2 As 202/2014 — Nejvyšší správní soud

60 A 12/2022- 80 - text 16 60 A 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Černého 517/13, 182 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem zastoupen advokátem Mgr. Vlastimilem Škodou sídlem Řetězová 2, 405 01 Děčín v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2017, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Podbořany, Odbor dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 20. 1. 2017, č. j. X (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč dle § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 30. 3. 2016 v čase X hod. řídil motorové vozidlo tovární značky X (X barvy), specifikované registrační značky, se kterým jel po silnicí I. třídy č. 6 ve směru jízdy na Karlovy Vary. V obci Lubenec, v ulici X mu byla silničním radarovým rychloměrem RAMER 10 C, v. č. 15/0200, naměřena rychlost 70 km/h, v úseku kde smí řidič jet rychlostí nejvýše 50 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h byla žalobci jako nejnižší rychlost zjištěna rychlost 67 km/h. Při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 17 km/h. II. Žaloba 3. Žalobce uvedl, že již ve správním řízení namítal, že měření bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze, neboť nebyl dodržen předepsaný úhel pro měření, což dokládal geometrickou analýzou. Nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům, kterým bylo provedení návodu k obsluze rychloměru a geometrické analýzy snímku. Dále navrhoval vyslechnout obsluhu rychloměru a provést ohledání místa přestupku spolu s návodem k obsluze rychloměru, aby byl zjištěn způsob a místo ustavení měřícího vozidla. 4. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož správní orgán nemohl konstatovat, že měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze rychloměru, když tento důkaz nebyl ve správním řízení proveden; k tomuto poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 As 27/2016/31, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 58 A 33/2012-26. Za nepřezkoumatelné považoval rovněž tvrzení žalovaného, že výstup z měření nevyvolává žádné pochybnosti, resp. netrpí žádnými anomáliemi, jelikož nebyl proveden žádný důkaz dokládající požadavky na výstup z měření. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž proto, že se žalovaný nevyjádřil k jeho návrhu na výslech obsluhy rychloměru k ustavení měřícího vozidla. 5. Nedostatečně odůvodněný je i závěr o formě zavinění přestupku, který měl být spáchán ve formě vědomé nedbalosti, avšak správní orgán neprokázal, že žalobce věděl a uvědomoval si, jaký rychlostní limit v daném úseku platí, jakou rychlostí jede, a že tím naplňuje skutkovou podstatu daného přestupku. 6. Vedle toho žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že ve správním řízení uplatnil obstrukčně námitky až po ústním jednání, jelikož proběhly dvě ústní jednání a žalobce se vyjádřil dvakrát, přičemž první vyjádření bylo správnímu orgánu doručeno před druhým ústním jednáním. Správní řízení není omezeno zásadou koncentrace řízení a mohl se legitimně vyjadřovat a navrhovat důkazy do vydání rozhodnutí ve věci samé. Napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož žalovaný nemohl odmítnout na základě této argumentace vypořádat odvolací námitky. Stejně tak nemohl odmítnout námitku vznesenou zmocněncem žalobce z důvodu, že tento neměl odborné znalosti, aniž by se nezabýval jádrem vznesené námitky. 7. Dále žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že pro účinné zpochybnění měření rychlosti by musel důkaz o nesprávnosti měření rychlosti pořídit ještě v den měření, což je v rozporu s výtkou, že žalobce neobstaral odborný posudek, který by však nemohl zajistit v den měření. Rovněž nesouhlasil s vypořádáním odvolacích námitek týkajících se ověřovacího listu rychloměru, proškolení policisty, které samy o sobě nezaručují, že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze rychloměru. 