5 Afs 188/2004 — Nejvyšší správní soud

141 Af 11/2022- 81 - text  14 141 Af 11/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobkyně: Restaurace Coloseum s. r. o., IČO: 05735602, sídlem Hora Svatého Šebestiána 103, 431 82 Hora Svatého Šebestiána, zastoupena JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2022, č. j. 16711/22/5300-21444-712862, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 3. 5. 2022, č. j. 16711/22/5300-21444-712862, se ve výrocích I. až XVII. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve vztahu k výrokům XVIII. až XXII. rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 3. 5. 2022, č. j. 16711/22/5300-21444-712862, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 676 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2022, č. j. 16711/22/5300-21444-712862, kterým bylo zamítnuto její odvolání a byly potvrzeny platební výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“). Každým z těchto platebních výměrů správce daně podle § 101h odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) ve spojení s § 101h odst. 1 písm. d) téhož zákona uložil žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč za nepodání kontrolního hlášení, a to · za duben 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459912/21/2504-50522-506749, · za květen 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459913/21/2504-50522-506749, · za červen 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459914/21/2504-50522-506749, · za červenec 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459915/21/2504-50522-506749, · za srpen 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459916/21/2504-50522-506749, · za září 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459917/21/2504-50522-506749, · za říjen 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459918/21/2504-50522-506749, · za listopad 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459919/21/2504-50522-506749, · za prosinec 2019 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459920/21/2504-50522-506749, · za únor 2020 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459921/21/2504-50522-506749, · za březen 2020 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459922/21/2504-50522-506749, · za červen 2020 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459923/21/2504-50522-506749, · za červenec 2020 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459924/21/2504-50522-506749, · za srpen 2020 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459925/21/2504-50522-506749, · za září 2020 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459926/21/2504-50522-506749, · za říjen 2020 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459927/21/2504-50522-506749, · za květen 2021 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459928/21/2504-50522-506749, · za červen 2021 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459929/21/2504-50522-506749, · za červenec 2021 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459930/21/2504-50522-506749, · za srpen 2021 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459931/21/2504-50522-506749, · za září 2021 – platební výměr ze dne 27. 12. 2021, č. j. 2459932/21/2504-50522-506749, · za říjen 2021 – platební výměr ze dne 22. 2. 2022, č. j. 339271/22/2504-50522-506749. Žalobkyně se v žalobě zároveň domáhala toho, aby soud zrušil též výše uvedené platební výměry a žalovanému uložil povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v podané žalobě nejprve popsala průběh správního řízení a následně namítala porušení principu proporcionality, na kterém je spolu s dalšími principy založeno daňové právo. Tento princip nařizuje správci daně střežit práva a právem chráněné zájmy osob zúčastněných na správě daní a při vyžadování plnění jejich povinností volit jen co nejméně zatěžující prostředky. Žalobkyně uvedla, že v jejím případě správce daně v rozporu s touto zásadou zvolil prostředky, které ji maximálně zatížily. Všechny výzvy k podání kontrolních hlášení za období února 2019 až září 2021 (jednalo se o období dubna 2019 až září 2021, pozn. soudu) zaslal žalobkyni v jediný den, tj. 5. 12. 2021. Rovněž tak platební výměry za totéž období byly žalobkyni doručeny v jeden den, tj. 5. 1. 