ro zhod nutí b ylo vydá no ve smyslu § 264 odst. 14 daňo vé ho řádu a § 63 ZSDP, podle nichž se pro daně, jejichž p ůvod ní den splatnosti nastal do dne nab ytí úč inno sti to ho to záko na, up latní úrok z pro d lení pod le dosavadních právních předp is ů. P roto že p ůvod ní den splatnosti da ně z p říjmů fyzických osob za rok 2009, nastal dne 30. 6. 2010, byl úrok z p rod lení příslušenstvím da ně vyc há zejíc ím z předchozího procesního p ředp isu, tedy ZSDP. Výše a zp ůsob výpočtu byly dány § 63 ZS DP.

K námitce c hyb né ho zaok ro uhlo vá ní ža lo va ný po zna me na l, že výmě r na úrok z prodlení je rozhodnutím deklaratorním, úrok na p rod lení se nevyměřuje, po uze se daňo vému subjektu sděluje jeho výše, když povinnost placení úrok u v konkrétní výš i je dána přímo záko ne m § 63 odst. 2 ZS DP. Správcem da ně postup ně počítaný úrok z p rod lení byl v zá vislo sti na mě níc í se výš i úro če né ho nedoplatku prováděn s ma te matick ým zaok ro uhlo vá ním na dvě desetinná mís ta a výs led ná částka byla zaokrouhlena na ce lé koruny na hor u. Přestože úrok z prodlení neb yl vymě řo vá n, užíva lo se od počátku u to ho to druhu sankce zaokrouhlování na celé koruny nahoru obdobně jako u da ně, čímž byla vytvo ře na us tá le ná správní p ra xe, od níž neb yl d ůvod se odchýlit. Postup v zaok ro uhlo vá ní byl

Pokračování 7 59Af 6/2015

záko nodá rce m po tvrzen v usta no ve ní § 146 odst. 1 da ňo vé ho řád u. Také z mo žnosti platit daňo vé povinnosti v hoto vo stním p la teb ním styku vyplývá ne úče lnos t za zna me ná vá ní úrok u z prodlení v ha léřo výc h částkách.

K ža lob nímu bod u, ve kterém ža lobce na míta l ro zpo r me zi výrokem a od ůvod ně ním rozhodnutí sp rá vce da ně o od vo lá ní, žalo vaný ko ns tato va l, že dle výroku to ho to rozhodnutí doš lo k zásadnímu s níže ní úrok u z prodlení z částky 30 600 Kč na částku 14 172 Kč vlivem zo hled ně ní d ispo nib ilníc h přeplatků so ulad ně s jud ika turo u. Pok ud v odůvodnění rozhodnutí správce da ně uved l žalob cem cito vano u větu, pak je třeba vnímat ji v ko nte xtu ce lé ho odstavce od ůvod ně ní, v ně mž správce da ně rea go va l na ná mitk u žalobce, že vyd ání platebního výměru ne mě lo oporu v p rávních p ředp ise c h. Správce da ně po ukázal na ro zhod né skutečnosti pro výpočet úroku z prodlení v ná va znosti na citace § 264 odst. 14 da ňo vé ho řádu a § 63 ZSDP. Z to ho je pod le ža lo va né ho zře jmé, že ko ns tato vá ním „ …úrok z prodlení není stanoven chybně…“ měl správce daně na mysli jen to, že úrok z p rod lení byl stanoven v souladu s těmito právními předpisy. Pod le ža lo va né ho je třeba uvědomit s i, že ro zd íl v částce úrok u z prodlení nevznikl v d ůsledk u porušení uvede nýc h usta no ve ní, ale změ no u výc ho zíc h údajů pro výpočet.

K námitce d up lic itně sta no ve né ho úrok u z prod le ní ža lo va ný uvedl, že ná mitk u považuje za ire le va ntní, neboť veškerá tvrzení ža lo va né ho vyplývají z napade né ho rozhodnutí.

V reakci na na míta no u prekluzi p ráva na sta no ve ní da ně z příjmů fyzických osob za rok 2009 ža lo va ný oc ito va l re le va ntní usta no ve ní da ňo vé ho řádu a v ná va znosti na § 264 odst. 4 da ňo vé ho řádu usta no ve ní ZSDP vzta hujíc í se k počátku běhu a přerušení lhůty pro sta no ve ní daně. Pod le ža lo va né ho lhůta pro vyměření da ně z příjmů fyzických osob za rok 2009 zača la dle § 47 odst. 1 ZS DP běžet dnem 31. 12. 2009 a sko nč ila by dnem 31. 12. 2012. Dne 20. 8. 2010 doš lo k řád né mu doručení výzvy ze dne 12. 8. 2010 vyda né pod le § 43 odst. 1 ZSDP za úče le m odstranění pochybností sprá vc e da ně o úd ajíc h řád né ho přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2009, což vyvo la lo úč ink y ve smyslu § 47 odst. 2 ZSDP, proto od ko nce roku 2010 poča la běžet tříletá lhůta s ko nce m pro sta no ve ní da ně do 31. 12. 2013. Počátek běhu lhůty zůstal zacho ván, a pok ud rozhodnutí o od vo lání ve věci vyměření p řed mětného da ňo vé ho ro zd ílu za rok 2009 nabylo právní moc i dne 21. 3. 2013, nedošlo k prekluzi práva na sta no ve ní této da ně. K úč ink ům výze v k odstranění poc hyb ností daňo výc h přiznání dle § 43 ZSDP na přerušení prekluzivní lhůty ža lo va ný odká za l na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2007, č. j. 8 Afs 117/2005 – 68, či ze dne 28. 8. 2009, č. j. 5 Afs 9/2009 – 65. Pod le ža lo va né ho výzva ze dne 12. 8. 2010 obsa ho va la veškeré ná le žitosti dle § 32 odst. 2 ZSDP vče tně sdě le ní konkrétních pochybností sp rá vce daně a b yla řád ně dor uče na zás tupc i ža lobce a ža lobc i sa mé mu. Námitku uplynutí prekluzivní lhůty ža lo va ný o znač il za ned ůvod no u.

