3 As 248/2015 — Nejvyšší správní soud

141 A 12/2022- 32 - text  9 141 A 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: I. T., „X“, bytem „X“, zastoupený JUDr. Petrem Bauerem, advokátem, sídlem Jinonická 804/80, 158 00 Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2022, č. j. KUUK/064082/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2022, č. j. KUUK/064082/2022, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil usnesení Magistrátu města Mostu, odboru správních činností, (dále jen „magistrát“) ze dne 28. 2. 2022, č. j. MmM/028091/2022/OSČ-P/TV, (vypraveno dne 7. 3. 2022). Tímto usnesením magistrát zamítl žalobcovu žádost o prominutí zmeškání úkonu – podání odporu proti příkazu vydanému magistrátem dne 11. 1. 2022 (vypraven dne 13. 1. 2022), č. j. OSČ-Př/124673/4358/2021/TV, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) a i) bod 2 a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisu (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítl, že postup ve věci a argumentace správních orgánů, které zmeškání úkonu neprominuly z právního důvodu dle § 41 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jsou zcela zmatečné, a tím pádem i nepřezkoumatelné a neodůvodněné. V tomto ustanovení totiž jsou vyloženy procesní a formální náležitosti žádosti o prominutí ze strany účastníka, nikoliv důvody pro zamítnutí takové žádosti. Procesní a formální náležitosti žádosti přitom žalobce všechny splnil. 3. Dále žalobce poukázal na to, že v prvostupňovém rozhodnutí je uvedena mimoběžná poznámka o žádosti o přijetí do služebního poměru. Vyslovil proto pochybnosti o elementární kompetenci a pravomoci konkrétních úředních osob. Těžko pak podle něj mohlo dojít k zákonnému a řádnému rozhodnutí. Žalobce označil za rutinérský, nepozorný a chaotický i postup žalovaného, který na druhé straně napadeného rozhodnutí uvedl, že k doručení příkazu došlo až dne 7. 3. 2022, tedy až po podání žádosti o zmeškání úkonu po právní moci tohoto příkazu. 4. Žalovaný zároveň uvedl, že když se žalobce po právní moci příkazu dne 1. 2. 2022 dostavil k nahlédnutí do spisu, tento úkon zvládl bez problému česky. Oba správní orgány už úmyslně zapomínají na to, že žalobce dorazil se svým synem, který ovládá český jazyk perfektně a který výhradně komunikoval s úřední osobou. Skutečnosti po právní moci rozhodnutí navíc podle žalobce jsou irelevantní pro povinnosti a postup v řízení před vydáním rozhodnutí. 5. Za arogantní a ignorantské žalobce označil domněnky, že žalobce historicky 2x zastavovali policisté a potrestali ho příkazem na místě. Příkaz na místě je specifický a hodně zjednodušený instrument k řešení podobných přestupků a nemá nic společného s klasickým (i když příkazním) řízením před správním orgánem, nadto v poměrně závažném přestupku. Žalobce tedy opravdu s řízeními o přestupcích není obeznámen. Ani žalovaný o těchto zmiňovaných řízeních a úkonech nic neví. Úřední osoba nebyla na místě, nevyslýchala k tomu žalobce ani policisty, neví, kdo další v autě jel, zda nekomunikoval za žalobce stran příkazu na místě atd. 6. Žalobci podle jeho slov uniká i to, jak jeho podnikání souvisí se znalostí českého jazyka v kvalitě dostatečné pro podobná řízení. Vystavení faktury či jednání se zákazníky žalobce a toto pro něj významné a velmi poškozující přestupkové řízení včetně sankcí, které z něj vyplývají, nelze jakkoli poměřovat. Žalovaný zcela pominul, že žalobce může a také využívá při složitějších jednáních a úkonech znalost českého jazyka svého syna či dalších osob. 7. Žalovaný podle žalobce nenapravil namítané vady postupu a rozhodnutí magistrátu. Doslova překopíroval původní žádost žalobce, konstatoval prvostupňové rozhodnutí a v jedné větě označil tvrzení žalobce za účelové, aniž by se jakkoli vypořádával s jednotlivými námitkami a odvolacími body. Žalobci se nedostalo řádného odůvodnění rozhodnutí. Namísto toho žalovaný znovu svaloval důsledky počínání svého a magistrátu k tíži žalobce a hledal zástupné a irelevantní argumenty. I on pominul, že žalobce jako cizí státní příslušník s nedostatečnou znalostí českého jazyka k podrobnému pročtení a nastudování závažných správních rozhodnutí nebyl v původním řízení nijak poučen o právu na tlumočníka a překlady listin v řízení. Podle žalobce musí prvotní aktivitu a podnět k využití práva na tlumočníka učinit správní orgán, nikoliv účastník řízení. Chabé několikavěté poučení magistrátem na konci předmětného příkazu rozhodně nepostačuje. Možnost podání odporu a jeho možné konsekvence žalobce zjistil a byly mu vysvětleny právním zástupcem až dne 1. 