9 As 186/2014 — Nejvyšší správní soud

59 A 10/2020- 38 - text  59 A 10/2020 - 38 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X zastoupen advokátem AK RHK, s.r.o. JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 4, 110 00 Praha 1 osoba zúčastněná na řízení: X správkyně konkursní podstaty úpadce X sídlem X zastoupena advokátkou JUDr. Hanou Kapitánovou sídlem Sady 5. května 296/36, 301 00 Plzeň v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2019, č. j. X takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 27. 11. 2019, č. j. X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a Vysočina (dále jen též „správní orgán I. stupně“), ze dne 12. 7. 2019, č. j. X. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, že oprávněná k dobývání (tj. držitelem oprávnění k dobývání) výhradního ložiska v dobývacích prostorech X ev. č. X X ev. č. X, X ev. č. X a X ev. č X (dále též „dobývací prostory“) je organizace X v konkursu, zastoupená správkyní konkursní podstaty (osoba na řízení zúčastněná, dále také jen „X“), a že uvedený právní vztah trvá ode dne 13. 4. 1999 dosud. 2. Řízení o určení právního vztahu k předmětným dobývacím prostorům bylo zahájeno žalobou podanou žalobcem u Obvodního soudu pro Prahu 5 proti správkyni konkursní podstaty úpadce X, neboť žalobce byl k tomuto kroku vyzván žalovaným za účelem posouzení platnosti smluv o převodu dobývacích prostorů, na základě kterých byl žalobce zapsán jako držitel do evidence držitelů dobývacích prostorů. Obvodní soud pro Prahu 5 žalobu postoupil Okresnímu soudu v Jihlavě, který usnesením ze dne 27. 1. 2017, č. j. 4 C 136/2009-124, řízení zastavil a věc postoupil Obvodnímu báňskému úřadu v Brně (dále jen „OBÚ Brno“), neboť měl za to, že smlouva o převodu dobývacího prostoru podle § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), má veřejnoprávní povahu a přezkum smluv o převodu práv k dobývacím prostorům spadá do kompetence obvodního báňského úřadu. 3. OBÚ Brno postoupil věc správnímu orgánu I. stupně, který usnesením ze dne 21. 8. 2017 podání žalobce odložil, žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 11. 2017, č. j. X, toto usnesení potvrdil. Ke správní žalobě žalobce zdejší soud rozsudkem ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 59 A 7/2018, tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému s tím, že k určení existence práv k dobývacím prostorům je příslušný obvodní báňský úřad. 4. Pro úplnost soud dodává, že zahájení řízení o určení právního vztahu k dobývacím prostorům předcházel spor o platnosti usnesení valné hromady společnosti X, ta rovněž zvolila předsedu představenstva X, který za tuto společnost podepsal smlouvy o převodu dobývacích prostorů ze dne 21. 8. 2002. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2007, č. j. 42 Cm 25/2002-107, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2008, č. j. 3 Cmo 483/2007-137, byla veškerá usnesení valné hromady této společnosti prohlášena za neplatná. 5. Protože byla oprávnění k dobývání výhradních ložisek v dobývacích prostorech sepsána do majetkové podstaty společnosti X, na kterou byl v roce 2003 prohlášen konkurs, žalobce se žalobou domáhal vyloučení těchto oprávnění mj. ve vztahu k předmětným dobývacím prostorům. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2010, č. j. 22 Cm 71/2003-382, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2011, č. j. 15 Cmo 129/2010-512, byla žalobcova žaloba zamítnuta. Právní názory soudů byly potvrzeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014. č. j. 29 Cdo 2050/2011-585, rovněž žalobcova ústavní stížnost byla odmítnuta. V těchto řízeních byla jako otázka předběžná posuzována platnost smluv o převodu dobývacích prostorů uzavřených dne 21. 8. 2002, a to v žalobcův neprospěch. V důsledku toho byla jako držitel dobývacích prostorů v jejich evidenci uvedena organizace X. 6. Žalobce dne 7. 2. 2019 předložil správnímu orgánu I. stupně smlouvy datované dne 20. 8. 2011, jimiž měla organizace X převést předmětné dobývací prostory na žalobce. Rovněž předložil rozhodnutí o předchozím souhlasu k převedení předmětných dobývacích prostorů, které vydal OBÚ Brno dne 24. 7. 2002. 7. Dne 14. 2. 