3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

59 A 9/2022- 110 - text 11 59 A 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 za účasti: I) Statutární město Liberec sídlem nám. Dr. E. Beneše 1/1, Liberec 1 II) X X zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Kafkou sídlem Pražská 4, Liberec III) X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Kafkou sídlem Pražská 4, Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2022, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 31. 1. 2022, č. j. X, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včasně podanou žalobou domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zčásti změněno, ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru dopravy (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 2. 12. 2020, č. j. X, a odvolání žalobce zamítnuto. Uvedeným rozhodnutím silniční správní úřad zamítnul žalobcovu žádost o omezení obecného užívání účelové komunikace na pozemku p. č. X v k. ú. X, které mělo spočívat v zřízení nových parkovacích míst na pozemní komunikaci a jejich pozdějšímu pozemkovému oddělení za účelem prodeje. Změna prvostupňového rozhodnutí ze strany žalovaného spočívala v doplnění § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, do výroku rozhodnutí. 2. V rozhodnutí ze dne 2. 12. 2020 silniční správní úřad nepřijal uvedení stání vozidel na dotčené komunikaci do souladu s dopravními předpisy jako oprávněný důvod vlastníka účelové komunikace, neboť k dosažení tohoto účelu není nutný zásah do práva na obecné užívání účelové komunikace. Odkázal na § 77 a § 76 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), a uvedl, že požadovaného stavu lze docílit schválením užití příslušného svislého dopravního značení, např. značkou Parkoviště podélné stání a vodorovným dopravním značením V 10a. Odmítnul námitky společenství vlastníků týkající se umístění dopravní značky IZ 5a Obytná zóna na účelové komunikaci a rovněž poukazy na chyby v dokumentaci vypracované x, ze které vycházel, protože šlo o návrh dopravního řešení autorizovaného projektanta, a žádný z účastníků nepředložil oponentní posudek. Dodal, že jednopruhové uspořádání provozu je podle normy ČSN 736110 možné a v Liberci bylo takové uspořádání schváleno i na frekventovanějších místních komunikacích. Uznal částečně námitky týkající se napojení účelové komunikace na místní komunikaci a místa pro otáčení vozidel na účelové komunikaci, která je slepou. Dále odmítnul námitky týkající se ohrožení požární bezpečnosti objektů napojených na účelovou komunikaci. Také námitku Statutárního města Liberec týkající se provádění zimní údržby silniční správní úřad nepřijal. Pokud šlo o zřízení parkovacích míst, následné geometrické oddělení a prodej pozemků jednotlivým uživatelům, silniční správní úřad uvedl, že nelze přijmout námitku společenství vlastníků, že příjem z prodeje majetku není oprávněným zájmem jeho vlastníka. Přesto konstatoval, že povolení omezení na základě takového zájmu vlastníka komunikace není možné, neboť takovým rozhodnutím by překročil své zákonné zmocnění orgánu státní moci. Institut omezení obecného užívání účelové komunikace není určen k zániku účelové komunikace na oddělených částech pozemku účelové komunikace. Oddělením a prodejem by vznikly samostatné komunikace, které již nebudou se zbylou částí tvořit logický celek ve vztahu k dopravnímu účelu, nebudou připojovat nebo spojovat nemovitosti a charakter účelové komunikace si podrží pouze zbylá část pozemku, tudíž se naplní důvody pro zánik účelové komunikace dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Protože silniční správní úřad neshledal ani jeden z důvodů vlastníka účelové komunikace způsobilým k vydání povolení na omezení obecného užívání účelové komunikace, žádost zamítl. 3. Žalovaným bylo prvostupňové rozhodnutí částečně změněno shora popsaným způsobem. Po shrnutí právní úpravy a zásad, které se uplatní při rozhodování o žádosti vlastníka účelové komunikace o omezení nebo úpravu obecného užívání, žalovaný konstatoval, že požadovanou formou omezení, tedy zřízením 9 parkovacích míst umístěním navrhovaného dopravního značení by došlo k zúžení účelové komunikace na 4,5 m. Přitom jde o obslužnou pozemní komunikaci zajišťující přístup k rodinným domům a bytovým domům, slepou, obousměrnou, s jedním jízdním pruhem pro každý směr, takto byla stavba komunikace realizována, a zúžení by výražně ztížilo dopravní obsluhu objektů. Podle normy ČSN 736110 vyplývá, že šířka obousměrné komunikace může být minimálně 5,5 m, při šířce jízdního pruhu 2,75 m, přičemž v případě realizovaného omezení obecného užívání by tyto parametry komunikace nesplňovala. Dalším problémem jsou nedostatečné rozhledové poměry a nedostatečné obalové křivky při vyjíždění vozidel na předmětnou komunikaci z míst mimo ni od přilehlé zástavby, dají se proto předpokládat dopravní kolize či dopravní kongesce. Tyto důvody tedy svědčí v neprospěch požadovaného omezení. Žalovaný hodnotil nezbytnost navrženého řešení, konstatoval, že omezení je zcela nepřiměřené ve vztahu k zájmům na zachování stávajícího veřejného přístupu, neboť jen tak může dotčená komunikace plnit svoji obslužnou funkci. Negativa jsou ve zjevném nepoměru se zájmem deklarovaným vlastníkem, tedy zájmem o nápravu protiprávního parkování a zvýšení počtu parkovacích míst, jehož lze dosáhnout i jinými prostředky. Žalovaný odkázal na výsledek poměřování důvodů tvrzených žalobcem pro omezení veřejného přístupu a důvodů uváděných uživateli komunikace z nutné komunikační potřeby popsaný prvoinstančním orgánem, se kterým se ztotožnil. K námitkám žalobce týkajícím se pravomoci silniční správního úřadu rozhodnout o požadovaném omezení žalovaný konstatoval, že rozhodnutí o navrženém omezení spadá do jeho pravomoci, v tomto směru odůvodnění prvostupňového rozhodnutí proto opravil. Dodal, že institut omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci neslouží k jejímu úplnému zániku. Návrh dopravního řešení Ing. Křenka podle žalovaného postrádá mj. popis toho, jak se autor vypořádal s technickými předpisy, pro jakou skupinu vozidel jsou parkovací místa počítána, zda jsou dodrženy normy ČSN 736056, ČSN 736110, nebyl znázorněn způsob najíždění vozidel na parkovací místa, na což upozornila již Policie ČR ve vyjádření ze dne 15. 10. 2020. Doplnění § 51 odst. 3 správního řádu do výroku rozhodnutí bylo možné učinit v odvolacím řízení, proto žalovaný přistoupil k částečné změně rozhodnutí a ve zbytku jej potvrdil. II. Žaloba 4. Žalobce popsal, že důvodem jeho žádosti bylo plánované zřízení parkovacích míst, včetně narovnání nynějšího nelegálního parkování, jejich geometrické oddělení a eventuální prodej, což by řešilo problém s nedostatkem parkování v dané ulici a okolí. Zřízení parkovacích míst, tím i vyřešení parkování v rozporu se značkou IZ 5a Obytná zóna je oprávněným zájmem žalobce jako vlastníka komunikace, ale i veřejným zájmem. K prokázání tvrzení, že na daném místě vozidla parkují, předložil žalobce soudu fotografie. Parkování v daném místě neohrožuje zdraví ani životy lidí a zvířat a je v souladu s přiloženým nákresem nového dopravního uspořádání komunikace od projektanta v oboru pozemní stavby Ing. Křenka, ke kterému vydala Policie ČR souhlasné stanovisko. 5. Žalovaný žalobcem uváděné důvody z hlediska naplnění podmínky § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neřešil, jeho zdůvodnění označil žalobce za nelogické. Šikana místních obyvatel udáváním na policii ani zatěžování policie a případné žádosti o opatření k zabránění parkování, natož je-li v místě dopravní značka IZ 5a Obytná zóna, nejsou k řešení situace vhodné a oprávněný zájem vlastníka neřeší. 6. Geometrické oddělení pozemků (parkovacích stání) a jejich následný prodej byl druhým důvodem žádosti. Aby katastrální úřad zapsal nové geometrické oddělení pozemků, je k tomu třeba kladné stanovisko odboru dopravy Magistrátu města Liberec, které je podmíněno vyhověním jeho žádosti o omezení obecného užívání účelové komunikace. Od toho se odvíjí negativní postoj některých obyvatel sousedních pozemků, kteří na komunikaci nelegálně mnoho let parkují, ačkoli to v řízení popírali. Tento důvod, tedy příjem z prodeje majetku, silniční správní úřad uznal jako oprávněný zájem vlastníka. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popisuje údajné problematické zúžení vozovky (jednopruhové uspořádání provozu), zatímco prvoinstanční úřad toto uspořádání vnímá jako bezproblémové a uvád