2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

16 A 20/2019- 67 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 13 16 A 20/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: M. N., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, sídlem Čimelice 112, 398 04 Čimelice, proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, sídlem Lidické náměstí 899, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2019, č. j. KRPU-81967-8/ČJ-2019-0400KR-PK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 24. 6. 2019, č. j. KRPU-81967-8/ČJ-2019-0400KR-PK, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí vedoucího územního odboru Ústí nad Labem Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje (dále jen „vedoucí územního odboru“) ze dne 22. 3. 2019, č. j. UL-9/2019. Tímto rozhodnutím vedoucí územního odboru podle § 186 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) a § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů uznal žalobce vinným ze spáchání jednání, které mělo znaky přestupku a spočívalo v tom, že dne 12. 4. 2018 v blíže neustanovené době v Ústí nad Labem, v rámci žádosti služebnímu funkcionáři Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje o proplacení hodinek značky Apple Watch series 2 Nike+, seriové číslo „X“, které mu měly být poškozeny při služebním zákroku dne 24. 3. 2018 (č. j. KRPU-63211/ČJ-2018-041016), uvedl do čestného prohlášení nepravdivé údaje spočívající v jejich kupní ceně a nepravdivý údaj o období pořízení hodinek. Tímto jednáním se nejméně formou nepřímého úmyslu dopustil jednání, které má znaky přestupku podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), čímž výrazně zkreslil skutkový stav pro rozhodnutí služebního funkcionáře Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje a způsobil nebezpečí vzniku škody na straně Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje a bezdůvodného obohacení na své straně. Za toto jednání vedoucí územního odboru žalobci podle § 51 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru uložil kázeňský trest – snížení základního tarifu o 5 % na dobu dvou měsíců. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí vedoucího územního odboru a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, spočívá na nesprávně zjištěném skutkovém stavu a na nesprávném právním posouzení a řízení obsahuje podstatné porušení ustanovení o řízení před žalovaným (a to v obou stupních), a tyto vady měly za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. 3. V doplnění žaloby podaném v rámci lhůty pro podání žaloby dle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) žalobce uvedl, že u služebního funkcionáře uplatnil nárok na náhradu škody, která mu vznikla v souvislosti se služebním zákrokem ze dne 24. 3. 2018 v 23:45 hodin, když došlo k použití donucovacích prostředků proti osobě R. J., který napadl jednoho ze zakročujících policistů. Následně dne 29. 3. 2018 došlo k sepsání dalšího „Hlášení o škodní události“, kde byla specifikována škoda. Ačkoliv zákon nikde nestanoví, jakou formou by mělo dojít k podání žádosti, a žalobce již požádal o náhradu škody, která byla následně specifikována v úředním záznamu, byl žalobce donucen navíc ještě podat písemnou žádost na formuláři policie ze dne 12. 4. 2018, ve kterém chybí jakékoli prohlášení o následcích spojených s podáním nepravdivého nebo neúplného čestného prohlášení anebo alespoň takové poučení. 4. Podle žalobce bylo řízení o náhradě škody od počátku provázeno značnou nevolí na straně správního orgánu a na žalobce byl opakovaně vyvíjen nátlak, aby tuto žádost vzal zpět. Když žalobce trval na svém, správní orgán inicioval trestní řízení, kterým se rovněž snažil žalobce zastrašit a donutit ho ke stažení žádosti. Správní orgán navíc vůbec neprošetřoval celou věc řádně a vše nezákonně přenesl na Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“). Z Prohlášení o seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne 21. 5. 2019, č. j. KRPU-66541-17/ČJ-2018-0400HS-1-ŠM, i ze záznamu ze dne 12. 7. 