5 Azs 46/2008 — Nejvyšší správní soud

111 A 4/2021- 65 - text  8 111 A 4/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudců Mgr. Jany Havlové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: N. V. A., narozený dne „X“ státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem „X“ zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Fialou sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Nusle, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-72551-5/SO-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 7. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-72551-5/SO-2021, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce ze dne 6. 4. 2021, podané proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 3. 2021, č. j. OAM-25176-30/DP-2020, kterým byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, neboť nejsou splněny podmínky dle § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 3. 2021, č. j. OAM-25176-30/DP-2020, bylo potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě namítal, že byl na svých právech zkrácen přímo porušením svých práv v předcházejícím řízení, úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti. Vyjádřil přesvědčení, že správní orgán porušil zásadním způsobem své povinnosti odvolacího orgánu, jeho rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 správního řádu, definujícím požadavky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů a zároveň je v rozporu s požadavky na činnost odvolacího orgánu (§ 89 odst. 2 správního řádu). Podle názoru žalobce správní orgán opomenul zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nelze přehlížet, že při vydání rozhodnutí v obou stupních byla správními orgány porušena ustanovení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. Nesouhlasil se zamítnutím své žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí, že pro to nebyly splněny podmínky. Dále nesouhlasil s tím, že nedoložil doklady o své nezaopatřenosti, neboť ze správního spisu vyplývá, že ke své žádosti, podané dne 12. 8. 2020, doložil doklad o studiu na střední škole, a to Obchodní akademii ve školním roce 2019/2020 a dodatečně doložil doklad ze dne 13. 10. 2020 o studiu na Obchodní akademii v ročním denním kurzu českého jazyka pro cizince. Jde o studium denní a je tak zjevně fakticky osobou na otci závislou, pokud jde o jeho výživu. K ukončení studia nedošlo z vůle žalobce, ale šlo o objektivní překážku, způsobenou epidemiologickou situací, kdy opatřením vlády ČR a Ministerstva zdravotnictví byla stanovena povinnost on-line výuky, která vyžadovala ovšem lepší znalost českého jazyka, než-li měl v té době žalobce. Ačkoli žádost byla označena konkrétním účelem, pak po doložení dokladu o studiu kurzu českého jazyka mohla být kvalifikována jako žádost za účelem studia, či účelem jiným, ovšem touto otázkou se správní orgán I. stupně nezabýval. Podle žalobce je rozhodnutí nepřiměřené a formalistické, když na území již pobývá, žije zde se svým otcem a je osobou na otci závislou. Vazby žalobce na území vytvořené, a to jak rodinné, tak i pracovní, jsou velmi silné, přesto správní orgán I. stupně vše odmítl strohým konstatováním toho, že žalobce na území nemá žádné významné majetkové vazby a neprokázal ani žádné překážky, jež by mu bránily ve vycestování z území ČR. Správní orgán zcela pominul vypořádat se s rodinnými vazbami, postavením žalobce, pokud jde o jeho závislost na otci, a poměrem mezi zájmem žalobce a veřejnosti. V případě zamítnutí žádosti nejde o banální následky do života žalobce, neboť bude muset území ČR opustit a v zemi původu se pokusit získat pobytové oprávnění nové, a to daleko od své rodiny, po dobu mnoha měsíců, bez garance, že nové pobytové oprávnění mu bude uděleno. Žalobce odkázal na čl. 17 Směrnice Rady 2003/86 ES (rozsudek NSS ČR ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015-30), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, (rozsudek NSS ČR ze dne 20. 9. 