9 As 299/2019 — Nejvyšší správní soud

15 A 152/2017- 92 - text  10 15 A 152/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: Lidl Česká republika v.o.s., IČO 26178541 sídlem Nárožní 1359/11, 158 00Praha 5 zastoupená Mgr. Alešem Smetankou, advokátem sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát sídlem Květná 15, 603 00Brno 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2017, č. j. SPZI/AJ511-83/2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2017, č. j. SPZI/AJ511-83/2016, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 1. 2017, č. j. SPZI/AJ511-79/2016, jímž byla žalobkyni za spáchání celkem 10 správních deliktů, a to: - pod bodem 1.a) podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném do 6. 9. 2016 (dále jen „zákon o potravinách“), tím, že porušila čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2001 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení o poskytování informací o potravinách“), a to tím, že uváděla na trh jeden druh potraviny, jejíž odebraný vzorek nevyhověl ve sledovaném znaku „obsah tuku“ údajům uvedeným výrobcem na obalu potravin, - pod bodem 2.a) podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona o potravinách tím, že v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách uvedla spotřebitele v omyl uváděním na trh potravin se zavádějící informací uvedenou na regálových PAP štítcích týkající se objemu výrobků, - pod bodem 3.a) podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona o potravinách tím, že v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách ve smyslu čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení uvedla spotřebitele v omyl uváděním na trh potraviny se zavádějící informací, kdy výrobek obsahoval dvě etikety s odlišnými údaji, - pod bodem 4.a) podle § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách tím, že porušila ustanovení čl. 21 odst. 1 písm. b) nařízení o poskytování informací o potravinách v návaznosti na přílohu II tohoto nařízení, a to tím, že na trh uváděla potraviny bez zvýrazněných údajů o látkách nebo produktech vyvolávajících alergie, - pod bodem 5.a) podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona o potravinách tím, že v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách uvedla spotřebitele v omyl, a to tím, že uváděla na trh potravinu, jejíž odebraný vzorek nevyhověl ve znaku „obsah tuku“ údajům uvedeným výrobcem na obalu potravin, - pod bodem 6.a) podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona o potravinách tím, že v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách uvedla spotřebitele v omyl, a to tím, že uváděla na trh potravinu, jejíž odebraný vzorek nevyhověl ve znaku „obsah tuku“ údajům uvedeným výrobcem na obalu potravin, - pod bodem 7.a) podle § 17 odst. 2 písm. d) zákona o potravinách, neboť uváděla na trh pět druhů potravin s prošlým datem použitelnosti, čímž porušila § 10 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách, - pod bodem 8.a) podle § 17 odst. 1 písm. q) zákona o potravinách tím, že v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách uvedla spotřebitele v omyl uváděním na trh potravin se zavádějící informací týkající se množství potraviny uvedenou na regálovém PAP štítku umístěném v těsné blízkosti předmětných potravin, - pod bodem 9.a) podle § 17 odst. 2 písm. j) zákona o potravinách, neboť uváděla na trh jeden druh potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti, čímž porušila § 11 odst. 1 písm. d) zákona o potravinách, - pod bodem 9.b) podle § 17 odst. 1 písm. r) zákona o potravinách tím, že porušila ustanovení čl. 21 odst. 1 písm. b) nařízení o poskytování informací o potravinách v návaznosti na přílohu II tohoto nařízení, a to tím, že na trh uvedla potraviny bez zvýrazněných údajů o látkách nebo produktech vyvolávajících alergie, uložena podle § 17 odst. 11 písm. d) zákona o potravinách při analogickém použití § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 5. 2017 (dále jen „zákon o přestupcích“) úhrnná pokuta ve výši 300 000 Kč, povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 1 300 Kč a náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Dále se žalobkyně žalobou domáhala i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a náhrady nákladů řízení před správním soudem. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, jelikož jeho odůvodnění neodpovídá požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu a požadavkům vyplývajícím z principu jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu dle judikatury Ústavního soudu, což vede k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V důsledku toho bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces ve smyslu Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušeno bylo i ústavně a mezinárodněprávně garantované právo žalobkyně na vlastnictví, resp. na pokojné užívání majetku. 3. Následně žalobkyně citovala z judikatury správních soudů týkající se obecných požadavků kladených na odůvodnění správních rozhodnutí. Z citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11, žalobkyně dovodila, že správní orgány v této věci měly § 68 odst. 3 správního řádu interpretovat v kontextu ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) o náhradě škody a § 4 odst. 2 písm. h) zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o významné tržní síle“). Pokuta uložená správním rozhodnutím totiž z pohledu občanského zákoníku představovala škodu žalobkyně, kterou může vymáhat po třetích osobách – dodavatelích. Podle zmíněného ustanovení zákona o významné tržní síle přitom může žalobkyně požadovat po dodavateli náhradu škody způsobené uložením sankce kontrolním úřadem (tj. pokuty od Státní zemědělské a potravinářské inspekce) pouze v případě zavinění dodavatele. Pokud je pokuta uložena za skutky, které měly původ v zaviněném porušení smluvních povinností několika dodavatelů jako v posuzovaném případě, musí žalobkyně znát výši škody, kterou jí jednotliví dodavatelé způsobili. Musí tedy vědět, jaká část pokuty odpovídá každému jednotlivému deliktu, za který jí byla uložena úhrnná pokuta dle zásady absorpce, aby vůbec mohl požadovat náhradu po dodavatelích. Neobsahuje-li však rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty žádné konkrétní odůvodnění výše uložené pokuty za jednotlivé delikty, ocitá se žalobkyně v důsledku této nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí v pozici, kdy není schopna vyčíslit částku, kterou může po jednotlivých dodavatelích požadovat. Dále žalobkyně rozvedla úvahy o tom, že takováto situace není podle ní řešitelná mimosoudní cestou ani v občanském soudním řízení. Dospěla tedy k závěru, že neměla žádnou jinou možnost, jak dosáhnout vyčíslení náhrady škody, kterou jí způsobili jednotliví dodavatelé, než aby správní orgány uvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, jak velkou měrou přispělo spáchání jednotlivých správních deliktů k celkové výši pokuty, a to včetně uvedení, jakou měrou k celkové výši pokuty jednotlivě přispěly ty správní delikty, které správní orgán posoudil jako méně závažné a zohlednil jako přitěžující okolnost, a tuto míru vyjádřit konkrétní částkou v Kč. 4. Vady rozhodnutí správních orgánů tak žalobkyně spatřovala v tom, že z nich není zřejmé, jakým způsobem správní orgány dospěly k výši úhrnné pokuty uložené za veškeré tvrzené delikty. Nijak se nevypořádaly s určením podílů jednotlivých deliktů na výši uložené úhrnné pokuty, zejména nekvantifikovaly podíl na pokutě přičitatelným deliktům odlišným od správního deliktu uvedení na trh potraviny s prošlým datem použitelnosti, který nezavinil žádný z dodavatelů. Aby přitom žalobkyně mohla požadovat náhradu škody odpovídající správním rozhodnutí, resp. jejím jednotlivým částem po jednotlivých dodavatelích, musela by z odůvodnění