K ža lob ní výtce, která se do týka la nesprávného postupu při rozhodování o ža lobco vě žádosti o prominutí da ně a příslušenství da ně, žalo vaný ko nsta to va l, že pod nět na o chranu před nečinností te hde jš ího F ina nč ního úřad u v České Lípě byl ža lo va ným posouzen ve vyrozumění ze dne 14. 1. 2015 a byl odložen pro ned ůvod nos t. Ža lo va ný totiž zjistil, že k žádosti o prominutí daně a p řísluše nství, které žalobce k poštovní přepravě podal dne

31. 12. 2010, bylo dne 13. 5. 2011 vydá no sdě le ní č. j. 103074/11/17291150613, podle

Pokračování 8 59Af 6/2015

kterého k vyřízení žádosti ne ní F inanční úřad v České Lípě ko mpe te ntní. Vliv žádosti o prominutí daně a p řísluše nství da ně na probíhající od vo lací řízení žalo vaný nes hled a l, protože k prominutí p řed mětné da ně, jejíž os ud by úrok z p rod lení sledo va l, nedo š lo. Při výpočtu úrok u z prodlení je pak nut né vyc há ze t ze sk utko vé ho stavu v době vyd ání platebního výměru na úrok z prod le ní, kdy před mětná daňová povinnost pra vo moc ně sta no ve ná zůs ta la ne změ ně na.

K námitce ne zo hled ně ní všec h skutečností ža lo va ný po zna me na l, že po žada vk u žalobce ze dne 8. 4. 2013 na posečkání ve smyslu § 156 da ňo vé ho řádu zpě tně sp rá vce da ně vyho vě l rozhodnutím ze dne 29. 5. 2013. Neuhrazený daňo vý rozdíl ve výši 10 530 Kč posečkal ode dne 1. 7. 2010 a úrok z prodlení úhrady daňo vých povinností na dani příjmů z fyzických osob za rok 2009 ve výš i 30 600 Kč spočtený a předepsaný do dne 15. 3. 2013 posečkal ode dne 16. 3. 2013. Ža lo va ný dodal, že rozhodnutí sprá vc e da ně o posečkání ze dne

29. 5. 2013 ne ní předmětem sporu.

K ža lob nímu bod u, že s žalobcem neb ylo pro jed ná no od vo lání a žalobce neb yl sezná me n s doplněným od vo lac ím řízením, ža lo va ný uved l, že obecně formulovaný požadavek ža lobce na nahlížení do spisu byl nejp r ve nesprávně poc hope n. Na základě upře s ně ní ze dne 17. 12. 2014 byl ovšem pře hod no ce n na požadavek na zas lá ní dokumentů odvo lac ího sp isu. K tomuto po žada vk u se ža lo va ný vyjádřil v rozhodnutí ze dne 9. 1. 2015 s tím, že daňo vý řád ne zná korespondenční nahlížení, ale podle so uča sné judikatury lze při dodržení zásady hospodárnosti zaslat kopie urč itýc h listin ze správního lis tu. V rozhodnutí bylo ro vně ž uvedeno, že podklady z informačního systé mu správce da ně, ze kte rýc h ža lo va ný při ro zhodo vá ní o úrok u z prod le ní vyc há zí, d ispo nuje příslušný finanční úřad. Na toto vyjádření již žalobce nerea go va l, do dne vydání napa de né ho ro zhod nutí ža lobce to hoto zp ůsob u nahlížení do od vo lac ího sp isu nevyužil. Ža lo va ný dá le ko nsta to va l, že po žada vk u uvést sp iso vo u značk u, pod kterou je vede n příslušný od vo lací spis, b ylo vyho vě no, ovšem v případě potřeby na hléd no ut do spisu za úče le m získá ní informací postačí zná t da ňo vé id e ntifikač ní číslo ža lob ce a číslo jed nac í p íse mnosti vyda né správcem da ně, které požado va ný sp is do sta teč ně id e ntifik ují. Ža lobo u napadeným ro zhod nutím pak bylo vyho vě no požada vk u na uvedení evidenční značky písemným podání žalobce, na která rozhodnutí reaguje.

Ža lo va ný uza vře l tím, že s námitkami, které byly obsaženy již v od vo lání žalobce, se podrobně vypořádal ve svém ro zhod nutí. S o hlede m na uvedené na vrhl, aby so ud žalob u za mítl a ža lobc i nepřiznal prá vo na náhrad u nák lad ů říze ní. Ža lo va ný pak s odka ze m na nález Ústavního soudu sp. zn. P l. US 39/13 ze dne 7. 10. 2014 uplatnil ná rok na ná hrad u nák lad ů říze ní pa ušá lní částkou ná hrad y hoto výc h výdajů za úko n dle vyhlá šk y č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

Ze shod nýc h tvrze ní účastníků a před lo že né ho sp iso vé ho mate riá lu vyplývají tyto, pro posouzení věc i ro zhod né skutečnosti:

Dne 30. 6. 2010 žalobce podal řádné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zda ňo vac í období roku 2009. Výsled ná da ňo vá povinnost byla ža lobce m přiznána ve výši

Pokračování 9 59Af 6/2015

68 595 Kč. Ta to da ňo vá povinnost b yla uhra ze na částkou 22 955 Kč z ce lko vé platby 48 695 Kč přips a né na přís luš ný úče t správce da ně dne 29. 6. 2010 a částkou 45 640 Kč připsa no u dne 1. 7. 2010.

Správce da ně ža lobc i vyměřil (na zák ladě výsledků vytýk ac ího říze ní) p la teb ním výměrem ze dne 25. 3. 2011, č. j. 25558/11/172911500417, daň z příjmů fyzických osob za zda ňo vac í období roku 2009 ve výš i 137 475 Kč, přičemž ro zd íl ve výš i 68 880 Kč me zi vyměřenou daní a daní tvrzeno u v daňovém přiznání měl být uhra ze n v ná hrad ní lhůtě 15 dnů od právní moci p la teb ního výmě ru. Proti uvede né mu platebnímu výmě ru podal žalobce odvo lá ní. Ža lo va ný rozhodnutím o od vo lání ze dne 11. 3. 2013, č. j. 7753/13/5000-14102- 708855, změnil předmětný platební výměr a daňovou povinnost sta no vil ve výš i 148 005 Kč s tím, že k lad ný ro zd íl me zi daní vyměřenou ža lo va ným a daní tvrzeno u v daňovém přiznání ve výši 79 410 Kč byl splatný v ná hrad ní lhůtě 15 dnů ode dne nab ytí právní moc i to hoto rozhodnutí, tedy v daném případě do 5. 4. 2013, neboť rozhodnutí ža lo va né ho nab ylo právní moci dne 21. 3. 2013.

Dne 6. 5. 2011 žalobce sp rávci da ně na daň z p říjmů fyzických osob zaplatil částku 68 880 Kč. Ta nebyla zapra ve na na vymě ře ný ro zd íl me zi daní tvrze no u a daní stanovenou platebním výmě re m ze dne 25. 3. 2011 ve spojení s rozhodnutím ža lo va né ho ze dne

11. 3. 2013, a le ve výši 27 500 Kč byla užita na úhradu zá lo hy roku 2011 sp latné ke dni

15. 6. 2011 a výš i 41 380 Kč na úhradu daňo vé povinnosti k dani z příjmů fyzických osob za rok 2010 sp la tné ke dni 30. 9. 2011.

Na úhradu da ňo vé ho ro zd ílu ve výš i 79 410 Kč byla započ te na částka 26 780 Kč z ce lko vé p latb y 42 100 Kč př ipsa né dne 14. 12. 2012 a platba 42 100 Kč připsa ná dne

15. 3. 2013. Tyto skutečnosti byly doloženy přehledem páro vání p ředp isů a p la teb, který byl součástí před lo že né ho sp iso vé ho ma ter iá lu.

Zb ylo u ne uhra ze no u část da ňo vé ho ro zd ílu ve výš i 10 530 Kč vče tně příslušenství předmětné da ně správce da ně rozhodnutím ze dne 29. 5. 2013, č. j. 694412/13/2602-24801- 506521, které nab ylo právní moc i dne 5. 7. 2013, posečkal ode dne 1. 7. 2010 a ro vně ž ode dne 16. 3. 2013 posečkal s úhradou úrok u z p rod lení úhrady daňo vých povinností na dani z příjmů fyzických osob za rok 2009 ve výš i 30 600 Kč, spočtený a předepsaný do dne

15. 3. 2013.

Současně s rozhodnutím o posečkání vyda l správce da ně dne 29. 5. 2013 platební výměr č. j. 694401/13/2602-24801-506521, jímž pod le § 264 odst. 14 da ňo vé ho řádu a § 63 ZSDP vyrozuměl žalobce o předpisu úrok u z prodlení úhrad y daňových povinností na dani z příjmů fyzických osob za zd aňo vací období roku 2009 v částce 30 600 Kč. Úrok z prodlení se sestá va l z dílčího úrok u ve výš i 18,44 Kč za jednodenní prodlení s platbou 45 640 Kč, která byla na tvrzeno u daň uhraze ná dne 1. 7. 2010, a dále z dílčího úrok u ve výši 30 580,89 Kč z částky 68 880 Kč do dne 15. 3. 2013, kdy byl uhra ze n daňo vý ro zd íl ve výši 79 410 Kč. Podle § 63 dost. 2 ZSDP byl úrok z prodlení vypočten u obou úročených daňo výc h nedoplatků ode dne 1. 7. 2010. Úrok z p rod lení z da ňo vé ho ro zd ílu 79 410 Kč byl vypočten v zá vislosti na dobách prodlení jednotlivých na je ho úhradu zapo čte nýc h částek. Neuhra ze ná zb ytko vá část da ňo vé ho ro zd ílu 10 530 Kč byla úročena do 1. 7. 2010 do data uvede né ho v platebním výměru, tedy do dne 15. 3. 2013.

Pokračování 10 59Af 6/2015

Vyč ísle né mu úrok u z prodlení se ža lob ce bránil od vo lá ní. Správce da ně podanému odvolání částečně vyho vě l a podle § 113 odst. 1 p ísm. b) da ňo vé ho řádu ro zhod nutím ze dne 26. 9. 2013, č. j. 897718/13/2602-24801-506521, snížil p ůvod ně vypočtený úrok z prodlení z částky 30 600 Kč na částku 14 172 Kč. Při je ho výpočtu přihlédl k jud ika turním závěrům sprá vníc h so ud ů, které nep řipo uští předepsat pe ná le, příp. úrok z pro d lení z nedoplatku na dani za dob u, kdy e xis tuje na účtu daňového subjektu d ispo nib iln í vratitelný p řep la tek na jiné dani, a zo hled nil dob u, po kterou byly na osobních daňo vých úč tec h žalobce v průběhu let 2010 až 2012 e vido vá ny vratitelné p řep latk y, jejichž přehled v rozhodnutí uvedl, a nedoplatek da ňo vé ho ro zd ílu zúročil po uze v částkách odpovídajících ro zd ílům mezi částkou nedoplatku da ňo vé ho ro zd ílu 79 410 Kč a částkami e vido va nýc h p řep latk ů.

I proti tomuto rozhodnutí správce daně o od vo lání podal žalobce od vo lá ní, ve kterém převážně na míta l skutečnosti up la tně né v ža lob níc h ná mitkác h. Ža lo va ný ulo žil prvo stup ňo vé mu sprá vc i da ně doplnění od vo lac ího řízení o další podklady z infor ma č ního sys té mu správce da ně a po žado va l vysvě tle ní k některým zo hled ně ným přep latk ům na osob níc h daňo vých úč tec h ža lobce o hled ně da ně z příjmů fyzických osob ze zá vis lé činnosti a z funkčních požitků a da ně z příjmů fyzických osob pod ávajících p řizná ní.

