2 Afs 7/2006 — Nejvyšší správní soud

16 Af 8/2022- 70 - text  11 16 Af 8/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Lenky Havlíčkové a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: SK Trhači Kadaň s.r.o., IČO: 07569866, sídlem Na Průtahu 1854, 432 01 Kadaň, zastoupená Ing. Jaroslavem Mikešem, daňovým poradcem, sídlem Hálkova 226/6, 430 01 Chomutov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2022, č. j. 2541/22/5300-21422-809464, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 1. 2022, č. j. 2541/22/5300-21422-809464, kterým byla zamítnuta její odvolání a potvrzeny platební výměry ze dne 27. 10. 2020, č. j. 2316041/20/2505-50523-505410 a č. j. 2316071/20/2505-50523-505410, které vydal Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Kadani, (dále jen „správce daně“), a kterými byla žalobkyni podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) a § 147, § 139 odst. 1 a § 90 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vyměřena daň z přidané hodnoty za období od 8. 11. 2018 do 30. 11. 2018 ve výši 104 223 Kč a za zdaňovací období prosinec 2018 ve výši 8 917 Kč. Žalobkyně se v žalobě zároveň domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě a jejím doplnění podaném v rámci dvouměsíční lhůty od doručení napadeného rozhodnutí podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) uvedla, že měla na základě Smlouvy o zajištění marketingu, hráčského vybavení a plnění dle hráčských smluv ze dne 22. 10. 2018 smluvní povinnost zajišťovat nepeněžní plnění vyplývající z uzavřených profesionálních smluv s klubem SK TRHAČI KADAŇ, a to zejména hráčské vybavení a ubytování, a dále též zajišťovat marketingovou činnost při pronájmu reklamních ploch na dresech hráčů klubu SK TRHAČI KADAŇ a na zimním stadionu v Kadani. 3. Veškerá dále v žalobě uvedená přijatá plnění s uplatněným nárokem na odpočet v řádně podaných přiznáních k DPH za období listopad a prosinec 2018 byla podle žalobkyně přijatými zdanitelnými plněními, které měla povinnost zajišťovat v rámci své podnikatelské činnosti pro profesionální klub SK TRHAČI KADAŇ a současně v rámci marketingových nabídek realizovat tržby z reklamy, jak bylo v daňovém řízení již předloženo ve výtisku „marketingové nabídky“. S tímto důkazem se podle ní žalovaný řádně nevypořádal. Marketingová práva, mezi která patří zejména reklama, jsou obecně jedním z rozhodujících zdanitelných příjmů (u plátců DPH současně i zdanitelných plnění), které jsou realizovány při organizování profesionálních sportovních činností. 4. Dále žalobkyně uvedla, že daňovým dokladem č. 2019/47 ze dne 30. 9. 2019 prodala část sportovního vybavení (blíže specifikovaných girdle [spodní kalhoty – pozn. soudu], návleku, helmy a rukavic) nakoupeného v předmětných zdaňovacích obdobích jinému plátci DPH – Piráti Chomutov, a.s., s cenou bez daně 9 354 Kč a s odvodem DPH ve výši 1 964,34 Kč. Důvodem byl prodej „vybavení hráče“ zapůjčeného na hostování. Trvala proto na tom, že měla nárok na původně uplatněný odpočet z tohoto sportovního vybavení ve výši 2 156,70 Kč. Daň z prodeje byla řádně přiznána a odvedena, což lze ověřit z kontrolního hlášení k DPH za září 2019. Naprosto obdobný je podle ní případ prodeje sportovního vybavení odběrateli J. H. dle faktury č. 2019/07 ze dne 11. 2. 2019, kterému byla poskytnutá výstroj přefakturována v nákupní ceně včetně DPH z důvodu ukončení hráčského působení v týmu SK TRHAČI KADAŇ a zahájení jeho působení v HC DUKLA JIHLAVA s.r.o. Základ daně při tomto prodeji činil 27 045 Kč a DPH byla ve výši 5 679,45 Kč. 5. Část nakoupeného sportovního vybavení (blíže specifikované dvě hole a jednu lahev) žalobkyně vrátila dodavateli Hockey Gear, s.r.o., od kterého obdržela opravný daňový doklad č. 3190061 ze dne 28. 3. 2019 za vrácenou sportovní výstroj v základu v částce 13 164 Kč a DPH v částce 2 764,43 Kč. Žalobkyně proto následně vrátila původně uplatněný odpočet DPH. 6. Jednatel žalobkyně pan Petr Klíma (bývalý profesionální hokejista a hráč NHL) používal v souvislosti s výkonem své funkce také blíže specifikovanou část předmětného sportovního vybavení pořízeného u dodavatele STŘÍDA SPORT s.r.o., u kterého správce daně neuznal nárok na odpočet DPH ve výši 2 045,40 Kč. Šlo například o předvádění dresu, bundy, čepice, kulichu a tašky na jejich převoz. 7. Žalobkyně též uvedla, že měla fyzicky ve svém majetku při zahájení I. ligy ČR ročníku 2019-2020 (které se již zúčastnila žalobkyně a hráči hrající na základě smluv uzavřených s žalobkyní – pozn. soudu) hráčské vybavení pořízené v listopadu a prosinci 2018 za pořizovací ceny 1 043 190,50 Kč bez DPH, u kterého nebyl uznán nárok na odpočet DPH za tato období. Trvala proto na tom, že měla nárok na odpočet DPH z tohoto sportovního vybavení, neboť bylo hráči používáno pro její ekonomickou činnost jak v ligovém ročníku 2018-2019, tak i v ligovém ročníku 2019-2020. 8. Žalobkyně shrnula, že popsaná přijatá zdanitelná plnění s uplatněným nárokem na odpočet DPH byla prokazatelně ze 100 % vynaložena za účelem realizace zdanitelných plnění z reklamní činnosti – marketingu, k čemuž má živnostenské oprávnění, a to nejen v listopadu 2018, ale v případě odpočtů DPH z nákupu sportovního vybavení i v následujících měsících včetně hokejové sezóny 2019-2020, případně bylo toto sportovní vybavení následně prodáno nebo vráceno. 9. Dodala, že z jí správci daně předaných smluv o reklamě, v nichž vystupovala jako poskytovatelka reklamy, jasně vyplývalo, že místy pro umístění reklamy byl buď web SK Trhači Kadaň s.r.o., mantinel při utkání Trhačů Kadaň nebo kombinace obou těchto míst. Spojitost mezi zdanitelnými výstupy pro účely DPH a uplatněnými nároky na odpočet DPH je tak podle ní naprosto zřetelná. 10. Žalobkyně rovněž namítla, že žalovaný v bodech 45 až 50 napadeného rozhodnutí provedl dokazování ve smyslu § 92 odst. 5 daňového řádu, zejména podle písm. b), c) a d). V takovém případě mu však § 115 odst. 2 daňového řádu ukládal povinnost žalobkyni se zjištěnými skutečnostmi seznámit a umožnit jí, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřila. Žalovaný ovšem takto nepostupoval. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, kterou navrhoval zamítnout. Shrnul, že DPH za předmětná zdaňovací období byla žalobkyni vyměřena proto, že neprokázala nárok na odpočet u většiny přijatých zdanitelných plnění v podobě hokejového vybavení, dopravy a ubytování hokejistů. Žalobkyně v žalobě zpochybnila pouze nárok na odpočet daně z nákupu hokejového vybavení. Žalovaný nerozporuje, že žalobkyně splnila formální požadavky vzniku nároku na odpočet daně, tedy že předložila formálně bezvadné daňové doklady, na základě pochybností správce daně mj. i o žalobkyní namítané smluvní povinnosti však podle něj došlo k přenesení důkazního břemene ohledně prokázání nároku na odpočet na žalobkyni. Následné dokazování pak vznesené pochybnosti neodstranilo, naopak bylo potvrzeno, že přijatá daňová plnění žalobkyně zásadně nepoužila pro svoji ekonomickou činnost, nýbrž je bezúplatně poskytla hráčům jiného subjektu. Daňové orgány shodně uzavřely, že žalobkyni nenáležel nárok na odpočet daně, neboť plnění nebyla použita pro její ekonomickou činnost, resp. to žalobkyně neprokázala. 12. K namítané smluvní povinnosti žalovaný poukázal na to, že hráči konzumující předmětná plnění nebyli hráči žalobkyně, ale jiného subjektu – SK Kadaň - hokej z.s., IČO: 40230449, přičemž podle hráčských smluv uzavřených s tímto spolkem jim měl nepeněžní plnění zajišťovat právě tento spolek. V namítané smlouvě nadto absentovalo jakékoli protiplnění, které by žalobkyně za poskytnutá nepeněžitá plnění obdržela. I s ohledem na zjištěnou nekonzistenci se zněním hráčských smluv tak byla předložená smlouva vyhodnocena jako účelově vytvořená ex post. Tyto závěry žalobkyně v žalobě nijak nerozporovala. 13. K argumentaci týkající se prodeje části sportovního vybavení žalovaný uvedl, že pokud žalobkyně předložila příslušné doklady, daňové orgány to zohlednily (viz bod 19 a 49 napadeného rozhodnutí). V žalobě uváděné daňové doklady o prodeji hokejového vybavení však v nalézacím řízení předloženy nebyly a namítané skutečnosti jsou poprvé tvrzeny až v žalobě. Ani zde tedy žalobkyně neunesla své důkazní břemeno. Totéž platí i ohledně používání části sportovního vybavení jednatelem žalobkyně. I tak žalovaný konstatoval, že používání určitých zdanitelných plnění jednatelem není mo