1 Afs 54/2004 — Nejvyšší správní soud

141 Af 4/2024- 48 - text  14 141 Af 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: R. B., narozena X bytem X zastoupena Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem sídlem Milevská 2094/3, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. 10779/24/5200-10422-709827, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Ústecký kraj, Územní pracoviště v Litvínově, (dále jen „finanční úřad“) dodatečným platebním výměrem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 37341/23/2508-50522-506043, doměřil žalobkyni daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2017 ve výši 15 534 450 Kč a stanovil penále dle § 251 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) ve výši 3 106 890 Kč. 2. Na základě odvolání žalobkyně byl rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. 10779/24/5200-10422-709827 (dále jen „napadené rozhodnutí“), dodatečný platební výměr změněn a doměřená daň snížena na částku 8 229 450 Kč a penále sníženo na částku 1 645 890 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí i dodatečného platebního výměru. Žaloba 3. Žalobkyně předeslala, že dne 28. 1. 2016 bezúplatně nabyla od Ing. V. R., nar. X, bytem X, akcie společnosti PROJECT FIRST a. s., IČO: 01519867 (dále jen „Společnost“), konkrétně 20 ks akcií na jméno v listinné podobě o jmenovité hodnotě 100 000 Kč každá, a to na základě darovací smlouvy ze dne 28. 1. 2016. Rozhodnutím jediného akcionáře (žalobkyně) při výkonu působnosti valné hromady Společnosti ze dne 10. 11. 2017 byl zvýšen základní kapitál Společnosti o částku 48 700 000 Kč, na základě čehož byl vydán 1 ks kmenové akcie v listinné podobě o jmenovité hodnotě 48 700 000 Kč. Shora specifikované akcie ve svém souhrnu představují 100 % základního kapitálu Společnosti. Žalobkyně dne 12. 12. 2017 uskutečnila prodej akcií na jméno v listinné podobě představujících 100 % základního kapitálu Společnosti, a to za cenu 109 000 000 Kč. Příjem z tohoto prodeje byl zahrnut v daňovém přiznání jako ostatní příjem dle § 10 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). 4. Žalobkyně uplatnila dle § 10 odst. 4 ZDP jako výdaj vynaložený na dosažení předmětného příjmu hodnotu bezúplatně nabytých akcií ve výši 113 971 000 Kč, stanovenou znaleckým posudkem ev. č. 101-1266-2017, vypracovaným znalcem Ing. Lubošem Markem dne 13. 11. 2017 (dále jen „Posudek 1“), přičemž znalec určil hodnotu vlastního jmění Společnosti ke dni darování akcií Společnosti, tedy ke dni 28. 1. 2016. Žalobkyně konstatovala, že dle finančního úřadu byla nabývací cena bezúplatně nabytých akcií v hodnotě 113 971 000 Kč stanovena v rozporu s § 10 odst. 5 ZDP, neboť dle názoru finančního úřadu měla být výdajem cena určená dle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oceňování majetku“) ke dni nabytí, dle kterého se cenné papíry – akcie, jenž nejsou obchodovány na evropském regulovaném trhu ani na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu a cenné papíry, které nebyly přijaty k obchodování na těchto trzích, oceňují podílem, v jehož čitateli je vlastní jmění akciové společnosti podle účetní závěrky za předchozí účetní období, pokud není prokázána jiná hodnota vlastního jmění, a ve jmenovateli počet vydaných akcií převedený na shodnou emisní hodnotu. 5. K dalšímu vývoji situace žalobkyně uvedla, že finanční úřad odmítl uznat výdaj stanovený Posudkem 1, kterým žalobkyně prokazovala jinou hodnotu vlastního jmění Společnosti oproti hodnotě vlastního jmění vyplývající z účetní závěrky za předchozí účetní období. Žalobkyně proto zadala zpracování dalšího znaleckého posudku za účelem revize Posudku 1. Znalecký ústav APOGEO Esteem, a. s., zpracoval revizní znalecký posudek ze dne 29. 12. 2020, č. 1844-151-2020 (dále jen „Posudek 2“). Závěrem Posudku 2 je znalecké zjištění hodnoty Společnosti ke dni 28. 1. 2016 ve výši 115 295 000 Kč. Dle žalobkyně však finanční úřad odmítl i závěry Posudku 2. 