7 Aps 3/2008 — Nejvyšší správní soud

59 A 44/2020- 367 - text  59 A 44/2020 - 367 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X proti žalovanému: Celní úřad pro Liberecký kraj sídlem České mládeže 1122, 460 03 Liberec o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem Celního úřadu pro Liberecký kraj, spočívajícím v dalším zadržování věcí dle úředního záznamu o zadržení věci ze dne 11. 2. 2020, č. j. X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobce popsal, že je provozovatelem hazardních her podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Na základě smlouvy o prodeji závodu z majetkové podstaty společnosti X ze dne X, uzavřené s insolvenčním správcem, která účinnosti nabyla dne 1. 4. 2020, nabyl vlastnické právo k závodu, dle čl. X smlouvy nabyl též movité věci, včetně veškerých technických herních zařízení, jakož i nároky a práva související s kontrolami v provozovnách uvedené společnosti, při kterých byla uložena opatření v podobě zadržení a odebrání věci. Žalovaný provedl dne X kontrolu v provozovně X na adrese X, X, a přistoupil k vydání opatření o zadržení a odebrání věcí (zejména technických herních zařízení a finanční hotovosti), které byly sepsány v úředním záznamu o zadržení věci ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. X, a to pro důvodné podezření, že technická herní zařízení jsou provozována v rozporu se zákonem o hazardních hrách, neboť kontrolovaná osoba provozuje hazardní hru, ke které nebylo uděleno příslušné povolení. X podala proti opatření námitky, tyto zamítnul ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne X, zn. X, které odůvodnil nesrovnalostmi mezi rozhodnutím Ministerstva financí č. j. X ze dne X (dále také jen „rozhodnutí o změně“) předloženým společností X oproti rozhodnutí ve znění, jímž disponovalo Ministerstvo financí. 2. Žalobce poté, co se stal vlastníkem zadržených věcí, podal dne X podnět ke zrušení opatření ve smyslu § 121 odst. 4 zákona o hazardních hrách, prokázal naplnění podmínek pro zrušení opatření a vydání věcí ředitelem žalovaného. Žalovaný opatření nezrušil, v reakci na žalobcův podnět uvedl, že důvody pro zrušení opatření nejsou, a žalobce odkázal na výsledek správního řízení, které by mělo být zahájeno se společností X na základě výsledků kontroly. 3. Z tohoto žalobce dovozoval, že jako současný vlastník zadržených věcí, který však nebyl jejich provozovatelem v době kontroly a nemá tudíž k dispozici jiné prostředky právní ochrany, může se proti vydání věcí, které jsou nadále nezákonně zadržovány žalovaným, bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, když z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98, vyplývá, že žaloba proti nezákonnému zásahu se uplatní i v případě nečinnosti správních orgánů, jejímž důsledkem není vydání rozhodnutí. Zákon nepředpokládá, že by k vydání věcí zadržených podle § 121 zákona o hazardních hrách mělo dojít rozhodnutím. Správní žaloba proti rozhodnutí ředitele žalovaného o námitkách, kterou žalobce z procesní opatrnosti podal, není dostačujícím právním prostředkem ochrany, neboť by měla řešit naplnění předpokladů pro zadržení věcí dle § 121 zákona o hazardních hrách. Žalobce však ve svém podnětu vysvětlil, že další zadržování věcí je neoprávněné, přesto žalovaný dál věci zadržuje. Předmětem soudního přezkumu v zahájeném řízení přitom musí být nejen podmínky pro přijetí opatření (existence důvodného podezření v době kontroly a přijetí opatření), tedy zadržení věcí, ale též postup žalovaného, který odmítá ukončit zadržování věcí a vydat je žalobci jako současnému vlastníkovi, přestože byly provozovatelem a následně žalobcem objasněny skutečnosti svědčící zrušení opatření a vydání věcí žalobci. 4. Žalovaný se tedy dopouští nezákonného zásahu tím, že zadržuje věci i poté, co se od 1. 4. 2020 stal vlastníkem věcí žalobce a žalovanému prokázal, že provozováním věcí nedochází k porušování zákona o hazardních hrách. 5. Důvodem nezákonnosti dalšího zadržování věcí je dle žalobce to, že bylo prokázáno, že se nejednalo o věci, v souvislosti s jejichž užíváním by docházelo k porušování zákona o hazardních hrách. Žalovanému bylo doloženo rozhodnutí Ministerstva financí č. j. X ze dne X (rozhodnutí o změně) s vyznačenou doložkou právní moci ke dni X, z něhož vyplývá, že ministerstvo vydalo předmětné rozhodnutí v souvislosti s prodejem závodu společnosti X a nabytím závodu společností X s účinností ke dni 1. 