1 As 29/2012 — Nejvyšší správní soud

59 A 2/2020- 27 - text  59 A 2/2020 - 27 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Lukášem Votrubou sídlem Moskevská 637/6, Liberec 1 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 12. 11. 2019, č. j. X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa, stavebního úřadu (dále jen „stavební řad“), ze dne 18. 7. 2019, č. j. X, jímž bylo k žádosti stavebníka Společenství vlastníků pro dům X vydáno stavební povolení na „stavební úpravy a změnu užívání části bytového domu č. p. X, ul. X- změnu vytápění bytového domu z centrálního zdroje tepla na samostatný zdroj tepla se systémem tepelných čerpadel a plynových kotlů“. 2. V prvním žalobním bodu žalobce namítal neurčitost napadeného rozhodnutí, neboť aprobovalo prvostupňové rozhodnutí, v němž nebyla jednoznačně označena projektová dokumentace. Z napadeného rozhodnutí tak nebylo zřejmé, podle které projektové dokumentace měla být stavba povolena. Žalobce se ve správním řízení vyjádřil k projektové dokumentaci ve spise, z prvostupňového ani z napadeného rozhodnutí však nebylo patrné, zda se jedná o totožnou projektovou dokumentaci. 3. Dále žalobce namítal, že uložením podmínky č. 22 obsažené v prvostupňovém rozhodnutí došlo k omezení jeho možnosti domáhat se nákladů spojených se změnou způsobu vytápění, neboť tato podmínka neobsahovala vymezení nákladů na odstranění teplárenské přípojky jako nákladů, jejichž úhradu je žalobce oprávněn požadovat při změně vytápění. Stavební úřad omezení práva na úhradu nákladů žalobce neodůvodnil. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalovaného, že uvedenou podmínku je nutno vykládat ve znění účinného § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), protože předchozí znění právě explicitní vymezení přípojky neobsahovalo. 4. Žalobce předložil zprávu Státní energetické inspekce ze dne 26. 11. 2016, č. j. X, ze které vyplývalo, že energetický posudek bytového domu na adrese x, ze dne 28. 5. 2018, ev. č. x , zpracovaný X, byl vypracován v rozporu s § 9 odst. 3 písm. b) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Žalobce namítal, že stavební úřad i žalovaný pochybili, když v průběhu správního řízení nepřihlédli k námitkám žalobce ve vztahu k energetickému posudku, nepožádali Státní energetickou inspekci o stanovisko k jeho řádnosti a ani nevyčkali jejího stanoviska. V důsledku toho rozhodli na základě neúplných podkladů, když se ukázalo, že energetický posudek je vadný. Došlo k porušení procesních práv žalobce, neboť stavební úřad ani žalovaný nezajistili úplné podklady pro uplatnění práva žalobce k podání námitek ve správním řízení, k vyjádření se k podkladům rozhodnutí a k podání odvolání. Mohlo dojít i k porušení žalobcových hmotných práv, jehož míru žalobce však bez kompletního spisu nebyl schopen posoudit. 5. Žalobce zastával názor, že soustava zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“) je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, tudíž žalobce jako její vlastník musí být oprávněn se dovolávat ochrany veřejného zájmu. Správní orgány jeho vlastnické právo ve správním řízení nedostatečně chránily, neboť povolením nového zdroje tepla dochází k přímému zásahu do stavby SZTE, porušily tak § 2 odst. 2 písm. c), bod 14. energetického zákona. V důsledku toho se žalovaný nevypořádal řádně se všemi odvolacími námitkami žalobce, když uvedl, že žalobce není oprávněn vznášet námitky jdoucí mimo rozsah jeho subjektivních práv, kdy jako veřejné subjektivní právo neuznal vlastnické právo žalobce k SZTE. Správní orgány dospěly k nesprávnému závěru, že veřejný zájem dle § 3 odst. 2 a § 2 odst. 2 písm. c), bod 14. energetického zákona chrání orgán ochrany ovzduší, neboť ten chrání SZTE pouze v úzce vymezeném rozsahu podle § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Orgán ochrany ovzduší ve správním řízení nechránil řádně ani zájem na ochraně ovzduší, neboť vydal závazné stanovisko na základě energetického posudku, přičemž po skončení správního řízení vyšlo najevo, že daná listina nesplňuje náležitosti § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší. Z uvedeného důvodu je závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší nicotné. Žalobce dovodil, že veřejný zájem dle § 3 odst. 2 a § 2 odst. 2 písm. c), bod 14. energetického zákona měl chránit stavební úřad, neboť změnou způsobu vytápění dochází k vlivu na veřejnou infrastrukturu v podobě SZTE, tím že daný záměr ovlivňuje její hospodárnost. Žalovaný tedy postupoval nezákonně, když nezkoumal z úřední povinnosti veřejný zájem a nezabýval se hospodárností využití veřejné infrastruktury. 