2019 správní orgán I. stupně oznámil pokračování v řízení ve věci určení právního vztahu k předmětným dobývacím prostorům. Společnost X jako další účastník řízení uvedla, že jí nejsou známy smlouvy ze dne 20. 8. 2001 a smlouvy se ani nenachází v předaných dokladech. Poukázala na to, že ve všech souvisejících sporech se vždy jednalo pouze o smlouvy o převodech dobývacích prostorů ze dne 21. 8. 2002, které za organizaci podepsal X. 8. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 12. 7. 2019 vyslovil, že oprávněná k dobývání výhradního ložiska v dobývacích prostorech X, X, X a X je organizace X v konkursu, zastoupená správkyní konkursní podstaty, a tento právní vztah trvá ode dne 13. 4. 1999 dosud. Dovodil, že dobývací prostory byly na organizaci X převedeny z organizace X, spol. s r. o., na základě smluv o převodu dobývacích prostorů ze dne 13. 4. 1999, v nichž bylo uvedeno příslušné rozhodnutí OBÚ Brno o předchozím souhlasu k převedení dobývacího prostoru. Stejnopisy smluv byly podle § 27 odst. 7 horního zákona doloženy na OBÚ Brno, který po jejich předložení vydal potvrzení o zaevidování příslušného dobývacího prostoru na organizaci X pod č. j. X, X, X a X. Převod byl uskutečněn k datu podpisu smlouvy dne X, organizace X je od tohoto data oprávněná k dobývání výhradního ložiska v dobývacích prostorech a tento stav trvá. 9. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že i při uzavření smluv ze dne 21. 8. 2002 o převodu dobývacích prostorů z organizace X na žalobce byly splněny podmínky dle § 27 odst. 7 horního zákona ke smluvnímu převodu, neboť byly dne 24. 7. 2002 vydány OBÚ Brno předchozí souhlasy k převedení dobývacích prostorů. Smlouvy ovšem byly za X podepsány předsedou představenstva ten nebyl statutárním orgánem, neboť byl zvolen usnesením valné hromady dne 21. 11. 2001, avšak usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2007, č. j. 42 Cm 25/2002-107, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2008, č. j. Cmo 483/2007-137, byla vyslovena neplatnost usnesení valné hromady konané dne 21. 11. 2001. Rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2010, č. j. 22 Cm 71/2003-382, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2011, č. j. 15 Cmo 129/2010-512, následně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 29 Cdo 2050/2001-585, a usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3465/14 ze dne 17. 3. 2015, ve věci vyloučení oprávnění k dobývání v dobývacích prostorech, nebylo žalobci vyhověno a bylo vysloveno, že oprávnění k dobývání výhradních ložisek v dobývacích prostorech má organizace X. 10. Ke smlouvám o převodu dobývacích prostorů uzavřeným dne X správní orgán I. stupně konstatoval, že byly uzavřeny před vydáním předchozích souhlasů k převedení předmětných dobývacích prostorů OBÚ Brno ze dne 24. 7. 2002, což je v rozporu s § 27 odst. 7 horního zákona, a podle těchto smluv nemohlo dojít k převedení předmětných dobývacích prostorů na žalobce. Rozhodnutí o souhlasu obsahovala podmínku, že dobývací prostor může být smluvně převeden organizací X na žalobce až po doložení samostatné smlouvy o převodu dobývacích prostorů na OBÚ v Brně a po přeregistrování v evidenci. OBÚ Brno však smlouvy o převodu, které byly uzavřeny dne 20. 8. 2001, neobdržel, k těmto smlouvám nebyla provedena přeregistrace v evidenci. Na základě těchto skutečností tedy nebyla splněna podmínka stanovená v předchozích souhlasech k převedení předmětných dobývacích prostorů. Doručené předchozí souhlasy ze dne 24. 7. 2002 jsou uvedeny až ve smlouvách o převodu předmětných dobývacích prostorů uzavřených dne 21. 8. 2002. Žalobce tedy nedoložil, že ke smlouvám o převodu dobývacích prostorů ze dne 20. 8. 2001 byl vydán předchozí souhlas podle § 27 odst. 7 horního zákona, podle těchto smluv nemohlo dojít ke smluvnímu převodu ve smyslu § 27 odst. 7 horního zákona. Ve smlouvách ze dne 20. 8. 2001 není uvedeno, že by měl žalobce vydané oprávnění k hornické činnosti tak, jak je uvedeno ve smlouvách uzavřených dne 21. 8. 2002. Žalobci bylo toto oprávnění vydáno až dne 30. 5. 2002 rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Plzni pod č. j. 2011/02/415.2, tedy až po uzavření smluv o převodu předmětných dobývacích prostorů dne 20. 8. 2001. Organizaci, která nemá oprávn