1 As 34/2010 — Nejvyšší správní soud

15 A 16/2023- 37 - text  11 15 A 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: P. Š., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou sídlem Jaroslava Průchy 1915/24, 434 01 Most proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUUK/025958/2023, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUUK/025958/2023, a rozhodnutí Městského úřadu Podbořany ze dne 10. 1. 2023, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUUK/025958/2023, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Podbořany (dále jen „městský úřad“) ze dne 10. 1. 2023, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným tím, že se dne 17. 10. 2019 mezi 11:00 a 12:00 v obci Chmelištná rozjel od svého domu a na úrovni domu č. p. X při průjezdu kolem koně vedeného vodičem a nesoucího na hřbetě dvouleté dítě přidržované jeho matkou začal dlouze troubit klaksonem cca 80 cm od koně. Tímto svým jednáním bezdůvodně a úmyslně vyvolával stresové vlivy fyzikální povahy, což se považuje za týrání dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění účinném do 31. 1. 2021 (dále jen „zákon na ochranu zvířat”). Za uvedený přestupek byla žalobci uložena podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a podle § 27 odst. 12 písm. a) zákona na ochranu zvířat uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady řízení. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě zastával názor, že ve správním řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, což mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce namítl, že řízení o přestupku bylo zahájeno pro jiný skutek, než za který byl uznán vinným. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, že v popisu skutku v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí je odkazováno na rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUUK/84269/209/KUUK, ačkoli toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2020, č. j. 54 A 4/2019-22, a tedy neexistuje. Právě na odkazu na neexistující rozhodnutí je dokonce založen závěr o úmyslném spáchání přestupku. Žalobce dále namítal, že se žalovaný dostatečně nezabýval jeho odvolacími námitkami, mj. argumentem, že městský úřad neodůvodnil závěr o tom, že se žalobce měl přestupku dopustit mezi 11:00 a 12:00 hodin, ačkoli svědkyně J. telefonovala na Policii v 11:09 hodin a vypověděla, že žalobce po incidentu z obce odjel. Podle názoru žalobce proto není možné, aby se přestupek odehrál mezi 11:00 – 12:00 a žalobce pak již v obci nebyl. Zároveň není zřejmé, jak si městský úřad vytvořil závěr o dojezdovém čase, zda prověrkou celé cesty nebo náhledem na ideální průjezdnost na googlemaps, přičemž tato konstrukce je zcela mimo objektivní důkazy. Žalobce dále uvedl, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav, konkrétně nebylo prokázáno, že se žalobce dopustil týrání dle zákona na ochranu zvířat. Městský úřad bez dostatečného odůvodnění rozhodl pouze na základě nepřezkoumatelného odborného vyjádření Krajské veterinární správy, obsahu listin a výslechů několika osob. Rovněž nebylo prokázáno, že se žalobce nacházel v obci mezi 11:00 a 12:00. 3. Žalobce dále připomněl, že žalovaný ignoroval jím dodané písemné potvrzení o tom, že byl dne 17. 10. 2019 mezi 10:00 a 11:00 ve společnosti GAVEN s. r. o. (dále jen „GAVEN“) v Dalovicích. Tuto skutečnost si městský úřad telefonicky ověřil u osoby, která potvrzení vystavila, zároveň však tuto osobu nikdy nevyzval k podání svědecké výpovědi, ačkoli se jednalo o stěžejní důkaz. Zdůraznil, že se městský úřad namísto toho věnoval pouze provedení výslechu svědků označených oznamovatelem, které vyslechl brzy po oznámení přestupku. Svědkyni označenou žalobcem oproti tomu nechal městský úřad vyslechnout policií až po více než půl roce, a to navíc pomocí předem připravených návodných otázek. Uvedl, že on sám neměl možnost se výslechu svědkyně účastnit a klást jí otázky, dokonce nebyl o konání výslechu ani vyrozuměn. Potvrzení od společnosti