Ža lo va ný dospěl ke zjiště ní, že úrok z pro d lení v částce 18,44 Kč z jednodenního prod le ní části tvrze né da ně ve výš i 45 640 Kč c hyb í. Zpochybnil správnost dne uko nčení výpočtu úrok u z prodlení z da ňo vé ho ro zd ílu ke dni 14. 12. 2012, jak z něj vyc há ze l sp rá vce daně v rozhodnutí o od vo lá ní. Ža lo va ný se také za jíma l o úhradu ve výši 1 470 Kč a zaob íra l se okamžikem jejího připsání na účet, když do vod il, že se tak stalo až ode dne 17. 1. 2011. Ro vně ž řešil skutečně vyká za né přeplatky ze zálo h ze zá vis lé činnosti a ze zae vido va né ho vyúč to vá ní da ně z p říjmů ze zá vis lé činnosti za rok 2013 a vyká za né nulové částky záloh za první dva měs íce roku 2013. Pod le ža lo va né ho stav osobního účtu žalobce s přeplatkem 110 980 Kč ke dni 14. 12. 2012 postup ně pokryl zá lo hy sp la tné ke dni 17. 12. 2012 a ke dni 15. 3. 2013 předepsané v částkách 42 100 Kč a teprve je ho zb ytko vá část ve výši 26 780 Kč b yla započtena na daňo vý ro zd íl 79 410 Kč, který byl ná hrad ně splatný ke dni 5. 4. 2013, proto měl být úrok z prodlení spočten do dne 15. 3. 2013. Ža lo va ný provedl přepočet předmětného úroku z p rod lení s ohledem na v přehledu uvedené d ispo nib ilní přep latk y na ODÚ DP72, ODÚ DP74 a ODÚ DP71, které do výpočtu úrok u z prodlení pro mítl, a zúro č il nedop la tek daňo vého ro zd ílu po uze v částkách odpo vída jíc íc h ro zd ílům mezi částkou nedop la tk u da ňo vé ho ro zd ílu 79 410 Kč a částkami e vido va nýc h přeplatků. Úrok z prodlení za zda ňo vací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 stanovil v částce 14 523 Kč. Všechny to to skutečnosti vyplývají již z p íse mnosti „S eznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci od vo lac ího řízení“ ze dne 1. 9. 2014, která byla ža lobc i do ruče na. Pro to že po opako va né m prod lo uže ní lhůty k vyjádření se k výsledkům odvo lac ího říze ní ža lobc e svoje věc né výhrady vůči stano vení úrok u z prodlení a je ho výši ne up latnil, ani ne uč inil ná vrh na provedení doka zo vá ní da lšími podk lad y, sta no vil ža lo va ný úrok z prodlení ve shodě s tím, co uved l ve shora označené p íse mno sti. Žalobo u napadeným rozhodnutím ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5546/15/5200-10423-701743, ža lo va ný změ nil rozhodnutí sp rá vce o od vo lání tak, že změnil úrok z prod le ní předepsaný do evidence na osobní daňo vý úče t do 15. 3. 2013 na částku 14 523 Kč.

Pokračování 11 59Af 6/2015

Pro úplnost lze dodat, že ža lo va ný se též zab ýva l ža lobco vými pod něty na prohlášení nicotnosti jak p la teb ního výměr u správce da ně ze dne 29. 5. 2013, tak ro zhod nutí sp rá vce daně o od vo lání ze dne 26. 9. 2013. Oba podněty shleda l nedůvodnými a ža lob ce vyrozuměl o jejich od lo žení pod le § 105 odst. 5 da ňo vé ho řád u, a to vyrozuměními ze dne 9. 12. 2013 a ze dne 13. 12. 2013.

Krajský so ud pře zko uma l nap ade né rozhodnutí a řízení je ho vydání p ředcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, d ílu prvního zák o na č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění po zdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“), v ro zsa hu a me zíc h uplatně nýc h ža lob níc h bodů v duchu dispoziční zásad y, kterou je správní soudnictví ovládáno, vyc há ze je přito m ze sk utko vé ho a p rá vního stavu v době ro zhodo vá ní správního orgánu v so ulad u s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.

K projednání ža lob y so ud nař íd il ús tní jed ná ní, z jeho ž účasti se žalo vaný omluvil, setrval přitom na svém návrhu v p íse mné m vyjádření. O mluven byl i ža lobce prostřednictvím právní zás tupk yně. Ta odkázala na ža lob ní body za hr nuté v žalobě a zdůraznila, že ža lo va ný se měl zab ýva t ná mitko u nicotnos ti. Nesouhlasila s tím, že při výpočtu úroku z prodlení ža lo va ný odka zo va l na usta no ve ní daňového řád u, věc se mě la řídit usta no ve ním § 59 a § 63 ZSDP. Žalobce neměl v p růběhu řízení mo žnos t zjis tit, jak správce da ně přiřazuje jednotlivé platby. Pro p řípad, že by b yla sporná sp la tnost daně z příjmů fyzických osob za rok 2010 ke dni 30. 9. 2011, právní zá stupk yně ža lo bce na vrho va la, aby so ud doplnil dokazování rozhodnutím, kterým b yla prod lo uže na lhůta pro podání da ňo vé ho p řizná ní. Protože spis neobsa ho val také žádost žalobce o prominutí da ně a příslušenství, na vrho va la, aby so ud doplnil doka zo vá ní i to uto žádos tí. Ve zb ytk u již právní zás tupk yně žalobce odkázala na argumentaci obsaženou v žalobě a na vrho va la, aby so ud ža lob ě vyho vě l a napadené rozhodnutí ža lo va né ho zr uš il a ža lobc i přiznal ná hrad u nák lad ů říze ní.

1) k námitce nicotnosti pla te bního vý měru a ro zho dnutí správce da ně pod

bo dem I. a)

V pr vé řadě se so ud muse l vypořádat s ná mitko u nicotnosti p la teb ního výměru, jež by mě la za následek i nicotnost ná sled ně vyda né ho rozhodnutí správce daně o od vo lání a ro zhod nutí ža lo va né ho. Z ža lob ního bodu je zřejmé, že žalobce spatřuje nicotnost platebního výmě ru v ne urč itos ti je ho výroku a od ůvod ně ní, z něho ž ne lze zjis tit zp ůsob, jakým byl úrok z p rod lení stanove n. Násled ně ža lobc e nesouhlasí se zp ůsobe m, jakým se s up latněno u výhradou vypořádal sp rá vce da ně a ža lo va ný.

Podle § 105 odst. 2 p ísm. a) daňo vého řádu je rozhodnutí nicotné, pok ud správce da ně neb yl k je ho vydání vůbec věc ně p říslušný. Pod le § 105 odst. 2 p ísm. b) da ňo vé ho řádu je nicotné též rozhodnutí, pok ud trpí vad a mi, jež je činí zjevně rozporným nebo p rá vně nebo fak tick y neuskutečnitelným. Dle p ísm. c) cit. usta no ve ní je nicotné také ro zhod nutí, pok ud je vydá no na základě jiné ho nico tné ho rozhodnutí vyda né ho sp rá vce m da ně. Pod pojem nicotnosti tak c ito va né usta no ve ní řadí ne jzá va žně jší vad y, pro které se na správní ro zhod nutí, které jimi trp í, na hlíž í jako na nee xis tujíc í.

