8 As 12/2015 — Nejvyšší správní soud

15 A 179/2017- 47 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 10 15 A 179/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: Mgr. S. W., narozená „X“, bytem „X“, zastoupená advokátem JUDr. Janem Walterem, sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, sídlem Kolářská 13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2017, č. j. 3342/1.30/17-6, takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 15. 8. 2017, č. j. 3342/1.30/17-6, se pro vadu řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2017, č. j. 3342/1.30/17-6, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 9. 6. 2017, č. j. 11467/7.30/17-3, jímž byla podle § 15 odst. 1, § 8a a § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) ve spojení s § 4 písm. a), d), e) a j), § 10, § 13 odst. 1 a § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOOÚ“) ve spojení s § 20 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, a § 3019 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, částečně odmítnuta žádost o poskytnutí informací ze dne 24. 3. 2017, a to ve vztahu k anonymizovaným osobním údajům uvedeným v protokole o kontrole ze dne 10. 11. 2014, č. j. 20316/7.71/15.2 (dále jen „protokol o kontrole“), vyřízení námitek ze dne 8. 1. 2015, č. j. 253/7.71/15/15.2 (dále jen „vyřízení námitek“), opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole ze dne 19. 1. 2015, č. j. 849/7.71/15/15.3 (dále jen „opatření“), a příkazu ze dne 22. 9. 2015, č. j. 21652/7.30/15-4 (dále jen „příkaz“), a dále ve vztahu k pracovním smlouvám a mzdovým listům dotčených zaměstnanců a k námitkám proti kontrolnímu zjištění. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že dne 24. 3. 2017 požádala povinný subjekt o informace podle InfZ, a to o poskytnutí 1. rozhodnutí, kterým byla společnosti DABEN Kovářská s.r.o., IČO: 28708954, uložena pokuta za správní delikt podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona č.251/2005 Sb., o inspekci práce, a 2. veškerých podkladů pro vydání rozhodnutí o tomto správním deliktu a dalších dokumentů, které se tohoto deliktu týkají. 3. Následně žalobkyně podrobně zrekapitulovala průběh odvolacího řízení. Rozhodnutí povinného subjektu i napadenému rozhodnutí v žalobě vytýkala, že nejsou ve vztahu k anonymizaci údajů v poskytnutých dokumentech náležitě odůvodněna. 4. Žalovaný se podle žalobkyně v napadeném rozhodnutí řádně dostatečně nevypořádal s jejími odvolacími námitkami, které se týkaly nedostatečné aplikace pouze citovaných § 10, § 13 odst. 1 a § 15 odst. 1 InfZ, kdy z rozhodnutí povinného subjektu navíc nemělo být zřejmé, zda poskytnutí osobních údajů fyzické osoby vylučují každé z nich samostatně, nebo zda k němu vedou teprve společně. Dále se nevypořádal s námitkou, že v odůvodnění rozhodnutí napadeného subjektu nebyly popsány konkrétní okolnosti případu, v nichž byly spatřovány znaky hypotéz uvedených norem. Správní orgány neuvedly, proč je povinný subjekt správcem (§ 10, § 13 odst. 1 ZOOÚ), stejně jako kdo má být v posuzovaném případě zaměstnancem správce, případně jinou osobou, kterou má na mysli § 15 odst. 1 ZOOÚ. Dále se žalovaný dostatečně nevypořádal s námitkou, že v odůvodnění rozhodnutí povinného subjektu nebyl popsán vztah mezi InfZ a ZOOÚ. 5. Rozhodnutí povinného subjektu žalobkyně vytýkala nesprávnou právní úvahu, podle které má z § 10, § 13 odst. 1 a § 15 odst. 1 ZOOÚ vyplývat, že poskytnutí osobních údajů fyzické osoby je z právního režimu poskytování informací podle InfZ vyloučeno. Nesprávnou je i úvaha o tom, že poskytnutí informace je podmíněno existencí potřeby zmocněnce žadatele znát vyžádané informace, resp. existencí vážného a spravedlivého důvodu k vědomosti zmocněnce žadatele o informaci. InfZ ovšem nepodmiňuje žádost žádným kvalifikovaným důvodem na straně žadatele a tím méně na straně jeho zmocněnce. Nesprávné jsou dále úvahy, že jediným legálním důvodem pro poskytnutí informací o jménech, příjmeních a datech narození zaměstnanců kontrolované osoby, jimž nebyla vyplacena zaručená mzda, je uspokojení jejich mzdových nároků, a že při aplikaci § 12 InfZ je třeba vážit zájem zmocněnce žadatele. Žalovaný se s jejími námitkami ohledně nesprávnosti těchto úvah dostatečně nevypořádal. Poukázala rovněž na to, že v celém odůvodnění se povinný subjekt soustavně obracel ke zmocněnci žadatelky, namísto jí samotné, a to jak v souvislosti s procesními úkony, tak i při hodnocení věcných podmínek žádosti. Teze povinného subjektu, že je třeba vážit zájem zmocněnce žadatelky, tedy nebyla pouze ojedinělou chybou v psaní. Existuje tu proto pochybnost nejen o tom, co se má vážit, ale i o tom, jak má být váženo. 