6 As 136/2014 — Nejvyšší správní soud

141 A 25/2025- 37 - text 11 141 A 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: M. Š., narozený X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Martinou Tesařovou sídlem Hořelická 1230/39, 252 19 Rudná proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2025, č. j. KUUK/028461/ 2025/DS/Pan takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 20. 2. 2025, č. j. KUUK/028461/2025/DS/Pan, a rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice ze dne 10. 2. 2025, č. j. MULTM/0010386/25/KST/Ech, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2025, č. j. KUUK/028461/2025/DS/Pan, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 10. 2. 2025, č. j. MULTM/0010386/25/KST/EC (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím povinný subjekt podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací podanou dne 28. 1. 2025. Touto žádostí se žalobce domáhal poskytnutí oznámení o přestupku Městské policie Litoměřice včetně jeho příloh, které povinný subjekt eviduje ve spise vedeném pod sp. zn. MULTM/0043934/24/SOP/Jre/1102. 3. Současně žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 4. Žalobce v úvodu žaloby zrekapituloval průběh vyřizování jeho žádosti. Uvedl, že povinný subjekt odmítl jeho žádost s odvoláním na § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím s tím, že se jedná o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu. Žalovaný pak konstatoval, že žalobcem požadované oznámení přestupku bylo podkladem pro zahájení řízení a zároveň důležitým podkladem pro vydání rozhodnutí. Neposkytnutí této informace chrání povinný subjekt od cíleného působení na rozhodovací činnost konkrétního úředníka, neboť žalobce, který není účastníkem příslušného řízení ani dotčenou osobou, může tyto informace použít i pro účely neslučující se s nestranným rozhodováním, jež je jednou ze zásad správního řízení. Poskytnutí požadované informace by mohlo negativně ovlivnit celé řízení kupříkladu tím, že by se obsah poskytnuté informace objevil na veřejnosti, což by mohlo mít vliv na nestranné rozhodování povinného subjektu. 5. Dále žalobce uvedl, že ze znění § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím vyplývá, že povinný subjekt „může omezit“ poskytnutí informace, nikoli „neposkytnout informaci“, což svědčí o nutnosti provedení správního uvážení o potřebnosti a proporcionalitě omezení práva na informace v konkrétním případě, přičemž se musí jednat o informaci, která „vznikla při přípravě rozhodnutí“. Dle jeho přesvědčení však povinný subjekt ani žalovaný ve svých rozhodnutích o potřebnosti omezení poskytnutí jím požadované informace neprovedli řádnou úvahu a úvahu o proporcionalitě tohoto opatření v nich již nepředestřeli vůbec. Zároveň nesprávně vyhodnotili, zda žalobce skutečně žádal o „novou“ informaci „vzniklou při přípravě rozhodnutí“. 6. O novou informaci vzniklou při přípravě rozhodnutí se podle žalobce nejednalo proto, že předmětem žalobcovy žádosti bylo oznámení o přestupku vyhotovené obecní policií. Jednalo se tudíž o informaci vzniklou dříve, než bylo zahájeno příslušné řízení o přestupku. Oznámení o přestupku je totiž jen podklad, který správnímu orgánu slouží k úvaze o tom, zda zahájí řízení, a před zahájením řízení správní orgán podklady pro rozhodnutí nepřipravuje. Nemohlo se tedy jednat o informaci vzniklou při přípravě rozhodnutí. O tom ostatně svědčí již skutečnost, že původcem informace, o kterou žalobce žádal, je obecní policie a řízení vede povinný subjekt. Jedná se tedy o dva rozdílné orgány, z nichž každý dokonce vykonává státní správu v jiné působnosti (obecní policie v samostatné, povinný subjekt v přenesené). Zákon o svobodném přístupu k informacím přitom nevylučuje poskytnutí informace, která může či bude sloužit jako podklad pro rozhodnutí, ale pouze takové informace, která vznikla při přípravě rozhodnutí. 7. Co se týče posouzení proporcionality omezení žalobcova práva na informace, argumentaci povinného subjektu, s níž se žalovaný ztotožnil, nepovažuje žalobce za dostatečnou oporu pro jimi přijatý závěr, že bylo namístě omezit žalobcovo právo na informace. 