2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

141 A 43/2022- 64 - text  23 141 A 43/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobce: Zdravé Podřipsko, z. s., IČO: 08371873, sídlem Straškov 2, 411 84 Straškov – Vodochody, zastoupen Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem, sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno, proti žalovanému: Český báňský úřad, sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: České štěrkopísky spol. s r. o., IČO: 27584534, sídlem Cukrovarská 34, 190 00 Praha 9, zastoupena Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem, sídlem Jandova 208/8, 190 00 Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2022, č. j. SBS 46949/2022/ČBÚ-21, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Českého báňského úřadu ze dne 19. 10. 2022, č. j. SBS 46949/2022/ČBÚ-21, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého (dále jen „obvodní báňský úřad“) ze dne 23. 9. 2021, č. j. SBS 38177/2021/OBÚ-04/1. Tímto rozhodnutím obvodní báňský úřad na žádost osoby zúčastněné na řízení povolil hornickou činnost v dobývacím prostoru Straškov ev. č. 71033 podle dokumentace „Změna č. 5 plánu otvírky, přípravy a dobývání ložiska štěrkopísku Straškov“ z ledna 2021 (dále jen „Změna č. 5“) za předpokladu dodržení podmínek, které současně stanovil. Obvodní báňský úřad současně vyslovil, že platnost tohoto rozhodnutí je do dosažení hranic plánu otvírky, přípravy a dobývání uvedených v jeho rozhodnutí o povolení hornické činnosti ze dne 6. 4. 2004, č. j. 1298/04. Žalobce současně navrhl, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí obvodního báňského úřadu a přiznal žalobci náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že rozšířením dobývacího prostoru na základě napadeného rozhodnutí dojde k nevratnému zásahu do životního prostředí a zdraví obyvatel obce Straškov. Podotkl, že místní obyvatelé v důsledku probíhající těžby dlouhodobě pozorují úbytek až úplné vymizení vody ve svých studnách a zhoršení její kvality, což napadené rozhodnutí nereflektuje. Negativní vliv na podzemní vody v obcích Loucká a Straškov – Vodochody potvrzují podle žalobce vyjádření znalce Ing. Martina Jakoubka, které obec Loucká přiložila ke svému vyjádření ve správním řízení, a posudek RNDr. Dalibora Bílka, podle kterého je již nyní v dobývacím prostoru v rozporu s platným plánem otvírky, přípravy a dobývání č. 4 odkryta hladina podzemní vody. Žalobce připomněl, že k podnětu obce Straškov z roku 2019 obvodní báňský úřad připustil, že podmínka zachování vrstvy štěrkopísku jeden metr nad hladinou podzemní vody nebyla v minulosti vždy dodržena kvůli kolísající hladině podzemní vody. Podle žalobce má tedy těžba vliv na podzemní vody již nyní a její další rozšíření je nežádoucí. Dodal, že hydrologický posudek, na který odkazoval žalovaný, nijak nereflektuje těžbu pod hladinou podzemní vody, která má z hlediska životního prostředí významně horší dopady. 3. Podle žalobce nebyl ve správním řízení dostatečně vyřešen střet zájmů ve smyslu zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“). Žalobce poznamenal, že správní orgány nezpochybnily, že žalobce chrání veřejný zájem na ochraně životního prostředí v daném území, a přesto jej v rozporu se zákonem nepřizvaly jako účastníka řešení střetu zájmů. Napadené rozhodnutí podle žalobce na toto namítané pochybení nijak nereagovalo. Neztotožnil se s tvrzením žalovaného, že dopady na životní prostředí byly posouzeny dostatečně, a upozornil na to, že institut řešení střetu zájmů stojí mimo standardní posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Podle žalobce nelze naplněním jednoho požadavku automaticky považovat za naplněný i požadavek jiný. Žalobce konstatoval, že žalovaný povolil rozšíření dobývacího prostoru v rozporu s § 17 odst. 2 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hornické činnosti“), neboť žalobce nebyl k řešení střetu zájmů přizván, a žádost osoby zúčastněné na řízení tak nemohla obsahovat všechny předepsané přílohy, resp. doklady o vyřešení střetu zájmů, a není proto dostatečným podkladem k posouzení navrhované hornické činnosti. 