6. Rozhodnutí je podle žalobkyně založeno na nepodloženém a nesprávném skutkovém zjištění, že neposkytnuté informace její zmocněnec nepotřebuje znát a nemá žádný vážný a spravedlivý důvod k tomu, aby o nich věděl. 7. Při rozhodování navíc správní orgány nebraly v potaz § 12 odst. 1 InfZ. Před použitím určité zákonné výluky z povinnosti poskytovat informace je totiž podle žalobkyně třeba v zásadě vždy provést tzv. test veřejného zájmu, tj. zvážit, zda v konkrétním případě nepřevažuje veřejný zájem na jejich poskytnutí nad jinou konkurující hodnotou, ať již jde o základní práva druhých osob, či některý z výše zmíněných veřejných statků. Povinný subjekt ani žalovaný existenci a intenzitu veřejného zájmu na poskytnutí informací nezjišťovali. Žalobkyně tvrdí, že tento veřejný zájem tu existuje a že spočívá v zájmu na postižení protiprávního provozu pilařského závodu kontrolované osoby v roce 2014 a na zabránění protiprávního provozu v budoucnosti. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný k výzvě soudu spolu se spisovým materiálem předložil písemné vyjádření k žalobě. V něm považoval za vhodné nejprve předestřít okolnosti případu, v jehož rámci byl podána žádost o informace. Žalobkyně vede od roku 2012 sousedský spor se společností Daben Kovářská s.r.o., neboť se jako vlastník domu v obci Kovářská cítí být obtěžována hlukem z provozu nedalekého pilařského závodu provozovaného zmíněnou společností. K vedení sousedského sporu udělila plnou moc svému synovi (zmocněnci žalobkyně), který se po neúspěšných pokusech o dosažení dohody se společností ohledně podmínek provozu pilařského závodu rozhodl docílit klidného a nerušeného užívání domu své matky prostřednictvím dlouhodobé až trvalé úřední šikany zmíněné společnosti, která by mohla ve svém důsledku vést až k faktické likvidaci pilařského závodu. Na právě projednávanou věc je podle žalovaného třeba nahlížet optikou toho, že zmocněnec žalobkyně od roku 2013 pravidelně obesílá všechny možné orgány veřejné správy nespočtem podnětů ke kontrole, odvolání, stížností, žádostí o informace, trestních oznámení, žalob atp. tak, aby zmíněná společnost byla podrobena v zásadě neustálým kontrolám, soudním či správním řízením, případně policejním vyšetřováním, v jejichž důsledku bude nakonec nucena provoz pilařského závodu ukončit. 9. Projednávaná žádost podaná zmocněncem žalobkyně k oblastnímu inspektorátu práce byla třetí z v té době pěti žádostí o informace. Všechny žádosti, stejně jako desítky podnětů ke kontrole v oblasti bezpečnosti práce a oblasti zaměstnanosti, podané zmocněncem žalobkyně v letech 2013 až 2017, se týkaly zmíněné společnosti. Z kontrol a šetření provedených oblastním inspektorátem práce a vyvolaných podněty zmocněnce žalobkyně následně zmocněnec žalobkyně vyžaduje poskytnutí informací. Z tohoto výčtu je zřejmé, že žalobkyně práva na informace zneužívá. 10. Podle žalovaného z odůvodnění rozhodnutí povinného subjektu zcela jednoznačně a srozumitelně vyplývalo, proč žadatelce nebyly poskytnuty údaje o jménech, příjmeních a datech narození zaměstnanců zmíněné společnosti, jimž nebyla v minulosti společností vyplacena mzda alespoň ve výši zaručené mzdy. K námitkám žalobkyně na požadavky odůvodnění rozhodnutí poznamenal, že správní orgány rozhodovaly o konkrétní žádosti žalobkyně o konkrétní informaci, tedy vydávaly individuální správní akt, nikoli obecné stanovisko. Nároky na odůvodnění rozhodnutí vyžadované žalobkyní považuje za přehnané a přesahující požadavky § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 11. Vy