6. Dle žalobkyně rovněž žalovaný odmítl oba znalecké posudky s odůvodněním, že stanovují tržní hodnotu akcií Společnosti, a nikoli jinou hodnotu vlastního jmění v souladu s § 20 odst. 1 písm. a) zákona o oceňování majetku. Žalobkyně na toto reagovala předložením dodatku k Posudku 2, kdy předmětem dodatku je stanovení tržní hodnoty 1 ks kmenové akcie Společnosti, a to pro účely daňového řízení. V tomto dodatku je mj. uvedeno, že byla stanovena hodnota předmětu ocenění, tj. tržní hodnota 1 ks kmenové akcie Společnosti k datu ocenění dle Standardu 1 IVS 2005 a IVS 2011, a že se jedná tedy o tržní hodnotu ve smyslu ceny obvyklé. 7. Dle žalobkyně žalovaný v rámci odvolacího řízení připustil, že hodnotu vlastního jmění lze prokázat jiným způsobem, mj. i znaleckým posudkem. Žalobkyně proto navrhla zpracování dalšího znaleckého posudku, neboť považovala za zcela evidentní, že hodnota vlastního jmění byla k rozhodnému dni podstatně jiná než hodnota určená banálním dělením dvou čísel vyplývajících z neaktuálních účetních položek. Žalovaný však dle žalobkyně setrval na závěru, že za prokázanou jinou hodnotu vlastního jmění Společnosti považuje v daném případě hodnotu vlastního jmění z mimořádné účetní závěrky k datu 28. 1. 2016 ve výši 3 259 000 Kč, a že tato hodnota vlastního jmění je v souladu se zákonem o oceňování majetku. Na tomto závěru dle žalobkyně setrval žalovaný i přes to, že mu bylo známo, že ke dni ocenění byl de facto jediným relevantním majetkem Společnosti pozemek parc. č. st. XA, jehož součástí je stavba č. p. XB, vše v k. ú. X, obec X, zapsáno na LV č. XC vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště X (dále jen „předmětná nemovitost“). 8. Žalobkyně namítla, že s ohledem na vývoj/růst cen nemovitostí bylo aktivum Společnosti představující především předmětnou nemovitost k datu bezúplatného nabytí akcií vyšší než jeho hodnota zjistitelná z řádné účetní závěrky za účetní období roku 2015 či mimořádné účetní závěrky k datu 28. 1. 2016. Zvýšená hodnota předmětné nemovitosti se dle žalobkyně v řádné ani mimořádné závěrce nemohla projevit, neboť podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“) a vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 500/2002 Sb.) není u této kategorie účetní jednotky ani u tohoto typu majetku přípustné přecenění majetku reálnou, a tedy skutečnou, hodnotou. 9. Žalobkyně zdůraznila, že již v rámci řízení před finančním úřadem upozorňovala na skutečnost, že během 3 let od pořízení dlouhodobého majetku došlo k podstatnému zvýšení ceny předmětné nemovitosti, a tedy došlo i k podstatnému zvýšení hodnoty akcií Společnosti, a hodnota vlastního jmění Společnosti tak byla v době bezplatného převodu Společnosti mnohonásobně vyšší, než bylo patrno z hodnoty účetní závěrky. 10. Dle žalobkyně žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentoval, že účetní hodnota vyjádřením čisté hodnoty posuzované společnosti je ukazatelem jejího finančního zdraví, protože zohledňuje jak složky majetku, tak závazky, tedy mj. i cizí zdroje krytí. Dále žalovaný dle žalobkyně argumentoval, že tržní hodnota představuje výši ceny akcie k určitému datu, dále představuje současný ziskový potenciál akcie, a že v tržní hodnotě je zohledněna historie a vývoj dané společnosti. 11. S popsanou argumentací žalovaného žalobkyně nesouhlasila. Poukázala na definici tržní hodnoty v § 2 odst. 4 zákona o oceňování majetku. Dále žalobkyně citovala pasáže z důvodové zprávy k zákonu o oceňování majetku, že „objektivní ocenění majetku je nejenom fiskálním zájmem státu, ale i základním principem daňové spravedlnosti vůči plátcům daně“ a že „v ekonomice procházející rozsáhlými transformačními změnami je nutné založit systém, který umožní administrativně stanovené ceny, ať už na bázi nákladů či výnosů, k úrovni tržních cen postupně přibližovat“. 12. Dle žalobkyně v situaci, kdy vlastní jmění Společnosti je představováno jediným relevantním majetkem Společnosti v podobě předmětné nemovitosti, jejíž hodnota by měla vycházet z reálných cen v místě a čase obvyklých, je postaveno najisto, že určení jiné hodnoty vlastního jmění Společnosti bude prokazatelně vycházet z tržní ceny předmětné nemovitosti. Takto stanovená cena se dle žalobkyně bude zásadním způsobem lišit od ceny předmětné nemovitosti zachycené v účetnictví na straně aktiv a ovlivní výslednou hodnotu vlastního jmění Společnos