1 As 80/2008 — Nejvyšší správní soud

59 A 4/2024- 97 - text  59 A 4/2024 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobců: 1) X bytem X 2) X bytem X zastoupeni advokátem Mgr. Františkem Tikalem sídlem Rohanské nábřeží 678/23, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, za účasti: Obec Rádlo, sídlem Rádlo č. p. 252, PSČ 46803 CETIN a.s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023, č. j. KULK 77860/2023 OSH 670/2023/280.9/Fr takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 10. 11. 2023, č. j. KULK 77860/2023 OSH 670/2023/280.9/Fr, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobcům částku 18 729 Kč na náhradě nákladů řízení k rukám jejich advokáta Mgr. Františka Tikala, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobci jsou vlastníky pozemků v obci a katastrálním území X, nacházejících se v těsné blízkosti pozemků p. č. XA a p. č. XB v k. ú. X, na nichž stavebník plánuje vybudovat polní cestu HC1R (dále jen „stavba“). Pozemky žalobců však se stavbou nesdílí přímou hranici. Magistrát města Jablonec nad Nisou jako specializovaný stavební úřad (dále jen „magistrát“) vydal stavební povolení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 19474/2023. Mezi účastníky stavebního řízení zahrnul magistrát vlastníky veškerých hraničních pozemků ke stavbě. 2. Žalobci napadli stavební povolení odvoláními, v nichž tvrdili, že měli být taktéž účastníky stavebního řízení. V odvoláních shodně tvrdili přímé dotčení vlastnického práva, a to narušením kvality a hodnoty prostředí a ohrožením jejich nemovitostí. Oba žalobci shodně tvrdili, že nově vytvořený asfaltový povrch zabrání účinnému vsakování vod. Žalobce 1) navíc uvedl, že v zimě bude kvůli údržbě stavby poškozen jeho plot. Žalobkyně 2) se obávala omezení přístupu k jejím nemovitostem po dobu provádění stavby. V samotné realizaci stavby pak žalobci spatřují zvýšení hluku, prašnosti a vibrací. Tyto jevy pravděpodobně zůstanou do budoucna, neboť doprava bude vedena přímo kolem jejich nemovitostí. Vzdálenost hranice pozemků žalobce 1) od stavby je přibližně 1,5 m a v případě žalobkyně 2) je to přibližně 3 m. Z těchto důvodů dovodili žalobci přímé dotčení. Magistrát porušil jejich práva tím, že s nimi nejednal jako s účastníky řízení. Dále žalobci uvedli věcné argumenty, které spatřují ve a) vážném riziku škod v důsledku stékání povrchových vod; b) zmatečnosti rozhodnutí. V rozhodnutí magistrátu není uveden pozemek p. č. XC v k. ú. X, na němž však podle stavební dokumentace má být stavba umístěna. Žalobcům tak nebylo zřejmé, zda má být stavba na tomto pozemku taktéž realizována; c) stavba byla navržena v rozporu s § 20 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Změna povrchu cesty na asfaltový negativně změní charakter místa. Jde o polní cestu, která by měla mít přírodě blízký charakter. Došlo by také ke změně mikroklimatu (omezení vsaku vody, zvýšení teploty apod.). Žalobkyně 2) navíc zdůraznila zhoršení možnosti příjezdu k jejím pozemkům po dobu výstavby. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl jako nepřípustná, neboť nebyla podána účastníky řízení. K existenci dotčení stavbou konstatoval, že pozemky žalobců nejsou „sousedním pozemkem ke stavbě povolené napadeným rozhodnutím“. Žalobce 1) nabyl pozemek p. č. 2083 od původního účastníka stavebního řízení. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí nezabýval procesním nástupnictvím, neboť ke dni vydání stavebního povolení byl vlastníkem právní předchůdce žalobce. Žalovaný také dále zopakoval judikaturu k procesnímu postupu v případě odvolání podaného opomenutým účastníkem. S ohledem na tuto judikaturu a správní řád tedy vydal napadené rozhodnutí, a nikoliv neformální sdělení. Pokud jde o pozemek p. č. 190/2, uzavřel žalovaný, že stavba na něm nebyla povolována. O stavbu na tomto pozemku stavebník nepožádal s ohledem na zastavěné území obce. S ním se nekryje záměr plánu společných zařízení pro komplexní pozemkové úpravy, který v územím řízení povolil Státní pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 30. 9. 2019, č. j. SPU 350025/2019/Vla. Žalovaný navíc dodal, že stavební dokumentace se vždy nemusí shodovat s rozsahem povolení stavby. Stavba v rozsahu stavebního povolení může plnit samostatnou funkci. II. Žaloba 4. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného společnou žalobou, v níž navrhli jeho zrušení. Namítli, že jejich nemovitosti jsou dotčeny stavbou. Žalobce 1) navíc nabyl pozemek p. č.XD, který se stavbou sdílí společnou hranici. Odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a Ústavního soudu vztahující se k nemezujícím sousedům. I přes neexistenci společné hranice lze z této judikatury dovodit povinnost stavebního úřadu (magistrátu) jednat s žalobci jako s účastníky řízení. 5. Dále žalobci zopakovali námitky z odvolání. Především v důsledku změny povrchu na asfalt dojde k omezení vsakování vod. Stavba bude širší než současná polní cesta, a proto se přiblíží těsně k nemovitostem žalobce 1). To bude mít nepříznivý vliv na vsakování vod a také při zimní údržbě ohrozí plot žalobce 1) dalším podmáčením tajícím sněhem. Zvolený asfaltový povrch stavby bude mít nepříznivý vliv na okolní mikroklima související zejména se zvýšením okolní teploty. Kvalitu okolního prostředí zhorší také provádění stavby samotné, zejména v souvislosti s hlukem a prašností při stavebních pracích. Z projektové dokumentace lze také seznat, že stavba má být realizována na části pozemku p. č. XC. Tento pozemek ve výroku stavebního povolení uveden není. Pokud tomu tak je, pak je stavební povolení pro zásadní vady projektu zatíženo vadou, pro kterou nelze stavbu dokončit a je tak na místě jej zrušit. Pokud tomu tak není, je uvedená projektová dokumentace zatížena tak zásadní vadou, že dle ní nelze stavební povolení vydat. Stavební povolení nezohledňuje studnu na pozemku žalobkyně 2) a neřeší, zda jej lze vůbec s ohledem na tuto skutečnost vydat. 6. Žalobci také zopakovali argumentaci týkající se rozporu s § 5 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, a § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Stručně řečeno, stavba má být umístěna v zemědělském půdním fondu s bonitou BPEJ 72911 a I. třídy ochrany a BPEJ 73211 a II. třídy ochrany. Úpravy by měly zachovat charakter cesty, asfaltový povrch by měl být umístěn pouze v případě veřejného zájmu, který převýší zájem na zadržení vody v krajině. Taktéž nejsou splněny podmínky § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, tedy že cílem pozemkových úprav je zlepšení kvality života ve venkovských oblastech včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení životního prostředí, ochrana a zúrodnění půdního fondu, lesní hospodářství a vodní hospodářství zejména v oblasti snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, řešení odtokových poměrů v krajině a zvýšení ekologické stability krajiny. 7. Žalobci navíc namítli, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalovaný odvolání zamítl jako nepřípustná, neboť nebylo podáno účastníky řízení. K argumentům o účastenství toliko uvedl, že argumenty žalobců nepřijal. Nepřezkoumatelnost podtrhuje i konstatování, že „s ohledem na známé judikáty a správní řád tak činí samostatným rozhodnutím ve věci nikoliv neformálním rozhodnutím“. K tomu žalobci odkázali na právo na spravedlivý proces a judikaturu týkající se rozsahu odůvodnění správních rozhodnutí. 8. Podle žalobců stavební povolení nerespektuje zásadu subsidiarity. Stavba není jedinou přístupovou cestou ke kapličce v Milířích. Proto její „zpevnění“ asfaltovou plochou na úkor ohrožení majetku žalobců není nezbytné. V zásadě se jedná o jakousi zkratku od kostela v obci Rádlo ke kapličce v Milířích. Stejného efektu lze dosáhnout i jinak, a to za současného zachování vlastnického práva žalobců. 9. Konečně podle žalobců se napadené rozhodnutí přepjatě formalisticky zabývá tím, že rozhodnutí magistrátu v době podání odvolání již nabylo právní moci, přičemž zcela opomíjí § 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dle něhož skutečnost, zda správním orgánem neoznámené rozhodnutí je v době podání odvolání pravomocné či nikoliv, není nikterak rozhodující. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný uvedl, že rozhodl podle skutečného stavu věci. Považuje žalobce za vlastníky nesousedních nemovitostí, které nemohou být stavbou přímo dotčeny. Žalovanému je známo, že účastníky mohou být taktéž nemezující sousedi, avšak to není případ žalobců, neboť stavba je nijak neovlivní. Jde totiž o povolení úpravy cesty, která již v území existuje. Podle informací od magistrátu je navíc stavba již dokončena. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudn