1 Afs 15/2009 — Nejvyšší správní soud

59 Af 1/2022- 58 - text 19 59 Af 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem sídlem Sluneční náměstí 14/2588, Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkumu shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 11. 2020, č. j. X. Uvedeným platebním výměrem správce daně vyměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2015 ve výši 1 842 345 Kč. 2. Vyhledávací činností správce daně zjistil, že v průběhu roku 2015 žalobce osobně vložil na bankovní účet společnosti X, v níž byl jednatelem a společníkem, hotovost v celkové částce 11 900 000 Kč. Po analýze pohybů na bankovních účtech žalobce a zohlednění příjmů, které žalobce v roce 2014 a 2015 obdržel od společnosti X jako zaměstnanec, vznikly správci daně pochybnosti o tom, zda příjmy žalobce v roce 2015 odpovídaly nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání. 3. Proto výzvou ze dne 28. 6. 2018 vydanou podle § 38x zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), správce daně vyzval žalobce, aby prokázal vznik a původ příjmů a dalších skutečností souvisejících s nárůstem jeho jmění v roce 2015. Nárůst jmění byl ve výzvě vyčíslen ve výši 14 484 694 Kč jako součet konečných zůstatků na běžných účtech žalobce a vkladů žalobce na účet společnosti X (konkrétně se jednalo o vklady hotovosti ze dne 2. 1. 2015 ve výši 1 800 000 Kč, ze dne 25. 3. 2015 ve výši 2 500 000 Kč, ze dne 16. 9. 2015 ve výši 1 600 000 Kč, ze dne 30. 10. 2015 ve výši 3 000 000 Kč a ze dne 13. 11. 2015 ve výši 3 000 000 Kč) a osobní spotřeby ve výši 937 321 Kč, při evidovaných příjmech ve výši 2 937 221 Kč, které byly tvořeny součtem počátků zůstatků na běžných účtech žalobce ve výši 2 203 446 Kč a připsanými příjmy v podobě mzdy ve výši 733 775 Kč. Rozdíl mezi nárůstem jmění a evidovanými příjmy (dále také „disproporce“) činil částku 11 547 473 Kč. Správce daně uvedl, že mu není známo, že by vklady do společnosti X nebyly předmětem daně z příjmů či by byly od této daně osvobozeny. 4. Žalobce k výzvě uvedl, že zdrojem vkladů byly peněžní prostředky z půjčky v roce 2012, a předložil smlouvu o půjčce uzavřenou v Madridu dne 19. 8. 2012 se X, podle které si žalobce půjčil 100 mil. Kč v hotovosti, s úrokem 0,1 %, které měl jednorázově vrátit do 15 let. Tuto smlouvu vyhodnotil správce daně jako nedostatečnou a žalobce vyzval, aby objasnil skutečnosti ze smlouvy plynoucí, což žalobce neučinil s odkazem na probíhající soudní řízení a z obavy o rodinu. Správce daně přistoupil dne 12. 11. 2018 k realizaci mezinárodního dožádání, obrátil se na příslušné orgány Ruské federace s žádostí o výslech X a o poskytnutí údajů o jeho majetkových poměrech před poskytnutím půjčky. Požadovaný výslech se nepodařilo uskutečnit a z údajů o majetkových poměrech správce daně dovodil, že půjčka nemohla být žalobci tvrzeným způsobem poskytnuta. Následně žalobce předložil čestné prohlášení ze dne 11. 6. 2019, s ověřeným podpisem a překladem, ve kterém X prohlásil, že žalobci poskytl půjčku v hotovosti ve výši 100 mil. Kč a souhlasil s převzetím dluhu X, s tím, že k uvedenému dni vůči němu žalobce nemá žádné závazky. Další žádostí ze dne 20. 11. 2019 správce daně na ruských daňových orgánech požadoval poskytnutí veškerých informací o majetkových poměrech X, obdržel odpověď, ze které vyplývaly prodeje a nákupy jeho majetku, vyjádření likvidátora společnosti X skupiny X, ve které X figuroval, a bankovní výpisy z rozhodného období. 5. Po zhodnocení žalobcem předložené smlouvy o půjčce a předloženého čestného prohlášení dospěl správce daně k závěru, že žalobce neprokázal, že nárůst příjmů byl pokryt z půjčky hotovosti ve výši 100 mil. Kč poskytnuté X na podnikatelské aktivity spojené se společností X. Správce daně proto vydal dne 11. 11. 2020 platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za uvedené zdaňovací období, kterým žalobci vyměřil daň ve výši 1 842 345 Kč. 6. V odvolání proti platebnímu výměru žalobce se závěry správce daně nesouhlasil. Tvrdil také, že disproporce měla původ v trestné činnosti, neboť proti jeho osobě bylo vedeno trestní řízení, v němž byl žalobce se společností X nepravomocně odsouzen za zkrácení daňové povinnosti a vylákání výhody na DPH. Předložil fotokopii cestovního pasu X, podle které měl být dne 19. 8. 2012 na území Španělska, a dále nabídky různých zahraničních bank na úvěrování společnosti X a navrhoval provést svědecký výslechu X. Žalovaný měl v odvolacím řízení k dispozici nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 7/2019-17094 ze dne 20. 10. 2020. 7. Žalovaný odvolacím námitkám nevyhověl a napadeným rozhodnutím ze dne 2. 11. 2021 platební výměr správce daně potvrdil. Konstatoval, že předložené důkazní prostředky správce daně reflektoval a ztotožnil se s jejich hodnocením ze strany správce daně. Žalobce uváděl, že jedinou osobou, která by mohla dosvědčit poskytnutí rozporované půjčky, je X, odmítl však sdělit cokoli bližšího ohledně okolností transakce, což žalovaný hodnotil jako účelový postoj žalobce. Předloženou fotokopii cestovního pasu hodnotil tak, že důkaz prokazuje lety X do Španělska, včetně údajného termínu uzavření smlouvy o půjčce, ale ani tento důkaz neprokazuje skutečné předání hotovosti žalobci. Správce daně také logicky vyhodnotil čestné prohlášení X. Žalovaný poukázal na neúspěšnou snahu správce daně vyslechnout X prostřednictvím mezinárodního dožádání a na neposkytnutí součinnosti ze strany žalobce, který nutně musel být se X v kontaktu za účelem zajištění čestného prohlášení, přesto potřebnou součinnost k provedení jeho svědeckého výslechu neposkytnul. Čestné prohlášení pak bylo správně hodnoceno s ohledem na zjištěné majetkové poměry X a pochybnosti ohledně převozu tak vysoké hotovosti do Španělska, případně pochybnosti o disponování zahraničních bank tak vysokou hotovostí v české měně. K nabídkám komerčních bank k prokázání obstarávání finančních prostředků žalovaný uvedl, že jde o všeobecné podmínky, které rovněž neosvědčují poskytnutí hotovostní půjčky žalobci. Žalovaný neprovedl navrhovaný výslech X k získávání nabídek komerčních bank k financování podnikatelské činnosti X s odůvodněním, že tímto způsobem nemůže být prokázáno poskytnutí půjčky. Žalovaný se ztotožnil s postojem správce daně, který neprovedl svědecký výslech X s odůvodněním, že nepochybuje o jeho cestě s žalobcem do Španělska, ale jde o důkaz, který nemůže osvědčit faktické poskytnutí půjčky, neboť dle vyjádření žalobce, jednání a předání hotovosti se mělo uskutečnit jen mezi žalobcem a panem X. Žalovaný odmítl námitky, že zjištěná disproporce může pocházet z trestné činnosti žalobce. Poukázal na rozpor s prvotním tvrzením o zdroji vkladů z hotovostní půjčky z roku 2012. Dle žalovaného nebylo nepravomocným rozsudkem prokázáno, že by s částkami, o které měla společnost X zkrátit daňovou povinnost či vylákat výhodu na DPH a vylákat dotační prostředky, mohl disponovat pouze žalobce a že by se současně jednalo o částku, kterou zpochybnil správce daně. Zdůraznil, že majetkový prospěch z trestné činnosti byl přisuzován společnosti X a výše výnosu z trestné činnosti pro žalobce nebyla prokázána. II. Žaloba 8. Žalobce namítal, že právní úprava prokazování původu majetku se stala součástí právního řádu ČR novelou č. 321/2016 Sb. s účinností ode dne 1. 12. 2016 a došlo jí k rozšíření hmotněprávních povinností jednotlivce. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 2. 2009, č. j. 1 Afs 15/2009-105; a ze dne 30. 11. 2010, č. j. 5 Afs 86/2009-121; a ze dne 26. 9. 2012, č. j. 9 Afs 36/2012-45, žalobce namítal, že správní orgány jsou vázány právními předpisy platnými v době vzniku daňového dluhu a řídí se platnými a účinnými procesními předpisy. Protože se jedná o hmotněprávní ustanovení, v jehož důsledku má být zasaženo do hmotněprávní sféry daňového subjektu, který neunesl své důkazní břemeno odstranit pochybnosti o původu hotovosti, kterou vložil na bankovní účet společnosti X, a daň byla splatná dne 1. 4. 2016, nelze aplikovat § 38x a násl. ZDP a na základě domnělého neunesení důkazního břemene žalobci doměřit daň vzhledem k příjmům realizovaným prý v roce 2015. 9. V druhé žalobní námitce žalobce namítal, že mu daňové orgány nestanovily daň z příjmů fyzických osob podle pomůcek dle § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ale dokazováním. Pokud žalobce nesplnil povinnost danou mu § 3