5 As 300/2020 — Nejvyšší správní soud

140 A 4/2025- 209 - text 40 140 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci navrhovatelů: a) Obec Přestavlky, IČO: 00555215 sídlem Přestavlky 56, 413 01 Roudnice nad Labem b) KORIDOR D8, z. s., IČO: 10941002 sídlem Zrzavého 1705/2a, 163 06 Praha 6 oba zastoupeni Mgr. Beatou Sabolovou, LL.M., advokátkou sídlem Komunardů 1001/30, 170 00 Praha 7 proti odpůrci: Ústecký kraj sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem za účasti osob účastněných na řízení: 1) Správa železnic, státní organizace, IČO: 70994234 sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátem JUDr. Jaromírem Bláhou sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8 2) Česká republika – Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – 5. aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Ústeckého kraje č. 018/29Z/2024 ze dne 24. 6. 2024, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Zastupitelstvo Ústeckého kraje (dále jen „zastupitelstvo“, v citacích též „ZÚK“) usnesením č. 018/29Z/2024 ze dne 24. 6. 2024 vydalo 5. aktualizaci Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje (dále jen „napadená aktualizace“, v citacích též „5aZÚR ÚK“). Touto aktualizací zastupitelstvo v Zásadách územního rozvoje Ústeckého kraje (dále jen „ZÚR ÚK“) vymezilo na území Ústeckého kraje návrhový koridor ŽD1 pro železniční vysokorychlostní trať RS4 v úseku od hranice Středočeského a Ústeckého kraje u obce Mnetěš přes Ústí nad Labem ke státní hranici s Německem (dále jen „koridor ŽD1“) a zrušilo koridor územní rezervy VRT – ZR1 (dále jen „územní rezerva“). [OBRÁZEK] Výkres zájmového území K2 a K3 navrhovatelů. Návrh 2. V návrhu navrhovatelé zdůvodnili svou aktivní procesní legitimaci. Navrhovatel a) je obec, v jejímž územním obvodu se nachází koridor ŽD1. Navrhovatel b) sdružuje 30 obcí a jejich občanů; jeho účelem je ochrana přírody, krajiny, vod a prosazování zájmů obcí a jejich obyvatel. Navrhovatel b) tvrdil, že byl v řízení o vydání napadené aktualizace zástupcem veřejnosti dle § 23 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Poukázali na to, že jakmile odpůrce projeví ochotu uzavřít smír, vezmou bez zbytečného odkladu zpět tento návrh. Dále podrobně rekapitulovali řízení o posouzení SEA. 3. Zdůraznili, že upravená stanoviska dotčených orgánů [Agentura ochran přírody a krajiny (dále jen „AOPK“, Ministerstvo kultury, krajská hygienická stanice] a finální souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí k SEA byla vydána v rozporu se zákonem. Dotčené orgány se nijak nevypořádaly se změnou stanovisek z negativních na souhlasné, a tudíž se zásadním odklonem oproti požadavkům uvedeným v původních stanoviscích dotčených orgánů. V dohadovacím řízení k rozporům mezi dotčenými orgány vyvinul pořizovatel na orgány nepřípustný tlak, aby se podřídily politickému zadání vlády. Dotčené orgány pak změnily svá stanoviska bez odpovídajícího zákonného odůvodnění. To odporuje zásadám transparentnosti a předvídatelnosti výkonu veřejné správy. Pořizovatel měl zajistit dostatečné posouzení SEA, včetně návrhu příslušných rozumných variant s ohledem na jejich vliv na životní prostředí, měl zajistit, aby návrh obsahoval chybějící minimalizační a kompenzační opatření. Vzhledem k tomu, že byl zjištěn negativní vliv na evropsky významné lokality (dále také „EVL“) Natura 2000, byl pořizovatel povinen podle § 42b odst. 7 stavebního zákona zajistit a v SEA posoudit reálné varianty koridoru ŽD1 s ohledem na každé dotčené EVL. Tyto zákonné podmínky splněny nebyly s odkazem na údajně závazné usnesení vlády ČR o Koncepci rychlých spojení a Studii proveditelnosti 2020. Taková argumentace je zcela nedostatečná. Upravená stanoviska dotčených orgánů a finální souhlasné stanovisko k SEA jsou proto nezákonná a nepřezkoumatelná. 4. Navrhovatelé dále uvedli, že v rámci jejich zájmového území nebyly - ani formálně - navrženy žádné varianty koridoru ŽD1, přestože na tuto vadu navrhovatelé v námitkách upozorňovali. Z rozsudků zdejšího soudu vydaných ohledně 5aZÚR ÚK sp. zn. 142 A 5/2024 a 142 A 6/2024, vyplývá, že odpůrce považoval na základě § 31 odst. 4 stavebního zákona za závazné rozhodnutí Ministerstva dopravy, které na základě čl. 83a Politiky územního rozvoje (dále jen „PÚR“) určilo varianty (fakticky pouze jedinou variantu) koridoru ŽD1 bez jakékoli veřejné nebo odborné participace. Soud tuto praxi plně aproboval s tím, že postačuje, pokud zvolená varianta není zcela „nerealizovatelná.