2022. Žalobkyně připomněla, že se jednalo celkem o 23 platebních výměrů, na jejichž základě jí byly uloženy pokuty v souhrnné výši 1 150 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že všemi platebními výměry byl naplněn totožný skutek, a proto nerozuměla postupu správce daně, který jí jednotlivé výzvy a platební výměry nezasílal postupně, ale najednou. 3. Žalobkyně připomněla, že dalším stěžejním principem daňového práva je princip hospodárnosti zakotvený v § 7 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Podle § 7 odst. 1 daňového řádu má správce daně postupovat bez zbytečných průtahů. Podle názoru žalobkyně správce daně nepostupoval bez zbytečných průtahů, neboť například výzvu k podání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě, resp. platební výměr na pokutu za duben 2019 zaslal žalobkyni téměř po 3 letech spolu s dalšími 22 výzvami, resp. platebními výměry. Žalobkyně dále citovala odbornou literaturu, podle níž je nutné průtahy v řízení přičítat k tíži správce daně. Žalobkyně uznala, že se v jejím případě nejednalo o průtahy v pravém slova smyslu. I přesto je nutné její případ zahrnout pod princip hospodárnosti, neboť podle odborné literatury jsou průtahy širším pojmem zahrnujícím mimo klasickou nečinnost správního orgánu také jeho neúčelnou činnost. Podle názoru žalobkyně postupoval správce daně v rozporu principem hospodárnosti tím, že jako osoba odpovědná za průběh řízení v jeden den vyzval žalobkyni k podání celkem 23 kontrolních hlášení v náhradní lhůtě za období v délce téměř 3 let. Žalovaný tento postup správce daně potvrdil vydáním napadeného rozhodnutí. Žalobkyně dále upozornila na to, že podle § 7 odst. 2 daňového řádu má správce daně postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Správce daně v rozporu s tímto ustanovením vydal celkem 23 platebních výměrů na pokuty za nepodání kontrolních hlášení ve lhůtě stanovené výzvou v souhrnné výši 1 150 000 Kč, čímž žalobkyni vznikly zbytečné náklady. Žalobkyně dále uvedla, že celková výše pokut je pro ni s ohledem na skutečnost, že podniká v pandemií COVID-19 zasaženém odvětví gastronomie, likvidační. 4. Žalobkyně dále namítala, že kromě porušení principů hospodárnosti a proporcionality bylo v řízení postupováno v rozporu s právními předpisy. Citovala § 101e odst. 1 zákona o DPH, podle kterého plátce daně, který je právnickou osobou, podává kontrolní hlášení za kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. Žalobkyně dále citovala odbornou literaturu k § 101g zákona o DPH. Z uvedeného dovodila, že měla podat kontrolní hlášení do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, za který měla povinnost podat kontrolní hlášení, tedy do 25. dne v měsících květen 2019 až leden 2020 a duben a červenec až listopad 2020 a červen až listopad 2021. 5. Žalobkyně následně upozornila na § 101i odst. 2 a 3 zákona o DPH, které stanoví lhůty pro zánik povinnosti související s kontrolním hlášením. Žalobkyně považovala § 101i odst. 3 zákona o DPH za zcela stěžejní pro daný případ, avšak žalovaný se jeho aplikací v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Žalobkyně dále odkázala na odbornou literaturu k § 101i zákona o DPH. Z té vyplývá, že pokud správce daně vyzval plátce, který nepodal kontrolní hlášení v zákonný termín 25. 1. 2019 k jeho podání v náhradní lhůtě, uplyne lhůta pro uložení pokuty dne 25. 1. 2022, neboť k nesplnění povinnosti došlo poslední den, kdy měl plátce podat kontrolní hlášení. Z uvedeného žalobkyně dovodila, že obdobně dle § 101i odst. 3 zákona o DPH platební výměr na pokutu za nepodání kontrolního hlášení ve lhůtě stanovené výzvou musí správce daně vydat do 6 měsíců ode dne porušení povinnosti, tj. od 25. dne toho měsíce, který následuje po měsíci, za který má plátce daně povinnost podat kontrolní hlášení. Pokud takto správce daně neučiní a platební výměr na pokutu za nepodání kontrolního hlášení ve lhůtě stanovené výzvou nevydá nejpozději do 6 měsíců ode dne porušení povinnosti plátce daně, povinnost uhradit pokutu zaniká. Žalobkyně uvedla, že z těchto důvodů žalovaný postupoval v rozporu s platnou právní úpravou obsaženou v § 101i odst. 3 zákona o DPH. 6. Žalobkyně připomněla, že odstavec 3 byl do § 101i zákona o DPH doplněn novelou č. 80/2019 Sb., a to s účinností od 1. 4. 2019. V důvodové zprávě k novele je výslovně uvedeno, že jednou ze