7 As 137/2011 — Nejvyšší správní soud

78 A 12/2020- 84 - text  15 78 A 12/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: Ing. M. P., narozen X, bytem X, zastoupen Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem, sídlem Na Ořechovce 199/24, 162 00 Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupen Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 193/20, 405 02 Děčín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2020, č. j. KUUK/066663/2020/Pan, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 78 A 12/2020-58. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2020, č. j. KUUK/066663/2020/Pan, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Mostu (dále jen „magistrát“) ze dne 2. 10. 2019, č. j. MmM/107922/2019/OSČ-P/PŠ. Tímto rozhodnutím magistrát shledal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“), jichž se žalobce dopustil z nedbalosti tím, že dne 4. 4. 2018 v 10:00 hodin na silnici č. I/13 v Mostě – Souši pod benzinovou čerpací stanicí Benzina ve směru na Litvínov a Chomutov při řízení motorového vozidla Škoda Octavia, registrační značky X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec, stanovenou zvláštním právním předpisem na 90 km/h, o 24 km/h, když vozidlu, které řídil, byla silničním rychloměrem naměřena rychlost 118 km/h, po odečtení přípustné odchylky rychloměru ± 3 % činila rychlost 114 km/h, a dále užil k jízdě vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem tím, že mělo na obou tabulkách registrační značky nalepené červené samolepící pásky křížem přes znak Evropské unie, a uvedené tabulky tak svým provedením neodpovídaly § 29 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel (dále jen „vyhláška o registraci vozidel“); tím žalobce porušil § 18 odst. 3 a § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Za spáchání uvedených přestupků magistrát podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu v souladu s § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložil žalobci pokutu 2 000 Kč. Magistrát současně uložil žalobci povinnost uhradit náklady řízení 1 000 Kč. Žalobce se v žalobě zároveň domáhal toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí magistrátu a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce nesouhlasil s obviněním ze spáchání přestupku a namítal, že policie postupovala v rozporu se zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), neboť aniž by hrozilo bezprostřední prodlení, žalobce před zahájením úkonu ani v jeho průběhu nijak nepoučila o povaze úkonů, ani o možných následcích prováděných úkonů. Úřední záznam Policie České republiky, který konstatuje provedení poučení, je podle žalobce rozporný a neodpovídá skutečnosti, neboť policista si rovnou vyžádal doklady, čímž tuto povinnost porušil a znemožnil žalobci zvolit vhodný postup. Policie si tak podle žalobce nezákonně vytvořila prostor pro hledání prohřešku ad hoc, v tomto případě přelepky znaku Evropské unie, která nijak nezakrývala registrační značku a nečinila vozidlo nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích. Žalobce konstatoval, že oznámení o přestupku nesplňuje povinné náležitosti, neboť nebylo sepsáno na místě, kde k přestupku mělo dojít, ale bylo vyhotoveno až ex post společně s úředním záznamem. Oznámení rovněž neobsahuje žádnou informaci kromě právního závěru, který nepřísluší Policii České republiky, ale správnímu orgánu nebo soudu. Dodal, že v úředním záznamu jsou popsány skutečnosti, které se nestaly (např. existence poučení). 