1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

42 A 2/2017- 39 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 13 42 A 2/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: J. G., narozen „X“, bytem „X“, zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2016, č. j. 4754/DS/2016, JID: 156884/2016/KUUK/NovK, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 25. 10. 2016, č. j. 4754/DS/2016, JID: 156884/2016/KUUK/NovK, a rozhodnutí Magistrátu města Mostu, odboru správních činností, ze dne 10. 8. 2016, č. j. MmM/089824/2016/OSČ-P/FF, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2016, č. j. 4754/DS/2016, JID: 156884/2016/KUUK/NovK, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu, odboru správních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 10. 8. 2016, č. j. MmM/089824/2016/OSČ-P/FF, jímž byl žalobce shledán vinným z přestupků podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil porušením ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu tím, že dne 2. 2. 2016 v 15:20 hodin v Mostě, ulice Hřbitovní, na točně MHD, stál s motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. „X“, v místě, kam je vjezd zakázán svislou dopravní značkou č. B1 – „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ s dodatkovou tabulkou č. 13 – „Mimo MHD“, a tím, že dne 9. 3. 2016 v 15:51 hodin v Mostě, v ulici Česká u bloku „X“, stál s motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. „X“, v místě, kde je to zakázáno svislou dopravní značkou č. B 28 – „Zákaz zastavení“, a dále porušením ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona silničním provozu tím, že dne 14. 3. 2016 ve 21:45 hodin v Mostě, v ulici Josefa Skupy u bloku „X“, jako řidič motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. „X“, užil vozidlo, kterému za jízdy nesvítilo levé přední obrysové světlo a potkávací světlo, které je přivráceno ke středu vozovky a tuto závadu si na místě neopravil, přestože k tomu byl policisty vyzván. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a dále mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že správní orgán I. stupně koncipoval výrok svého rozhodnutí nevhodně, když rozhodl pouze jedním výrokem, ačkoliv rozhodoval o třech samostatných přestupcích, o nichž mělo být rozhodnuto samostatnými výroky. Dále správnímu orgánu vytýkal, že z výroku jeho rozhodnutí není patrné, jakými skutky žalobce porušil uvedená právní ustanovení, neboť ve výroku rozhodnutí je nejprve uveden popis všech tří skutků a následně je uvedena jejich právní kvalifikace. Ke správnému rozčlenění výroku rozhodnutí žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 41 A 58/2014. Dále namítal, že ve výroku rozhodnutí nejsou uvedeny všechny právní normy, dle kterých bylo rozhodováno, zejména v něm chybí odkaz na opatření obecné povahy, kterými byly ve smyslu § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu dotčené dopravní značky stanoveny. Dle žalobce měl výrok rozhodnutí rovněž obsahovat odkaz na ustanovení stanovující význam porušených dopravních značek. S ohledem na uvedené důvody žalobce konstatoval, že výrok prvostupňového rozhodnutí je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost spočívající v nedostatečné právní kvalifikaci a současně jej shledal rozporným s ust. § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a ust. § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Své tvrzení podpořil odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 60 A 10/2014. 3. Žalobce též namítal nepřezkoumatelnost výroku prvostupňového rozhodnutí pro jeho nedostatky ve skutkové kvalifikaci. Konkrétně poukázal na skutečnost, že dopravní značku B 1 nelze porušit stáním v úseku její platnosti, ale toliko vjezdem do tohoto úseku. Vzhledem k tomu, že žalobci nebylo kladeno za vinu, že by do úseku předmětné dopravní značky vjel, považoval výrok prvostupňového rozhodnutí za nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, neboť z něj nejsou patrné všechny skutkové okolnosti potřebné k závěru, že právní kvalifikace správního orgánu je správná. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 2 As 111/2015. Žalobce také namítal, že místa přestupku, které měl spáchat ve dnech 2. 2. 2016 a 9. 3. 2016, byla stanovena v rozporu se skutečností, neboť v případě přestupku ze dne 2. 2. 2016 se točna MHD na ulici Hřbitovní nenachází a v případě přestupku ze dne 9. 3. 2016 se žalobci místo označené jako „v Mostě, v ulici Česká, u bloku „X““ vůbec nepodařilo najít. Zdůraznil proto, že z výroku nelze jednoznačně dovodit, že s vozidlem stál v úseku platnosti dopravní značky, kterou měl porušit. Dle žalobce došlo v jeho případě k porušení čl. 6 odst. 3 písm. a) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť mu nebylo řádně sděleno, kde mělo k přestupku dojít, což je s ohledem na charakter spáchaného přestupku zásadní skutečnost. Z opatrnosti žalobce podotkl, že „u bloku „X““ se nachází jak místa, která se nachází v úseku platnosti předmětné dopravní značky, tak místa, která v úseku platnosti značky nejsou. Žalobce taktéž namítal, že se správní orgán dopustil nesprávného právního posouzení, jestliže všechny projednávané skutky posoudil jako jeden přestupek, ačkoliv se jedná o přestupky tři. 4. Dle názoru žalobce nebylo prokázáno, že dne 2. 2. 2016 vjel s předmětným vozidlem na dané místo právě žalobce, resp. že na tomto místě zastavil a stál. Připustil, že sice mohl být zachycen, jak sedí na místě řidiče, nicméně poznamenal, že tato skutečnost bez dalšího neprokazuje, že na dané místo vjel a vozidlo zde zastavil. Skutečnost, že žalobce vozidlo řídil, nevyplývá ani z žádného podkladu rozhodnutí. Žalobce očekával, že v této věci bude zahájeno řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, neboť pachatel nebyl zjištěn vzhledem k tomu, že strážníci městské policie dojeli na místo až v okamžiku, kdy bylo vozidlo ustaveno. Obdobně ani u přestupku ze dne 9. 3. 2016 nebylo možné dovodit, že vozidlo na místě ponechal právě žalobce. K tomu žalobce dodal, že správní orgán vycházel toliko z podkladů povahy úředního záznamu, které nejsou samy o sobě způsobilé vinu žalobce prokázat. Žalobce proto konstatoval, že nebylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že žalobce dané přestupky spáchal. Na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 2 As 217/2015. K přestupku ze dne 14. 3. 2016 žalobce uvedl, že před jízdou osvětlení kontroloval a toto bylo v pořádku. O závadě byl informován až policisty, neboť kontrolka se mu během jízdy nerozsvítila a zhasnutí světel si nevšiml, jelikož projížděl obcí, kde bylo dostatek světla z veřejného osvětlení. Údajné přestupkové jednání proto dle žalobce nebylo zaviněné. Nesouhlasil se závěrem, že spáchal přestupek, když neodstranil závadu na výzvu policistů, neboť se rozhodl vozidlo ponechat na místě, což bylo jeho právem. Závěrem žalobce vznesl námitku absence posouzení materiální stránky projednávaných přestupků, v níž spatřoval nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a rozpor s ust. § 3 správního řádu a § 2 zákona přestupcích. Dle žalobce ani jeden z přestupků materiální stránku přestupku nenaplňoval. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl, aby soud žalobu zamítl. K námitce, že výrok rozhodnutí správního orgánu obsahuje pouze jeden výrok, ačkoliv bylo rozhodováno o třech samostatných skutcích, žalovaný konstatoval, že podstata přestupku spočívá v porušení povinností stanovených v ust. § 4 písm. c) a § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, přičemž zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Odmítl, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl zmatečný nebo nesrozumitelný, když je z něj patrné, jaké protiprávní jednání bylo žalobci r