2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

59 Af 6/2021- 37 - text 15 59 Af 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY [OBRÁZEK]Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Davidem Hejzlarem sídlem 1. máje 97/25, 460 07 Liberec proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) - dodatečné platební výměry ze dne 11. 4. 2018 na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“: 1) č. j. X, jímž byla žalobci za zdaňovací období září 2016 doměřena daň ve výši 451 499 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši 90 299 Kč; 2) č. j. X, kterým mu byla za zdaňovací období říjen 2016 doměřena daň ve výši 40 488 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši 8 497 Kč. 2. Správce daně zahájil dne 6. 2. 2017 u žalobce daňovou kontrolu DPH za zdaňovací období září a říjen 2016, v rozsahu omezeném na přijatá zdanitelná plnění. Po provedeném dokazování (daňové doklady, smlouva o dílo uzavřená se společností X na úklidové práce v objektu X, X, objednávky potvrzené dodavateli, příjmové pokladní doklady a předávací protokoly, přehled daňových dokladů vedených žalobcem) dospěl správce daně k závěru, že žalobce neprokázal oprávněnost uplatněného nároku na odpočet DPH ve výši 451 499 Kč ze základu daně 2 150 000 Kč za zdaňovací období září 2016 a ve výši 40 488 Kč ze základu daně 192 800 Kč zda zdaňovací období říjen 2016 v souvislosti s přijatými zdanitelnými plněními od společností X, X a X. Správce daně konstatoval, že žalobce neprokázal faktické přijetí plnění – služeb (úklidových prací, převozu finanční hotovosti, zajištění bezpečnosti) od dodavatelů X a X uvedených na jednotlivých daňových dokladech. 3. V reakci na výsledek kontrolního zjištění a důkazní návrhy žalobce doplnil správce daně dokazování o provedení svědeckých výslechů X, X a X - zaměstnanců žalobce. Provedl rovněž svědeckou výpověď X – X žalobce. Ve zprávě o daňové kontrole, která byla s žalobcem projednána dne 5. 4. 2018, správce daně konstatoval, že ani prostřednictvím svědeckých výpovědí nebyly rozptýleny pochybnosti ve věci zdanitelných plnění od dodavatelů X a X a že žalobce neprokázal splnění podmínek nároku na odpočet DPH ve smyslu § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“). 4. Na základě výsledků daňové kontroly vydal správce daně shora označené dodatečné platební výměry na DPH ze dne 11. 4. 2018, proti kterým žalobce podal odvolání, k němuž připojil listinu - Dekret o jmenování ředitele společnosti X (dále jen „Dekret“), kterou navrhoval doplnit dokazování. Ani tato listina podle žalovaného neprokazovala faktické přijetí předmětných plnění od deklarovaných dodavatelů jako plátců DPH a v deklarovaném rozsahu, s čímž byl žalobce seznámen písemností dne 18. 7. 2019. 5. V reakci na toto seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzvu k vyjádření navrhl žalobce, aby žalovaný v rámci odvolacího řízení doplnil dokazování provedením svědeckých výpovědí X - jednatele společnosti X, X - dle Dekretu ředitele této společnosti, kterého měl do funkce jmenovat jednatel I., a dále navrhoval prověřit autenticitu procesu ověření Dekretu. Žalovanému se prostřednictvím správce daně nepodařilo provést svědecké výpovědi X a X, neboť je nebylo možné kontaktovat. Za účelem prověření autenticity podpisu jednatele I. na Dekretu byla požádána o sdělení notářka X, z jejíhož pověření měl být Dekret ověřen. Notářka ve sdělení ze dne 22. 8. 2019 uvedla, že Dekret o jmenování nebyl ověřen v její notářské kanceláři a pod uvedenou položkou se nachází ověření jiné osoby pod jiným datem. Na základě tohoto sdělení nepovažoval žalovaný Dekret za důkazní prostředek, který by prokázal, že práce uvedené na daňových dokladech provedl dodavatel X. Současně žalovaný odmítnul provést navrhované svědecké výpovědi jednatele žalobcova odběratele společnosti X spol. X X, a X, který měl být blízkým spolupracovníkem koordinátora zakázek společnosti X. Rovněž neprovedl svědeckou výpověď notářky a její tajemnice ve věci ověření Dekretu. Na základě výsledků odvolacího řízení žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 21. 1. 2021 zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil dodatečné platební výměry správce daně. II. Žaloba 6. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že neprokázal, že fakticky přijal plnění od deklarovaných dodavatelů korporací X a X a v deklarovaném rozsahu, neboť ve vztahu k těmto plněním neusnesl důkazní břemeno a neprokázal naplnění podmínek nároků na odpočet DPH dle § 72 a § 73 ZDPH. 7. Podle žalobce žalovaný k tomuto závěru dospěl na základě nesprávného vyhodnocení provedených důkazních prostředků, a to zejména předložené smlouvy o dílo, objednávek, předávacích protokolů a svědeckých výpovědí X a X. Žalobce trval na tom, že služby od uvedených společností přijal a zaplatil za ně částky uvedené na fakturách a bez těchto služeb by nebyl schopen zajistit zdanitelná plnění pro svého zákazníka, o jejichž provedení finanční orgány neměly pochybnost. 8. Žalobce poukázal na výslech svědka X, který výslovně potvrdil spolupráci se společnostmi X a X v kontrolovaném období. Skutečnosti týkající se faktického poskytnutí předmětného plnění, jejich úhrady i souvislosti s ekonomickou činností žalobce byly tedy svědecky potvrzeny. Obchodní spolupráce byla potvrzena také svědeckou výpovědí X. Žalovaný k uvedeným důkazním prostředkům přistoupil jednostranným a neobjektivním způsobem. Přestože svědecká výpověď X, stejně jako další důkazní prostředky prokázaly spolupráci mezi žalobcem a společnostmi X a X, žalovaný uzavřel, že ohledně spolupráce žalobce neunesl důkazní břemeno. Fakturace společností X a X přitom zcela odpovídala rozsahu práce provedené ze strany těchto dodavatelů. Žalovaným uvedené dílčí pochybnosti, pro které svědecká výpověď nebyla považována za jednoznačný důkaz, o takovém faktu nesvědčí. Tvrzení žalovaného, že je sporné, jak mohl za korporaci X jednat X, pokud na žalobcem předkládaných listinách bylo uvedeno jméno X, je nesprávné, žalovaný opomenul předložený Dekret o jmenování ředitele společnosti X. Z této listiny vyplývá, že k jednání za společnost X byl jednatelem X pověřen X, což koresponduje se svědeckou výpovědí, že za společnost jednal S. Dále žalovaný nemůže dávat žalobci k tíži, že nebylo zjištěno, kdo je onen X, který měl za společnost X jednat, pokud odmítl provést navrhovaný důkazní prostředek, a to svědeckou výpověď X, který byl blízkým spolupracovníkem koordinátora zakázek společnosti X a osobně s ním dojížděl do společnosti X, který tuto skutečnost mohl vyjasnit a prokázat. 9. Při hodnocení svědecké výpovědi svědka X žalovaný pominul, že svědek nejen potvrdil, že činnosti zajišťovaly také jiné osoby, které nebyly zaměstnanci žalobce, a že tyto osoby v některých případech vozil na pracoviště, ale výslovně dosvědčil, že mu některé z těchto osob potvrdily, že pracují pro společnost X. Podle žalobce bylo podstatné, že prostřednictvím spolupráce se společnostmi X a X mohl dostát svých závazků vůči společnosti X. Pokud žalovaný uvedl, že dle svědecké výpovědi některé z činností týkající se bezpečnosti a ostrahy zajišťoval i dotyčný pracovník osobně, není toto v rozporu s činností společností X a X. Jak se mohl správce daně přesvědčit z rozsahu činností realizovaných pro společnost X, rozsah vyžadoval spolupráci dalších osob, vlastní kapacita žalobce takovému rozsahu neodpovídala. 10. Žalovaný podle žalobce nevyhodnotil správně ani Dekret o jmenování ředitele společnosti X. Touto listinou X doložil žalobci své oprávnění zastupovat v dané věci společnosti X způsobem, o kterém žalobce neměl důvod pochybovat. Žalobce byl v dobré víře, že Dekret obsahuje platné právní jednání společnosti X, ověřovací doložka jeho dobrou víru potvrzovala. Žalovaný opomenul, že ke zmocnění X by postačovalo pověření i bez ověřeného podpisu jednatele, ověřovací doložka není v tomto směru zcela podstatná. 11. Žalobce dále žalovanému vytýkal, že neprovedl navrhované důkazní prostředky. Pokud žalovaný ohledně pravosti ověřovací doložky notářky X vyšel z jejího sdělení, aniž provedl jakékoliv navazující šetření, nesplnil své procesní povinnosti. Závěr žalovaného o neprůkaznosti Dekretu je nepřezkoumatelný, neboť žalovaný se evidencí nezabýval a odkázal pouze na vyjádření notářky. Pouhé sdělení třetí osoby, pokud není podepřeno konkrétním důkazním prostředkem ani nebylo provedeno ve formě svědecké výpovědi, nelze považovat za relevantní důkaz dle daňového řádu. Pokud byla notářka správcem daně dotazována na důležité okolnosti při správě daní