2018, č. j. 10 Azs 127/2018-30). Situaci žalobce deklaruje jako mimořádnou (nabytí 18 let na území, ukončení studia z důvodu objektivní překážky a studium denního kurzu českého jazyka, závislost na otci a podobně), jíž bylo třeba ze strany správního orgánu řádně posoudit a zejména obsáhnout v úvahách, zabývajících se tím, proč ani známé, či tvrzené okolnosti nevedou v důsledku k nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí, či porušení čl. 8 Evropské úmluvy, či Úmluvy o právech dítěte. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení žalované k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na skutkový stav a průběh správního řízení od podání žádosti do vydání pravomocného rozhodnutí tak, jak je popsán v napadeném rozhodnutí. Podle jejího názoru odůvodnění správního orgánu I. stupně splňuje požadavky § 68 odst. 3 správního řádu a postup odvolacího správního orgánu podle § 89 odst. 2 správního řádu byl zachován. Napadené rozhodnutí není nezákonné, věcně nesprávné, vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Pokud žalobce namítal, že bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, pak nespecifikoval, v čem konkrétně porušení spatřuje, proto se žalovaná k této námitce nemohla vyjádřit. K námitce žalobce o ukončení studia z důvodů epidemiologické situace a povinnosti on-line výuky uvedla, že povinností žalobce bylo splnit podmínku nezaopatřenosti podle § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy předložit doklad o studiu na střední či vysoké škole, což žalobce neučinil. Žalobce sám uvedl, že studium na obchodní akademii ukončil z důvodu neznalosti českého jazyka, takže ukončení studia bylo jeho svobodným rozhodnutím. Z důvodu nedostatečné znalosti českého jazyka se žalobce dále vzdělával v denním kurzu českého jazyka, což doložil, ovšem tento kurz nesplňuje požadavky § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Podle žalované nebylo na místě posuzovat žádost žalobce za účelem jiným, než jím jednoznačně a konkrétně uvedeným, tj. „studium“. K námitce přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce odkázala žalovaná na své rozhodnutí ze dne 29. 6. 2021. Nesouhlasila s tím, že by neprodloužením povolení k dlouhodobému pobytu porušila Úmluvu o právech dítěte a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, jelikož žalobci není tímto postupem znemožněno do budoucna pobývat na území. Nadto žalobce není dítětem, neboť je zletilý a nemůže proto dojít k porušení Úmluvy o právech dítěte. Navrhla zamítnutí žaloby. Při jednání žalovaná své vyjádření doplnila, že v srpnu 2024 podal žalobce na zastupitelském úřadu v Hanoji novou žádost o povolení pobytu na území České republiky z důvodu soužití s manželkou. 4. Žalobce reagoval na vyjádření žalované replikou, v níž nesouhlasil s tím, že nařízená on-line výuka z důvodu tehdejší epidemiologické situace ve spojení s jeho nedostatečnou znalostí českého jazyka nemá charakter objektivní překážky pro ukončení studia, a že k ukončení studia mělo dojít výhradně z jeho vůle. Uvedl, že nařízená on-line výuka představovala mimořádnou překážku v pokračování jeho studia. Namítal, že neskončil on-line výuku ze své vůle, o čemž svědčí skutečnost, že z důvodu nezvládání on-line výuky v českém jazyce se rozhodl studovat kurzy české jazyka, aby mohl následně na své ukončené studium navázat. Žalobce se soustavně připravoval na budoucí povolání právě v denním kurzu českého jazyka a tento kurz navštěvoval proto, aby mohl následně navázat na své dřívější studium, vybaven lepšími jazykovými schopnostmi. Je proto nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem na území. 5. Krajský soud poprvé rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 111 A 4/2021-43, tak, že jí zamítl, neboť jí shledal nedůvodnou. V rámci soudního přezkumu krajský soud nezjistil žádnou nezákonnost ani nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jak tvrdil žalobce. Dospěl k závěru, že správní orgány správně zjistily skutkový stav věci a že jazyková příprava žalobce v kurzu studia českého jazyka ve školním roce 2019/2020 nesplňuje znaky soustavné přípravy na budoucí povolání, jak správně správní orgány uzavřely. Rovněž se ztotožnil s posouzením přiměřenosti dopadu rozhodnut