3. Policisté a správní orgány obou stupňů podle žalobce neznají zákon, neboť jej obvinili a uznali vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu za tzv. protiunijní přelepku. Zdůraznil, že § 29 odst. 2 písm. a) vyhlášky o registraci vozidel popisuje provedení registrační značky, tudíž se jedná o povinnost směřovanou vůči státu, resp. výrobci této značky. Vůči adresátům normativního právního aktu podle žalobce směřuje norma jiná, a to § 125c odst. 1 písm. a) zejména bod 2 zákona o silničním provozu popisující delikt zakrytí registrační značky. Žalobce kladl důraz na rozlišení registrační značky a tabulky podle § 29 vyhlášky o registraci vozidel. Podle názoru žalobce jsou registrační značkou pouze čísla a písmena v černé barvě na bílém podkladu ve formátu 1A1 1234 nebo starší, zatímco část tabulky s modrým pruhem součástí registrační značky není, takže červenou přelepku znaku Evropské unie nelze sankcionovat, protože nejde o jednání, které zákonodárce předvídal jako „trestné“. Žalobce namítal, že policie a správní orgány obou stupňů zaměnily tabulku s registrační značkou za registrační značku samotnou a použily nejbližší skutkovou podstatu přestupku, která navíc není přiléhavá, protože § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu odkazuje na hlavu II tohoto zákona, která ale přelepení znaku Evropské unie nezakazuje a nesankcionuje. Snahu správních orgánů rozšířit katalog skutkových podstat excesivním výkladem podzákonných norem označil žalobce za nezákonnou a neústavní. Podotkl, že sankcionování protiunijní přelepky je porušením zásady nulla poena sine lege a zásady upravené v § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce dodal, že výčet předpisů v § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, který ukládá povinnost užít vozidlo, jež splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neobsahuje odkaz na vyhlášku o registraci vozidel a že přelepením znaku Evropské unie se vozidlo nestává technicky nezpůsobilým. 4. Podle žalobce policie pro správní řízení obstarala nepoužitelné podklady, neboť na jediné fotografii údajně zachycující vozidlo překračující rychlost není povinný zaměřovací kříž radaru a na druhé fotografii je téměř mimo vůz a přímo proti slunci, tudíž lze mít důvodné pochybnosti o správnosti naměřených údajů. 5. Žalobce uvedl, že správní orgány zcela rezignovaly na vyložení materiální stránky údajných přestupků. Podotkl, že přestupek překročení nejvyšší dovolené rychlosti se podle dostupných důkazů nestal a vykonstruovaný zákaz přelepky přes znak Evropské unie je důsledkem excesivního (nezákonného) výkladu zákona a smyšlené skutkové podstaty přestupku. K tomu doplnil, že se správní orgán vůbec nezabýval okolnostmi v místě spáchání přestupku. 6. Podle žalobce rozhodnutí neobsahuje vůbec žádnou konkrétní informaci o způsobu spáchání přestupku a jeho následcích, tudíž neexistují žádné okolnosti pro výrok o vině ani trestu. Magistrát dále nevyložil, proč zvolil výši trestu 2 000 Kč a jak poměřil souběh dvou údajných přestupků, který hodnotí jako závažnější a jakým způsobem je zapracoval do výroku, trestu a zdůvodnění. Rozhodnutí obsahuje pouze opis některých zákonných ustanovení, ale postrádá jakoukoli vlastní logickou a přezkoumatelnou úvahu správního orgánu, což činí rozhodnutí zčásti nepřezkoumatelným. Žalovaný se podle žalobce nevypořádal s argumentem, že v jiném přestupkovém řízení byla věc o stejné přelepce znaku Evropské unie odložena s tím, že přestupek se nestal přinejmenším proto, že jednání postrádá materiální stránku. Žalovaný nijak nevypořádal uvedený rozpor, rozhodnutí si nevyžádal a narušil oprávněné očekávání žalobce, že bude správní orgán v takové věci postupovat přinejmenším podobně. 7. Žalobce dále namítal, že ve věci rozhodovaly podjaté úřední osoby, jejichž zájmem a pracovním úkolem je zajistit plnění rozpočtových předpokladů územně samosprávného celku v kapitole předpokládaných (dopředu rozpočtovaných) výnosů z inkasa za přestupky bez ohledu na to, zda se přestupek stal, či nikoli, a to na základě předpisu (zmocnění), který vnímá jako neústavní a nedůvodně erodující institut povinné nestrannosti rozhodujících orgánů a úředních osob. Za zavádějící označil interpretaci § 14 odst. 2 správního řádu, kterou uvedl magistrát v přípisu ze dne 28. 6. 2019. Podle žalobce z důvodové zprávy ke správnímu řádu plyne, že konstrukce institutu podjatosti je standardní, tedy pokud lze identifikovat něčí zájem na věci, a to bez ohledu na jeho pracovněprávní či služební vztah k rozhodujícímu orgánu, má být tato osoba vyloučena, protože jinak je narušeno právo na spravedlivý proces. Poznamenal, že takové správní řízení může vést jakýkoli j