Pokračování 12 59Af 6/2015

Ro vně ž jud ikatura sprá vníc h soudů postup ně zpřes ňo va la výk lad pojmu nicotné ho rozhodnutí. Za nico tná ro zhod nutí jsou tak např ík lad po va žo vá na ro zhod nutí, k jejichž vyd ání ne má správní orgá n pravo mo c nebo ne ní absolutně věc ně příslušný (srov. ro zsudk y Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 4. 2. 2009, č. j. 3 As 7/2008-99; ze dne 2. 11. 2006, č. j. 5 A 35/2002-73; ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 6 A 44/2001, publ. pod č. 502/2005 Sb. NSS; ze dne 21. 8. 2003, č. j. 5 A 116/2001-46, publ. pod č. 20/2003 Sb. NSS; všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu též do stup né na www. ns so ud.c z), ro zhod nutí vyda ná nee xistujíc ímu subjektu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006-74, pub l. č. 1629/2008 Sb. NSS) nebo pokud správní orgá n ro zhod l o nepodaném odvolání (ro zs udek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 7 A 18/2001). Naopak nico tnost ne zp ůsob ují mé ně zá va žné vad y správních aktů. N icotnými ne jso u rozhodnutí, která např ík lad obsahují písařskou chybu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2005, č. j. 4 As 53/2004-73), která jsou podepsána v rub r ice za správnost jino u osobou (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2004, č. j. 2 Azs 5/2004-48), a jež byla vyda ná v rozporu s p řeká žko u věc i pravo mo cně rozhodnuté (ro zsud ek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008, č. j. 7 Afs 68/2007-82).

Z obsahu správního spisu plyne, že ná mitk u nicotnosti platebního výmě ru ze dne 29. 5. 2013 ža lobce uplatnil v od vo lání proti ně mu, nás led ně pak i v od vo lání proti rozhodnutí správce da ně o od vo lání ze dne 26. 9. 2015, kdy navrho val prohlášení to ho to rozhodnutí za nico tné. Ža lo va ný vyrozuměními ze dne 9. 12. 2013, č. j. 30696/13/5000-14502-706445, a ze dne 13. 12. 2013, č. j. 30717/13/5000-14502-706445, žalobci sdělil, že jak podnět na p ro hlášení nicotnosti p la teb ního výměru, tak pod nět na p ro hlášení nicotnosti rozhodnutí správce da ně o od vo lání odkládá pod le § 105 odst. 5 da ňo vé ho řád u.

Ačkoli žalobce namítá, že ža lo va ný se s je ho podněty vypořádal for má lně a neurčitě, soud te nto ná zor ža lobce nesdílí. Naopak se ztotožňuje s argumentací ža lo va né ho obsaženou v označených vyro zumě níc h, na kterou p lně odkazuje. Ve struč nosti lze s hrno ut, že platební výměr na úrok z p rod lení byl vydá n F ina nč ním úřad e m pro Liberecký kraj jako věc ně příslušným správcem da ně pod le § 10 záko na č. 456/2011 Sb., o F inanční správě České republiky (dále jen „zákon o finanční sp rá vě “). P lateb ním výmě re m byl žalobce ve smyslu § 63 ZSDP vyro zumě n o předepsaném úroku z prodlení úhrady daňo vých povinností. Z výroku je zřejmé, s úhradou jak ýc h daňo vých povinností se ža lobce ocitl v prod le ní, za jaké období byl úrok předepsán a v jaké konkrétní výš i, do kdy je úrok předepsán, kdy je splatný a na jaký účet správce da ně. Výrok p la teb ního výměru je tak určitý a předepsané částce úrok u z prodlení odpovídá i odůvodnění p la teb ního výměru. So ud po zna me ná vá, že o tá zka dostatečně podrobného od ůvod ně ní vlastního výpočtu úroku z prodlení ne ní otázkou nicotnosti p la teb ního výměru, nýbrž případné přezkoumatelnosti, potažmo záko nnos ti vyda né ho p la teb ního výměr u. Úrok z p rod lení byl p la teb ním výměrem předepsán existujícímu da ňo vé mu s ubjek tu, plnění je právně a fak tick y usk uteč nite lné. Z ničeho neplyne, že by byl p lateb ní výmě r vydá n na podkladě nicotného ro zhod nutí. V této so uvislosti soud p řipo míná, že platební výměr správce da ně ze dne 25. 3. 2011, č. j. 2558/11/172911500417, ve spojení s rozhodnutím ža lo va né ho o odvolání ze dne 11. 3. 2013, č. j. 7753/13/5000-14102-708855, ve věci vyměření daně z příjmů fyzických osob za zda ňo vac í období roku 2009 byly k ža lobco vě žalobě zdejším so ude m pře zko umá vá ny pod sp. zn. 59 Af 12/2013, nico tnost p la teb ního výměru správce daně ani rozhodnutí ža lo va né ho soud ne s hleda l.

Pokračování 13 59Af 6/2015

Lze tedy dospět k zá vě ru, že ani rozhodnutí správce daně o od vo lání ze dne 26. 9. 2013 nebylo vydá no na základě nicotného ro zhod nutí. Ro vně ž toto rozhodnutí b ylo vydá no věcně příslušným správcem da ně ve smyslu již zmíně né ho § 10 záko na o finanční správě ve spojení s § 113 odst. 1 p ísm. b) da ňo vé ho řád u. Ostatně ani případné nesplnění podmínek pro vydání rozhodnutí v rámci tzv. autoremedury ne zp ůsob uje nicotnost takto vyda né ho ro zhod nutí. Výrok rozhodnutí sp rá vce da ně o od vo lání ne ní zmatečný, nesmyslný, ne urč itý, ani ve zje vné m ro zporu s od ůvod ně ním. Naopak je z něj seznatelné, jakým záko ne m předvídaným zp ůsobe m bylo o od vo lání proti p la teb nímu výměru rozhodnuto. Z výroku vyplývá, jak byl p lateb ní výmě r změ ně n, tedy v jaké částce za da né období v so uvislosti s prod le ním uvede nýc h daňo vých povinností byl úrok z prodlení předepsán na osobní úč et žalobce. Ne lze ani dospět k zá vě ru, že by výrok rozhodnutí byl ve zje vné m ro zporu s odůvodněním, pro to že výše úrok u uved e ná ve výroku odpovídá té, které byla uvedena v části týk ajíc í se výpočtu úrok u a nás led né pasáži od ůvod ně ní. Zda je zp ůsob výpočtu úrok u pře zko uma te lně popsán a zda je sprá vně vypočten, opět ne ní věcí sa mo tné existence či neexistence vyda né ho ro zhod nutí. So ud uzavírá tím, že ne shleda l žád né natolik zá va žné vad y, které by činily ro zhod nutí správce da ně o od vo lání nicotným.

Nico tným nebylo shledáno ani napadené rozhodnutí ža lo va né ho, který je od vo lac ím orgá ne m dle § 7 záko na o finanční správě ve spojení s § 114 odst. 1 da ňo vé ho řád u. Ro zhod nutí ža lo va né ho splňuje veškeré ná le žito sti rozhodnutí pod le § 102 da ňo vé ho řád u, ne jed ná se o ro zhod nutí vyda né na podkladě nicotných rozhodnutí a so ud neshledal žád né zá va žné vad y, které by je ho nicotnost zp ůsob ily.

Soud dodává, že pok ud správce daně vyda l rozhodnutí o od vo lání dne 26. 9. 2013, tedy dříve než ža lo va ný stihl žalobce vyrozumět o od lo žení je ho podnětu na p ro hlášení nicotnosti platebního výměru, ne má te nto postup žádný vliv na zákonnost napade né ho rozhodnutí. So ud tedy dospěl k zá vě ru, že nebyly dány podmínky pro vyslo ve ní nico tnosti napade né ho ro zhod nutí a jemu předc há zejíc ího ro zhod nutí správce da ně o od vo lání a p lateb ního výmě ru ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s.

2) k námitce ro zpo ru me zi výroke m a odůvodněním správce daně pod bode m

Před tím, než so ud vůbec mohl přisto up it k po so uze ní dalších ža lob níc h bod ů, muse l se zab ýva t namítaným ro zpore m výroku a odůvodnění ro zhod nutí sp rá vce da ně o odvolání ze dne 26. 9. 2015. Pokud by byl výrok rozhodnutí sprá vc e daně o od vo lání v ro zporu s odůvodněním a nejed na lo by se o p řípad zce la zje vné ho ro zpo ru, v ně mž by bylo třeba spatřovat nicotnost ve smyslu § 105 odst. 2 p ísm. b) da ňo vé ho řádu (tu však již so ud vylo uč il shora), mo hlo by jít vad u ro zhod nutí ve smyslu § 76 odst. 1 p ísm. a) s. ř. s.

V od ůvod ně ní své ho ro zhod nutí sk uteč ně správce da ně ko nstato va l, „že k vydání napadeného platebního výměru na úrok z prodlení daňových povinností daně z příjmů fyzických osob … měl správce daně oporu v právních předpisech a že úrok z prodlení není

Pokračování 14 59Af 6/2015

stanoven chybně“, přestože k odvolání žalobce výši předepsaného úroku z prod le ní změnil s tím, že uznal část argumentace ža lobce obsa že né v od vo lá ní. C itovanou pasáž však ne lze vytr hno ut z ce lé ho ko nte xtu od ůvod ně ní a po uze ji takto ko nfro nto va t s autoremedurním výrokem rozhodnutí sprá vc e da ně. Uvedený zá věr sp rá vce da ně byl součástí obsáhlejšího vypořádání ná mitk y, ve které žalobce po žado va l, aby byl p lateb ní výměr zce la zr uše n, neboť správce da ně vůbec neměl záko nno u oporu k je ho vydá ní. V části p ředcházející žalobcem na míta né ro zpor né části od ůvod ně ní je obsa že n ro zbor sk uteč nos tí, ze kterých správce da ně dovodil, že žalobce byl s úhradou svých daňo vých povinnosti v p rod le ní. Správce da ně pak navázal t ím, že p rod lení žalobce v urč ité m čase a v určité výš i je nesporné, a proto v této části odvolání nevyhovuje. Z uvede né ho je tedy smysl žalobcem c ito va né věty z odůvodnění rozhodnutí zřejmý. Nejedná se o sta v, kdy by v od ůvod ně ní správce da ně pop íra l výrok sa motné ho ro zhod nutí, tedy no vě předepsanou výši úrok u z p rod le ní.

Namítá- li ža lob ce shod no u vad u ve vzta hu k ža lobo u napadenému ro zhod nutí ža lo va né ho, so ud ani tuto ná mitk u neshledal d ůvod no u. Pok ud ža lo va ný změnil podle § 116 odst. 1 p ísm. a) daňo vé ho řádu výši předepsaného úrok u z prodlení a v od ůvod ně ní přesto dospěl k zá věr u, že úrok z prodlení neb yl v p la teb ním výmě ru a nás led ně rozhodnutí sp rá vce daně o od vo lání stanoven c hyb ně, nejed ná se opět o ro zpo r me zi výrokem a od ůvod ně ním rozhodnutí, jež by ved l k zá věru o vad nosti tako vé ho rozhodnutí dle § 76 odst. 1 p ísm. a) s. ř. s. Z ko nte xtu celého od ůvod ně ní napade né ho rozhodnutí ža lo va né ho vyplývá, jaké skutečnosti ža lo va né ho ved ly ke změ ně výše předepsaného úroku z prodlení a především, že se ža lo va ný neztotožnil s námitkami žalobce o hled ně uhrazení da ňo vé povinnosti v plné výš i ke dni 6. 5. 2011, jimiž se žalobce bránil zá věru o prod le ní s uhra ze ním svých daňo vých povinností a předepsání úrok u z p rod lení jako tako vé mu. Pok ud tedy žalo vaný uza vře l tím, že úrok z prodlení neb yl v platebním výměru a nás led ně rozhodnutí správce da ně o od vo lání sta no ve n c hyb ně, bylo tím je d no znač ně myš le no nikoli princ ip iá lně c hyb ně.

3) k námitce pre kluze pře dmě tné da ně pod bo dem I. f)

Před vla stním posouzením výše sdě le né ho úrok u z prodlení musel so ud poso ud it ža lob ní bod, v němž ža lobce na míta l, že k vymě ře ní da ňo vé povinnosti – da ně z příjmů fyzických osob za zda ňo vac í období roku 2009, s jejíž úhradou se měl dostat do prod le ní, doš lo po uplynutí lhůty pro vyměření da ně.

Uvede no u ná mitk u žalobce uplatnil s ohledem na stá va jíc í judikaturu správních soud ů, podle níž je existence rozhodnutí, kterým byla da ňo vé mu subjektu řád ně vymě ře na daň, zák lad ní podmínkou pro mo žnost vznik u prodlení a s ním souvisejícího pe ná le, resp. úrok u z prod le ní. Pok ud je platební výmě r, kterým byla vyměřena, resp. do měře na daňo vému subjektu da ň, ne záko nný, protože byl vydá n po marné m uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření či do měření da ně, je ne záko nným i p lateb ní výměr, kterým je sděleno pe ná le, resp. úrok z prodlení za vč as né ne uhra ze ní daně sta no ve né výše uvedeným platebním výměre m (srov. zá věr ro zsudk u Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 2009, č. j. 15 Ca 127/2008-29, c it. v p ub likac i Daňový řád, Ko me ntář, II. d íl, autorů Ba xa a kol., Walters Kluwer, 2011, str. 1470).

Uplynutí prekluzivní lhůty k vymě ře ní da ně z p říjmů fyzických osob za zda ňo vac í období 2009, s jeho ž úhradou má být žalobce v p rod le ní, žalobce spojuje s tím, že výzva ze

Pokračování 15 59Af 6/2015

dne 12. 8. 2010, č. j. 82255/10/172911506113, vyd a ná pod le § 43 odst. 1 ZS DP ne mě la úč ink y před víd a né § 47 odst. 2 ZSDP, a proto lhůta k vyměření p řed mětné da ně uplynula již dne 31. 12. 2012.

Jak soud zmínil, p lateb ní výměr správce daně ze dne 25. 3. 2011, č. j. 2558/11/172911500417, ve spojení s ro zhod nutím ža lo va né ho o od vo lání ze dne 11. 3. 2013, č. j. 7753/13/5000-14102-708855, jejic hž vydání doručení předmětné výzvy předc há ze lo, byly zde jš ím so ude m již p ře zko umá vá ny. V za míta vé m ro zsudk u ze dne

27. 11. 2013, č. j. 59 Af 12/2013-87, se so ud podrob ně zab ýva l sk uteč no stmi, které ve vztahu k záko nnos ti výzvy a konkludentnímu vyměření da ňo vé povinnosti žalobce na míta l v před c ho zím so ud ním ř íze ní. Na svo je zá věry o to m, že daň z příjmů fyzických osob nebyla ža lobc i vyměřena ko nk lude ntně k datu 30. 6. 2010 (ze jmé na ko nkré tně na str. 15 až 18 cit. rozs udk u) si so ud do vo lí p lně odkázat, neboť uvedeným ro zs udke m, proti ně muž poda no u kasační stížnost Nejvyšší správní so ud odmítl usnesením ze dne 6. 3. 2014, č. j. 1 Afs 122/2013-43, je vá zá n.

Lze tedy ve shodě s argumenty ža lo va né ho ko nstato va t, že výzva k odstranění pochybností dle § 43 odst. 1 ZSDP ze dne 12. 8. 2010 b yla zákonná a mě la úč ink y předvídané § 47 odst. 2 ZSDP. Protože prekluzivní lhůta započala běžet ještě za účinnosti ZS DP dnem 31. 12. 2009 dle § 47 odst. 1 ZSDP a ne sko nč ila do 1. 1. 2011, v souladu s § 264 odst. 4 daňo vé ho řádu p latí, že úč ink y p rávních sk uteč nos tí, které mají vliv na běh lhůty a které nas ta ly před účinností da ňo vé ho řád u, se posuzují podle dosavadních právních předp isů. Proto doručení výzvy ze dne 12. 8. 2010 mě lo za následek, že od 31. 12. 2010 po čala v souladu s § 47 odst. 2 ZSDP bě žet no vá tříletá prekluzivní lhůta pro vyměření da ně, jež by sko nč ila dne 31. 12. 2013. Pokud bylo rozhodnutí ža lo va né ho o odvolání vydá no dne 11. 3. 2011 a právní moc i nabylo dne 21. 3. 2013, byla daň z p říjmů fyzických osob za zda ňo vac í období 2009 žalobci vymě ře na v prekluzivní lhůtě. Ne lze tedy dospět k zá věr u, že ža lobo u napadené rozhodnutí předepisuje úrok z prodlení ve vztahu k da ňo vé povinnosti, která b yla žalobci sta no ve na ne záko nně v d ůsledk u zá nik u prá va orgánů finanční správy daň vyměřit.

S ohled e m na řečené nepřikročil so ud k doplnění doka zo vá ní ža lobce m na vrho va nými důkazy – ko nk rétně tisko vými s esta va mi ke dni 31. 8. 2010, předpisem ke dni 30. 6. 2010 vyro vná ní p řizna né da ně ve výš i 68 595 Kč a bližšími info r mace mi o p ředp isu a popisy obratů vyro vná ní přiznané da ně a výstupem z daňo vé informační sc hrá nk y ža lobce, pok ud jimi ža lobc e chtěl p roká zat doměření da ně již d říve vyměřené. Ostatně na tyto d ůka zy se žalobce odvolával už v řízení o ža lobě proti rozhodnutím orgánů finanční správy ve věci vyměření p řed mětné da ně a so ud se s nimi ro vně ž vypořádal v za míta vé m ro zsudk u ze dne 27. 11. 2013, č. j. 59 Af 12/2013-87, na který v tomto směru opět odkazuje.

4) k námitce chy bné ho výpočtu úrok u z pro dle ní pod bo dem I. b)

K výtkám ža lobce proti sta no ve ní úrok u z prodlení so ud p řipo míná, že dne 6. 5. 2011 žalobce sp rávci da ně na daň z příjmů fyzických osob zap la til částku 68 880 Kč. Žalobce nesouhlasí s tím, že tato částka neb yla zapra ve na na vymě ře ný ro zd íl mezi daní tvrzeno u a daní stanovenou platebním výměrem ze dne 25. 3. 2011 ve spojení s ro zhod nutím ža lo va né ho ze dne 11. 3. 2013, ale ve výši 27 500 Kč byla užita na úhradu zá lo hy roku 2011

Pokračování 16 59Af 6/2015

sp latné ke dni 15. 6. 2011 a výš i 41 380 Kč na úhradu daňové povinnosti k dani z příjmů fyzických osob za rok 2010 splatné ke dni 30. 9. 2011. Žalo vaný vyc há ze l ze zjiš tě ní, že na úhradu da ňo vé ho ro zd ílu ve výš i 79 410 Kč byla započ te na částka 26 780 Kč z ce lko vé platby 42 100 Kč připsa né dne 14. 12. 2012 a platba 42 100 Kč přip sa ná dne 15. 3. 2013 a ne uhra ze ný rozdíl ve výš i 10 530 Kč správce da ně posečkal od dne 1. 7. 2010. V ná va znosti na prá vě uvedené so ud zd ůr a zňuje, že z rozhodnutí ža lo va né ho vyp lývá (ko nk rétně str. 13), že daň z příjmů fyzických osob za rok 2010 měl žalo vaný sp latno u ke dni 30. 9. 2011, so ud proto nepo va žo va l za po třeb né doplnit doka zo vá ní o ro zhod nutí sp rá vce daně o prod lo uže ní lhůty pro podání da ňo vé ho přiznání k této dani za uved e né zda ňo vac í obdob í.

Předně je třeba uvést, že daň z příjmů fyzických osob za zda ňo vac í období roku 2009 byla pod le § 40 odst. 1, odst. 3 ZSDP sp la tná dne 30. 6. 2010. Uvedený den je p ůvod ním dne m sp latnos ti. P roto že původní den sp la tnosti da ně nasta l do dne nab ytí úč inno sti da ňo vé ho řádu, jež účinnosti nab yl dne 1. 1. 2011, úrok z p rod lení se uplatní v so ulad u s § 264 odst. 14 přec hod nýc h usta no ve ní da ňo vé ho řádu podle dosavadních právních předpisů, tj. sta no ví se podle § 63 ZS DP. Pod le § 63 odst. 1 ZSDP ve zně ní úč inné m od 1. 1. 2008 platilo, že daňo vý dlužník je v prod le ní, nezaplatí-li sp latno u daň ne jpo zdě ji v den její sp la tnosti. V takovém případ u vzniká da ňo vé mu dlužníku podle § 63 odst. 2 vě ta první ZS DP povinnost uhradit úrok z p rod lení za ka ždý den prod le ní, počínaje dnem nás led ujíc ím po dni sp latnosti až do dne platby vče tně, a to ode dne p ůvod ního dne sp la tnosti. Z uvede né ho vyplývá, že úrok z prodlení s úhradou splatné da ně se zásad ně stano ví v zá vis losti na p ůvod ním dnu sp latnosti daně.

Náhradní lhůta sp la tnosti, o které ho voří usta no ve ní § 139 odst. 3 da ňo vé ho řád u, ne má vliv na běh úrok u z p rod le ní. Je ho stano vení se zá sad ně od víjí od p ůvod ního dne sp latnosti v souladu s § 63 odst. 1 a 2 ZSDP (ze ste jné ho princ ip u vyc há zí i předpis úrok u z prodlení pod le § 252 da ňo vé ho řádu), jak už so ud uved l shora. Da ňo vý řád sta no ví ná hrad ní lhůtu sp la tnosti mimo případ vyměření da ně z moc i úřední i pro případ vyměření da ně správcem daně nad rámec tvrzení da ňo vé ho s ubjek tu. Pod le § 139 odst. 3 da ňo vé ho řádu platí, je-li daň vyměřená správcem da ně vyšší než daň tvrze ná da ňo vým subjektem, je ro zd íl sp latný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moc i p la teb ního výměr u. So ud podotýká, že běh ná hrad ní lhůty splatnosti da ně se týká jen sta no ve né ho ro zd ílu a vá že se na právní moc platebního výměr u, kterým je daň vyšší než tvrze ná vymě ře na.

V so uze né m případu správce da ně a poslé ze i žalo vaný vyc há ze li v souladu s § 139 odst. 3 da ňo vé ho řádu z to ho, že platebním výměrem ze dne 25. 3. 2011 ve spojení s ro zhod nutím ža lo va né ho ze dne 11. 3. 2013, které nab ylo právní moci dne 21. 3. 2013, je rozd íl v částce 79 410 Kč mezi daní z příjmů fyzických osob žalobcem tvrzeno u v daňovém přiznání za rok 2009 a sta no ve no u konečným rozhodnutím od vo lac ího orgánu splatný v náhrad ní lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí od vo lac ího or gá nu, tj. do 5. 4. 2013. Tato skutečnost však nic ne mě ní na to m, že v so ulad u s § 63 odst. 1 a 2 ZSDP byl s úhradou své daňo vé povinnosti ža lobce v prod le ní, neboť p ůvod ní den sp latnosti da ně (v zákonné výši) nas ta l ke dni 30. 6. 2010, od něho ž se od víjí povinnost hradit úrok z prodlení a úrok z prodlení se sta no ví ode dne ná sled ujíc ího po p ůvod ním dni sp latnos ti.

Dá le so ud uvád í, že daň lze nepoc hyb ně uhradit (ve smyslu po uká zá ní peněžních prostředků na příslušný účet správce da ně) i před dnem sp la tnosti. Na daňo vo u povinnost

Pokračování 17 59Af 6/2015

však může být uhra ze ná částka zapra ve na až v okamžiku, kdy je daňová povinnost pos ta ve na na jis to, tedy autoritativně sta no ve na sp rá vce m da ně, a předepsána do evid ence daní v souladu s § 149 odst. 1, odst. 4 da ňo vé ho řád u. Protože ke vzniku da ňo vé povinnosti dochází k oka mžik u naplnění skutečností zakládajících vznik takové po vinnos ti, je daňo vá povinnost zaps á na do evidence daní ke dni sp latnos ti, nic mé ně takto lze učinit až poté, co je da ňo vá povinnost autoritativně sta no ve na (srov. Da ňo vý řád, Ko me ntář II. d íl, autorů Baxa a spo l., Wo lters K luwer ČR, a.s., 2011, str. 888). Obecně platí, že částka uhra ze ná daňovým subjektem na da ň, která ne ní dosud sp la tná a ne ní předepsána do evidence daní k zap lac e ní, může být při splnění záko nnýc h podmínek na hlíže na jako p řep la tek se všemi d ůsledk y.

Na zák ladě p rávě řeče né ho so ud dovozuje, že ro zd íl da ně z příjmů fyzických osob za zda ňo vac í období roku 2009, s koneč no u p la tností meritorně stano vený až ro zhod nutím ža lo va né ho ze dne 11. 3. 2013, č. j. 7753/13/5000-14102-708855, mo hl být do evid ence daní k zaplacení předepsán prá vě až po tomto da tu, byť s uvedením původního dne sp la tnosti da ně, který má význam prá vě z hled iska předp isu úroku z prod le ní.

Ža lobc e sprá vc i da ně na předmětnou daň zaplatil dne 6. 5. 2011 částku 68 880 Kč, tato skutečnosti ne ní me zi účas tník y sporná. Vzhledem k to mu, že v té době nebylo uko nče no vyměřovací říze ní o hled ně této da ně za zd aňo vací období roku 2009 a do evidence daní tedy neb yl předepsán teprve nás led ně stano vený ro zd íl mezi daní tvrzeno u a vyměřenou ve výši 79 410 Kč, postupo va l správce da ně v so ulad u s § 152 odst. 1 da ňo vé ho řád u, použil-li tuto částku k úhradě nedoplatků na dani a splatné da ně, pod le pořadí jejich data sp la tnosti podle odst. 4 uvede né ho usta no ve ní.

Dovolává- li se žalobce s odka ze m na ko mentářo vo u literaturu to ho, že do evid e nce daně je daň předepsána k původnímu dni sp