1 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

15 A 50/2020- 76 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 9 15 A 50/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: Mgr. S. W., narozená „X“, bytem „X“, zastoupená advokátem JUDr. Janem Walterem, sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého nám. 4, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2017, č. j. 56635/2017-NH-30.1.4-23.11.17, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 4. 12. 2017, č. j. 56635/2017-NH-30.1.4-23.11.17, a rozhodnutí Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem ze dne 14. 11. 2017, č. j. ZUUL 13518/2017, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně dne 28. 9. 2017 požádala Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen „povinný subjekt“) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) o poskytnutí kopií fotografií pořízených dne 31. 5. 2017 při měření hluku v mimopracovním prostředí pro zákazníka společnost DABEN Kovářská, s. r. o. Poskytnutí fotografií žádala v původním barevném vyvedení a v původním rozlišení a v případě, nejsou-li takto k dispozici, tak o poskytnutí fotografií tak, aby při jejich kopírování došlo k co nejmenší ztrátě kvality (dále jen „infožádost“). 2. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 9. 10. 2017, č. j. ZUUL 11659/2017, žádost žalobkyně odmítl podle § 11 odst. 2 písm. a) InfZ s odůvodněním, že není možné poskytovat informace bez souhlasu dotčeného soukromého subjektu, přičemž se nejednalo o informaci vzniklou za použití veřejných prostředků. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 9. 10. 2017 odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 7. 11. 2017, č. j. 52585/2017-NH-30.1-25.10.17 (dále jen „předcházející rozhodnutí žalovaného“), tak, že rozhodnutí povinného subjektu zrušil, správní řízení zastavil a povinnému subjektu v odůvodnění uložil předmětnou infožádost žalobkyně podle § 14 odst. 5 písm. c) InfZ odložit a tuto skutečnost žalobkyni sdělit do 7 dnů, neboť se požadovaná informace nevztahuje k působnosti povinného subjektu. Nato povinný subjekt infožádost žalobkyně odložil, o čemž žalobkyni informoval sdělením ze dne 14. 11. 2017, č. j. ZUUL 13518/2017, označeným „Rozhodnutí o odložení Žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. (VIII)“ (dále jen „sdělení o odložení“). Proti postupu povinného subjektu podala žalobkyně stížnost ze dne 16. 11. 2017 ve smyslu § 16a odst. 1 písm. b) InfZ, o níž rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že postup povinného subjektu, kterým byla infožádost žalobkyně odložena, potvrdil. Žaloba 3. Žalobkyně v žalobě namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož nebylo řádně odůvodněno a zároveň z tohoto důvodu namítla i jeho nepřezkoumatelnost pro jeho nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. Žalobkyně poukázala na to, že podle § 86 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) spadá do působnosti povinného subjektu mj. měření složek životních podmínek pro účely výkonu státního zdravotního dozoru. Žalovaný v odůvodnění dospěl k dílčímu závěru o tom, že žalobkyní vyžádané fotografie nebyly pořízeny při měření hluku v rámci výkonu státního zdravotního dozoru. Podle názoru žalobkyně by v takovém případě měl povinný subjekt poukázat na to, co je státním zdravotním dozorem a proč tedy pod tento pojem nespadá měření hluku uskutečněné na základě objednávky soukromého subjektu v rámci soukromoprávního vztahu. K tomuto žalobkyně poukázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109, a ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84. 