1 Aps 20/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 10/2022- 39 - text  12 15 A 10/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: BIZ consulting s.r.o., IČO: 09989684, sídlem Útočiště 339, 431 51 Klášterec nad Ohří, zastoupená E-servis.cz s.r.o., daňově poradenskou společností, sídlem Útočiště 649, 431 51 Klášterec nad Ohří, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, sídlem Velká hradební 39/61, 400 21 Ústí nad Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se prostřednictvím své zástupkyně včasně podanou žalobou (ve znění jejího doplnění) domáhala, aby soud vydal rozsudek, v němž by určil, že vydání výzvy k odstranění pochybností ze dne 24. 5. 2022, č. j. 1463766/22/2505-50523-505410, týkající se daně z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce března 2022 (dále jen „výzva k odstranění pochybností“), bylo nezákonným zásahem. Současně se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost uhradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě předně uvedla, že dotčená výzva k odstranění pochybností je zjevně jen formální výzvou učiněnou pouze jeden den před zákonnou lhůtou pro vyměření daně, jejímž smyslem byla toliko snaha žalovaného o prodloužení lhůty pro vyměření daně, aby žalobkyni bylo upřeno právo na vyplacení vykázaného nadměrného odpočtu na základě podaného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce března 2022 ve výši 118 043 Kč. Ve výzvě k odstranění pochybností přitom žalovaný nekonkretizoval své pochybnosti, přičemž tyto ani neodůvodnil tak, jak mu ukládá zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 3. Dle žalobkyně žalovaný ve výzvě k odstranění pochybností mj. zmínil, že „má pochybnosti o tom, jaká konkrétní plnění byla daňovým subjektem uskutečněna, kdy, kde a jak byla uskutečněna, v jakém rozsahu a ceně, neboť toto z předložené smlouvy nevyplývá.“ Současně připomněla, že zákonné požadavky na charakter pochybností spočívají zejména v jejich konkrétnosti, jak je uvedeno v § 89 odst. 1 a 2 daňového řádu. K tomu také poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2018, č. j. 9 Afs 110/2007-113, v němž byl dle žalobkyně vysloven závěr, že správce daně nemusí mít jistotu o pochybení daňového subjektu, avšak musí disponovat důvodným podezřením opřeným o racionální úvahu. 4. Žalovaný pak ve věci podle tvrzení žalobkyně disponoval dostatečnou dobu před vydáním namítané výzvy všemi doklady zahrnutými v jejím daňovém přiznání za zdaňovací období měsíce března 2022, včetně žalobkyní vystavených faktur, ze kterých vyplývá, jaká konkrétní plnění byla uskutečněna, kdy, v jakém rozsahu a ceně. Žalovaný pak svůj požadavek neodůvodnil tak, aby bylo jasné, z jakého důvodu a v čem spatřuje pochybnosti. Žalobkyní vystavená faktura zároveň není v žádném případě v rozporu se smlouvou předloženou žalovanému, ze které právo fakturovat dle jejího tvrzení vyplývá. Tím, že obchodní partner žalobkyně fakturu bez dalšího přijal a zaplatil, dal najevo, že bylo fakturováno na základě dohodnutých smluvních podmínek. 5. Žalobkyně dále zdůraznila, že se nadepsaný postup žalovaného negativně projevuje v její zájmové a právní sféře, když byla nucena na obranu svých práv a právem chráněných zájmů vynaložit značné prostředky na právní a další poradenské služby. Rovněž tak byla narušena právní jistota žalobkyně, neboť žalovaný postupoval zcela svévolně, v rozporu s daňovým řádem a judikaturou správních soudů. Žalovaný tak učinil nesprávnou právní úvahu, a to účelovým výkladem daňového řádu. 6. Žalovaný poté pro možnost uvedení konkrétních důvodů v předmětné výzvě disponoval i všemi informacemi vztahujícími se k bodu 5 výzvy k odstranění pochybností, a to z daňového spisu společníka žalobkyně, na který bylo přímo odkazováno v rámci registrace k dani z přidané hodnoty žalobkyně, jako důkazního prostředku. Jednalo se zejména o rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 6. 2018, č. j. 26198/18/5300-22441-708656, které řešilo totožnou situaci. 7. Výzva k odstranění pochybností tudíž byla dle žalobkyně vydána v rozporu s právními předpisy, neboť v ní nebyly uvedeny konkrétní pochybnosti. Jednalo se tak o nezákonný zásah do práv a oprávněných zájmů žalobkyně. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný k výzvě soudu předložil z důvodu probíhajícího daňového řízení kopii daňového spisu a spolu s ní i písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Dále popsal dosavadní průběh řízení, v němž žalobkyně dne 25. 4. 2022 podala daňové přiznání na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce března 2022 a následně na základě neformální komunikace dne 2. 5. 2022 předložila evidenci pro daň z přidané hodnoty. Žalovanému, po předložení těchto dokladů, zůstaly pochybnosti, které následně uvedl ve výzvě k odstranění pochybností. Dne 3. 6. 2022 žalobkyně podala vyjádření k předmětné výzvě, přičemž jeho přílohou byly i doklady, na které bylo v tomto vyjádření poukazováno. Dne 6. 6. 2022 žalobkyně doplnila výše uvedené vyjádření k výzvě k odstranění pochybností, včetně doložení dalších podkladů. Následně žalovaný dne 21. 7. 2022 s žalobkyní zahájil daňovou kontrolu v rozsahu pochybností uvedených v dotčené výzvě. Zahájením daňové kontroly, která dosud probíhá, byl postup k odstranění pochybností ukončen. 9. Žalovaný poté uvedl, že ve výzvě k odstranění pochybností popsal, které konkrétní doklady měl k dispozici, a specifikoval též pochybnosti, k nimž uvedl i jasné důvody, a to pod jednotlivými body předmětné výzvy. Nejednalo se tedy pouze o formální vydání výzvy k odstranění pochybností. Žalovaný dle jeho tvrzení postupoval plně v souladu s § 89 odst. 1 a 2 daňového řádu. Nijak přitom nerozporuje závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2018, č. j. 9 Afs 110/2007-113, nicméně ten dle jeho názoru vycházel z odlišného skutkového stavu věci, když nezákonná výzva uváděla pouhé odkazy na řádky podaného daňového přiznání a zcela obecnou povinnost k předložení všech dokladů relevantních pro příslušné řádky. V nyní posuzovaném případě však žalovaný popsal konkrétní pochybnosti tak, aby žalobkyně byla schopna na danou výzvu odpovídajícím způsobem reagovat. 10. Žalovaný též zmínil, že disponoval pouze vybranými doklady zahrnutými v daňovém přiznání a až teprve na základě výzvy k odstranění pochybností žalobkyně doložila dokument, ve kterém byla uvedena cena zaznamenaná na dokladu vystaveném žalobkyní. Žalovaný tak nedisponoval dostatečnou dobu před vydáním výzvy k odstranění pochybností všemi doklady zahrnutými v daňovém přiznání žalobkyně. Žalobkyně pak navzdory doložení dalších dokladů, vyjádření k výzvě k odstranění pochybností a navržení případného výslechu svědka, neodstranila dle žalovaného všechny konkrétní pochybnosti, a proto nezbylo než zahájit daňovou kontrolu. 11. Dále žalovaný uvedl, že mu žalobkyně nedoložila žádný doklad o tom, že její obchodní partner fakturu přijal, že jí tuto fakturu zaplatil, ale předložila doklady, které byly ve výzvě k prokázání skutečností popsány. Žalovanému pak byl doložen dokument k žalobkyní vydané faktuře v rozdílné ceně oproti původní předložené smlouvě s částečným překladem, což dle žalovaného svědčí o tom, že jeho pochybnosti byly oprávněné. To bylo podepřeno i skutečností, že žalobkyně nepředložila žalovanému podklady (např. smlouvu) v českém jazyce, jak ukládá § 76 daňového řádu. Bylo přitom v zájmu samotné žalobkyně, aby žalovanému předložila veškeré důkazní prostředky tak, aby odstranila jeho pochybnosti, což ovšem dle jeho názoru dosud neučinila. 12. Žalovaný dodal, že ve věci nepostupuje svévolně, ale plně v souladu s daňovým řádem. Žalobkyní poukazované rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 11. 6. 2018, č. j. 26198/18/5300-22441-708656, sice řešil stejný doklad, jako je uvedeno v bodě 5 dotčené výzvy, ale za zcela jiných podmínek, neboť společník žalobkyně měl uzavřenou smlouvu o poskytování služeb s GITI Tire B.V. se sídlem v Nizozemí, a tudíž se jednalo o přijatá plnění související s plněními poskytovanými do jiného členského státu, tj. s osvobozenými plněními s nárokem na odpočet daně, avšak žalobkyně v daňovém přiznání tvrdí, že poskytuje ostatní plnění a plnění s místem plnění mimo tuzemsko s nárokem na odpočet daně, a to na základě uzavřené smlouvy o poskytování služeb s GITI Tire Global Trading Pte. Ltd. se sídlem v Singapuru, což ovšem žalovanému dosud neprokázala, a proto žalovaný ve výzvě k odstranění pochybností uvedl v bodě 5 předmětné výzvy konkrétní pochybnosti o daňovém dokladu od dodavatele Bestsport, a.s., za právo poskytnutí reklamní služby a členství žalobkyně na skyboxovém patře. 13. Závěrem žalovaný upozornil na to, že extenzivní výklad po