6 Ads 260/2016 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 27/2015- 35 - text Pokračování 7 42Ad 27/2015 42Ad 27/2015-35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobkyně: JUDr. V. K., nar. „X“, bytem „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19.10.2015, č.j. „X“, t a k t o : I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19.10.2015, č.j. „X“, a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6.8.2015, č.j. “X“, se z r u š u j í pro nezákonnost a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19.10.2015, č.j. „X“, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6.8.2015, č.j. „X“ (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobkyně o přepočet starobního důchodu. V žalobě uvedla, že žalovaná rozhodla v rozporu s ust. § 6 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“), a dále v rozporu se zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalobkyně připomněla, že za období let 2012 až 2014 došlo k dorovnání platů soudců z důvodu nesprávného výpočtu platové základny, čímž došlo v jejím případě ke změně skutečností mající vliv na výpočet starobního důchodu, a proto dne 26.6.2015 písemně požádala žalovanou o přepočet důchodu. K tomu žalobkyně doplnila, že se svým zaměstnavatelem – Českou republikou, Krajským soudem v Ústí nad Labem uzavřela dne 13.5.2015 smlouvu o narovnání, v níž se zaměstnavatel zavázal k vyplacení částky ve výši 176.823 Kč jako rozdílu mezi výší platů a víceúčelových paušálních náhrad skutečně vyplacených v letech 2012, 2013 a 2014, a výší, která měla být vyplacená při použití správné platové základny. K dorovnání došlo dne 10.6.2015. Žalobkyně poukázala na to, že datum splatnosti nemůže být na překážku přepočtu důchodu, neboť ten nelze vázat na dobu splatnosti příjmu, nýbrž na dobu, kdy právo na příjem v rozhodném období vzniklo. Žalobkyně dále podotkla, že prvoinstanční rozhodnutí žalované nebylo dostatečně odůvodněné, neboť se v něm žalovaná omezila toliko na konstatování, že žalobkyně nesplnila podmínky. V žalobou napadeném rozhodnutí následně žalovaná uvedla, že sdílí názor Ministerstva práce a sociálních věcí, že částky vyplacené soudcům jejich zaměstnavateli na základě uzavřených dohod o narovnání, nelze rozpočítat na jednotlivé měsíce a roky od okamžiku jejich vyplacení nebo zúčtování. Žalobkyně na podporu svého tvrzení odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.5.2004, č.j. 5 Ads 60/2003-47 a nález Ústavního soudu ze dne 9.6.2005, sp. zn. II. ÚS 348/04. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí a rovněž rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně nesplnila podmínky ust. § 18 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná připomněla, že žalobkyni byl přiznán starobní důchod ode dne 19.7.2014, přičemž rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu je období od roku 1986 do roku 2013. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyní předložená dohoda o narovnání je uzavřená na občanskoprávním základě a jedná se tak o dobrovolné ujednání dvou rovnocenných stran. Žalovaná poukázala na ust. § 5 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, k čemuž doplnila, že podle přijatého názoru se doplatky platů soudům do vyměřovacího základu zaměstnance započítávají v kalendářním měsíci, kdy byly zúčtovány. Rozpočítávání se provádí pouze tehdy, dojde-li k doplacení dlužného započitatelného plnění na základě vykonatelného rozhodnutí soudu nebo je-li uzavřen smír ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). V situaci, kdy soud rozhodne v konkrétním případu, je na základě tohoto rozhodnutí konkrétnímu poškozenému doplacena mzda. Žalovaná připomněla, že náhrady výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudců podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále jen „zákon o platu“) nepatří do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného. K tomu žalovaná dále doplnila, že konkrétní nárok žalobkyně nebyl Ústavním soudem posuzován. Samotný fakt precedentnosti soudního rozhodnutí tedy nemůže mít na význam dohody o narovnání a nemožnost zpětného rozpočítávání zúčtovaného příjmu pro oblast důchodového pojištění žádný vliv. Závěrem žalovaná uvedla, že považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. V replice žalobkyně uvedla, že s vyjádřením žalované nesouhlasí a trvá na tom, že dorovnání platu patří do rozhodného období pro vyměření starobního důchodu bez ohledu na to, zda k jeho výplatě došlo po soudním projednání či na základě uzavřené dohody o narovnání, která nahrazuje soudní smír. Tvrzení žalované nemá podle žalobkyně oporu v zákoně, neboť žádný zákon neukládá povinnost, aby byl každý spor soudně projednán a rozhodnut. Naopak je upřednostňováno mimosoudní vyřešení sporu. Žalobkyně se dále podrobně zabývala spory o určení neplatnosti právního vztahu, přičemž podotkla, že ust. § 11 zákona o důchodovém pojištění nepožaduje vykonatelné rozhodnutí soudu, neboť rozsudky o žalobách dle ust. § 80 písm. c) o.s.ř. pouze deklarují, zda určitý právní vztah nebo právo je či není a nelze proto oprávněně podat návrh na výkon rozhodnutí. Z toho žalobkyně dovodila, že k doplacení příjmu tedy nemusí být podána žaloba, neboť doplatí-li zaměstnavatel zaměstnanci mzdu, pak jen splnil svou povinnost, které odpovídá právo zaměstnance obdržet mzdu ve správné výši. K tomu žalobkyně podotkla, že zaměstnavateli tak současně vznikla i povinnost z tohoto přijmu vypočítat a odvést pojistné. Žalobkyně připomněla, že dohoda o narovnání byla uzavřena dne 13.5.2015, k vyplacení po odečtených zákonných srážkách z platu došlo dne 10.6.2015 a příloha, která je nedílnou součástí dohody o narovnání, obsahuje výpočet doplatků za roky 2012 a 2013, které jsou potřebné pro zápočet do vyměřovacích základů. Žalobkyně podotkla, že pokud by jí byl plat vyplácen ve správné výši každý měsíc, nestal by se předmětem žádného řízení. Z jednání, které bylo nařízeno na den 22.5.2017, se žalobkyně včas omluvila s tím, že vyslovila souhlas s jednáním ve věci bez její přítomnosti. Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu plně odkázala na písemné vyjádření k žalobě. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a ust. § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Soud přezkoumal v rámci žalobních námitek, které napadají stanovení výpočtového základu důchodu, do kterého nebylo započítáno dorovnání platu, skutkový a právní stav věci a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala žádost o starobní důchod dne 13.8.2014. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o přiznání starobního důchodu žalobkyni od 19.7.2014 ve výši 18.557 Kč měsíčně s tím, že vycházela z osobního vyměřovacího základu ve výši 65.332 Kč. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je rovněž osobní list důchodového pojištění žalobkyně, ze kterého soud zjistil, že celková doba pojištění žalobkyně činí 45 let a 215 dnů. Dne 26.6.2015 žalobkyně požádala o přepočet starobního důchodu. Jako přílohu žalobkyně doložila kopii dohody o narovnání a tabulku výpočtu doplatků za roky 2012 až 2014. Žalovaná na základě podané žádosti o přepočet starobního důchodu požádala zaměstnavatele žalobkyně o zaslání evidenčního listu za roky 2012 a 2013, v nichž bude dorovnání zhodnoceno. V odpovědi zaměstnavatele žalobkyně ze dne 21.7.2015 bylo odpovězeno, že evidenční list byl elektronicky zaslán žalované dne 5.6.2015. Žalovaná