1 Afs 25/2004 — Nejvyšší správní soud

16 A 74/2021- 44 - text  9 16 A 74/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: R. V., narozen X, bytem X, zastoupen Mgr. Martinou Knickou, advokátkou, sídlem Tyršova 1434/4, 405 02 Děčín, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2021, č. j. KUUK/068977/2021, sp. zn. KUUK/058443/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 30. 6. 2021, č. j. KUUK/068977/2021, sp. zn. KUUK/058443/2021, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rumburk, stavebního úřadu, (dále jen „stavební úřad“) ze dne 17. 3. 2021, č. j. OSÚ/9957-21/novm OSÚ/3434-2018. Tímto rozhodnutím bylo žalobci jakožto vlastníkovi stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) nařízeno odstranění stavby „Stavba pro uskladnění zahradní techniky“ umístěné na pozemku parc. č. X v k. ú. X (dále jen „stavba“). Žalobce se v žalobě domáhal také toho, aby soud zrušil též rozhodnutí stavebního úřadu a žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce popsal, že stavba původně byla prodejním stánkem, nyní slouží jako zázemí k umožnění zemědělských činností (chov koz a ovcí). Na pozemku je umístěna již cca od roku 1992; pouze byla na pokyn obecního úřadu v Krásné Lípě přesunuta dále od silnice. Žalobce opakovaně žádal o její dodatečné povolení, přičemž poslední jeho žádost nebyla dosud vyřízena. Domnívá se proto, že vydaná rozhodnutí byla vydána v rozporu s právními předpisy ukládajícími správnímu orgánu na základě žádosti o dodatečné povolení stavby buď přerušit řízení dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, nebo tuto žádost formou usnesení a s řádným odůvodněním odmítnout. Z tohoto důvodu podal odvolání, ve kterém poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 230/2015-34, jakož i na další související soudní praxi, a odůvodnil, proč podle něj není přípustné, aby podání žádosti o dodatečné povolení stavby – byť opakované – bylo zcela opomenuto, a aby bez řádného procesního vyřízení této žádosti stavební úřad nařídil odstranění stavby. 3. Žalovaný tuto námitku odmítl s tím, že v době podání žádosti nebylo ještě pravomocně rozhodnuto o žádosti předchozí. Žalobce má za to, že tato skutečnost nemění nic na tom, že o žádosti o dodatečné povolení stavby bylo třeba rozhodnout, a že bez řádného rozhodnutí o této žádosti nebylo možno pokračovat v řízení o odstranění stavby dle § 129 stavebního zákona. Není podle něj důvod, proč by tato žádost neměla být „předběžnou otázkou v řízení o odstranění stavby“, jak se uvádí v napadeném rozhodnutí, respektive proč by se na tuto žádost neměl vztahovat postup daný § 129 stavebního zákona. Nesouhlasí proto s tím, že nebylo nutné pro podanou žádost znovu přerušit řízení o odstranění stavby. 4. V podaném odvolání žalobce dále poukázal na vadu spočívající v chybějícím věcném posouzení jeho žádosti. Trvá na tom, že takový postup je možný pouze v případě „účelového a záměrně obstrukčního jednání“, což není jeho případ, neboť jeho žádost byla opřena o reálnou změnu. Rovněž tato námitka, a tedy i podstatná vada rozhodnutí stavebního úřadu, nebyla dostatečně zohledněna, což přispělo k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce se v této souvislosti důrazně ohrazuje proti tomu, že by došlo pouze ke změně v pojmenování stavby. Žalobce naopak přehodnotil právě funkci a účel využití, což pochopitelně doplnil i změnou názvu. 5. Žalobce se dále domníval, že byla chybně posouzena jeho námitka uvedená v bodu IV odvolání, ve kterém poukázal na skutečnost, že dle § 132 a § 133 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tedy dle zákona účinného v době umístění stavby, byl subjektem odpovědným za evidenci a archivaci dokumentů příslušný stavební úřad a místně příslušná obec. Není tedy namístě, aby byl žalobce sankcionován za nedodržení těchto povinností uložených teprve současným zákonem, k čemuž žalobce odkázal na § 129 stavebního zákona (i s ohledem na odvolání žalobce a vydaná rozhodnutí myšlen zřejmě § 125 tohoto zákona – pozn. soudu). Žalobce proto trval na tom, že jsou to orgány územního plánování a stavební úřady, na něž byla touto právní úpravou přenesena odpovědnost za archivaci těchto dokumentů, nikoliv vlastník stavby. Přenosem odpovědnosti za archivaci dokumentů na žalobce by došlo k nezákonnému postupu spočívajícímu v uložení povinnosti dle § 129 (myšlen opět zřejmě § 125 tohoto zákona – pozn. soudu) stavebního zákona na dobu předcházející účinnosti tohoto zákona, a tedy i k pravé retroaktivitě a porušení práv garantovaných Listinou základních práv a svobod. 