8. Žalobci není zřejmé, jak by znalost obsahu oznámení přestupku třetí osobou mohla narušit nestranné rozhodování úřadu. I pokud by měl žalobce k věci nějaké poznatky, které by správnímu orgánu předložil jako amicus curiae, nejednalo by se o nelegitimní působení na rozhodovací činnost příslušné úřední osoby, nýbrž o jednání v demokratickém právním státě přípustné. V žádném případě by pak nemohla být narušena nestrannost rozhodování správního orgánu, a to dokonce ani v případě zveřejnění této informace (ke kterému by však přistoupil sám správní orgán dle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím). Měla-li by být narušena nestrannost rozhodování správního orgánu v případě zveřejnění podkladu pro zahájení řízení, pak by bylo vyloučeno nestranné rozhodování povinného subjektu v jakékoli mediálně známé kauze. Žalobce věří, že tomu tak není. 9. Zcela nesrozumitelná a neodůvodněná je pak úvaha, že žalobce by mohl informace použít i pro účely neslučující se s nestranným rozhodováním. Jde o vágní, obecnou a nekonkrétní úvahu, u níž není ani nastíněn mechanismus, jak by žalobce mohl – na základě seznámení se s oznámením přestupku – toto použít pro účely neslučující se s nestranným rozhodováním. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný v úvodu svého vyjádření potvrdil, že žalobci bylo poskytnutí jím požadované informace odepřeno podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Trval na tom, že šlo o podklady pro vydání rozhodnutí, které do vyřízení žalobcovy žádosti nebylo ve věci vydáno. 11. Dle žalovaného proto povinný subjekt oprávněně odmítl žalobci poskytnout požadované informace, přičemž s důvody, na nichž tento svůj postup založil, se žalovaný ztotožnil. Povinný subjekt správně poukázal na to, že rozhodnutí o přestupku bude vydáno v zákonných lhůtách, jak stanoví příslušný právní předpis. Požádá-li žalobce o tyto informace hned po vydání rozhodnutí, budou mu poskytnuty. Je tudíž pouze otázkou času, kdy bude možno žalobcovo základní právo na informace opět neomezeně naplnit. To dle žalovaného vyplývá i z bodu 19 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2024, č. j. 30 A 81/2023-35, v němž se tento soud vyjádřil v tom smyslu, že „možnost omezit poskytnutí informace dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím je nutno vztáhnout pouze na zcela určitou konkrétní dobu formulovanou jako dobu přípravy rozhodnutí. V okamžiku, kdy je rozhodnutí již učiněno, lze mít za to, že příprava již byla ukončena a důvod odepření poskytnutí informace nelze aplikovat (k tomu viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013, č. j. 11 A 149/2012-63)“. 12. K argumentaci žalobce, že oznámení o přestupku včetně příloh vyhotovila Městská policie Litoměřice, a nejedná se tedy o podklad, který vznikl při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, žalovaný uvedl, že přestupek, jenž byl předmětem oznámení, bylo nutno projednat ve správním řízení. Oznámení o přestupku a jeho přílohy přitom jednak byly podkladem pro jeho zahájení, jednak představovaly důležitý podklad pro vydání rozhodnutí v (tehdy) neskončeném řízení. 13. Dále žalovaný uvedl, že – namítá-li žalobce, že povinný subjekt ani žalovaný „neprokázali“, jak by poskytnutí požadované informace mohlo narušit rozhodovací činnost, – povinný subjekt ve svém rozhodnutí uvedl, že „neposkytnutí informací chrání povinný subjekt od cíleného působení na rozhodovací činnost konkrétního úředníka, neboť žadatel, který není účastníkem řízení ani dotčenou osobou, může tyto informace použít i pro účely neslučující se s nestranným rozhodováním jako jednou ze zásad správního řízení. Toto riziko v této chvíli převažuje nad žadatelovým právem na informace.“ Žalovaný takové odůvodnění považuje za dostatečné, a proto pouze doplnil, že „poskytnutí informace před vydáním rozhodnutí ve věci by mohlo negativně ovlivnit celé řízení, např. v případě, že by se poskytnuté informace ze spisu objevily na veřejnosti (prostřednictvím sociálních sítí, sdělovacích prostředků apod.) před vydáním rozhodnutí, kdy toto by mohlo mít přímý vliv na