8. Měření rychlosti bylo podle žalobce provedeno nezákonně, neboť policisté prováděli měření skrytým způsobem, když užili vozidlo v civilním provedení. Skrytým způsobem může orgán veřejné moci vykonávat svou pravomoc pouze v případě, že je k tomu zákonem výslovně zmocněn, navíc skryté měření rychlosti nenaplňuje účel měření rychlosti dle § 79a zákona o silničním provozu, jímž je zvyšování bezpečnosti, tedy prevence. 9. Žalobce rovněž zpochybnil ověření rychloměru, jelikož toto provedl výrobce rychloměru, který měl na udělení ověření svému výrobku ekonomický zájem, a tudíž byl podjatý. Navrhl, aby bylo ověření rychloměru zrušeno a nebylo k němu přihlíženo. 10. Dále žalobce namítl, že dotčený přestupek byl ke dni 30. 3. 2017 prekludován, jelikož lhůta k projednání přestupku byla do 1. 10. 2016 jednoletá. K zakotvení jejího prodloužení došlo až k 1. 10. 2016, a nikoliv k 1. 10. 2015. Upozornil, že v rámci správního trestání je nutné upřednostnit výklad nejpříznivější pro obviněného. 11. Také namítl, že výrok napadeného rozhodnutí v rozporu s § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje všechna zákonná ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, konkrétně chyběl odkaz na § 11 odst. 1 písm. b), § 12 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona o přestupcích. 12. Specifikace místa spáchání přestupku byla nedostatečná, neboť ulice Karlovarská je v dané obci dlouhá a jistě v jejích úsecích platí odlišné rychlostní limity. 13. Závěrem žalobce uvedl, že nesouhlasí se zveřejněním rozhodnutí v jeho věci na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu způsobem, aby v něm bylo uvedeno jeho jméno, příjmení nebo iniciály, rovněž tak jméno, příjmení, iniciály či sídlo zástupce žalobce, a to s odkazem na právo na ochranu soukromí a právo na informační sebeurčení. 14. Z těchto důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Současně navrhoval, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalovanému uložil nahradit mu náklady soudního řízení. III. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil, zrekapituloval průběh správního řízení a sdělil, že klíčovým důkazem v řízení byl výstup z měřícího zařízení, který zjevně prokazuje protiprávní jednání žalobce. Provedením návodu k obsluze rychloměru ve správním řízení by vznikl precedens provádět toto dokazování u každého obdobného přestupku. Správní spis neobsahuje žádné důkazy, jež by zpochybňovaly výstup z rychloměru, tudíž lze konstatovat, že jeho obsluha postupovala v souladu s návodem k obsluze. Upozornil, že zmocněnec žalobce ve správním řízení zastupuje v podobných věcech další účastníky a uplatňuje totožnou námitku. Zmocněnec žalobce zaslal elektronicky vyjádření v den konání prvního ústního jednání po jeho skončení, avšak osobně se nedostavil ani k jednomu ze dvou konaných ústních jednání, žalovaný zdůraznil zásadu ústnosti v přestupkovém řízení. Taktéž připomněl zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení, které nebyly v daném řízení uplatněny ne však vinou žalovaného či správního orgánu I. stupně. Uvedl, že § 79a zákona o silničním provozu dává policii oprávnění k měření rychlosti, aniž by určoval způsob měření rychlosti. Konstatoval, že zmocněnec žalobce řízení zdržoval, neúčastnil se ústních jednání a zahlcoval správní orgány v obdobných řízeních obsáhlými a zmatečnými podáními, přičemž upozornil na zaangažovanost zmocněnce v jakési pojišťovně na pokuty. Závěrem žalovaný zdůraznil, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech, neboť byl seznámen se spisovým materiálem před vydáním rozhodnutí a měl dostatečný časový prostor pro reakci na obsah správního spisu. Navrhoval proto, aby byla žaloba zamítnuta pro nedůvodnost. IV. Zjištění ze správního spisu 16. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti: 17. Dne 1. 4. 2016 bylo správnímu orgánu I. stupně příslušným dopravním inspektorátem Policie ČR doručeno oznámení o dopravním přestupku žalobce, jehož se měl dopustit dne 30. 3. 2016 v čase X hod. v obci Lubenec, ulice X u domu č. p. X, na silnici první třídy č. 6, ve směru od Prahy na Karlovy Vary, okres Louny, s uvedením konkrétních souřadnic GPS, kdy