4. Závazné stanovisko ministryně životního prostředí ze dne 19. 7. 2022, č. j. MZP/2021/430/1097, (dále jen „potvrzující stanovisko EIA“) je podle žalobce nepřezkoumatelné a nemůže být podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Konstatoval, že v částech e) a f) se ministryně věcně nevyjádřila k jednotlivým argumentům a své závěry neodůvodnila. Z reakce na námitku nezahrnutí prašnosti holého substrátu způsobené větrnou erozí není podle žalobce zřejmé, na základě čeho ministryně dospěla k závěru, že vypořádání této námitky zpracovatelem dokumentace EIA proběhlo v souladu se zákonem a že námitka žalobce není důvodná. Konstatoval, že ve vztahu k námitce ohledně použití staré hlukové zátěže ministryně životního prostředí odkázala na příslušné ustanovení nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 272/2011 Sb.“), aniž uvedla, o jaké ustanovení se jedná. K námitce provozu mimo stanovenou denní dobu 6:00 až 22:00 pak podle žalobce ministryně pouze uvedla, že s ohledem na charakter záměru (předpokládanou dobu expedice suroviny) lze předpokládat, že vliv dopravy mimo stanovenou dobu bude minimální, aniž by však specifikovala neurčité termíny charakter záměru a předpokládaná doba expedice suroviny a aniž by uvedla, na základě čeho k tomuto závěru dospěla. Žalobce uzavřel, že potvrzující stanovisko EIA nesplňuje požadavky přezkoumatelného rozhodnutí obsažené v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6 A 48/92-23, tudíž pro vydání napadeného rozhodnutí chybí zákonem požadované posouzení vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. 5. Podle žalobce je potvrzující stanovisko EIA rovněž nezákonné, neboť nereflektuje procesní pochybení spočívající v tom, že navzdory nesouhlasu obcí Straškov – Vodochody (podpořeného peticí veřejnosti) a Loucká nebylo nařízeno veřejné projednání. Žalobce nesouhlasil s formalistickým výkladem § 17 odst. 1 a § 3 písm. d) a h) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“), že podmínkou pro nařízení veřejného projednání je nesouhlasné vyjádření veřejnosti, tedy jedné nebo více osob, nikoli obce, a že petice občanů není relevantní. Upozornil na Aarhuskou úmluvu a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, (dále jen „směrnice o posuzování vlivů“) s tím, že jedním ze základních principů posuzování vlivů na životní prostředí je účinná účast veřejnosti. Zdůraznil, že pokud se ve věci byť zprostředkovaně v petici přiložené k vyjádření obce vyjádřila veřejnost, měl posuzující orgán veřejné projednání nařídit. Vzhledem k okolnostem případu považoval žalobce nenařízení veřejného projednání za zásadní procesní pochybení, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. 6. Další vady potvrzujícího stanoviska EIA spatřoval žalobce v tom, že nebylo vyhověno jeho požadavku na zákaz těžby a rekultivačních aktivit v noční době. Odkázal na vyjádření Krajské hygienické stanice ze dne 12. 6. 2019, č. j. KHSUL/25928/2019, které nedoporučilo záměr ke kladnému projednání, neboť posouzení nebylo provedeno komplexně a vyhodnocení z hlediska vlivu na zdraví mohlo být podhodnocené. Upozornil také na hlukovou studii zmiňovanou v potvrzujícím stanovisku EIA, podle níž při těžbě v noci v severní části plochy P4 a v severní části plochy P5 by byly hygienické limity překročeny. Dodal, že podle posudku RNDr. Dalibora Bílka je posouzení hluku z nočního provozu (bez dopravy) zjevně obtížné vzhledem k nejistotám v postupu těžby, predikce konfigurace terénu (ochranné valy) a umístění těžebních mechanismů; nicméně v některých případech by zjevně došlo k překročení hygienických limitů. Vzhledem k popsaným nejistotám a faktu, že se těžba neustále přibližuje k obytné zástavbě, je podle žalobce namístě aplikovat princip předběžné opatrnosti a těžbu v noční době z důvodu ochrany veřejného zdraví zcela zakázat. 7. Podmínku používat při rekultivaci pro vyplnění vytěženého prostoru výhradně místní materiál označil žalobce za nedostatečnou, neboť hloubka budoucí těžby od stávajícího terénu je až 14 m. Podle žalobce místní materiál zjevně nebude pro vyplnění vytěženého prostoru dostačovat a hrozí, že prostor bud