1 As 70/2011 — Nejvyšší správní soud

16 A 16/2021- 104 - text  30 16 A 16/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci žalobce: J. Č., narozený X, bytem X, proti žalovanému: za účasti osob zúčastněných na řízení: Ministerstvo pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha, 1) F. M., bytem X, zastoupený advokátkou JUDr. Radkou Procházkovou, sídlem Masarykova 43, 400 01 Ústí nad Labem, 2) S. Š., bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2021, č. j. MMR-7302/2021-83, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 29. 1. 2021, č. j. MMR-7302/2021-83, a rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 10. 1. 2020, č. j. KUUK/006181/2020/UPS, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2021, č. j. MMR7302/2021-83, jímž bylo podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „starý správní řád“) ve spojení s § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „nový správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, (dále též jen „stavební úřad“) ze dne 10. 1. 2020, č. j. KUUK/006181/2020/UPS, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Stavební úřad výrokem I. prvostupňového rozhodnutí podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“) dodatečně povolil část souboru staveb označeného jako „Sklad k uskladnění hospodářských strojů a jejich příslušenství pro obhospodařování zemědělských pozemků, včetně betonové jímky“, tj. stavby zděného objektu skladu se sedlovou střechou o půdorysných rozměrech 15,05 x 4,60 m a výšce 5,00 m umístěného na pozemku p. č. XA v k. ú. X a jímku z monolitického betonu DN 81 cm o hloubce1 m u severní stěny skladu, sloužící k akumulaci dešťové vody ze střechy skladu, umístěné na pozemku p. č. XB v k. ú. X. 3. Výrokem II. stavební úřadu podle § 88 odst. 1 starého stavebního zákona nenařídil odstranění části souboru staveb označeného jako „Sklad k uskladnění hospodářských strojů a jejich příslušenství k obhospodařování zemědělských pozemků, včetně betonové jímky“, konkrétně zpevněné plochy na pozemcích p. č. XC a XD v k. ú. X a propustku z nerez oceli a odvodňovacího příkopu na pozemku p. č. XD v k. ú. X. 4. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí stavební úřad podle § 82 odst. 1 starého stavebního zákona povolil užívání části souboru staveb označeného jako „Sklad k uskladnění hospodářských strojů a jejich příslušenství pro obhospodařování zemědělských pozemků, včetně betonové jímky“, tj. stavby zděného objektu skladu se sedlovou střechou o půdorysných rozměrech 15,05 x 4,60 m a výšce 5,00 m umístěného na pozemku p. č. XA v k. ú. X a jímky z monolitického betonu DN 81 cm o hloubce 1 m u severní stěny skladu, sloužící k akumulaci dešťové vody ze střechy skladu, umístěné na pozemku p. č. XB v k. ú. X. 5. Žalobce se současně domáhal zrušení i výše uvedeného prvostupňového rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 6. Žalobce předně namítal, že ačkoliv byl stavební úřad a žalovaný vázán právním názorem vysloveným Krajským soudem v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č. j. 15 A 38/2015-89, (jímž bylo zrušeno předcházející rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2015, č. j. MMR-19671/2014-83/1339  pozn. soudu) nerozhodli o celém předmětu řízení. Žalobce konstatoval, že poté, co byla věc shora zmíněným rozsudkem krajského soudu vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení, upozorňoval stavební úřad, že předmět řízení musí vzejít z porovnání aktuálního ověření skutečného stavu nepovolených staveb s rozsahem souboru staveb, jak byl označen v oznámení stavebního úřadu, tj. Okresního úřadu Ústí nad Labem referátu regionálního rozvoje (dále jen „OKÚ RRR“) ze dne 25. 6. 1999. Za celý soubor staveb žalobce označil následující stavby: a) dřevěná dvoupodlažní stavba pro ustájení na pozemku p. č. XE a p. č. XB a k ní vybudované dvě hnojůvkové jímky na pozemku p. č. XB; b) zděná dvoupodlažní stavba pro ustájení na pozemku p. č. XA, včetně zemní jímky a zpevněných ploch v blízkosti zděné dvoupodlažní stavby na pozemku p. č. XB a p. č. XD; c) stavba odvodňovacího příkopu na pozemku p. č. XD, včetně propustku z nerez oceli ve zpevněné ploše před vjezdem do zděné dvoupodlažní stavby na pozemku p. č. XD. 7. Žalobce namítal, že stavební úřad opět nerozhodl o dřevěné dvoupodlažní stavbě pro ustájení na pozemku p. č. XE a p. č. XB a v souvislosti s ní vybudovaných dvou hnojůvkových jímkách na pozemku p. č. XB a pouze v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí odkázal na závěry vyslovené stavebním úřadem (tehdy v pozici odvolacího správního orgánu) v odůvodnění předcházejících rozhodnutích z roku 2007 a z roku 2009. 