1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

40 A 5/2021- 53 - text  24 40 A 5/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci navrhovatel: J. Č., narozený X, bytem X, proti odpůrci: Obec Malečov, sídlem Malečov 36, 403 27 Malečov, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy „Územní plán Malečov“ vydaného dne 9. 12. 2020 Zastupitelstvem obce Malečov, takto: I. Opatření obecné povahy „Územní plán Malečov“ vydané dne 9. 12. 2020 Zastupitelstvem obce Malečov se v rozsahu vymezujícím v grafické i textové části využití plochy PZ.3-izolační zeleň veřejně přístupná ve vztahu k pozemku parcelní č. XA v katastrálním území X pro vadu řízení zrušuje dnem nabytí právní moci tohoto rozsudku. II. Opatření obecné povahy „Územní plán Malečov“ vydané dne 9. 12. 2020 Zastupitelstvem obce Malečov se v rozsahu vymezujícím v grafické i textové části k části pozemkové parcely č. XB v katastrálním území X, na které je vymezeno využití plochy NZ.2 – zemědělská/trvalý travní porost, pro vadu řízení zrušuje dnem nabytí právní moci tohoto rozsudku. III. Ve zbývající části návrhových bodů se návrh zamítá. IV. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 5 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Navrhovatel se v zákonné lhůtě podaným návrhem domáhal zrušení části opatření obecné povahy vydaného dne 9. 12. 2020 - „Územního plánu obce Malečov“, účinného dnem 26. 12. 2020 (dále jen „ÚP Malečov“), týkající se vymezení pozemků p. č. XC a p. č. XD v k. ú. X jako plochy NZ. 2 – plocha zemědělská/trvalý travní porost, která zároveň nebyla zahrnuta do zastavěného území a vymezení plochy pozemku p. č. XA jako PV.3 – izolační zeleň veřejně přístupná. 2. Současně navrhovatel požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. Návrh 3. Navrhovatel předně uvedl, že je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území X (dále jen „k. ú. X“), a to pozemku p. č. XE, jehož součástí je stavba rodinného domu X č. p. XF, a k němu náležícího pozemku p. č. XG (zahrada), pozemku p. č. XH (zastavěná plocha, s využitím jiná stavba bez č. p./č. e.), pozemku p. č. XB (trvalý travní porost) a p. č. XI (zast. plocha, s využitím jiná stavba bez č. p./č. e.). Navrhovatel uvedl, že je rovněž vlastníkem pozemku p. č. XA (ostatní plocha, se způsobem využití neplodná půda) a pozemku p. č. XJ (trvalý travní porost) v k. ú. X. 4. Navrhovatel zdůraznil, že v průběhu celého procesu pořizování nového ÚP Malečov, včetně veřejného projednávání a opakovaných projednávání ÚP Malečov, uplatňoval své námitky a připomínky, jimž odpůrkyně nevyhověla, když přitom nepostupovala zákonem předepsaným způsobem. Navrhovatel trval na důvodnosti svých námitek. 5. První námitka odpůrce se týkala postupu při stanovení hranice zastavěného území v návrhu ÚP Malečov, který navrhovatel považoval za rozporný s § 58 odst. 2 a § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Navrhovatel uvedl, že odpůrkyně nevyhověla jeho námitce, aby „na výkrese č. 1 - základní členění území i v dalších výkresech ÚP Malečov byla čára hranice zastavěného území pro sídlo X vedena vně po hranici pozemků p. č. XD a XC v k. ú X, které podle odpůrce společně s pozemky p. č. XK, XL, XE, XD a XM v k. ú. X tvoří s obytnou budovou RD č. p. XF jako stavbou hlavní, souvislý celek nemovitostí jednoho vlastníka pod společným oplocením na vnější hranici těchto parcel, tedy v souladu s § 58 odst. 2 a § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona se jedná o zastavěný stavební pozemek v zastavěném území“ (dále též jako „první námitka“). 6. V souvislosti se shora uvedenou první námitkou navrhovatel v podaném návrhu namítal, že napadené opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, resp. že nevyhovuje zákonným požadavků na odůvodnění a není tedy přezkoumatelné. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyšší správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136 a ze dne 30. 6. 2011, č. j. 4 Ao 4/2011-59 7. Dále uvedl, že odpůrkyně v odůvodnění napadeného opatření, resp. v odůvodnění rozhodnutí o první námitce navrhovatele při posuzování charakteru výše specifikovaných pozemků p. č. XD a p. č. XC v k. ú. X (nyní po revizi údajů v katastru nemovitostí se jedná o pozemek p. č. XB) oproti § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona postupovala rozporuplně a s naprostou libovůlí. Odpůrkyně sice správně vycházela z § 58 odst. 2 stavebního zákona, ale pojem zastavěné stavební pozemky si definovala podle svého, aniž by se beze zbytku vypořádala s definicí tohoto pojmu upravenou v § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Navrhovatel byl přesvědčen, že odpůrkyně byla povinna vyhodnotit každý jednotlivý pozemek vyjmenovaný v jeho první námitce, a to i jako jejich jednotný a nedělitelný celek z toho hlediska, zda splňuje podmínky stanovené v citovaném ustanovení, tedy zda se jedná o zastavěný stavební pozemek, který musí být zahrnut do zastavěného území. Odpůrkyně však § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona zcela pominula a pozemky navrhovatele s definicí zastavěného stavebního pozemku uvedenou ve zmíněném ustanovení stavebního zákona neporovnala. S ohledem na to navrhovatel namítal, že závěr odpůrkyně, že pozemky p. č. XC a p. č. XD v k. ú. X (dále jen „pozemek p. č. XC a p. č. XD“) nemohou být zahrnuty do zastavěného území, nemá dostatečnou oporu v odůvodnění, neboť odpůrkyně tyto pozemky vyhodnotila v rozporu s § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. 8. Navrhovatel si byl vědom, že skutečnost, zda budou pozemky v jeho vlastnictví považovány za zastavěný stavební pozemek, je na úvaze odpůrkyně. Úvahu odpůrkyně učiněnou v odůvodnění ÚP Malečov však navrhovatel považoval za svévolnou a rozporuplnou, což podporovalo jeho závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného opatření obecné povahy v části týkající se pozemků ve vlastnictví navrhovatele. 9. Pro úplnost navrhovatel ve vztahu k jeho první námitce podotkl, že již z předběžných kontaktů se zpracovatelem ÚP Malečov, seznal, že se zpracovatel ÚP ani odpůrcem pověřená externí osoba v otázkách stanovení zastavěného území obce neorientují. 10. Druhá námitka odpůrce, uplatněná v průběhu projednávání návrhu napadeného opatření obecné povahy, se týkala rozporného vymezení plochy s rozdílným způsobem využití na části pozemků p. č. XC a XD jako plochy NZ2 – plocha zemědělská/trvalý travní porost, a to pro rozpor s dosavadním faktickým způsobem užívání těchto pozemků. Navrhovatel požadoval, aby odpůrkyně „shodně s dosavadním faktickým způsobem užívání pozemků p. č. XC a XD v k.ú. X jako zahrady k RD č. p. XF navrhovatele a zejména s ohledem na skutečnost, že tyto pozemky se dle ust. § 58 odst. 2 a § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona č. 183/2006 Sb. nachází plně v hranicích zastavěného stavebního pozemku – viz. souvislost s námitkou č. 1 – byla také celá plocha uvedených pozemků, které společně s pozemky parc. č. XK, XL, XE a XM v k.ú. X tvoří jednotný souvislý celek s obytnou budovou č. p. XF pod souvislým společným oplocením na vnější hranici těchto parcel v ÚP vymezena jako stávající plocha s účelem využití ZN – zeleň soukromých zahrad.“ (dále jen „druhá námitka“). 11. Navrhovatel rovněž v souvislosti s druhou námitkou měl za to, že odpůrkyně k jejímu vypořádání přistoupila svévolně, aniž by jí uvedené, značně rozporuplné a skutečnostmi nepodložené závěry, podložila ověřenými fakty a konkrétními ustanoveními zákona. Navrhovatel byl přesvědčen, že vypořádaní jeho druhé námitky v odůvodnění opatření obecné povahy je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost. Uvedené navrhovatel dokládal citací z odůvodnění napadeného opatření obecné povahy vztahující se k vypořádání jeho druhé námitky. 12. Navrhovatel zdůraznil, že odpůrkyně vypořádání jeho druhé námitky opírá především o odůvodnění jeho první námitky, které ovšem navrhovatel považuje za nepřezkoumatelné. Odpůrkyně podle navrhovatele zabíhá do úvah, které ze zákona přísluší posuzovat jiným orgánům, a právní předpisy interpretuje po svém. Odpůrkyně např. polemizovala nad legálním původem oplocení pozemků navrhovatele a rovněž u stavby rozvodů zemního kolektoru k vytápění rodinného domu navrhovatele. Navrhovatel byl přesvědčen, že odpůrkyně není nadána pravomocí ke zkoumání takovýchto otázek. Navíc přímo u odpůrkyně jsou založeny veškeré listiny prokazující legálnost všech jí zpochybňovaných staveb. Právě tyto listiny posloužily v tomto roce navrhovateli k získání potvrzení stavebního úřadu Magistrátu města Ústí nad Labem o existenci staveb a předmětné stavby jsou již zaneseny v katastru nemovitostí (dále jen „KN“). U odpůrkyně se nachází i listiny, které dokumentují osud dnes již prokazatelně zastavěných stavebních pozemků, a to v celém období od roku 1978. Naposledy v listinné podobě tuto dokumentaci předal navrhovatel odpůrkyni a Správě CHKO České středohoří jako podklad pro pořízení napadeného opatření obecného povahy. Právě na zá