9 As 117/2016 — Nejvyšší správní soud

15 A 142/2018- 29 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 9 15 A 142/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: P. C., narozen „X“, bytem „X“, proti žalovanému: 1) Generální ředitel Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4, 2) Ředitel Celního úřadu pro Ústecký kraj, sídlem Hoření 3540/7A, 400 11 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 19. 6. 2018, č. j. 31890-4/2018-900000-317, a proti rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 11. 10. 2017, č. j. 98934-11/2017-620000-6, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 11. 10. 2017, č. j. 98934-11/2017-620000-6, se odmítá. II. Žaloba se v části, ve které žalobce navrhoval, aby soud rozhodl, že žalobce má právo po nabytí právní moci rozsudku u generálního ředitele Generálního ředitelství cel uplatnit nárok na přiměřené zadostiučinění a náhradu nákladů, které mu vznikly v řízení o kázeňském přestupku, odmítá. III. Žaloba proti rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 19. 6. 2018, č. j. 31890-4/2018-900000-317, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného1) generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 19. 6. 2018, č. j. 31890-4/2018-900000-317, jímž žalovaný 1) zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „ředitel celního úřadu“) ze dne 30. 4. 2018, č. j. 28180-4/2018-620000-6. Tímto rozhodnutím ředitel celního úřadu podle § 50 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) uznal žalobce vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil porušením služební povinnosti příslušníka uvedené v § 92 odst. 3 písm. e) zákona o služebním poměru, tedy podrobit se na výzvu služebního funkcionáře psychologickému vyšetření za účelem ověření osobnostní způsobilosti k výkonu služby, když se tohoto ověření dne 12. 7. 2017 v době služby bez závažného důvodu a překážek ve výkonu služby odmítl účastnit. Za toto jednání ředitel celního úřadu podle § 51 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru uložil žalobci kázeňský trest – snížení základního tarifu o 15 % na dobu dvou měsíců. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí ředitele celního úřadu a uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení. 2. Zároveň se žalobce v žalobě domáhal toho, aby soud konstatoval protiprávnost a nemravnost rozhodnutí žalovaného 2) ředitele Celního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 11. 10. 2017, č. j. 98934-11/2017-620000-6, kterým mu byl za spáchání téhož kázeňského přestupku uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti inspektor. 3. Navrhoval též, aby soud rozhodl, že žalobce má právo po nabytí právní moci rozsudku u generálního ředitele Generálního ředitelství cel uplatnit nárok na přiměřené zadostiučinění a náhradu nákladů, které mu vznikly v řízení o kázeňském přestupku. Žaloba 4. V žalobě žalobce namítal, že mu ředitel celního úřadu uložil absurdní kázeňský trest poté, co jej on a jeho poradní komise pro kázeňské řízení celníků se zlým úmyslem křivě obvinili, že se na výzvu ředitele celního úřadu z 30. 6. 2017, č. j. 75318-19/2017-620000-01, odmítl dne 12. 7. 2017 zúčastnit podrobení se psychologickému vyšetření za účelem ověření osobnostní způsobilosti k výkonu služby v Praze, tedy jiném místě, než bylo místo jeho služebního působiště v Chomutově, a tím nesplnil jeho rozkaz. Absurdní bylo to, že žalobce se tohoto jednání nedopustil. Zlý úmysl je zřejmý z toho, že žalobce ředitele celního úřadu i členy jeho poradní komise v řízení o kázeňském přestupku upozornil, že se dopustili křivého obvinění a ředitele i na to, že řízení vědomě zahájil bez věcného důvodu. Všichni jmenovaní si rovněž byli vědomi toho, že nespravedlivé uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti je fatálním zásahem do osobnostních práv a důstojnosti žalobce a že mu způsobí značné materiální i nemateriální újmy v profesním i osobním životě. Je-li totiž příslušníkovi odňata služební hodnost, musí být propuštěn, a tím mu skončí služební poměr. 5. V odvolacím řízení došlo rozhodnutím ředitele celního úřadu a napadeným rozhodnutím pouze k překvalifikování tvrdosti kázeňského trestu. Žádný z jeho i opakovaně předložených důkazů o tom, že nikdy neodmítl se v termínu 12. 7. 2017 podrobit psychologickému vyšetření v Praze, ředitel celního úřadu, žalovaný 1) a jejich poradní komise nezkoumali. Žalovaný 1) rovněž ignoroval žalobcem předložený důkaz, kterým je nevyslání žalobce na služební cestu v inkriminovaném termínu do Prahy služebním funkcionářem, který žalobci nesplněním služební povinnosti způsobil závažný důvod / překážku, pro který se žalobce prokazatelně dne 12. 7. 2017 nemohl zúčastnit posouzení osobnostní způsobilosti v Praze. 6. Žalovaný 1) navíc bagatelizoval jeho upozornění na to, že mu před vydáním rozhodnutí ředitele celního úřadu bylo znemožněno uplatnit právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. I z tohoto důvodu podle něj nemůže být rozhodnutí ředitele celního úřadu platné. Důkazem je podle žalobce písemnost č. j. 28180-3/2018-620000-01 ze dne 28. 3. 2018 předsedy komise ředitele celního úřadu, kde mu sice byla stanovena lhůta pro uplatnění práva účastníka řízení, a to do 5. 4. 2018, ale doručeno mu bylo až dne 17. 4. 2018. Před vydáním rozhodnutí ředitele celního úřadu tedy bylo žalobci znemožněno uplatnit práva účastníka řízení. 7. Podle žalobce je důležité, že místo zjišťování jeho osobní způsobilosti bylo jiné než místo jeho služebního působiště a že zjišťování navíc mělo být v době jeho výkonu služby přesčas. Ředitel Celního úřadu pro Ústecký kraj neuvedl žádný konkrétní důležitý zájem služby, proč žalobci nařídil výkon služby přesčas, ačkoliv tuto povinnost dle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru bezpochyby měl. Předmětný služební úkol navíc bylo možné bez problému splnit v základní době se bez potřeby přesčasů. Zejména pak měl být žalobce ke splnění služebního úkolu podrobit se psychologickému vyšetření za této situace služebním funkcionářem vyslán na služební cestu dle § 37 odst. 1 zákona o služebním poměru, což se nestalo. Podmínky pro vyslání příslušníka na služební cestu musí služební funkcionář písemně určit dle § 136 odst. 2 zákona o služebním poměru s dostatečným předstihem před nástupem příslušníka na služební cestu. Z dikce zákona je rovněž zřejmé, že příslušník sám sebe na služební cestu vyslat nemůže, a zřejmá je i skutečnost odpovědnosti za nesplnění služebních úkolů, které měl příslušník splnit na jiném místě, než je jeho místo služebního působiště v situaci, kdy jej k plnění služebních úkolů služební funkcionář nevyslal na služební cestu. Nevysláním žalobce na služební cestu mu prokazatelně byl způsoben závažný důvod / překážka, pro který se nemohl dle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 487/2004 zúčastnit ve stanoveném termínu posouzení osobnosti způsobilosti, což dne 12. 7. 2017 písemně oznámil na poradě oddělení 22.1 Celního úřadu pro Ústecký kraj. Žalobce nelze kázeňsky trestat za to, že nevykonal služební cestu, na kterou nebyl vyslán. To, že se žalobce na výzvu služebního funkcionáře 12. 7. 2017 odmítl zúčastnit psychologického šetření, žalovaný 1) žádným důkazem neprokázal. 8. Podle žalobce žalovaný 1) a jeho poradní komise nadržovali nespravedlivému zavrženíhodnému jednání ředitele celního úřadu, jeho poradní komise a prvního zástupce, kterým byl značně poškozen profesní i soukromý život žalobce a jeho rodiny. Žalovaný 1) zneužil výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru s úmyslem co nejvíce žalobce poškodit v profesním i soukromém životě i co nejvíc ponížit jeho osobní důstojnost a značně poškodit jeho rodinu. Poškodil tím i veřejný zájem České republiky a taktéž mrhá finančními prostředků daňových poplatníků. Žalobce uvedl, že byl úmyslně křivě obviněn a nespravedlivě potrestán ve stejné věci opakovaně. 9. Žalobce dále popsal, že na ochranu osobnosti proti neoprávněnému zásahu do svých práv a důstojnosti jen v souvislosti s podáním žaloby vynaložil značné finanční prostředky, úsilí a množství soukromého času. Požadoval proto náhradu nákladů řízení ve výši 9 700 Kč plus soudní poplatek a případné náklady spojené s účastí na soudním jednání s tím, že tyto náklady zahrnují výdaje a soukromý čas vynaložené na studium, konzultace, přípravu, zpracování a podání žaloby, dopravu za právními odborníky do Brna, s nimiž věc konzultoval, náklady na jejich pohoštění, pořízení kopií, poštovné, používání soukromého telefonu a počítače a za přístup na internet. Vyjádře