1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

16 A 60/2020- 42 - text  10 16 A 60/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: D. B., narozena „X“, státní příslušnost Ukrajina, bytem „X“, zastoupena Mgr. Oksanou Rizak, advokátkou, sídlem 28. pluku 128/12, 101 00 Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č. j. MV-46967-4/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2020, č. j. MV-46967-4/SO-2020, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 1. 2020, č. j. OAM-58461-24/ZM-2019 (č. j. MV-16954/OAM-2020), kterým byla zamítnuta její žádost o vydání zaměstnanecké karty, a to jednak podle § 46 odst. 6 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť nesplňuje podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. c) bod 3 téhož zákona, a jednak podle § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán prvního stupně tedy zamítl žádost žalobkyně ze dvou důvodů, když jednak shledal, že žalobkyně nemá odbornou způsobilost k výkonu požadovaného zaměstnání, protože žalobkyně nesplňuje podmínky pro výkon regulovaného povolání zdravotnického asistenta/praktické sestry, a druhým důvodem byl zjištěný výkon nelegální práce žalobkyní. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě popisovala průběh správního řízení s tím, že v žádosti o vydání zaměstnanecké karty uvedla, že žádá o vydání zaměstnanecké karty za účelem zaměstnání na pracovní pozici „asistent zubního lékaře“. V průběhu řízení doložila osvědčení o získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v oboru „zubní instrumentářka“. Zaměstnavatel žalobkyně pochybil, když zadal chybně volné pracovní místo v profesi „zdravotničtí asistenti“. Zaměstnavatel nabyl dojem, že tento pojem „zdravotničtí asistenti“ zahrnuje i výkon zaměstnání na pozici „zubní instrumentářka“. Toto pochybení zaměstnavatel žalobkyně odstranil tím, že nahlásil do příslušné evidence volné pracovní místo v profesi „zubní instrumentářka“ a správnímu orgánu prvního stupně žalobkyně sdělila dne 10. 2. 2020, v rámci lhůty pro podání odvolání, číslo volného pracovního místa 17 475 640 766 a předložila dodatek k pracovní smlouvě uzavřený dne 5. 2. 2020, kdy prostřednictvím tohoto dodatku byla opravena a změněna část pracovní smlouvy předložené při podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, a to část týkající se pracovního zařazení žalobkyně. Žalovaný dle názoru žalobkyně nesprávně zjistil skutkový stav věci, když v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nepředložila listiny potřebné pro splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty. Podání se má posuzovat vždy podle obsahu, a nikoliv podle údajů uvedených v samotné formulářové žádosti. Žalobkyně předložila doklad o vzdělání na pracovní pozici zubní instrumentářka a následně v odvolací lhůtě ihned poté, co to bylo objektivně možné, doložila i volné pracovní místo na tento druh pracovního zařazení a i dodatek k právnímu titulu výkonu závislé činnosti. Takto opravila pochybení při vyplnění žádosti (formuláře) v části pracovní pozice a doložila správnímu orgánu prvního stupně v rámci možnosti autoremedury veškeré požadované náležitosti pro vydání zaměstnanecké karty na pracovní pozici zubní instrumentářka. 3. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesprávně posoudil koncentraci řízení a neposoudil při vydání rozhodnutí podklady, které žalobkyně doručila spolu s odvoláním v odvolací lhůtě, a to dodatek k pracovní smlouvě a číslo volného pracovního místa na pracovní pozici zubní instrumentářka, kterými žalobkyně doplnila dříve poskytnutý doklad o vzdělání v tomto oboru. Správní orgán prvního stupně vydal zamítavé rozhodnutí dne 31. 1. 