4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

141 Ad 1/2023- 63 - text  14 141 Ad 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobců: a) A. H., narozený dne X bytem X b) T. M., narozený dne X bytem X zastoupeni advokátem JUDr. Petrem Veselým sídlem Nerudova 348, 432 01 Kadaň proti žalovanému: Policejní prezident sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného č. j. PPR-7795-18/ČJ-2023-990131 ze dne 19. 5. 2023 takto: I. Žaloba žalobce a) proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023 v rozsahu zamítnutí odvolání P. H., L. H., M. M. a T. M. a proti výroku II. téhož rozhodnutí se odmítá. II. Žaloba žalobce a) proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023 v rozsahu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, se zamítá. III. Žaloba žalobce b) proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023 v rozsahu zamítnutí odvolání A. H., P. H., L. H. a M. M. a proti výroku II. téhož rozhodnutí se odmítá. IV. Žaloba žalobce b) proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023 v rozsahu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Ředitel Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje (dále jen „krajský ředitel“) rozhodnutím ze dne 29. 11. 2022 zamítl žádosti žalobců [výrokem III. ve vztahu k žalobci a) a výrokem VIII. ve vztahu k žalobci b)] o doplacení služebního příjmu za dobu přestávek ve službě na jídlo a odpočinek za období od 1. 1. 2018 do 9. 3. 2021. Odvolání žalobců a P. H., L. H. a M. M. proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl výrokem I. žalobou napadeného rozhodnutí. Současně žalovaný výrokem II. napadeného rozhodnutí nepřiznal M. M. náhradu nákladů řízení. 2. Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci dvěma samostatnými žalobami, které soud usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 141 Ad 1/2023-45, spojil ke společnému projednání. Žaloby 3. V žalobách žalobci uvedli, že k problematice přestávek v práci existuje bohatá judikatura – nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1854/20, rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 257/2018, 8 As 160/2018, 9 As 89/2021 a 9 As 40/2020 a rozsudky Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) ze dne 21. 2. 2018 ve věci C-518/15, Matzak, ze dne 9. 3. 2021 ve věci C-344/19, Radiotelevizija Slovenija, a ze dne 9. 3. 2021 ve věci C-580/19 RJ v. Stadt Offenbach am Main. Z těchto rozhodnutí podle žalobců vyplývá, že pokud rozsah povinností zasahujících do čerpání přestávky přesáhne určitou mez, je nutno přestávku považovat za výkon práce a proplatit ji. 4. Žalobci namítali, že krajský ředitel neprovedl navržené důkazy výslechem jednotlivých žadatelů (žalobců, P. D., P. G., P. H., L. H., J. K. a M. M.) a svědka J. Ř., aniž tento postup zdůvodnil. V důsledku neprovedení těchto důkazů nebyl řádně zjištěn skutkový stav. Žalobci proto navrhli, aby tyto výslechy provedl soud. 5. Služební orgány vycházely podle žalobců ze skutkového stavu, jaký jim popsali vedoucí Bc. S. C. a Ing. M. S. a dozorčí Bc. J. D., a nepřijaly skutkový stav popsaný žadateli při jednání dne 18. 5. 2022. Žalobci konstatovali, že vedoucí byli odpovědni za situaci na oddělení, a pokud by se nárok žalobců ukázal oprávněným, jednalo by se o jejich selhání. Jejich výpověď má proto podle žalobců nižší věrohodnost a neexistuje důvod, proč by jimi předestřená skutková verze měla být důvěryhodnější než verze žadatelů. 6. Žalobci dále poukázali na to, že svědek Bc. D., který v době podání svědecké výpovědi pracoval u Policie České republiky a měl motiv svému zaměstnavateli neublížit, dal v některých bodech žadatelům za pravdu. Potvrdil, že hlídkoví policisté zůstávají v době přestávky na služebně, aby byli připraveni na okamžitý zásah, a že zhruba v jedné třetině případů dochází k narušení přestávky. Tyto pasáže jeho výpovědi však služební orgány pominuly. Narušení jedné třetiny přestávek podle žalobců samo o sobě vede k závěru, že se nejednalo o plnohodnotné přestávky a tyto měly být proplaceny. Za posuzované období (cca 38 měsíců) došlo k zásahu v době přestávky v 45 případech u žalobce a) a v 37 případech u žalobce b), což při čtrnácti dvanáctihodinových směnách žalobci nepovažovali za nízké číslo. Dodali, že je zde zjevný rozpor s výpovědí svědka Bc. D. uvádějícího cca 1/3 případů. Tímto rozporem se služební orgány vůbec nezabývaly. 