“ Takový přístup je však v přímém rozporu s požadavky zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon o posuzování vlivů“) a požadavky zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Jelikož byl tento postup odůvodněn s odkazem na závaznost čl. 83a PÚR, jeho nezákonnost pramení právě z tohoto excesivního ustanovení. Navrhovatelé proto zároveň podali incidenční návrh na zrušení čl. 83a PÚR. Od účinnosti novely stavebního zákona, přijaté zákonem č. 403/2020 Sb., lze totiž vymezovat dopravní koridory republikového a mezinárodního významu výlučně v rámci pořízení územního rozvojového plánu (dále jen „ÚRP“), nikoliv Ministerstvem dopravy. Čl. 83a PÚR, který svěřuje výběr konkrétních variant ministerstvu, nerespektuje závaznou hierarchii územně plánovací dokumentace, je v tomto ohledu v rozporu se zákonem. Zásadní je dle navrhovatelů v tomto ohledu rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 122/2018-512; ten dovodil, že pokud PÚR překročí meze přípustné podrobnosti a zasáhne do pravomoci hierarchicky nižší územněplánovací dokumentace, lze tato „extendující“ ustanovení PÚR zrušit. Koridor ŽD1 (TEN-T) proto lze vymezit jedině v územním rozvojovém plánu (dále jen „ÚRP“), nikoliv Ministerstvem dopravy na základě zmocnění dané v PÚR. 5. Navrhovatelé konstatovali, že uplatnili v řízení o přijetí 5aZÚR ÚK námitky, které byly obdobné námitkám dotčených orgánů v původních stanoviscích a ve stanoviscích 1 a 2 Ministerstva životního prostředí. Odpůrce námitky navrhovatelů nevypořádal. Dále se odpůrce nijak nevypořádal s požadavkem, aby pro zájmové území navrhovatelů byla z hlediska environmentálních a urbanistických aspektů zpracována územní studie jako úkol v rámci 5aZÚR ÚK. Studie by dle navrhovatelů měla určit zájmové území v širším rozsahu, do kterého spadá nejen Roudnice, ale i Lovosice a Litoměřice. Odpůrce tento požadavek nezohlednil a jeho vypořádání námitek vykazuje vady. Argumenty zamítající potřebu zpracování studie uvedené jsou dle navrhovatelů nedostatečné a nepřesvědčivé. Poukázali na to, že ani předložené varianty A, B, C koridoru ŽD1 nebyly v SEA řádně vyhodnoceny, jelikož byly zcela nepravděpodobně vyhodnoceny jako údajně rovnocenné; posouzení SEA je zcela nedostatečné. Vlivy a účel navrhované VRT jsou záležitostí měřítka celostátního (s přesahem do měřítka evropského), je proto nesmyslné spoléhat na to, že vazby VRT (např. zásadní zkrácení dojezdu z Ústeckého kraje do Prahy) postačuje řešit v územním plánu jednotlivých obcí. Vadnost vypořádání námitek obecně pramení z mylné metodické teze, že koridor ŽD1 je v ZÚR údajně „prázdným pruhem území“. Tato konstrukce by absurdně umožnila umístit do takového „pruhu“ jakékoli stavby bez nutnosti posouzení SEA či vlivu na EVL Natura 2000. Takové pojetí posouzení je dle navrhovatelů zcela nesmyslné. 6. Posouzení SEA a EVL Natura 2000 pro 5aZÚR ÚK je zpracováno zcela nedostatečně. Přes svoji zdánlivou rozsáhlost 226 stran obsahuje především zbytné obecné informace o principech ochrany životního prostředí, textace, které se opakují, bez věcného posouzení. Kapitoly věnované vlastním variantám ŽD1-A, ŽD1-B a ŽD1-C postrádají konkrétní údaje a věcné komparace. Ohledně vlivu na veřejné zdraví, životní prostředí a EVL Natura 2000 je zpracovatel vyhodnocuje jako rovnocenné, což je zcela nepravděpodobné. Přes zjištěný významný negativní vliv na EVL Natura 2000 posouzení neobsahuje zákonem požadovaný návrh variant ohledně EVL. Prokazuje to, že reálné vyhodnocení vlivů vůbec provedeno nebylo. Tvrzená rovnocennost popírá samotný smysl variantního řešení a neposkytuje orgánům veřejné správy žádnou podkladovou oporu pro výběr optimální trasy. Vyhodnocení SEA nesplňuje požadavky § 10i odst. 3 zákona o posuzování vlivů a přílohy č. 9 téhož zákona, ani metodických pokynů Ministerstva životního prostředí. Vyhodnocení negativního vlivu na EVL 2000 nesplňuje požadavky § 46i odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny a odpovídající metodické pokyny Ministerstva životního prostředí. Toto vyhodnocení je tudíž nezákonné