1 As 297/2015 — Nejvyšší správní soud

16 Af 2/2023- 42 - text  7 16 Af 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: 2HHOLINGER s.r.o., IČO: 64049922 sídlem Průmyslová 1558/2, 400 01 Ústí nad Labem zastoupený advokátem Mgr. Petrem Saskou sídlem Mírové nám. 207/34, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem sídlem Velká Hradební 2336/8, 401 00 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022, č. j. MMUL/FO/213458/ 2022/WilK, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2022, č. j. MMUL/FO/213458/2022/WilK, a platební výměr Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – město č. 69/22 ze dne 12. 5. 2022, č. j. OM/EO/POP/4580/2020/WilK, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022, č. j. MMUL/FO/213458/2022/WilK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a byl potvrzen platební výměr Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem - město (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 2. 2017, č. 69/22, č. j. OM/EO/POP/4580/2022/NekP (dále jen „platební výměr“). Platebním výměrem byl žalobci vyměřen dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) místní poplatek za užívání veřejného prostranství za období od 17. 5. 2021 do 20. 10. 2021 ve výši 290 450 Kč. 2. Žalobce současně požadoval, aby soud zrušil platební výměr a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Žaloba 3. V žalobě žalobce učinil nesporným, že dne 30. 12. 2020 uzavřel se Statutárním městem Ústí nad Labem (dále též jen „obec“) nájemní smlouvu, kdy předmětem nájmu je část pozemku ostatní plochy – ostatní komunikace parc. č. X o výměře 370 m2 v k.ú. Ústí nad Labem (dále jen „předmětný oplocený pozemek“) za účelem dočasného, žalobcem vybudovaného, oplocení pro ochranu přilehlého areálu žalobce Průmyslová 1558/2, jejíž účinnost trvá. 4. Žalobce dále uvedl, že ode dne 17. 5. 2021 do 20. 10. 2021 umístil na předmětný oplocený pozemek v rozsahu 1 m2 mobilní WC (TOI-TOI); ode dne 19. 5. 2021 na něm postupně budoval a rozebíral fasádní lešení, které do dne 6. 9. 2021 zabíralo plochu 39,82 m2, ode dne 16. 8. 2021 do dne 30. 9. 2021 plochu 15,84 m2 a ode dne 15. 9. 2021 do dne 14. 10. 2021 plochu 15,84 m2; ode dne 23. 8. 2021 do 3. 9. 2021 byl na předmětném oploceném pozemku umístěn kontejner na suť, který zabíral plochu 12 m2. Tento způsob užívání podléhá dle § 14 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen „zákon o místních poplatcích“) a čl. 5 odst. 1 písm. f) obecně závazné vyhlášky Statuárního města Ústí nad Labem. č. 2/2020, o místním poplatku za užívání veřejného prostranství (dále jen „vyhláška o místním poplatku č. 2/2020“) sazbě poplatku ve výši 5 Kč/m2. S ohledem na uvedený rozsah záboru tak má žalobce za to, že místní poplatek měl činit toliko 29 515 Kč. Přestože žalobce zabral zařízením staveniště nejvýše 86,66 m2, byl mu nesprávně vyměřen poplatek z 370 m2 a namísto částky 29 515 Kč mu bylo uloženo zaplatit poplatek 290 450 Kč, tedy o 260 935 Kč více, než po právu mělo být vyměřeno. 5. Žalobce namítal nesprávnost závěrů správních orgánů, pokud shledaly, že není rozhodné, za jakým účelem byla uzavřena nájemní smlouva, jestliže na předmětném oploceném pozemku probíhaly činnosti podléhající poplatkové povinnosti, a že umístěním zařízení staveniště na část předmětného oploceného pozemku došlo ke změně sjednaného způsobu užívání celé pronajaté plochy. 6. Žalobce vytýkal správnímu orgánu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, když ohlašovacím lístkem ze dne 25. 9. 2021, v němž žalobce uvedl, že od 1. 4. 2021 užívá část předmětného pozemku v rozsahu 370 m2 k dočasnému oplocení pro ochranu vlastníka přilehlého areálu Průmyslová 1558/2, a že od 15. 9. 2021 do 15. 10. 2021 užívá plochu 18 m2 pro umístění lešení. Tímto podáním žalobce toliko legitimoval svůj občansko-právní titul k užívání pozemku a současně vymezil plochu podléhající poplatkové povinnosti. Z důkazu úředním záznamem o místním šetření ze dne 2. 10. 2021 pak správní orgán prvního stupně učinil nesprávný závěr, že oplocení za účelem staveniště bylo stále užíváno. Obsahem tohoto důkazu je dle žalobce pouhé zjištění, že umístění oplocení je po celé délce objektu, a v jeho rámci bylo zřízeno staveniště (materiál, TOI TOI) a umístěno leštění u objektu. I z fotodokumentace pořízené při uvedeném místním šetření je zřejmé, že staveniště není v celém oploceném prostoru, nýbrž jen v jeho menší části, avšak správní orgán prvního stupně v tomto ohledu tento důkaz nehodnotil a dospěl tak i k nesprávnému skutkovému zjištění. Stejně tak správní orgány nehodnotily důkaz ohlašovacím lístkem z 31.1.2029 (pozn. soudu: s ohledem na žalobcem odkazované č. l. 7 správního spisu se jedná o ohlašovací lístek ze dne 31. 1. 2022). Dle žalobce správní orgány skutečný stav, resp. rozsah užívání prostoru pro účely zařízení staveniště, tedy pro zjištění rozsahu užívání podléhajícímu poplatkové povinnosti, nezjišťovaly. 7. Žalobce dále namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno podle nezákonného předpisu, neboť má za to, že vyhláška o místním poplatku je neplatná. Dle žalobce byla obec povinna ve vyhlášce o místním poplatku určit místa, která těmto poplatkům v obci podléhají. Vzhledem k tomu, že v čl. 3 této vyhlášky je pouze uvedeno, že se „poplatek platí za užívání následujících veřejných prostranství: všechna náměstí, silnice, ulice, místní komunikace, chodníky, veřejná zeleň, tržiště, parky, průchody, podchody, nadchody, loubí a pasáže“, pak se jedná o obecné vymezení, které nevyhovuje požadavkům, stanoveným v § 14 odst. 4 zákona o místních poplatcích. K tomu žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 1/05. Dle žalobce tím, že obec neurčila ve vyhlášce o místním poplatku konkrétní místa tomuto poplatku podléhající, nevydala tento podzákonný předpis v mezích stanovených zákonem, a v důsledku toho je tato vyhláška ex tunc neplatná pro rozpor se zákonem. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Nejprve vysvětlil genezi celého případu a následně se vyjádřil k jednotlivým žalobním námitkám. Konstatoval, že nerozporuje skutečnost, že způsob užívání, uvedený v nájemní smlouvě, nepodléhá poplatkové povinnosti, nicméně trval na tom, že právní důvod (nájemní smlouva) nehraje roli, když na předmětném oploceném pozemku probíhaly činnosti poplatkové povinnosti podléhající. Zdůraznil, že se k této činnosti přihlásil sám žalobce ve svém oznámení a prostřednictvím ohlašovacího lístku ohlásil, že tam probíhají stavební práce. Správní orgán prvního stupně se pak ve svém konání řídil jak údaji poskytnutými poplatníkem, tak faktickým stavem, který na místě shledal. Navíc žalobce nevyužíval předmětný oplocený pozemek ani k účelu uvedenému v nájemní smlouvě, tj. za účelem dočasného oplocení pro ochranu vlastníka přilehlého areálu. 9. Žalovaný nesouhlasil s žalobní námitkou týkající se nesprávného hodnocení důkazů. Podáním ohlašovacího lístku se žalobce sám přihlásil ke své ohlašovací povinnosti. Stejně tak sám uvedl v kolonce „účel užívání veřejného prostranství“, že v současnosti je užíváno pro umístění materiálu a lešení při opravě a zateplení fasády. Rovněž plochu, ze které správní orgán prvního stupně při výpočtu vycházel, stanovil sám žalobce. Z jednání žalobce je zřejmé, že si byl své povinnosti uhradit místní poplatek vědom a jeho další konání se jeví žalovanému jako účelové ve snaze vyměřenou částku snížit. Úřední záznam z místního šetření byl zhodnocen řádně a dle reálného stavu věci. Tento důkaz byl hodnocen nejen samostatně, ale i ve vzájemné souvislosti s ostatními podklady. Z pořízené fotodokumentace je pak zřejmé, že na předmětné oploceném pozemku byl složen i další stavební materiál (hromada písku, velkoobjemové vaky, nářadí atd.), tedy nejen lešení a TOI. Správní orgány se rovněž dle žalovaného zabývaly rozsahem užívání prostoru pro účely zařízení staveniště, a to provedením místního šetření a výzvou k doplnění skutečností potřebných k výměře místního poplatku. Správní orgán prvního stupně tedy činí úkony k získání relevantních údajů pro řádné vyměření místního poplatku. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tvrzením žalobce, že nehodnotil jako důkaz ohlašovací lístek ze dne 31. 1. 2022, neboť z něho čerpal žalobcem uvedené časové rozmezí užívání veřejného prostranství od 17. 5. 2021 do 20. 10. 2021. 10. Žalovaný dále uvedl, že při svém rozhodnutí vycházel a musí vždy vycházet z platných a účinných právních předpisu. Vyhláška o místním poplatku byla dne 18. 5. 2020 v souladu se zákonem řádně schválena Zastupitelstvem města Ústí nad Labem, a to usnesením č. 130/10Z/20 a úč