2 As 28/2006 — Nejvyšší správní soud

15 A 194/2017- 70 - text  10 15 A 194/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Město Žatec, IČO: 00265781, sídlem náměstí Svobody 1, 438 24 Žatec, zastoupený JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupený Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, sídlem Řetězová 2, 405 02 Děčín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Landreal s.r.o., IČO: 01935135, sídlem náměstí 14. října 496/13, 150 00 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2017, č. j. 135/UPSZ/2017, JID: 131744/2017/KUUK, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 21. 8. 2017, č. j. 135/UPSZ/2017, JID: 131744/2017/KUUK, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 570 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2017, č. j. 135/UPSZ/2017, JID: 131744/2017/KUUK, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D., advokáta vykonávajícího advokacii jako společník Advokátní kancelář Těmín, s.r.o., proti rozhodnutí Městského úřadu Žatec (dále jen „městský úřad“) ze dne 20. 1. 2017, č. j. MUZA 1858/2017. Tímto rozhodnutím městský úřad k žádosti osoby zúčastněné na řízení rozhodl o umístění dočasné stavby nové příjezové malé vodní elektrárny (dále jen „MVE“) na pozemku st. p. „X“, p. č. „X“, p. č. „X“, p. č. „X“, p. č. „X“ a p. č. „X“ v katastrálním území Žatec. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že advokát JUDr. Tomáš Těmín, Ph.D., vystupoval v odvolacím řízení jako právní zástupce žalobce, jeho oprávnění k zastupování však nebylo prokázáno, a proto je jím podané odvolání nepřípustné. Žalovaný dále uvedl, že v průběhu odvolacího řízení vznikly pochybnosti o oprávnění právního zástupce žalobce k podání odvolání, resp. osoba zúčastněná na řízení zpochybnila oprávnění starostky města zmocnit právního zástupce k podání odvolání jménem města. Žalovaný v této souvislosti zdůraznil, že z § 103 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), plyne pouze to, že starosta je osobou, která navenek projevuje vůli obce, starosta však není oprávněn, pokud mu tuto pravomoc nesvěřila rada dle § 102 odst. 3 zákona o obcích, vůli obce jakkoli vytvářet. Žalovaný s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 224/2002 uzavřel, že starosta obce nemůže bez předchozího odpovídajícího rozhodnutí příslušného orgánu obce jakkoli právně jednat. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce namítal, že § 33 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ani žádné jiné ustanovení téhož zákona nestanoví, že by zmocnění k zastupování ve správním řízení muselo být prokazováno rozhodnutím rady města o uzavření příkazní smlouvy s advokátem a pověření starosty k podpisu plné moci. Pakliže takový požadavek žalovaný vznesl, postupoval dle přesvědčení žalobce nejen v rozporu se správním řádem, ale také v rozporu s ústavněprávní zásadou enumerace veřejnoprávních pretenzí ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy. Zdůraznil, že je to zákon, který stanovuje limity státní moci, a pokud správní řád stanoví, že zmocnění se prokazuje písemnou plnou mocí, tak si správní orgán nemůže sám o své vůli stanovit další způsoby prokazování zmocnění, a pokud tak činí, jedná protiústavně. Poukázal na dlouhodobou soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2003, č. j. 5 A 41/2001-28), dle které v případě pochybností o tom, zda je zástupce zmocněn k učinění určitého procesního úkonu, může správní orgán maximálně vyžadovat písemnou plnou moc, ze které dovodí, zda byl zástupce řádně zmocněn. Konstatoval, že v žádné judikatuře není uvedeno, že by zmocnění advokáta bylo prokazováno něčím dalším či že by bylo superlegalizováno nějakým dalším důkazem o tom, že zde existuje vztah právního zastoupení. Uvedl, že je tomu tak mimo jiné proto, že zákon vždy stanovoval, že zmocnění se prokazuje písemnou plnou mocí. Zdůraznil, že i další judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 20. 12. 2006, č. j. 2 As 28/2006-49) je založena na konstrukci, že nedostatky či pochybnosti stran zastoupení účastníka ve správním řízení je třeba vykládat ve prospěch účastníka řízení a spíše považovat zastoupení za řádné. Z § 103 zákona o obcích a § 30 odst. 4 správního řádu dle názoru žalobce vyplýval jediný přípustný závěr, že starosta obce je oprávněn ve správním řízení činit za obec všechny úkony s tímto správním řízením související, tedy nejde jen o prezentaci vůle vyjádřené radou města, ale přímo o činění, protože § 30 odst. 4 správního řádu zní naprosto jasně. 3. Namítal, že judikatura uváděná žalovaným je problematická a ne zcela přiléhavá, přičemž žalovaný evidentně nerozlišuje procesní plnou moc a plnou moc k učinění hmotněprávního úkonu. Uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné žalovaným nelze na případ žalobce vztáhnout, protože v této věci se jedná o správní řízení a otázka existence řádného zmocnění je otázkou procesní, nikoli hmotněprávní. Naproti tomu upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2158/2009, v němž byl řešen případ, kdy žaloba na náhradu škody způsobené obci byla podána advokátkou na základě generální plné moci udělené jí starostou obce, aniž by rada obce vydala rozhodnutí o tom, že se advokátka pověří k podání takové žaloby. Nejvyšší soud tedy judikoval právní závěr, který je zcela opačný než závěr žalovaného a který jednoznačně podporuje právní názor žalobce, že plná moc předložená žalobcem spolu s odvoláním byla řádnou plnou mocí, kterou měl žalovaný akceptovat a provést odvolací řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. Žalovaný uvedl, že výzva k doplnění odvolání adresovaná starostce města byla vydána z důvodu námitek vznesených v průběhu odvolacího řízení, na základě kterých vznikly pochybnosti o řádném udělení zmocnění právnímu zástupci. Zdůraznil, že na jeho výzvu starostka města nereagovala, reagoval právní zástupce žalobce, s jehož námitkami se žalovaný vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění žalovaný plně odkázal. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 5. Žalobce v replice nesouhlasil s argumentací žalovaného, že výzva k doplnění odvolání obsahující požadavek na předložení dokladu o rozhodnutí rady města byla vydána z důvodu námitek vznesených v průběhu odvolacího řízení. Zdůraznil, že výzva k doplnění odvolání ze dne 20. 6. 2017 neobsahovala vůbec žádné odůvodnění toho, proč žalovaný nabyl pochybnosti o udělení zmocnění, pouze stroze uvedl, že osoba zúčastněná na řízení zpochybnila řádné udělení zmocnění a s ohledem na tuto skutečnost vyzývá žalobce k předložení dokladu prokazujícího skutečnost, že rada města rozhodla o uzavření příkazní smlouvy. Podle názoru žalobce měl žalovaný sám vysvětlit, proč nabyl pochybnosti ohledně řádného zmocnění, místo toho se však žalovaný stal v podstatě prodlouženou rukou osoby zúčastněné na řízení jako stavebníka a pochybnost stavebníka ohledně řádného zmocnění zkrátka bez dalšího převzal, aniž by s odkazem na konkrétní ustanovení zákona vysvětlil důvody této pochybnosti. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2158/2009 žalobce opětovně konstatoval, že udělení procesní plné moci advokátu pro zastupování ve správním řízení nepodléhá rozhodnutí orgánů obce, a je proto s ohledem na § 103 odst. 1 zákona o obcích v pravomoci starosty, aby takovou plnou moc samostatně udělil, a to v rámci svého oprávnění zastupovat obec navenek. Na základě udělené plné moci podal žalobce odvolání proti rozhodnutí městského úřadu, přičemž odvolání je zcela nepochybně procesním úkonem, nikoli hmotněprávním úkonem, ke kterému by starosta potřeboval schválení rady obce. Byl toho názoru, že judikatura je v tomto ohledu zcela jednoznačná, a i když se jedná o civilněprávní judikaturu, jsou tyto závěry bez dalšího aplikovatelné i na správní řízení, a to i s ohledem na skutečnost, že správní řád v otázkách úkonů právnické osoby ve správním řízení odkazuje na zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce proto uzavřel, že žalovaný vůbec nebyl oprávněn požadovat doklad o tom, že rada města schvá