8. O dvoupodlažní stavbě, tzv. skladu na pozemku p. č. XA, včetně zemní jímky na pozemku p. č. XA a zpevněných plochách na pozemku p. č. XB a XD a propojovacím kanalizačním potrubí na pozemku p. č. XB stavební úřad rozhodl výrokem I. prvostupňového rozhodnutí tak, že tento soubor staveb povolil. Žalobce měl za to, že stavební úřad ovšem ve vztahu k tomuto souboru staveb ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí použil nesprávně odkaz na § 82 odst. 1 starého stavebního zákona. Toto ustanovení je podle žalobce použitelné v jiném řízení. 9. Dále žalobce uvedl, že o odvodňovacím příkopu na pozemku p. č. XD, včetně propustku z nerez oceli ve zpevněné ploše před vjezdem do skladu stavební úřad rozhodl výrokem II. prvostupňového rozhodnutí, a to za použití § 88 odst. 1 starého stavebního zákona, podle kterého však nebylo možné postupovat, jelikož toto ustanovení neupravuje institut nenařízení odstranění stavby. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí se podle žalobce stavební úřad snažil obejít zákon. Žalobce byl přesvědčen, že tento výrok činí prvostupňové rozhodnutí nicotným a nepřezkoumatelným. 10. Žalobce konstatoval, že proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání, v němž napadl prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu. Předně namítal, že stavební úřad jednu část souboru staveb dodatečně povolil, ačkoliv stavebník neunesl své důkazní břemeno ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b) starého stavebního zákona, resp. to výslovně odmítl v přípise ze dne 27. 8. 2010, u druhé části souboru staveb rozhodl o jejím neodstranění, ačkoliv tento postup mu zákon výslovně neumožňuje. Žalobce uvedl, že v odvolání zdůraznil, že stavební úřad opět nerozhodl o celém předmětu řízení, tj. nerozhodl o dřevěné dvoupodlažní budově a k ní vybudovaných dvou hnojůvkových jímkách. V této souvislosti žalobce podotkl, že důvodem, pro který byla i tato část souboru staveb zahnuta v roce 1999 do předmětu řízení, bylo zjištění OKÚ RRR, že všechny části souboru staveb stavebník (A. M. – pozn. soudu) budoval ve shodnou dobu a ke shodnému účelu, a to k ustájení a chovu dobytka, garážování, uskladnění sena a příjezdu ke stavbám. Pro obě stavby hlavní, tj. dřevěný chlév a zděný chlév stavebník vybudoval několik močůvkových jímek propojených navzájem potrubím, do kterých zaústila také potrubí odtoku močůvky z obou těchto staveb. Žalobce předpokládal, že již v roce 1999 OKÚ RRR při zařazení dřevěné dvoupodlažní stavby do předmětu řízení vycházel z § 2 odst. 1, 3, 8 a 9 vyhlášky č. 5/1987 Sb., o dokumentaci staveb. Žalobce v této souvislosti poukázal na to, že v odvolání argumentoval tím, že z období let 1989 až 1999 jsou ve správním spise založeny listiny a fotografie, na jejichž základě lze prokázat, že si správní orgány byly vědomy, že závadný stav vznikl výlučně na základě protiprávního jednání stavebníka, a že k vymezení předmětu řízení v roce 1999 nedošlo na základě jednoho místního šetření, ale po dlouholetém procesu po provedení mnoha šetření na místě, a to jak ze strany tehdejšího OKÚ RRR, tak ze strany dalších dotčených orgánů. 11. Žalobce zdůraznil, že námitkami uplatněnými v průběhu správního řízení chtěl docílit ochrany před škodlivými důsledky černé stavby v jeho sousedství. Ohradil se proti tvrzení správních orgánů, že vedou řízení o „defacto merito sporu“, vyvolaného žalobcem. V této souvislosti žalobce podotkl, že je v daném případě pouze na stavebníkovi, aby napravil stávající stav. Žalobce konstatoval, že v dalším řízení před správními orgány argumentoval také tím, že není na jeho vůli závislé, zda soubor staveb bude či nebude dodatečně povolen, avšak považoval za podstatné, aby v daném případě bylo z projektové dokumentace a podkladů pro rozhodnutí nezaměnitelně rozpoznat, jak bude povolovaný soubor staveb provozov