1 As 97/2011 — Nejvyšší správní soud

42 A 1/2017- 45 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 14 42 A 1/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem. ve věci žalobce: A. P., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem, sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, Odbor dopravy a silničního hospodářství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupený advokátem Mgr. Vlastimilem Škodou, sídlem Řetězová 2, 405 01 Děčín I, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2016, č. j. 4904/DS/2016, JID: 162938/2016/KUUK/Ven, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 26. 10. 2016, č. j. 4904/DS/2016, JID: 162938/2016/KUUK/Ven, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Mostu, odboru správních činností (dále jen „magistrát“), ze dne 18. 8. 2016, č. j. MmM/092753/2016/OSČ-P/ŠP, sp. zn. OSČ-Př/028290/640/2016/ŠP, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání dvou přestupků, a to podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 a § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu za tyto dva přestupky byla uložena pokuta ve výši 4 500 Kč a uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se prvního přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu měl dopustit tím, že dne 19. 2. 2016 v 12:30 hodin na silnici I/13 u městské části Most – Souš ve směru na Litvínov při řízení osobního vozidla tov. zn. BMW X5, r. z. „X“, porušil v rozporu s § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, z nedbalosti nejvyšší dovolenou rychlost vozidla mimo obec, když rychlost překročil o 15 km/h, neboť mu byla po zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3 % naměřena rychlost jízdy 105 km/h. Druhého přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu se měl dopustit tím, že dne 3. 3. 2016 v 11:53 hodin na silnici I/13 u benzínové čerpací stanice Benzina u obce Chanov ve směru na Bílinu při řízení osobního vozidla tov. zn. BMW X5, r. z. „X“, porušil v rozporu s § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, z nedbalosti nejvyšší dovolenou rychlost vozidla mimo obec, když rychlost překročil o 35 km/h, neboť mu byla po zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3 % naměřena rychlost jízdy 125 km/h. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že magistrát porušil § 36 odst. 3 a § 51 odst. 2 zákona č. 500/2002 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť měření rychlosti dne 3. 3. 2016 bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze, a to v zatáčce, což namítal již před magistrátem. Žalobce k žalobě přiložil fotografii určenou dle GPS údajů a doplnil, že citlivost rychloměru byla nastavená na 30 metrů, a tedy rychlost jeho vozidla byla měřena zhruba z této vzdálenosti. Žalobce uvedl, že s touto námitkou se magistrát vypořádal pomocí nástroje na mapovém serveru Mapy.cz, aniž by žalobci umožnil se k tomuto podkladu rozhodnutí vyjádřit, neboť jej nevyrozuměl o dokazování mimo ústní jednání, a aniž by tento podklad učinil obsahem spisu. Žalobce trval na tom, že měření dne 3. 3. 2016 bylo provedeno v zatáčce, k prokázání této skutečnosti navrhl jako důkaz ohledání místa za přítomnosti osoby z oboru zeměměřičství a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. 2 As 64/2013-20, podle něhož je výlučně věcí správního orgánu obstarat si potřebné technické vybavení pro řádné zjištění skutkového stavu věci v případě, že hodlají vůči subjektům užít sankční opatření. K provedení navržených důkazů žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 As 27/2016-31. 3. Žalobce trval na tom, že lze mít pochybnosti o dodržení návodu k obsluze, neboť nebylo provedeno jím navržené dokazování, čímž nebyl zjištěn stav věci v potřebném rozsahu, což je v rozporu s § 3 a § 51 odst. 1 správního řádu. Podotkl, že v řízení před magistrátem rovněž namítl pochybení při provádění měření, které se projevilo na fotografii z měření, kde měřené vozidlo téměř chybí. Připustil, že s jeho námitkou se magistrát vypořádal, nicméně nevypořádal se s jeho námitkou, že měření v zatáčce, které návod k obsluze zapovídá, se projevilo také na kvalitě fotografie z měření, kde měřené vozidlo na ní téměř chybí. Z těchto důvodů žalobce namítl nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. 4. Vedle toho žalobce namítl nedostatečné ověření použitého rychloměru při měření rychlosti dne 3. 3. 2016, neboť z ověřovacího listu vyplývá, že výrobcem i autorizovaným metrologickým střediskem, který rychloměr ověřuje, je tentýž subjekt, tj. RAMET a. s. 5. Žalobce dále namítl, že v řízení před magistrátem nebylo prokázáno, že na výstupu z měření ze dne 19. 2. 2016 je skutečně zachyceno jeho vozidlo, neboť registrační značka není čitelná. Podotkl, že svědek J. v zásadě uvedl, že se jedná o vozidlo žalobce, nicméně správní orgán se nezabýval věrohodností tohoto svědka. V této souvislosti žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16. Doplnil, že svědkovi J. nelze přikládat vysokou věrohodnost, neboť jeho výpověď vykazuje znaky přípravy, jelikož si pamatoval skutečnosti, které si reálně pamatovat nemohl a navíc měl stejné příjmení jako zmocněnec žalobce, tedy bylo namístě se zabývat tím, zda tyto osoby nejsou příbuzné. Žalobce trval na tom, že rychlost byla změřena jinému vozidlu. 6. Žalobce namítl nezákonnost a nedostatečné odůvodnění vyměřené pokuty, kterou spatřoval ve skutečnosti, že magistrát vycházel ze závažnosti přestupků, čímž porušil zákaz dvojího přičítání. Vedle toho namítl také nepřezkoumatelnost vyměřené pokuty, neboť z odůvodnění výměry pokuty není zřejmé, zda magistrát vyhodnotil závažnost přestupků jako polehčující, přitěžující nebo neutrální okolnost, a jaký vliv měla závažnost přestupků na konečnou výši pokuty. Shodnou námitku žalobce vyslovil i u zjištěné míry zavinění, způsobu spáchání a následcích přestupků a okolnostem, za nichž byly spáchány. U těchto námitek rovněž namítl, že není zřejmé, pod jaké skutečnosti správní orgán tato kritéria podřadil. Závažnost přestupků byla podle žalobce zhodnocena již samotným zákonodárcem, a proto mu není zřejmé, co přesně magistrát hodnotil, když přihlédl i k tomu, že se jedná o hrubé porušení pravidel silničního provozu. Připustil však, že ve srovnání s přestupkem nepřipoutání se, je závažnost předmětného jednání významná. Magistrát podle žalobce rovněž nerespektoval institut zahlazení, neboť přihlédl k 7 záznamům o překročení nejvyšší dovolené rychlosti. K odůvodnění výměry pokuty žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 As 64/2005-63. 7. Vedle toho žalobce namítl, že se magistrát nezabýval materiální stránkou přestupků, zejména přestupek ze dne 19. 2. 2016 materiální znak nevykazoval. 8. Žalobce dále namítl nedostatečné úvahy magistrátu ohledně formy zavinění, neboť neuvedl, na základě jakých důvodů došel k závěru, jakou rychlostí žalobce jel, a jaký je v daných úsecích rychlostní limit. Rovněž nijak nerozved svůj závěr o tom, že žalobce spoléhal na to, že zájem chráněný zákonem neporuší ani neohrozí. Přiměřené důvody jsou podle názoru žalobce neurčitým právním pojmem, který si zaslouží bližší zdůvodnění. 9. Závěrem žalobce namítl, že výrok rozhodnutí magistrátu je v rozporu s § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť neobsahuje údaj o bodovém postihu, ani o zavinění. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí magistrátu, zrušil. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný spolu s předložením správního spisu soudu poskytl i písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. K věci žalovaný uvedl, že s námitkou žalobce ohledně postupu měření se vypořádal v napadeném rozhodnutí. Nepochyboval o tom, že žalobce nejvyšší dovolenou rychlost překročil. Jednání žalobce bylo podle žalovaného řádně zdokumentováno a policista, který obsluhoval radarové zařízení, byl k této obsluze řádně proškolen. Z těchto důvodů odmítl navržený důkaz žalobcem, a to ohledání místa měření za přítomnosti osoby odborně způsobilé k posouzení křivosti vozovky. Podotkl, že tuto námitku používá zmocněnec žalobce jako běžnou taktiku před správním orgánem při zastupování svých klientů. Připomněl, že správní spis byl doplněn o návod k obsluze, a před nařízeným ústním jednáním byl již součástí správního spisu. Nicméně žalobce se se svým zmocněncem nedostav