2020, dodatek k pracovní smlouvě a volné pracovní místo v profesi zubní instrumentářka žalobkyně nemohla předložit dříve, než spolu s odvoláním, neboť uzavření dodatku k pracovní smlouvě je úkonem, který je oboustranný a nezáleží pouze na vůli žalobkyně, proto žalobkyně předložila dodatek k pracovní smlouvě ihned poté, co byl dodatek uzavřen oběma smluvními strany a volné pracovní místo bylo ze strany zaměstnavatele připravené pro obsazení cizincem, tedy po 30 dnech od uveřejnění. Žalobkyně má s ohledem na výše uvedené za to, že závěr správního orgánu prvního stupně a žalovaného o tom, že žalobkyně nedoložila doklad o získání odborné způsobilosti podle § 21b zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nelékařských zdravotnických povoláních“), je chybný. Žalobkyně prokázala, že má požadovanou odbornou způsobilost k výkonu povolání zubní instrumentářky a svoji žádost doplnila včas v souladu s podmínkou koncentrace řízení ve smyslu § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 4. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesprávně posoudil porušení jejího práva na spravedlivý proces, ke kterému došlo ze strany správního orgánu prvního stupně. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala prostřednictvím datové schránky správnímu orgánu prvního stupně procesní plnou moc k zastupování žalobkyně dne 22. 1. 2020. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že teprve dne 27. 1. 2020 došlo k náhradnímu doručení výzvy k seznámení se s poklady pro vydání rozhodnutí žalobkyni formou fikce dle § 24 odst. 1 správního řádu. Žalobkyně má za to, že správní orgán prvního stupně měl informovat právní zástupkyni žalobkyně poté, co obdržel procesní plnou moc dne 22. 1. 2020, o možnosti seznámení se s podklady, a tak by bylo zajištěno právo žalobkyně na spravedlivý proces, zejména na právní pomoc, neboť žalobkyně je laikem v oboru práva. Žalovaný postup správního orgánu aproboval, s čímž žalobkyně nesouhlasí. 5. K správními orgány zjištěnému výkonu nelegální práce žalobkyní v období od 1. 7. 2019 do 22. 10. 2019 žalobkyně namítala, že k tomuto pochybení došlo v důsledku nedbalosti žalobkyně a jejího zaměstnavatele, kdy si nebyli vědomi podmínek pro výkon zaměstnání cizincem a byli v domnění, že žalobkyně vykonává závislou činnost legálně. Důkazem toho, že žalobkyně a její zaměstnavatel neměli v úmyslu, aby žalobkyně vykonávala nelegální práci a výkon práce žalobkyně nijak neskrývali, je i skutečnost, že zaměstnavatel odváděl zákonem stanovené povinné platby na sociální pojištění apod. Předmětné pochybení žalobkyně a její zaměstnavatel ihned odstranili, a to tak, že zažádali příslušný úřad práce o vydání pracovního povolení. Dne 11. 2. 2020 bylo vydané povolení k zaměstnání na pracovní pozici zubní instrumentářka s platnosti do 9. 5. 2020, které bylo prodlouženo a žalobkyně pracuje k datu sepisu žaloby (27. 5. 2020) jako zubní instrumentářka. Dle žalobkyně nevznikl škodlivý následek a žalobkyně se zaměstnavatelem ihned napravili protiprávní stav. 6. Žalobkyně nesouhlasí s tím, jak se žalovaný v rozhodnutí vypořádal s námitkou nepřiměřenosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně uvedla v odvolání okolnosti a důvody, proč považuje rozhodnutí o zamítnutí žádosti za nepřiměřené. Navíc nepřiměřenost rozhodnutí je zřejmá ze skutkových okolností věci, které byly zřejmé jak správnímu orgánu prvního stupně, tak i žalovanému, kdy z evidence dostupné žalovanému je zřejmě, že žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí pobývá na území České republiky již od roku 2018, nejdříve na základě dlouhodobého víza a pak od 1. 1. 2019 na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobkyně za tuto dlouhou dobu studovala na území České republiky a dále od února 2020 je řádně zaměstnána a na území má vybudované významné soukromé a sociální vazby a má zde jediný zdroj svých příjmů. Žalobkyně má na území druha a má zde své přátele, se kterými tráví volný čas. Žalobkyně i v zaměstnání prokázala svou odbornou připravenost jako zubní instrumentářka a dále se připravuje i na složení odborných zkoušek v oboru stomatologie. Zamítnutí žádosti o dlouhodobý pobyt považuje žalobkyně za nepřiměřené i z toho důvodu, že se jednalo o neúmyslný výkon nelegální práce po krátkou dobu, žádné škodlivé následky nevznikly, a byla zjednána náprava podáním žádosti o pracovní povolení pro žalobkyni. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na své rozhodnutí i na rozhodnutí správního orgánu pr