6. Rozhodnutí je podle žalobce vadné i skutkově, když se odvolává na mapu z roku 2003 na webových stránkách www.mapy.cz. Stavba je i na tomto leteckém snímku z roku 2003 zachycena, tehdy ale měla plochou černou střechu, a vzhledem ke stínu a nízké možnosti přiblížení není tak dobře zřetelná. Žalobce proto jako důkaz navrhl provedení dokazování obrázkem mapy z webové stránky www.mapy.cz s vyznačeným místem a výslechem svědků J. H., O. H. a A. V. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí. Po rekapitulaci řízení o dodatečném povolení stavby, kdy žalobce měl podat celkem pět žádostí, a řízení o odstranění stavby žalovaný uvedl, že ve věci odstranění stavby stavební úřad s ohledem na znění § 129 stavebního zákona v napadeném rozhodnutí vycházel z toho, že existuje pravomocné rozhodnutí o tom, že stavba nebyla dodatečně povolena. Žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby totiž byly opakovaně a pravomocně zamítnuty s odkazem na negativní závazné stanovisko orgánu územního plánování. Pátá žádost o dodatečné povolení stavby přitom byla podána již dne 22. 12. 2020, a to ačkoli o čtvrté žádosti o dodatečné povolení stavby v té době dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Stavební úřad řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona na základě páté žádosti nepřerušil, neboť v té době již z důvodu podání čtvrté žádosti přerušeno bylo. Řízení o páté žádosti, která byla doložena týmiž podklady jako žádosti předešlé, navíc stavební úřad shledal být obstrukční, a řízení o ní proto zastavil, proti čemuž se žalobce neodvolal. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 5. 2021, tedy před vydáním napadeného rozhodnutí. 8. Žalobcem tvrzená vada spočívající v chybějícím věcném posouzení jeho žádosti podle žalovaného směřuje do řízení o dodatečném povolení stavby. Žalovaný dodal, že stavba podle provedené kontrolní prohlídky sloužila k uskladnění zahradní techniky, a svým využitím tak nesplňovala požadavky funkční plochy stanovené územním plánem obce Doubice. Tento nesoulad nelze zhojit pouhou změnou názvu stavby, jak bylo provedeno v páté žádosti o dodatečné povolení stavby. Z vyjádření Městského úřadu Krásná Lípa a Obecního úřadu Doubice stavební úřad zjistil, že se v jejich archivu nenachází žádné dokumenty, které by svědčily o povolení umístění prodejního stánku. Podkladem pro rozhodnutí byla právě tato skutečnost. Nahlédnutím do mapy z roku 2003 se žalovaný pouze nad rámec potřebného rozsahu informoval o stavu pozemku v roce 2003. Replika žalobce 9. Žalobce v replice ze dne 22. 11. 2021 zopakoval své argumenty již uvedené v žalobě. Dodal, že žalovaný podle něj ve svém vyjádření k žalobě fakticky přiznal nesprávnost posouzení mapového snímku. Nově dále uvedl, že stavba byla dlouhodobě užívána v dobré víře v to, že je řádně ohlášena. Žalobce neměl důvod se domnívat, že je v rozporu s územním plánováním, neboť existovala a byla příslušnými úřady akceptována ještě před vypracováním územního plánu obce Doubice. Nyní stavba slouží jen svému účelu souladnému s územním plánováním (zemědělské využití), a jak je zjevné z žádostí o dodatečné povolení stavby, je v souladu rovněž s ostatními požadavky na stavby umisťované v tomto území. Ve stavbě je umístěno nářadí (pila, sekačka, křovinořez, sekery, lopaty, kolečka, rýče, kůly a dráty a pomůcky pro účely ohrad a zabezpečení ohrad atd.). Dotčené orgány proti stávající stavbě v její současné podobě nemají žádných připomínek. Žalobce dále popsal následky, které by odstranění stavby podle něj mělo. Uzavřel, že stavba byla umístěna před vydáním územního plánu a na základě ohlášení příslušnému úřadu. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní