1 Afs 32/2005 — Nejvyšší správní soud

16 A 22/2019- 74 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 16 A 22/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: S+S Pro s.r.o., IČO: 07491727, sídlem Počeplice 19, 411 08 Štětí, zastoupená opatrovníkem Mgr. Ondřejem Líbalem, advokátem, sídlem Kostelní 172, 411 08 Štětí, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, územní pracoviště v Litoměřicích, sídlem Masarykova 200/17, 412 01 Litoměřice, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve znění její změny ze dne 4. 12. 2020, podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobkyně domáhala toho, aby soud určil, že doručování písemností žalovaným do datové schránky žalobkyně v období od 20. 2. 2019 do 6. 9. 2020 a postup žalovaného v daňovém řízení spočívající v tom, že ignoroval podání žalobkyně a jí předložené důkazy, týkající se argumentace žalobkyně ohledně uplatněného osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí, které uplatnila v daňovém přiznání ze dne 31. 1. 2019 a že stále bezvýhradně trval na svém právním názoru, byly nezákonným zásahem správního orgánu. Žalobkyně se dále domáhala toho, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že nezákonný zásah spatřuje v tom, že žalovaný, ačkoliv mu tato skutečnost přinejmenším po část daňového řízení byla známa, doručoval veškeré písemnosti žalobkyni do datové schránky, která však byla pro žalobkyni nepřístupná, jelikož žalobkyně aktuálně nemá jednatele. Konstatovala, že podle § 8 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), platí, že k přístupu do datové schránky právnické osoby je oprávněn statutární orgán právnické osoby, člen statutárního orgánu právnické osoby nebo vedoucí organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro něž byla datová schránka zřízena. Tím žalovaný žalobkyni znemožnil reálně se s obsahem doručovaných písemností seznámit a řádně v daňovém řízení uplatnit svá práva a hájit své zájmy. Tento nedostatek na straně žalovaného byl odstraněn až rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 9. 2020, č. j. X, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se žalobkyni ustanovuje jako zástupce pro daňové řízení Z. S. 3. Nezákonný zásah spatřovala žalobkyně dále v tom, že žalovaný ignoroval její podání a jí předložené důkazy (zejména prohlášení o existenci nájmu manželů Smutných k bytové jednotce v domě č. p. „X“ v „X“), týkající se její argumentace ohledně uplatněného osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí, které uplatnila v daňovém přiznání ze dne 31. 1. 2019, a stále bezvýhradně trval na svém právním názoru. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný nejprve podrobně zrekapituloval průběh daňového řízení, přičemž především poukázal na to, že žalobkyně dne 26. 9. 2018 uzavřela kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem, a to pozemkům st. p. „X“, jehož součástí je stavba č. p. „X“ (rodinný dům), p. č. „X“, „X“, „X“, „X“, „X“ a „X“ v k. ú. „X“; účinky vkladu vlastnického práva nastaly dne 4. 10. 2018. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně dne 31. 1. 2019 podala přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, ve kterém uplatnila osvobození od daně dle § 8 odst. 2 písm. a) zákonného opatření senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákonné opatření“). Jako důvod osvobození žalobkyně uvedla: „Pořízený majetek rodinného domu s pozemky v majetku právnické osoby S+S Pro s.r.o. s nájemcem (bod a. § 8 odst. 2) rodinného domu fyzickou osobou V. S., která je zároveň statutárním zástupce právnické osoby (jednatelem, bod b) § 8 odst. 2), zároveň se podílela s manželem a společníkem Z. S. na peněžním plnění na pořízení bytové jednotky s pozemky (bod c) § 8 odst. 2).“ Žalovaný dále zdůraznil, že žalobkyně v rámci postupu k odstranění pochybností neprokázala zákonný důvod k osvobození dle § 8 zákonného opatření, jelikož nebyla splněna základní podmínka daného ustanovení, a to nabytí vlastnického práva k jednotce fyzickou osobou, a dle šetření žalovaného nelze přiznat ani osvobození dle § 7 zákonného opatření, vyzval žalovaný žalobkyni výzvou ze dne 1. 7. 2019 k předložení znaleckého posudku. Poznamenal, že žalobkyně znalecký posudek nepředložila, a proto žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 8. 2019 ustanovil znalce Ing. J. L., který byl pověřen vypracováním znaleckého posudku k určení hodnoty výše uvedených nemovitých věcí. Znalec se dostavil na místo dne 11. 9. 2020, přičemž panem S. mu nebyla umožněna prohlídka nemovitých věcí, a v současné době proto vyhotovuje znalecký posudek i bez součinnosti žalobkyně. Konstatoval, že postupoval v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), pokud ustanovil znalce pro určení ceny nemovitých věcí tak, aby mohl daň z nabytí nemovitých věcí stanovit ve správné výši za situace, kdy žalobkyně odmítá se žalovaným spolupracovat. 5. Žalovaný dále v podání ze dne 6. 4. 2021 doplnil své vyjádření, v němž uvedl, že doručoval na základě uplatněné generální plné moci, ve které jediná jednatelka žalobkyně V. S. zmocnila společníka žalobkyně Z. S. k zastupování žalobkyně ve všech záležitostech a jednáních. Vzhledem k tomu, že plná moc byla podepsána jedinou jednatelkou žalobkyně paní S. před jejím výmazem z veřejného rejstříku, jednal a doručoval žalovaný pouze zplnomocněnému zástupci. V důsledku vypovězení plné moci zástupcem byl žalovaný povinen doručovat dle § 42 daňového řádu do datové schránky. Dle § 42 daňového řádu se osobě, která má zpřístupněnu datovou schránku, doručuje elektronicky podle jiného právního předpisu. Podmínkou pro možnost využít doručování prostřednictvím datové schránky tedy je, že adresát má datovou schránku zpřístupněnu. V daném případně přitom žalobkyně zpřístupněnou datovou schránku měla. Následně bylo žalobkyni doručováno nejen do její datové schránky, ale i oběma společníkům. Zdůraznil, že jednal v dobré víře v zápis ve veřejném rejstříku, že paní S. byla v okamžiku udělení plné moci jednatelkou. Tato okolnost byla vyvrácena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na základě zjištění této skutečnosti přistoupil žalovaný dne 7. 9. 2020 k vydání rozhodnutí o ustanovení zástupce. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s bez jednání, neboť účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasili. 7. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem soud posoudil podle části třetí hlavy druhé třetího dílu s. ř. s. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle § 82 odst. 1 s. ř. s. může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti takovému zásahu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; pokud soud rozhoduje pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Žalovaným je pak podle § 83 s. ř. s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl. 8. Před samotným projednáním jednotlivých žalobních bodů soud podotýká, že o žalobě rozhodoval dle jejího upraveného znění ze dne 4. 12. 2019 tak, jak ji formuloval žalobkyni ustanovený opatrovník. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 As 255/2014-42, publ. pod č. 3240/2015 Sb. NSS, konstatoval, že „náležitostmi žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 84 odst. 3 s. ř. s. jsou však pouze: označení zásahu, proti němuž se žalobce ochrany domáhá, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a návrh výroku rozsudku. Na rozdíl od žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (srov. § 71 odst. 1 s. ř. s.) tak mezi náležitosti zásahové žaloby nepatří „žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné‘. Právní poso