7 Afs 69/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 29/2017- 27 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 15 Af 29/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: A. T. L., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený advokátem JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, sídlem Kostelní náměstí 233/1, 412 01 Litoměřice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2016, č. j. 28484-11/2016-900000-304.8, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2016, č. j. 28484-11/2016-900000-304.8, jímž byl částečně změněn a částečně potvrzen platební výměr na spotřební daň z tabákových výrobků Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 23. 3. 2016, č. j. 151795/2015-620000-32.2 (dále jen „platební výměr“). Platebním výměrem byla žalobci vyměřena dle § 92, § 139, § 145 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a dle § 104 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období prosinec 2012 z moci úřední ve výši 434 700 Kč. Daň byla vyměřena za 135 000 ks různých značek cigaret částkou 283 500 Kč a za 108 kg tabáku značky Golem částkou 151 200 Kč. Změna provedená žalobou napadeným rozhodnutím spočívala především v nahrazení části výroku platebního výměru tak, že celková vyměřená daň byla snížena na částku 386 680 Kč, neboť došlo ke snížení daně za tabák značky Golem na částku 103 180 Kč (výpočet daně: 73,7 kg x 1 400 Kč). Zároveň byl za text „Podle ustanovení § 104 odst. 7 zákona o spotřebních daních je-li výše daně u cigaret vypočtená při použití pevné a procentní části sazby daně nižší než výše daně vypočtená při použití minimální sazby daně, použije se výše daně vypočtená při použití minimální sazby daně.“ doplněn text „Vzhledem ke skutečnosti, že je spotřební daň vypočtená při použití pevné a procentní části sazby daně nižší než výše daně vypočtená při použití minimální sazby daně, je použita výše daně vypočtená při použití minimální sazby daně 2,10 Kč/kus (§ 104 odst. 7 zákona o spotřebních daních), přičemž cena jednotkového balení byla stanovena podle § 103 odst. 4 a 5 zákona o spotřebních daních.“ Žaloba 2. Žalobce nejprve zrekapituloval své odvolací námitky, které uplatnil v odvolacím řízení, a popsal závěry žalovaného, ke kterým dospěl v žalobou napadeném rozhodnutí. Namítal, že ze skutečnosti, že při domovní prohlídce umožnil přístup do pravé části domu, nelze dovozovat, že užíval část nemovité věci, ve které byly nalezeny tabákové výrobky, jelikož tabákové výrobky se nacházely v bývalém mrazicím boxu, kam bylo přistoupeno až po vylomení petlice se zámkem na dveřích. Výše uvedené nelze rovněž odvodit ze skutečnosti, že v prostorách dotčené budovy probíhala rekonstrukce, neboť není jisté, zda tato rekonstrukce byla zahájena v době, kdy žalobce nebyl vlastníkem zbývajícího čtvrtinového podílu na nemovité věci. Přestože žalobce tvrdil, že tabákové výrobky byly nalezeny v prostorách, které nevlastnil a neužíval, byl určen jako plátce spotřební daně s odůvodněním, že domovní prohlídka proběhla na jeho pozemku. 3. Nesouhlasil se závěrem, že pro stanovení spotřební daně z tabákových výrobků postačuje toliko jejich skladování. Na podporu svého tvrzení poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2009, č. j. 9 Afs 59/2008-80. Podotkl, že není správný závěr žalovaného, že by měl daňový subjekt v daňovém řízení vyvracet podezření celního úřadu, že není plátcem spotřební daně. Dle daňového řádu má daňový subjekt povinnost prokázat toliko, co sám tvrdí. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí. Především uvedl, že rekonstrukce budovy, v níž byly uskladněny tabákové výrobky, byla zahájena v době mezi prodejem tříčtvrtinového podílu na nemovité věci žalobci a realizací kontroly (tj. od 24. 7. 2012 do 3. 12. 2012). Skutečnost, že rekonstrukce byla zahájena po prodeji tříčtvrtinového podílu na nemovité věci žalobci, potvrzují i výpovědi dvou svědků (synové prodávajícího). Rekonstrukce vymalováním bílou barvou probíhala ve střední i pravé části objektu, přičemž je z pohledu žalovaného iracionální, aby rekonstrukci prováděl vlastník podílu o velikosti ¼ na nemovité věci pan V. V., navíc dle žalobce uživatel pouze pravé části nemovité věci. Rovněž bylo zjištěno, že na podíl pana V. V. byla vyhlášena exekuce, a neměl tedy rozumný důvod svoji část prodejny rekonstruovat. Měl za to, že celou prodejnu užíval žalobce, a nikoliv pan V., přičemž v současnosti je žalobce jediným vlastníkem nemovité věci. Dále poukázal na obsah úředního záznamu ze dne 5. 2. 2013, v němž pan V. především uvedl, že před třemi lety podnikatelskou činnost ukončil a od té doby v prodejně nebyl (z registru živnostenského podnikání vyplývá, že provozování živnosti na předmětné adrese bylo ukončeno ke dni 30. 6. 2008). Sdělil, že v napadeném rozhodnutí neuvedl, že by měl žalobce vyvracet podezření správce daně, že není plátcem daně, nýbrž pouze konstatoval, že toto podezření žalobce žádným způsobem nerozptýlil (v řízení zůstal pasivní), ač bezesporu mohl. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 6. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají jeho nicotnost dle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Soud se předně zabýval námitkou žalobce, že pro stanovení spotřební daně z tabákových výrobků nestačí jejich samotné skladování. Dle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních plátcem je právnická nebo fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, nebo uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně; za daň společně a nerozdílně odpovídá také právnická nebo fyzická osoba, která se na uvedeném skladování nebo dopravě podílela. 9. Dle § 9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřebních daních povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem nabytí vybraných výrobků nebo dnem jejich prodeje plátci uvedenými v § 4 odst. 1 písm. f) nebo dnem zjištění, že plátce vybrané výrobky po nějakou dobu držel, nebo že je drží, a to tím dnem, který nastal dříve. 10. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že otázka vlastnického práva k vybraným výrobkům není pro potřeby určení osoby plátce spotřební daně podstatná. K této problematice lze zmínit například závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009-56, www.nssoud.cz, dle kterého „dopravce se stává plátcem spotřební daně, neprokáže-li, že přepravované výrobky jsou zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně. Příslušný subjekt se tedy v takovém případě stane plátcem daně bez dalších podmínek, pouze na základě toho, že vybrané zboží dopravuje či skladuje a neprokáže jejich zdanění“. V tomto, jakož i v dalších obdobných případech (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2008, č. j. 5 Afs 35/2008-53, www.nssoud.cz), dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že pro posouzení zákonnosti vyměření spotřební daně není podstatn