10. 2015. Společnost X byla řádným provozovatelem loterie a jiné podobné hry podle § 2 písm. l) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“), prostřednictvím centrálních loterijních systémů (sázkové hry), mj. dle rozhodnutí Ministerstva financí pro centrální loterijní systémy č. j. X ze dne 6. 9. 2013 („X “), č. j. X ze dne X („X“), č. j. X ze dne X („X“) a č. j. X ze dne X („X“). Z rozhodnutí o změně vyplývá, že namísto dosavadního provozovatele X se stává provozovatelem sázkových her mj. v rozsahu uvedených rozhodnutí o povolení společnost X. Rozhodnutí o změně, které bylo vydáno a bylo až do kontroly správními orgány respektováno, je platné a účinné, tudíž dle § 73 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, závazné i pro žalovaného. Žalovaný nezpochybňuje, že ministerstvo vydalo rozhodnutí o změně na základě společné žádosti společností X a X (také jen „společná žádost“), která se vztahovala ke všem sázkovým hrám dosud provozovaným na základě platných povolení. 6. Žalovaný zakládá důvodné podezření o domnělém porušování zákona, pro které odňal a nadále zadržuje věci, na zjištění, že ve spisech ministerstva se mělo objevit jiné znění rozhodnutí o změně, když nesrovnalost má být pouze ve výčtu jednotlivých rozhodnutí o povolení, když v v rozhodnutí, jímž disponuje ministerstvo, má být uvedeno rozhodnutí méně povolujících rozhodnutí ministerstva. Společnost X ale informovala žalovaného, že v roce 2015 převzala rozhodnutí o změně ve znění, které bylo opakovaně předkládáno žalovanému v podobě úředně ověřené kopie originálu rozhodnutí. Originál rozhodnutí, kterým společnost X disponuje, nebyl z pochopitelných důvodů vydán, je-li zpochybňována jeho existence. Žalobci evidence rozhodnutí ministerstvem v jiném znění není zřejmá, pokud tomu tak je, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalobce, resp. dříve k tíži provozovatele. 7. Žalobce poukázal na to, že rozhodnutí o změně bylo vydáno na základě společné žádosti datované dne 20. 8. 2015, která se týkala veškerých sázkových her provozovaných společností X ke dni převodu závodu, v žádosti jsou vyjmenována všechna žalobcem výslovně vyjmenovaná povolovací rozhodnutí. Žádosti ministerstvo v plném rozsahu vyhovělo, společnosti X ani X nebylo nikdy doručeno žádné částečné zamítnutí žádosti. Žalovaný tedy měl dovodit, že ministerstvo muselo žadatelům vydat a doručit rozhodnutí o změně ve znění, které se týká všech povolovacích rozhodnutí uvedených ve společné žádosti, tedy včetně vyjmenovaných rozhodnutí o povolení, tj. ve znění, které měl provozovatel v době kontroly k dispozici, resp. které bylo žalovanému předloženo. Žalobce uzavřel, že žalovanému bylo prokázáno, že v případě zadržených věcí se nejedná o věci, v souvislosti s jejichž užíváním dochází k porušování zákona o hazardních hrách, stejně jako v době kontroly v provozovně nedocházelo v souvislosti s jejich užíváním k porušování tohoto zákona. 8. Za další žalobce namítal, že poté, co se stal vlastníkem zadržených věcí, nemohou být ani teoreticky dány důvody pro zadržování věcí. Společnost X ke dni 1. 4. 2020 ukončila provozování hazardních her, neboť prodala svůj závod, včetně zadržených věcí, proto nemůže být dáno důvodné podezření, že by z její strany mohlo dojít k porušování zákona o hazardních hrách v souvislosti s provozování předmětných technických herních zařízení. Žalobce jako nový vlastník je řádným provozovatelem hazardních her, dokud mu nebudou technická herní zařízení předána, není mu umožněno s majetkem disponovat. Pokud by se žalobce rozhodl předmětná technická herní zařízení provozovat, činil by tak na základě nového povolení k provozování vydaného na jeho žádost vydaného přímo pro něj, bude tak postaveno najisto, že žalobce bude oprávněn předmětná technická herní zařízení provozovat. Otázka rozsahu rozhodnutí o změně ve prospěch provozovatele X se tedy stává bezpředmětnou, s odkazem na tuto otázku nelze ospravedlňovat další zadržování věcí. Je tedy prokázáno, že nejpozději poté, co se žalobce s účinností od 1. 4. 2020 stal vlastníkem zadržovaných věcí, nejedná se o věci, v souvislosti s jejich užíváním by docházelo k porušování zákona o hazardních hrách. Tím byl naplněn předpoklad dle § 121 odst. 4 zákona o hazardních hrách pro to, aby žalovaný přestal věci zadržovat, resp. ab