2. 2022, kdy právní zástupce převzal zastoupení v předmětném správním řízení a souvisejících řízeních. 8. Žalobce poukázal na analogii trestního práva pro řízení o přestupku, konkrétně na § 28 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je zřejmá nutná aktivita na straně orgánů činných v trestním řízení (zde analogicky správního orgánu), nikoliv na straně obviněného. Obviněný má bez dalšího právo na překlad rozhodnutí ve věci (nepořizuje se pouze, pokud obviněný výslovně prohlásí, že překlad nepožaduje). Podle odst. 3 je pak lhůta k podání opravného prostředku navázána až na doručení překladu rozhodnutí, proti kterému opravný prostředek působí. Z toho lze podle žalobce usuzovat, že v tomto řízení prozatím ani nedošlo k právní moci příkazu a odpor by bylo možné podat bez dalšího. 9. Žalobce nikdy neprohlásil „nenutnost“ překladu a vůbec tlumočení v řízení. Ani nemohl, když mu to magistrát bez dalšího upřel. Výše popsané je podle něj zřejmým závažným důvodem ve smyslu § 41 odst. 4 správního řádu, který nastal zcela mimo jeho zavinění a který byl překážkou včasného podání odporu proti příkazu o uložení pokuty. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Z napadeného rozhodnutí je podle něj zřejmé, že zmeškání úkonu nebylo prominuto proto, že tvrzený důvod nelze podřadit pod závažný důvod, který nastal bez zavinění žalobce ve smyslu § 41 odst. 4 správního řádu. Tvrzení o tom, že žalobce dne 1. 2. 2022 k nahlédnutí do spisu dorazil se svým synem, nemá ve spise oporu. Podle záznamu o provedeném nahlédnutí do spisu bylo nahlédnutí umožněno žalobci, který záznam také podepsal. Nicméně i kdyby bylo tvrzení žalobce pravdivé, stále podle žalovaného nedává odpověď na otázku, jaká překážka žalobci bránila po obdržení příkazu konat obdobně, jako se dle svého tvrzení zachoval při nahlédnutí do spisu, případně i tak, jak tvrdil v žalobě dále, a sice že „může a také využívá při složitějších jednáních a úkonech znalost českého jazyka svého syna či dalších osob“. Jestliže byl žalobce schopen pochopit obsah příkazu a hned následující den po jeho obdržení zaplatit uloženou pokutu 2 500 Kč, podle žalovaného není zřejmé, proč by neměl být schopen pochopit poučení o možnosti podání odporu a ten v zákonné lhůtě podat. 11. Tvrdí-li žalobce, že neovládá český jazyk, bylo právě na něm, aby učinil taková opatření, aby ke zmeškání úkonu nedošlo. Právo na tlumočníka není automatické, ale je třeba ho nejprve uplatnit. Podle žalovaného bylo na žalobci, který – byť v České republice žije od roku 2007 – tvrdí, že český jazyk neovládá, aby učinil taková opatření, aby v situaci, kdy nebude rozumět úřednímu dokumentu, nedošlo k prodlení se splněním povinnosti či ke zmeškání stanovené lhůty. To platí zvlášť, jedná-li se o osobu jednatele společnosti s ručením omezeným, která je schopna v jiných případech řádně činit úkony vůči veřejné správě, a to ať již sama, nebo prostřednictvím jiných osob. Správní orgány podle žalovaného nemohou u osob trvale žijících na území České republiky předjímat neznalost českého jazyka. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 12. Žalobce v replice doručené soudu dne 22. 8. 2022 setrval na již vznesených námitkách. K vyjádření žalovaného namítl, že žalovaný pokračuje ve snůšce domněnek a tendenčních předpokladů, podle kterých, když žalobce zaplatil pokutu a je jednatelem obchodní společnosti, česky rozumí. Žalobce namítl, že podnikatel chápe (všude stejná) čísla, ale už nechápe, jak přesně se zde námitkuje, složité procesní prostředky správního práva a důsledky z nich plynoucí. K tvrzení žalovaného o chybějící opoře pro to, že nahl