142 A 2/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

142 A 2/2025- 36 - text  9 142 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci navrhovatelky: PTL progres s.r.o., IČO: 40232247 sídlem Dvořákova 3080/17, 430 03 Chomutov zastoupena advokátem JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D. sídlem Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1 proti odpůrci: město Jirkov sídlem náměstí Dr. E. Beneše 1, 431 11 Jirkov zastoupeno advokátkou JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou sídlem Masarykovo náměstí 292, 436 01 Litvínov o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2024 „Územní plán Jirkov“ vydaného usnesením Zastupitelstva města Jirkov č. 4/11/ZM/2024 ze dne 17. 4. 2024 takto: I. V textové i grafické části opatření obecné povahy č. 1/2024 „Územní plán Jirkov“ vydaného usnesením Zastupitelstva města Jirkov č. 4/11/ZM/2024 ze dne 17. 4. 2024 se dnem právní moci tohoto rozsudku zrušuje vymezení plochy BI (bydlení individuální v rodinných domech – městské) na pozemcích p. č. XA, XB a XC v katastrálním území X. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 17 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Navrhovatelka se návrhem domáhala zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2024 „Územní plán Jirkov“ vydaného Zastupitelstvem města Jirkov usnesením č. 4/11/ZM/2024 ze dne 17. 4. 2024, a to v části měnící funkční využití navrhovatelčiných pozemků p. č. XA, XB a XC v katastrálním území X z plochy SV (smíšené území výroby a služeb), uvedené v předchozím územním plánu, na plochu BI (bydlení individuální v rodinných domech – městské), uvedenou v napadeném územním plánu. Napadený územní plán města Jirkov nabyl účinnosti dne 11. 5. 2024. Návrh 2. Navrhovatelka v návrhu uvedla, že pozemky p. č. XA, XB a XC jsou zapsány v jejím vlastnictví na LV č. XD pro katastrální území X. Na pozemku p. č. XA má svou provozovnu, přičemž ke své podnikatelské činnosti využívá i dva přilehlé pozemky. Navrhovatelka od roku 2019 na těchto pozemcích uskutečňuje podnikatelskou činnost v oboru CZ-NACE 25.620 – obrábění, konkrétně výrobu velmi přesných dílů pomocí CNC technologií (soustružení, frézování a následné broušení). Navzdory tomu byl dle navrhovatelky přijat napadený územní plán, který oproti předchozímu územnímu plánu, ve kterém její pozemky již od 8. aktualizace provedené v roce 2007 patřily do plochy SV, zahrnul její pozemky do plochy BI, přičemž dle údajů v napadeném územním plánu funkce výroby a skladování nejsou v dané lokalitě (ploše) přípustné. Tato změna funkčního využití vede dle navrhovatelky k významnému snížení tržní hodnoty celého výrobního areálu a zároveň dochází k omezení přirozeného růstu podniku, neboť je znemožněna výstavba dalších výrobních objektů. Navrhovatelka zdůraznila, že v bezprostředním okolí jejích dotčených pozemků se nachází pozemky a stavby jiných vlastníků zařazené v napadeném územním plánu do plochy VD (drobná výroba a výrobní služby), což potvrzuje setrvalý výrobní charakter této části města. Změna funkčního využití dotčených pozemků dle navrhovatelky narušuje logiku uspořádání území, jež má nadále výrobní charakter, a je v přímém rozporu s reálným využíváním území, čímž dochází k porušení zásady proporcionality a zásady ochrany legitimního očekávání vlastníka. 3. Navrhovatelka namítla, že při pořízení napadeného územního plánu nebyl dodržen zákonný postup stanovený v § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Podle tohoto ustanovení je úkolem územního plánování prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy a rizika, a to s ohledem na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území a vliv na veřejnou infrastrukturu a její hospodárné využívání. V daném případě byl dle navrhovatelky napadený územní plán přijat v rozporu s těmito požadavky, a tudíž i v rozporu se zákonem. 4. Dle navrhovatelky k zásadním nedostatkům napadeného územního plánu ve vztahu k dotčeným pozemkům patří nedostatečné zjištění skutkového stavu, kdy zpracovatel územního plánu musí vycházet z relevantních a dostatečně podložených podkladů, které reflektují reálné potřeby územního rozvoje, což nebylo dodrženo. Dalším pochybením je pak dle navrhovatelky chybějící nebo nedostatečné odůvodnění změn, jelikož odůvodnění územního plánu musí obsahovat jasnou argumentaci, proč bylo přistoupeno k navrženým změnám, zejména pokud dochází k omezení vlastnických práv. Dalším nedostatkem je dle navrhovatelky narušení kontinuity územního plánování. 5. Navrhovatelka připustila, že v procesu přijímání napadeného územního plánu byla pasivní, když neuplatnila žádné připomínky ani námitky, což ji dle jejího názoru nezbavuje aktivní legitimace k podání návrhu a možnosti namítat nedostatky územního plánu a jeho nezákonnost. Na podporu svého názoru odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015-53. Vyjádření odpůrce k návrhu 6. Odpůrce ve svém vyjádření uvedl, že ho celá situace velmi mrzí. O daném problému (změna funkčního využití týkající se pozemků navrhovatelky) se dozvěděl od navrhovatelky v říjnu 2024, tedy několik měsíců po vydání napadeného územního plánu. Ze strany navrhovatelky nebyla v průběhu projednávání územního plánu podána žádná námitka či připomínka vztahující se k této změně funkčního využití. Odpůrce po upozornění navrhovatelky zkoumal, z jakých důvodů došlo k uvedené změně funkčního využití, přičemž tuto záležitost řešil s pořizovatelem napadeného územního plánu Magistrátem města Chomutov a zhotovitelem územního plánu Ing. arch. I. K. Odpůrce zjistil, že danou změnu funkčního využití zaznamenal zhotovitel v březnu 2018 z poslední verze nepřevzatého návrhu územního plánu pro opakované projednání od předcházejícího zhotovitele Sdružení Jirkov 2012, se kterým odpůrce ukončil spolupráci pro trvalé neshody. Odpůrce konstatoval, že bohužel nový zhotovitel Ing. arch. I. K. tuto ničím nepodloženou změnu funkčního využití plochy zahrnující pozemky navrhovatelky převzal. 7. Odpůrce připomněl, že označení plochy BI na dotčených pozemcích nebylo nikde vedeno jako přestavbové, změnové nebo nové, nýbrž jako stávající. Proto byla tato změna zjistitelná až poukazem dotčené osoby (navrhovatelky), což se však stalo až po vydání napadeného územního plánu. Odpůrce ve shodě s navrhovatelkou konstatoval, že nedává smysl posouvání ploch bydlení v dané oblasti směrem na jih do poddolovaných území, ochranných pásem technické a dopravní infrastruktury, k rychlostní komunikaci I/13, kde výroba je až k tělesu této komunikace. 8. Dle odpůrce, pokud by navrhovatelka v procesu přijímání napadeného územního plánu upozornila na změnu funkčního využití, býval by odpůrce ve spolupráci s pořizovatelem a zhotovitelem územního plánu bez problému upravil výkres do původního stavu. Podání návrhu k soudu je dle odpůrce krajním řešením, neboť s navrhovatelkou komunikuje a hledá možnosti vrácení funkčního využití dotčených pozemků navrhovatelky do původního stavu. Navrhovatelce bylo doporučeno podání podnětu ke změně napadeného územního plánu. Replika navrhovatelky 9. Na vyjádření odpůrce k návrhu reagovala navrhovatelka replikou, ve které potvrdila, že probíhala jednání s odpůrcem o řešení nastalé situace. Konstatovala, že vyjádření odpůrce, který přiznal pochybení, potvrzuje důvodnost podaného návrhu. Posouzení věci soudem 10. O návrhu soud rozhodl v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 101b odst. 4 téhož zákona bez jednání, jelikož soud přistoupil ke zrušení napadeného územního plánu pro vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti, jak bude vysvětleno níže. Nesouhlas navrhovatelky a odpůrce s rozhodnutím bez jednání byl za popsané situace irelevantní. 11. Napadené opatření obecné povahy soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé sedmého dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu, přičemž obsahuje-li návrh předepsané náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného opatření obecné povahy podle § 101b odst. 4 ve spojení s § 76 odst. 2 s. ř. s. 12. Soud může shledat, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části j