2019, č. j. KRPU-66541-19/ČJ-2018-0400HS-1-ŠM, které navrhl provést jako důkaz, podle žalobce vyplývá, že na něj je opakovaně činěn nátlak, aby svou žádost o náhradu škody vzal zpět. Napadené rozhodnutí je podle žalobce naprosto účelové tak, aby nemuselo být poskytnuto nic. Shrnul, že dosud nebyl odškodněn a ze strany správního orgánu je činěno vše (a to i zdánlivě zákonně), aby byl odrazen od domáhání se náhrady škody, čímž jistě dochází ke zneužívání moci na úkor žalobce. Dodal, že žádným způsobem neztěžoval postup náhradové komise tak, jak je mu kladeno k tíži. 5. Žalobce namítl, že řízení o jednání, které má znaky přestupku, bylo s žalobcem zahájeno výhradně na základě převzaté spisové dokumentace GIBS. Skutkový stav věci nebyl zjišťován prvostupňovým služebním funkcionářem, neboť vedoucí územního odboru vycházel plně z důkazů, které byly obstarány ze strany GIBS. Ta konala na podnět služebního funkcionáře, kdy služební funkcionář v něm prezentoval nevoli rozhodovat o nároku žalobce na náhradu škody. Podle žalobce nebylo postupováno v souladu s § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť služební funkcionáři sami aktivně nezjišťovali prvotní důkazy, ze kterých by mohli činit závěry o stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Vycházeli totiž pouze z tzv. sekundárních důkazů, kterými byly např. úřední záznamy o úkonech prováděných GIBS, úřední záznamy o podaných vysvětleních před GIBS apod. V případě, že vedoucí územního odboru vycházel ze skutečností, které byly sděleny jednotlivými osobami GIBS, měl si podle žalobce uvedené osoby sám předvolat a vyslechnout je. Tento postup podle žalobce vyplývá z ustálené judikatury, např. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, č. j. 7 Ca 104/2005-26, publ. pod č. 1422/2007 Sb. NSS, a rozsudku téhož soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. 10 Ad 1/2012-41. Podle žalobce úřední záznamy, protokoly o sledování osob a jiné skutečnosti zjištěné GIBS mohou v řízení dle zákona o služebním poměru pouze dotvářet skutkový stav věci, který musí být podložen prvotními důkazními prostředky služebního funkcionáře. V řízení ve věci žalobce však drtivou většinu podkladů pro napadené rozhodnutí tvoří pouze podklady převzaté a správní orgány postupovaly v rozporu s uvedenými rozhodnutími. 6. Následně se žalobce vymezuje proti tomu, že žalovaný hodnotil podpis jeho čestného prohlášení jako lehkovážné jednání. Žalobce namítá, že v něm uvedl výhradně skutečnosti, o jejichž pravdivosti byl v době učinění tohoto čestného prohlášení přesvědčen, a navíc byl k tomuto prohlášení učiněnému na formuláři správního orgánu „donucen“ a ani v něm nebyl poučen o možných následcích. Žalobci bylo podle jeho slov dále správním orgánem vytýkáno, že v průběhu celého řízení byl jeho postoj k projednávané věci konzistentní, což považuje za důkaz o zaujatosti správního orgánu a důkaz o vyvíjení nátlaku na žalobce. Tato skutečnost by podle žalobce neměla být kladena k jeho tíži, neboť pouze zvyšuje důvěryhodnost jeho výpovědi o tom, že jím uváděné skutečnosti byly v souladu s realitou, eventuálně alespoň s přesvědčením žalobce. 7. Dále žalobce namítl, že na něj členové náhradové komise opakovaně činili nátlak, aby svou výpověď změnil, což by proti němu následně bylo užito v řízení ve věcech kázeňských, k čemuž odkázal na přípisy náhradové komise Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 21. 5. 2019, č. j. KRPU-66541-17/ČJ-2018-0400HS-1-MŠ, a ze dne 12. 7. 2019, č. j. KRPU-66541-19/ČJ-2018-0400HS-1-MŠ, které navrhl provést jako důkaz. Takovýto postup žalobce označil za nepřípustný. 8. Žalobce dále nesouhlasil s právním posouzením jednání, které mu bylo kladeno za vinu, jako jednání, které má znaky přestupku dle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o některých přestupcích, podle kterého se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že úmyslně uvede nesprávný nebo neúplný údaj správnímu orgánu anebo mu požadovaný údaj zatají nebo uvede nesprávný anebo neúplný údaj v čestném prohlášení u správního orgánu. Žalobce přitom poukázal na to, že podle GIBS jednání mohlo být posouzeno jako kázeňský přestupek ve smyslu § 50 zákona o služebním poměru spočívající v porušení základních povinností příslušníka dle § 45 odst. 1 písm. a) téhož zákona. 9. Žalovanému dále vytýkal, že se v odůvodnění napadeného rozho