6. Dále žalobce namítal nezákonnost podmínky č. 26 prvostupňového rozhodnutí, která stanovuje, že napojení nového zdroje tepla na stávající domovní rozvody bude provedeno až po ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem tepelné energie ze SZTE. Uvedená podmínka je neurčitá, protože nekonkretizuje žádnou smlouvu ani okamžik ukončení smlouvy, a také nesplnitelná, neboť napojení nového zdroje tepla na domovní rozvody není možné vázat na ukončení smluvního vztahu, ale až na faktické odpojení od stávajícího zdroje, tj. SZTE. Napadené rozhodnutí žalovaného je vadné, neboť jeho závěr, že po ukončení smluvního vztahu mezi odběratelem tepelné energie a stávajícím dodavatelem dojde k odpojení od SZTE nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce poukazoval na § 77 odst. 4 energetického zákona, který stanovuje, že souběžné připojení nového zdroje se stávajícím zdrojem je možné jen se souhlasem držitele licence pro výrobu a rozvod tepla. Stavební úřad upustil od místního ohledání, tudíž neměl povědomost o stávajícím připojení na SZTE a vlivu odpojení na ni. Při napojení stávajících domovních rozvodů na nový zdroj, aniž by před tím došlo k odpojení od SZTE, může dojít ke škodám na majetku žalobce na životech, zdraví i majetku žalobce dalších osob. 7. Žalobce brojil proti postupu žalovaného ve vztahu k závaznému stanovisku orgánu ochrany ovzduší. Žalobce směřoval své odvolání proti závaznému stanovisku orgánu ochrany ovzduší, kdy tvrdil, že bylo vydáno na základě neúplných podkladů, žalovaný jej v rozporu s § 4 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), nepředložil orgánu nadřízenému dotčenému orgánu a tím zatížil řízení procesní vadou. 8. V posledním žalobním bodu žalobce vytkl žalovanému, že před vydáním napadeného rozhodnutí nebyl vyzván k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim. Tím byla žalobci odňata možnost brojit proti neúplnosti spisového materiálu spočívající v absenci stanoviska orgánu nadřízeného orgánu ochrany ovzduší. 9. Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. II. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobní námitky žalobce se shodovaly s jeho odvolacími námitkami, žalovaný odkázal na jejich vypořádání v napadeném rozhodnutí a na ustálenou judikaturu správních soudů, zejména na aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2020, č. j. 4 As 340/2019-52, ve skutkově obdobné věci stejného žalobce. K námitce žalobce, že nebyl vyzván k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí, žalovaný uvedl, že toto učinil stavební úřad a v odvolacím řízení žádné nové podklady nebyly opatřeny, tudíž další seznámení s podklady nebylo na místě. III. Replika žalobce 11. Žalobce setrval na svém žalobním návrhu a v replice poukázal znovu na to, že žalovaný v projednávaném řízení i v jiných správních řízeních porušil právo účastníků na seznámení s podklady rozhodnutí a nerespektoval stanoviska Státní energetické inspekce k nepoužitelnosti stavebníky předkládaných energetických posudků. Nedodržování zákona ze strany žalovaného je v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Žalobce si je vědom ustálené judikatury správních soudů k aplikaci § 114 odst. 1 stavebního zákona, považuje však toto ustanovení za protiústavní, neboť nezaručuje zákonné rozhodování státních orgánů. IV. Zjištění ze správního spisu 12. Dne 11. 3. 2019 podal stavebník X žádost o vydání stavebního povolení na předmětnou změnu dokončené stavby spočívající v umístění dvou plynových kotlů, které budou nově sloužit k vytápění a ohřevu vody v objektu. 13. Stavebníkem byla doložena též stanoviska, resp. vyjád