4. Žalobkyně uvedla, že žalovaný mylně vyložil § 2 odst. 1 InfZ tak, že informační povinnost se týká pouze informací vztahujících se k jeho „hlavní působnosti“ nebo „hlavní“ či „jádrové“ činnosti. Z judikatury správních soudů však naopak vyplývá, že povinný subjekt musí poskytnout v zásadě veškeré informace, jimiž disponuje (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62). Požadované informace se přitom k činnosti povinného subjektu nepochybně vztahují, neboť byly pořízeny jeho pracovníky v rámci měření hluku a prašnosti a spadají do jeho působnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, ať už jako příprava podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik nebo poskytování dalších služeb na úseku ochrany veřejného zdraví. Dodala, že působností se rozumí okruh svěřených úkolů, přičemž tyto úkoly mohou být vykonávány prostředky veřejnoprávními nebo soukromoprávními, tedy smlouvou. Žalovaným aplikovaný nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, označila za nepřiléhavý pro danou věc, neboť žalobkyní požadované fotografie zachycují činnost povinného subjektu, tedy měření hladiny hluku, prováděného pro soukromý subjekt, které má dopad na veřejný zájem. Předmětné měření hluku totiž probíhalo za účelem zjištění, zda nebyly překročeny povolené limity hluku stanovené právními předpisy, aby bylo možné naplnit právní podmínky pro umožnění provozu pilařského závodu. Stejně tak žalobkyně pro danou věc označila za nepřiléhavý nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, který žalovaný aplikoval v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně konstatovala, že podáním infožádosti naplnila smysl svého veřejného subjektivního práva na informace, neboť sledovala legitimní cíl, a to získání podkladů pro ověření podezření pro nepravdivé dokumentování měření hladiny hluku povinným subjektem dne 31. 5. 2017 pro zákazníka DABEN Kovářská, s. r. o. 5. Dále žalobkyně sdělila, že z § 2 odst. 1 InfZ nevyplývá omezení, které by vylučovalo právo na informace v případě, že se požadované informace týkají činností nefinancovaných z veřejných rozpočtů. K tomuto doplnila, že žalovaný učinil nesprávné skutkové zjištění, že měření hluku pro zákazníka bylo povinným subjektem provedeno výhradně na náklady daného zákazníka. Povinný subjekt totiž k měření hluku nepochybně užil personálu a technického vybavení hrazeného z veřejných rozpočtů. Původ finančních zdrojů tudíž nebylo možné reálně odlišit. 6. Žalobkyně také brojila proti úvaze žalovaného, že dle § 2 odst. 1 InfZ se povinnost poskytovat informace nevztahuje na situace, kdy by jejich poskytnutím došlo ke snížení konkurenceschopnosti povinného subjektu poskytovat na trhu své služby. Uvedla, že ochranu zákazníka před poskytnutím konkrétních citlivých informací z průběhu měření, jejichž zveřejnění by mohlo zákazníka poškodit, poskytuje § 9, § 10 a § 11 InfZ. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul dosavadní průběh řízení a navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. Dále především konstatoval, že žalobkyní požadované fotografie byly pořízeny v rámci výkonu tzv. jiné činnosti dle § 55 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), a nikoliv v rámci výkonu tzv. hlavní činnosti ve smyslu § 53 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech ve spojení s § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, jelikož šlo o činnost (měření hluku v mimopracovním prostředí zákazníka), kterou si zákazník DABEN Kovářská, s. r. o. objednal u povinného subjektu pro své účely a její náklady hradil ze svých soukromých prostředků. Podotkl, že požadované fotografie byly pořízeny při měření hluku na objednávku, tedy v rámci soukromoprávního vztahu vzniklého podle § 2652 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dále žalovaný zdůraznil, že povinný subjekt je příspěvkovou organizací ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví a jeho zřizovatelem je právě žalovaný. 8. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012-14, žalovaný podotkl, že povinnost poskytovat informace dle čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod se vztahuje k působnosti povinných subjektů v oblasti veřejné správy, přičemž smyslem práva na informace je účast občanské společnosti na správě věcí veřejných, tedy kontrolní funkce nad výkonem veřejné moci. Dodal, že je třeba u požadovaných informací zkoumat, zda mají vztah k veřejnému životu nebo souvisejí s veřejným zájmem. K tomuto poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, a ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2016, č. j. 30 A 25/2016-56. 9. Dále žalovaný sdělil, že žalobkyní požadované fotografie provozu společnosti DABEN Kovářská, s. r. o. není povinen poskytnout komukoliv a zveřejnit způsob