GAVEN městský úřad pominul s argumentem, že u této obchodní společnosti není kniha návštěv a svědkyně si na návštěvu žalobce při výslechu na policii již nepamatovala, zároveň však zcela pominul její vyjádření, že u návštěvy žalobce v Dalovicích byl i její manžel. Městský úřad nicméně manžela svědkyně nikdy nevyslechl. Žalobce považoval právě uvedený postup městského úřadu za účelový s cílem znemožnit mu obranu. Městský úřad zároveň účelově konstatoval, že žalobce neprokázal svou nevinu, ačkoli naopak městský úřad měl prokázat jeho vinu. 4. Žalobce namítal, že se žalovaný nezabýval jeho argumentací, že odborné vyjádření Krajské veterinární správy je nepoužitelné. Vyjádření Krajské veterinární správy bez odborných závěrů nezákonně hodnotilo důkazy a učinilo závěry o skutkovém stavu, což mu nepřísluší. Podotkl, že ačkoli je vyjádření Krajské veterinární správy pro městský úřad závazné, mělo by alespoň v základních parametrech odpovídat požadavkům na odůvodnění meritorního rozhodnutí, musí z něj tedy být zřejmé, jaké skutkové okolnosti orgán posuzoval a z jakých úvah vycházel při svém odborném hodnocení, přičemž toto musí být srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Podle názoru žalobce vyjádření Krajské veterinární správy nesplňuje výše uvedená kritéria, neboť bez bližšího vysvětlení pouze konstatuje, že došlo k týrání zvířat, a to bez odůvodněné úvahy o tom, že v daném případě bylo skutečně vyvoláno bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy kvalifikované coby týrání zvířat. Žalobce dále připomněl, že navrhoval opatření znaleckého posudku, což správní orgány odmítly s tím, že pro jejich rozhodnutí postačí dle názoru žalobce vadné odborné vyjádření. 5. Žalobce rovněž upozornil na skutečnost, že popis skutku obsahuje subjektivní soudy městského úřadu o hodnocení oprávněnosti použití klaksonu a konstatování, že žalobce byl v minulosti za podobný čin uznán vinným s odkazem na již neexistující rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUUK/84269/209/KUUK. Žalovaný rovněž dospěl k závěru o bezdůvodnosti a nepřiměřenosti troubení, aniž by vysvětlil, proč se troubení na veřejné komunikaci považuje za působení stresových vlivů. Žalobce popřel, že v den spáchání přestupku troubil na koně a zdůraznil, že svědky popisovaný způsob pohybu koně s vodičem, dítětem a matkou je nepravdivý. Kůň se totiž pohyboval uprostřed komunikace, nikoli při jejím okraji, což žalobce zachytil na fotografiích z jiných dnů. Žalobce pokračoval, že daná komunikace je hojně využívána motorovými vozidly, množství vozidel parkuje v jejím okolí, na komunikaci není navíc zakázáno užití zvukového znamení. Žalobce dále uvedl, že po komunikacích sousedících s ohradami pro koně běžně projíždějí motorová vozidla včetně těžké techniky k blízkému vojenskému prostoru, odkud se navíc ozývá střílení. Koně pana S. se dlouhodobě pasou u pozemní komunikace, a proto pro ně dle názoru žalobce není zatroubení cizím překvapivým zvukem, neboť jsou s těmito zvuky seznámeni, pošta navíc v obci opakovaně doručovala za použití troubení. Majitel koní se nadto v Deníku Lounska chlubil tím, že jsou koně imunní vůči jakýmkoli zvukům. Podle názoru žalobce žalovaný k těmto okolnostem rovněž nepřihlédl a nezohlednil je ve svém rozhodnutí, navíc se nikdo nezabýval tím, zda jsou koně týráni provozem na pozemní komunikaci či střelbou ve vojenském prostoru. 6. Žalovaný rovněž podle názoru žalobce nezdůvodnil, proč by mělo dojít v případě údajného zatroubení k naplnění skutkové podstaty § 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat, když majitel koní pan Staněk koně převáděl přes hořící prkno a v blízkosti jejich těla pohyboval hořící pochodní, přičemž v případě tohoto jednání dle názoru městského úřadu k týrání nedošlo. Žalobce označil hodnocení celé situace ze strany žalovaného za tendenční a vybočující z mezí správního uvážení, žalovaný navíc zcela rezignoval na objektivní zjištění skutkového stavu. Žalovaný dále podle názoru žalobce postupoval v roz