7. Podle žalobců není správný ani závěr služebních orgánů o zastupitelnosti v době přestávek. Okruh zástupců uváděný svědky Bc. D. a Ing. S. se lišil, což na žalobce působí podezřele a nevěrohodně. Žalobci podotkli, že městská policie i oddělení obecné kriminality policie mají jiné zaměření a je otázkou, zda by zvládly řešit všechny situace (včetně vážných), k nimž může dojít. Dojezdová vzdálenost 10 až 20 minut podle žalobců v závažných případech (hrozící újma na zdraví včetně domácího násilí) neumožnovala čekání na příjezd hlídky ze sousedních obvodů (Klášterec nad Ohří, Březno u Chomutova, Chomutov), neboť zpoždění by mohlo být fatální. 8. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 160/2018 žalobci zdůraznili, že je povinností vedoucího zajistit řádné čerpání přestávky; nepostačí, že to teoreticky umožní a mlčky bude přihlížet tomu, že přestávka není fakticky čerpána. Žalobci proto odmítli závěr služebních orgánů, že v době přestávky připraveni být nemuseli. Dále poukázali na určitý neformální tlak. Spatřovali jej v tom, že podle svědka Bc. D. dozorčí běžně využíval hlídkové policisty i v době přestávky; sice hovořil o teoretické možnosti výjezd odmítnout, ale zároveň takové jednání hodnotil slovy, že ho považuje za extrém a řádný policista to neudělá. Systém na stanici byl podle žalobců nastaven tak, že pokud by kdokoli z příslušníků trval na dodržování přestávky, jeho kolegové by jej nepovažovali za řádného policistu. Možnost zastupitelnosti a nerušeného čerpání přestávky tak podle žalobců byla jen teoretickou variantou. 9. Žalobci popsali, že byli zařazeni do skupiny hlídka, všechny směny žalobce a) a naprostá většina směn žalobce b) v rozhodném období byly směny hlídkové; pouze výjimečně žalobce b) vykonával jako zástup práci dozorčí služby. Nesouhlasili s argumentací krajského ředitele, že dozorčí službu vykonávali žalobci včetně dalších žadatelů a de facto si sami narušovali přestávky tím, že se navzájem posílali na výjezdy. Žalobci uzavřeli, že i podle svědka Bc. D., který vypovídal ve prospěch policie, museli být během přestávky připraveni vyjet, museli být ve stejnokroji, mít u sebe služební telefon a zbraň; k výjezdům docházelo poměrně často. Takové přestávky mají podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 60/2018 povahu přiměřené doby na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), nikoli povahu přestávky podle § 60 odst. 1 a 2 téhož zákona. Podle žalobců proto měly být proplaceny. 10. Žalobci navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobám 11. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že výslechy příslušníků obvodního oddělení byly nadbytečné, neboť pro posouzení žádosti žalobců a vypořádání jejich odvolacích námitek postačovaly podklady shromážděné ve spisu. Jednotlivé, vzájemně korelující, důkazy podle žalovaného jednoznačně vyvrátily tvrzení žalobců a poskytly obraz o faktickém stavu obvodního oddělení. Žalovaný podotkl, že účastníka řízení nelze vyslýchat jako svědka, a proto by bylo nehospodárné jej předvolávat, aby své vyjádření nadiktoval do záznamu. Žadatelé, včetně obou žalobců, měli možnost se k věci vyjádřit mimo jiné v rámci ústního jednání dne 18. 5. 2022. 12. Vyslechnutí svědci vypovídali po poučení o následcích nepravdivé či neúplné výpovědi a z jejich služebního zařazení nelze podle žalovaného usuzovat na nepravdivou výpověď. Žalobci v průběhu řízení netvrdili ani neprokázali, že byly splněny podmínky uvedené v § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Rozdíly ve výpovědích svědků byly podle žalovaného odstraněny tzv. analýzou služeb, podle které se za posuzované tříleté období jednalo jen o 45 zásahů do přestávek u žalobce a) a 37 zásahů u žalobce b). To prokazuje mimořádnost narušování plánovaných přestávek a potvrzuje výpověď svědků o možnosti čerpat přestávky v souladu s § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. 13. Žalovaný odmítl, že by z výpovědi svědka Bc. D. účelově vybral pouze tvrzení podporující správnost jeho závěrů. Konstatoval, že výpověď hodnotil v kontextu ostatních důkazů a dospěl k závěru o zajištění nerušeného čerpání přestávek. Trávení přestávek na služebně a dostupnost na služebním telefonu podle žalovaného neznemožňuje plnohodnotně čerpat přestávku. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího s