9 As 33/2012 — Nejvyšší správní soud

16 A 63/2021- 59 - text  7 16 A 63/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: J. F., narozena X, bytem X, zastoupena JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupen JUDr. Danielem Volákem, advokátem, sídlem Jiráskova 413, 436 01 Litvínov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j. KUUK/082199/2021, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 1. 7. 2021, č. j. KUUK/082199/2021, a rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 19. 5. 2021, č. j. MDC/54703/2021, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j. KUUK/082199/2021, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Děčín (dále jen „magistrát“) ze dne 19. 5. 2021, č. j. MDC/54703/2021. Tímto rozhodnutím magistrát v souladu s § 110 písm. a) a § 112 písm. c) ve spojení s § 129 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) uložil žalobkyni donucovací pokutu 30 000 Kč za účelem vynucení splnění nepeněžité povinnosti uložené rozhodnutím magistrátu ze dne 8. 7. 2020, č. j. MDC/73129/2020, kterým bylo žalobkyni nařízeno zvláštní opatření ve věci odebrání týraných psů a jejich umístění do náhradní péče tak, aby došlo ke snížení počtu chovaných zvířat na maximální počet tří jedinců a bylo zabráněno jejich dalšímu množení. Žaloba 2. Žalobkyně uvedla ve své žalobě, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci, když vycházel pouze z neobjektivního posouzení týrání psů ze strany MVDr. M., nepřipustil výslech veterináře MVDr. D. N., který nejlépe zná prostředí, v jakém jsou psi chováni, a jejich zdravotní stav, a může dosvědčit, že je žalobkyní o psy řádně pečováno a že k žádnému týrání zvířat nedochází a nedocházelo. Není pravdivý závěr správních orgánů, že žalobkyně nevytvořila pro psy přiměřené podmínky pro zachování jejich fyziologických funkcí a biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení a poškození zdraví zvířat. Psi mají k dispozici celý rodinný dům, zahradu a dvorek s terasou. Žalovaný dospěl dle žalobkyně k nesprávnému závěru, že musí vycházet pouze z protokolů Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Ústecký kraj (dále jen „KVSU“), přičemž jiné důkazy jsou podle něj irelevantní. Na základě výhrad KVSU žalobkyně změnila chovatelské zařízení pro psy (klece), kde jsou umístěny misky s vodou a misky se žrádlem, přičemž klece jsou prostorné, a psi tak mají dostatek soukromí. Skutečnost, že nezákonným správním rozhodnutím byla poškozena osobnost žalobkyně a byly zničeny její celoživotní zásluhy ohledně chovu plemene pražský krysařík, správní orgány nezajímá, a nezabývají se tak závažným nařčením žalobkyně z týrání psů ani ochranou její osobnosti. Žalobkyně navrhovala, aby vše posoudil nezávislý soudní znalec, což však bylo odmítnuto. Správní orgány dle žalobkyně nerozhodovaly objektivně a překročily své pravomoci. 3. Žalobkyně upozornila, že magistrát v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že v říjnu 2020 bylo v chovu žalobkyně zjištěno 11 zvířat a že ke dni 4. 11. 2020 žalobkyně měla 8 fen a 2 psy. Rozhodnutím magistrátu ze dne 8. 7. 2020, č. j. MDC/73129/2020, bylo vydáno zvláštní opatření, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyni se odebírají týraná zvířata, a to cca 30 kusů. Jestliže se stav psů snížil, nelze dle žalobkyně za exekuční titul brát zmíněné rozhodnutí magistrátu ohledně odebrání cca 30 kusů zvířat. 4. Žalobkyně dále namítala, že rozhodnutí magistrátu není rozhodnutím o zahájení exekuce, když nebyl vydán exekuční příkaz, na základě kterého by byla uložena donucovací pokuta 30 000 Kč. Úkony magistrátu dle žalobkyně odporují § 110 a § 112 písm. c) správního řádu. Žalobkyně podala návrh na zastavení exekuce, na což magistrát odpověděl dopisem ze dne 28. 4. 2021, že ještě nedošlo k zahájení exekuce a návrh na zastavení exekuce je tak předčasný. Následně však magistrát tvrdil, že je exekuce nařízena. Žalobkyně proto považuje rozhodnutí magistrátu za zmatečná a nesrozumitelná. 5. S ohledem na v žalobě uvedené vady správního řízení, které se týkaly i rozhodnutí magistrátu, požadovala žalobkyně, aby bylo zrušeno nejen napadené rozhodnutí žalovaného, nýbrž i prvostupňové rozhodnutí magistrátu. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. Žalovaný upozornil, že žalobkyně v článku II. žaloby polemizuje se závěrem žalovaného, že jsou zvířata žalobkyně týrána. Tato argumentace žalobkyně je totožná s její argumentací ve věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 16 A 38/2021. Žalovaný předestírá, že nyní posuzovaná věc není vedena ohledně týrání zvířat jako takového. Předmětem napadeného rozhodnutí je uložená donucovací pokuta, kterou má být vynuceno splnění nepeněžité povinnosti, kterou magistrát žalobkyni uložil. Dle žalovaného tak otázka posuzování týrání zvířat není v této věci relevantní. 7. Žalovaný se přesto ve svém vyjádření zabýval otázkou týrání zvířat, přičemž konstatoval, že ze zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“) a ze správního řádu plyne, že v případě, kdy příslušný orgán veterinární správy v odborném vyjádření konstatuje, že došlo k týrání zvířat, musí být toto jeho vyjádření správním orgánem respektováno a jde o stanovisko závazné. Magistrát ani žalovaný nemají pravomoc takové odborné stanovisko zpochybnit a rozhodnout diametrálně odlišně, tedy že k týrání zvířat nedošlo. 8. Žalovaný upozornil, že na úseku zákona na ochranu zvířat kontrolu vykonávají pověření inspektoři krajských veterinárních stanic s odpovídající nejvyšší možnou kvalifikací, přičemž pouze tito úřední veterinární lékaři, potažmo krajská veterinární stanice jsou oprávněni ve správním řízení určit, zda k týrání zvířat dochází, či nikoliv. Názor komerčního veterináře není v daném řízení závazný a není možné takový názor považovat za nadřazený názoru úředního veterinárního lékaře. Nadto v případě komerčního veterináře nejde o názor nestranný, neboť tento veterinář je vázán na objednatele. 9. Dle žalovaného se žalobkyně opakovaně snaží zpochybnit kompetentnost a nepodjatost MVDr. M.; touto otázkou se však podrobně zabýval ústřední ředitel Státní veterinární správy MVDr. Z. S. v rozhodnutí ze dne 23. 6. 2021, č. j. SVS/2021/069697-G. 10. Důkaz fotodokumentací přiloženou k žalobě považuje žalovaný za irelevantní, neboť tento důkaz není blíže specifikován. Posouzení věci soudem 11. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný sdělil soudu, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání, a žalobkyně nesdělila ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, ačkoliv byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 12. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 13. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 14. Soud zjistil z obsahu správního spisu, že rozhodnutím magistrátu ze dne 8. 7. 2020, č. j. MDC/73129/2020, které nabylo právní moci dne 2. 9. 2020, bylo žalobkyni nařízeno zvláštní opatření – odebrání týraných psů a jejich umístění do náhradní péče tak, aby došlo ke snížení počtu chovaných zvířat na maximální počet tří jedinců a bylo zabráněno jejich dalšímu množení. Dle uve